Arena

First topic message reminder :

[img] [/img]

"Většinou, když se mi něco děje se objevíš ty a utěšuješ mě." trochu jsem se pousmála.

''jelikož tě mi .... ehm''
zakašlal jsem trochu
''jelikož tě mám rád''
zašeptal jsem

Aby mi docvaklo, co chtěl poprvé říct, jsem nebyla dostatečně v tu chvíli bystrá. Ucítila jsem bodavou bolest u srdce. Zavřela jsem oči. Věděla jsem, že bych mu na to měla něco říct, ale došly mi slova.

jen jsem jí hladil po vlasech a byl jsem již zticha

"M-mě-měla bych jít." prolomila jsem ticho, které panovalo. Přesto jsem nadále seděla a neměla se k činu.

''ne-nechoď... prosím''
zašeptal jsem a nadále jsem jí objímal

"Neměl bys být s tou, kterou miluješ?" vzpomněla jsem si, co řekl předtím. Hned na to jsem si v duchu vynadala.

vzdychl jsem si ...
kdybych jí to řekl tak jí jen přihorším ...
''hai, ale ona to vydrží''

"Musí být šťastná, když má tebe."

''proč myslíš ?''
zeptal jsem se a to že jsem jí lhal ... mě dohánělo k šílenství jelikož jsem nikdy nelhal

"Protože, když se takhle chováš ke mě, tak ona se musí cítit jako královna."

po chvíli jsem začal trochu rychleji dýchat až jsem dýchal opravdu, opravdu rychle a najednou jsem omdlel a spadl jsem na zem

"Taiki!" naklonila jsem se nad něj. Vzala jsem ho za rameno a jemě jím zatřásla.

chvíli jsem ani nedýchal... ale po chvíli jsem začal normálně dýchat a otevřel jsem oči ... zmateně jsem se koukla očima kolem sebe ale nehýbal jsem se

"Jsi v pořádku?!" měla jsem vyděšený tón.

''no víš... asi nejsem...''
pověděl jsem smutně

"Jsi mě vyděsil!" trochu jsem si oddychla.
"Mám něco udělat?"

''ne... víš... umm... žádná holka není, nedokážu ti lhát a proto jsem asi takto zkolaboval ... nemiluji nikoho... tedy miluji ...''
koukal jsem se někam jinam
''tebe''
zamumlal jsem

Ztuhla jsem. Netušila jsem, co mu na to mám říct, hlavně po tom, co jsem mu řekla. Sklonila jsem hlavu.

''p-promiň... neměl jsem ti to říkat měl jsem být zticha potom by jsi se měla líp, dělej jako bych ti to neřekl a buď s člověkem kterému patří tvé srdce''
mluvil jako by to byla má poslední slova před smrtí

"Ale ty jsi to řekl." šeptala jsem. "Je mi líto, že nemůžu dostatečně opětovat tvoje city." slzy se mi hrnuly do očí.

''nebreč''
pověděl jsem
''já to přežiji''
pokusil jsem se o úsměv

Zakroutila jsem hlavou. "Promiň, promiň, promiň...." šeptala jsem dokola.

''říkám že to přežiji ... shiz''
zamumlal jsem

"Ale..." sevřela jsem ruce v pěst. "Nechci ti ubližovat."