Arena

First topic message reminder :

[img] [/img]

''c-co nemůžeš ??''
otázal jsem se a můj hlas zněl celkem zoufale

"Tohle... mé srdce už patří někomu jinému..." slzy mi tekly po tváři. Stále jsem k němu stála zády. "Takhle ubližuji jenej tobě, ale i sobě." řekla jsem mezi vzliky.

přestal jsem cítit mé srdce ... cítil jsem jen mrazivý pocit který se prolínal mým tělem ... i přes to jsem se ... pokusil o úsměv a po chvíli jsem se důvěryhodně usmál
''ále... já už jsem též zamilovaný do někoho jiného, jen jsem ti chtěl pomoct a nechtěl jsem aby jsi byla sama... ale takto je to něco jiného''

"Možná jsem si to přebrala trochu jinak. Promiň..." došla jsem ke dveřím. Zvala za kliku a otevřela. Odešla jsem.
Venku jsem zahnula za roch. Pěstí jsem bouchla do zdi a opřela se o ni. Sjela jsem po ní k zemi.

jakmile odešla úsměv mě zmizel z úst ... já spadl na postel a jen jsem zde ležel... neměl jsem chuť do života a byl jsem jako tělo bez duše

Bylo mi zle...
Vrrr. zaznělo mi v hlavě. Obvykle bych nějak reagovala, ale teď jsem neměla sílu. Cítila jsem jak se snaží mě ovládnout. Jen jsem zavřela oči a čekala, co se stane.

jen jsem zde potichu ležel na posteli vůbec jsem nevěděl co mám dělat a měl jsem sto chutí si něco udělat

Seděla jsem na zemi. Hlava mě bolela. Měla jsem pocit, jako bych hořela. Třásla jsem se po celém těle. Hokageho přívěšek začal zářit.

po chvíli jsem vstal a jako tělo bez duše jsem šel ke dveřím abych zde nesetrvával v aréně.. vyšel jsem ze dveří a uviděl jsem Shiz jak sedí na zemí
''shiz-chan ?''
otázal jsem se a koukal jsem se na ní

Pořád jsem se třásla. Modlila jsem se, aby přívěsek stačil. Nebyl tam nikdo kdo by veděl, co by měl dělat. Napjala jsem každý sval a čekala.

''shiz-chan ??''
přiběhl jsem k ní a klekl jsem si u ní
''co ti je ?''

Potila jsem se. Měla jsem pocit, jako bych byla v jednom ohni. Zatínala jsem zuby. Hokageho přívěsek se potlačoval bijuu čakru a on se jen tak lehce nedal.

začalo mi tak nějak docházet co se děje jelikož jsem o tomto četl i o přívěsku který jsem viděl na jejím krku ... objal jsem jí a přitiskl jsem jí ke mě
''shiz-chan ty to zvládneš''
pevně jsem jí držel

Až teď jsem si uvědomila, že je někdo se mnou. Yonbiho čakra pomalu slábla, ale ten vřažedný pocit ve mě stále trval. Na prázdno jsem polkla.

nadále jsem ji silně objímal a tiskl jsem jí ke mě
''zvládneš to''
šeptal jsem jí

Víčkai jsem pevně tiskla k sobě. Slyšela jsem Yonbiho ruřivé vrčení.
Zhluboka jsem se nadechla. Stále jsem byla napjatá.

hladil jsem jí po zádech a snažil jsem se jí nějak pomoci a proto jsem jí začal mačka svaly na jejím těle tak aby se uvolňovali

Otevřela jsem oči. Mírně jsem zvedla hlavu. Mdle jsem se pousmála. "D-děkuji." zašeptala jsem znaveně.

jen jsem u ní klečel a objímal jsem jí
''není za co''

Už to dělám zase. povzdechla jsem si. Možná bych něco udělala, kdyych měla sílu, ale nebyla jsem si jistá.
Yonbi byl potlačen. Aspoň na chvíli mi dá zase pokoj. "Tak přemýšlím..." začala jsem šeptem. "Jestli by bylo lepší zemřít nebo se nechat ovládnout nějakou opicí."

nadále jsem ji objímal
''ani jedno''
zašeptal jsem jí

"Nevím jestli to zvládnu..."

''zvládneš, budu ti pomáhat''
zašeptal jsem jí do ucha

Hlavu jsem si opřela o jeho hruď. Ještě toho musím tolik udělat.. Už jsem nic neříkala.

posadil jsem se u ní a hlavu kterou měla na mé hrudi jsem jí začal hladit a opatrně jsem jezdil rukou po jejích vlasech