Cvičiště 2

ale vieš ja už odmalička som sám nikoho nemam vieš no nič idem asi aj tak ta to nezaujima idem na ramen povedal a zo skopenou hlavou odchádzal a rukou mavol senseiovi

Pozeral som sa na hokageho ktori stale neodpovedal . Bolo mi to divne.

"Ach" vydýchol som si a kľakol z nedostatku chakry Veľa som toho použil zhlboka dýchal aby nabral trochu sily a prešiel do svojho sídla
(presun)

Hai sensei... řeknu s úsměvem a dojdu k ostatním...Paráda pánové zvládly jsme to myslím že budeme dobrý tým... řeknu jim s úšklebkem.Pak se otočím mávnu na ně i na senseie a odejdu domů. (přesun go home xD)

( ty mi ani neodpises ze ??? )

(promiň, ale chodím i do školy a musím dělat úkoly)
"Tak se na to můžeme vrhnout..Kde máte Rokubi no Namekujiho?"

(ja to chapem aj ja robim ulohy ale mohol si napisat ze nemas prave cas )
Mam ho tu pri sebe . Povedal som a vytiahol nadobu.

(Jo, to je fakt. Promiň. ^^)
"Půjdeme do budovy Hokage, to bude lepší, než tady." usmál jsem se a vydal se k budově.
"Pojďte za mnou."

Nasledoval som ho ( presun )

Ataru
Išiel bez slova za nimi. (Presun)

Doloudal jsem se na cvičiště....vzhlédl jsem k obloze....mraky plynou dnes tak pomalu....Že bych je namaloval řekl jsem si Ale ne dnes odpověděl jsem si opět v duchu.
Nikde v dohledu nebyla ani noha či ruka někoho jiného,což mi vyhovovalo...nerad trénuji s čumily v zádech...
Ještě jednou kontrola jestli na cvičišti nikdo není...po ujištění jsem se začal svlékat....nakonec jsem zůstal jen v trenkách na trénink (pod nimi mám klasické trenky.)
Sedl jsem si na zadek a z kapes kalhot jsem vyndal ruličku na pruhy nastříhané bíle látky kterou jsem si začal ovinovat lýtka a kotníky,když jsem skončil začal jsem to samé dělat s jednotlivými prsty na rukou,zápěstí a skončil jsem těsně pod lokty.
Spokojen jsem vstal,následuje rozcvička...protažení snad každého svalu který v lidské bytosti je.

Po protáhnutí údů jinak řečeno rozcvičce jsem poněkud nezvykle vytáhl zápisník z kalhot a rychle v něm začal listovat a cosik pro sebe mrmlat...tužkou jsem rychle něco ještě vepsal na stránky...*Klap* zápisník byl zavřen,uschován zpět do kalhot.
Namířil jsem si to k nejbližšímu kůlu a stanul k němu čelem...chvilku jsem se zamyslel...následně jsem zpomaleně začal lokty bouchat do kůlu...zamyšlený výraz jsem neztratil Víc přikrčit...svaly se stáhnou a můžou posloužit jako pružina...vyšší rychlost a tím pádem i síla úderu honí se mi hlavou.
Poslechnu mozek,přikrčím se a prudce skoro vystřelím jako pružina vyletím ku kůlu loktem zasadím úder na imaginární bradu soupeře....odletí tříska a opět se skrčím opakuji předchozí manévr,ale použiji druhý loket...znovu...znovu...

Rameno,loket,koleno...rameno,loket,koleno...rameno,loket,koleno.stálé opakující se údery vstříc kůlu.....
Konečně toho zběsilého konání nechám a prohlédnu si své klouby (ramena,lokty a kolena) kterými jsem prováděl údery.....sedřená kůže...trošku krve Krev...to ještě nikdy nikoho nezabilo řeknu si...Odmotám si bandáže z rukou a otřu jimi pohmožděná místa...sáhnu do kapsy a vyndám malou skleničku,otevřu a čirou kapalinou pokropím pohmožděná místa..lahvičku poté uzavřu a schovám....
Narvu se do oblečení a poklusem klus se vydám do ulic Konohy.

Po lehkém obědu následuje lehký trénink,proto jsem došel na toto cvičiště.
Usadím se pod stromem,vytáhnu z kalhot notes a tužku,otevřu jeje...listuji stránkami a bedlivě je pročítám..občas si sám pro sebe kývnu...tužkou zapíšu poznámku.
Po pár minutách listování v notesu jej uschovám a pomalým krokem se vydám k dalšímu stromu...položím na něj dlaň..přemýšlím Jak vyvinout úder který by vyvinul velkou silu na malý bod....tlak který by kámen změnil v suť....nebo úder který vyvrátí strom i s kořeny....mnoho práce ještě bude zapotřebí.... usmívám se mírně přitrouble a pohlédnu k obloze.

Přišel jsem na své obvyklé tréninkové místo....na zádech batoh..dnes bez kamení,sedl jsem si pod strom...vyhrnul si kalhoty...z batohu vyndal nová závaží Deset kilogramů je minulostí..přejdeme na patnáct kilogramů říkám si v duchu a usmívám se jak starý sadista.
*Cvak*..*Cvak* závaží je na místě...vstanu..protáhnu se..po chvilce začínám klusat...trochu jsem si zvykl na nové závaží...tak mírně zrychlím Bude třeba si zvyknout pomyslím si při běhání sem a tam.

Opět na svém plácku...a opět mám na zádech svůj oblíbený batoh s kamením...ovšem dnes navíc o pět kilogramu těžší..tedy pětatřicet kilogramu hornin...
Rozcvičit,protáhnout a začít říká můj mozek,poslechnu jej.Začnu s dřepy.....ještě malá vsuvka..na nohou třicet kilogramů zátěže.
Udělám asi padesát dřepů,potom následuje lehký běh...
Následně hlavní část...kliky...již jsem na zemi a startuji "Jeden,dva,tři...." počítám každý klik...

"Dvě stovky..." řeknu a svalím se na zem...vydechuji hlasitě...nakonec se přemůžu a vstanu "To by bylo...čas se proběhnout" zahudruji....protáhnu se...následuje úprk z cvičiště.

(Přesun Knihovna Aliance 19:39 -19:54)

Přišel jsem po menší pauze na cvičiště,dnes ovšem bez svého batohu s kamením.
Je čas,odzkoušet to co jsem nastudoval.. mrmlám si pro sebe a projíždím v duchu poznámky které jsem získal v knihovně.
Stoupnu si dále od dřevěného kůlu..následuje rozběhnutí výskok a "Konoha Senpū" zařvu a

třísknu nohou do kůlu..ten se zachvěje a odletí pár třísek...
To by šlo,ale je třeba pilovat a pilovat... řeknu si v duchu a opět se vzdálím "Konoha Senpū" bum,a zase....ze všech možných stran,druhou nohou...

Objevil jsem se na cvičišti a hledal pohledem něco co žije,dokud jsem nenašel to co jsem chtěl.No konečně někdo..Ušklíbl jsem se a seskočil z vysoké střechy doprostřed cvičiště,počemž jsem se připlížil k Oda Yashimu.''Zdravím..Tak co říkáš že bychom si dali teď ten cvičný boj?''Řekl jsem s nepozorovatelným úsměvem a sledoval jeho reakci.

Otočím se "Zdravím...souboj...hmmmm" promnu si bradu.
"Pořád nemáš mistra,že?" zeptám se.
"Najdi si nějakého a budeš mít cvičných soubojů nad hlavu....nic proti boji,ale nevypadáš na uživatele taijutsu....spíše ninjutsu...." přemýšlím nahlas.
"Kdybys používal v cvičném souboji ninjutsu..jsem v nevýhodě já..kdyby jen taijutsu..mám výhodu já...třeba si hledat jiného soupeře...nejsem nijak dobrý...a trénink je o zlepšení..." vychrlím ze sebe a tvářím se mírně zmateně.

Jen jsem zklamaně vydechl a pozoroval ho.''Tak první způsob jak zabít nudu je v tahu'',ušklíbl jsem se a porozhlédl se.''Ne to nemám..A jestli bude můj sensei ten co si myslím tak raději ani nechci'',ušklíbl jsem se a vyskočil na zeď,ze které jsem si udělal židličku.''Take se alespoň budu dívat'',řekl jsem polohlasně a podepřel si hlavu.

"Aspoň,asi víš kdo to bude...já nemám ani páru...kdo bude můj mistr...jen doufám,že to úředníci neposkládají blbě...nerad bych měl mistra někoho kdo je expert přes..genjutsu" řeknu.
"A místo čučení na mě si můžeš taky zatrénovat....to nikdy neuškodí" řeknu a otočím se ke kůlu,následuje výskok "Dainamikku Entorī"

*Prásk* má noha narazí do kůlu a ten se celý roztřese To by šlo ohodnotím akci v duchu.

''Jasně..Já už mám padla dnes'',řekl jsem a natáhl se na onu zeď.''Dobrou'',hejkl jsem na něj s mávnutí a zavřel oči.

Otočím hlavu...jen zakroutím hlavou "Jak je libo" hlava otočím zpět..načež začnu kůl zasypávat údery...rameno,loket,pěst,rameno,loket,pěst...po chvilce změním chodidlo,koleno,chodidlo,koleno....
Nějakou chvíli buším do kůlu...pak vyskočím a "Konoha Senpū"

*Bum* rána zatřásla kůlem....na kůlu se objevila prasklina...usměji se...a pokračuji v tréninku.

Stála jsem u jednoho stromu a z jeho stínu se mi v ruce formovala černá kulička která se následně zmenšila a poté jakoby vybuchla. V ruce se mi objevila černá dlouhá tyč.
S tyčí v ruce jsem se vydala k nějakýmu klukovi s brýlemi.
"Docela ti to jde.."
Utrousila jsem s úsměvem a protáhla se.