Arena

First topic message reminder :

[img] [/img]

Pomalu jsem otevřela oči. Dívala jsem se do stropu. Hlavu jsem měla výš než posledně. Trochu jsem ji otočila. Uviděla jsem Taikiho, jak spí. Hlavu jsem měla na jeho rameni. Trochu mi zčervenaly tváře. Posadila jsem se.

tím jak dala hlavu z mého ramene jsem se probudil a spozoroval jsem shiz
''ahojky''
zašeptal jsem

Podívala jsem se na něj. "Ahoj." usmála jsem se.
Neslyšela jsem žádné zvuky z venčí. "To jsem prospala ostatní zápasy?"

''hai''
pověděl jsem
''skončilo to někdy v jednu v noci''

Sklesle jsem sklonila hlavu. Pamatovala jsem se, že zápas jsem nedokončila. Típ pádem moje soupeřka vyhrála.
Najednou jsem měla zase divný pcoit jako prvně. Bolest hlavy a následné vrčení. Yonbi?! Chytila jsem se za hlavu.

''umm, jsi v pohodě ?''
otázal jsem se a posadil jsem se vedle ní a mou rukou jsem jí objal kolem břicha

"Jo. Myslím, že jo." rukou jsem našátrala přívěsek hokageho přívěsek,. Oddychla jsem si, když jsem zjistila, že ho mám na krku. "Když jsem se v aréně zhroutila, dělal někdo něco? Tím myslím, viděl někdo to co jsem ti ukazovala?"

''umm, myslím že tsunade to viděla a něco i udělala ... nevím přesně co ale vypadalo to jako nějaká pečeť a říkala že už budeš v pohodě''

"Takže..." přemýšlela jsem nahlas. "... mi bude zase Yonbi dělat migrény." usmála jsem se. Ale pak jsem se trochu začala bát, když jsem si vzpomněla, jak mi vyhrožoval.

lehce jsem jí držel mou rukou kterou jsem jí objímal kolem pasu
''vypadáš nějak ustaraně''
pověděl jsem

Až teď jsem si uvědomila, že mě drží kolem pasu. "Ehm... to nic." vysoukala jsem ze sebe. "Jen jsem si na něco vzpomněla."

''opravdu ?''
otázal jsem se potichu

"Ano." řekla jsemtéměř slyšitelně. Ruce, které jsem si mezitím položila na nohy jsem rozpačitě sevřela v pěst.

''dobře''
zašeptal jsem a jen jsem u ní seděl

Netušila jsem, co bych měla říct. Nadále jsem seděla a pozorovala protější spoj zdi se zemí.

''umm... bojovala jsi dobře''
pověděl jsem jí

"Nebojovala..." sklonila jsem hlavu. "S takovou nikdy nedokážu..." kousla jsem se do rtu.

''ale, mlč''
pověděl jsem a pohladil jsem jí po ruce
''bojovala jsi jak nejlépe jsi mohla a tvé tělo ti to dovolovalo, kdybych byl tvůj rodič byl bych na tebe hrdý''

"Jenže... jsou mrtví." povzdechla jsem si. Přepadl mi smutek. Když jsem byla ze sestrou, tak jsem to zvládala s ní mnohel lépe. Ale takhle. Opřela jsem se o něho. Potřebovala jsem oporu. (tím nemyslím, aby se mohla jen opřít)

políbil jsem jí na vlasy
''jsem tu s tebou Shiz-chan''
zašeptal jsem

"Děkuji." cítila jsem teplo sající z jeho těla. Zavřela jsem oči.
Poté jsem si vzpomněla na Takera. Něco ve mě mě nutilo, odejít. I když to byla malá část, ale bylo to dosti silné. Náhle jsem seskočila z lůžka. Udělala jsem několik kroků od něj. Rukou jsem si přikryla ústa.

nechápavě jsem se na ní díval a při tom mě bušilo srdce ...

"Už to dělám zase!" zašeptala jsem si pro sebe, takže to nemohl slyšet.
"Omlouvám se, a děkuji." řekla jsem mu otočená k němu zády. Rozešla jsem se k východu.

tupě jsem se před sebe díval a ani jsem nemrkal ... v mém hrudníku mě silně bušilo srdce a já nemohl přijít téměř na nic co bych jí mohl říci
''k-kam jdeš ?''
zeptal jsem se a můj hlas zněl divně

Zastavila jsem se. Měla jsem v úmyslu bez dalšího slova odejít, ale když jsem slyšela jeho hlas.
"Já.... já.... nemůžu." zadržovala jsem slzy. V takových chvílích jsem prostě nemohla udržet vážnout tvář. Prostě mi to nešlo. Kdybych měla nějakou misi, kde bych měla někoho zabít, any bych nehnula vrbou, ale pokud šlo o moje city, sestru či Reinu... nedokázala jsem to.