Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Zatím" odpovím načež začnu přemýšlet...automaticky si jedním prstem posunu brýle výš....
Není čas zahálet řekne mozek...tak začnu se svým batohem na zádech dělat kliky "Jeden,dva...." s úsměvem na rtech provádím kliky na ulici.

Protahoval jsem se podobným způsobem, jak mi Oda doporučil a přitom pozoroval ty dva. Nevypadalo to, že se zde zrovna buduje nové přátelství, ikdyž člověk nikdy neví. Poté, co ten, koho jsem nazval pracovním názvem "druhý divný kluk" odešel, už jsem byl skoro úplně protažený. Nezdálo se, že by se mi teď se závažím pohybovalo nějak lépe, ale aspoň jsem necítil při každém pohybu své napínající se a úpějící svaly. Tedy ne tak moc. Došel jsem k němu.
"Ehm. Jestli chceš, tak myslím, že už jsem připravený."

Rychle vstanu "Výborně,výborně" zatvářím se mírně sadisticky.
"Ještě zvolit trasu...nerad bych běžel z kopce...batoh by mě mohl při prudké změně směru převážit....nerad zkoumám dlažbu či hlínu podrobně...nu a do kopce bych taky neběžel...kvůli Tobě...první běh se závažími je již tak vysilující...natož běžet do kopečka" prohlásím.

Podíval jsem se na něj a pak zvedl svůj pohled k nebi.
"Pane bože, do čeho jsem se to namočil? A to to celé prosím dělám dobrovolně!"
Pak jsem se pohledem vrátil zpátky k němu.
"No, já myslím, že s tím máš víc zkušeností. Takže ti budu věřit, že vybereš nějakou dobrou trasu," povzbudivě usmát a přistihl se při myšlence, koho se to vlastně snažím povzbudit.

Usměji se "Dobře,ale....není správné závodit s někým kdo ještě...nezkoušel můj dost těžko pochopitelný trénink..hlavně namáhavý...proto navrhuji místo závodu..." podrbu se ve vlasech "Spíše kondiční záležitost...žádné sprinty..podobné věci..jen pohodový běh či klus...je to takový první krok v mých tréninkových metodách" pokynu významně hlavou.

Došel jsem do ulic a otočil se na Koroki. ,,Tak kam chceš jít? Do sake baru, nebo na ten rámen?"

Rozhodla jsem se pro moje velice oblíbené místo.
"Sake bar"
Zasmála jsem se a zamířila k budově před kterou jsem dnes už stála.
Koukla jsem se na něj a trochu se zamračila.
"proč jsou všichni vyšší než já.."
Zamrmlala jsem nespokojeně.

Podíval jsem se na něj.
Jen první krok?!
Měl jsem nejasný pocit, že jsem se k něčemu upsal a ani mi nebylo jasné jak. Tohle nebyl trénink pro mě. Byl jsem zvyklý na něco jiného. Navíc, co bych byl zač, kdbych sebou nechal takhle manipulovat. Rezolutně jsem zavrtěl hlavou.
Nic takového, dohodli jsme si závod, bude závod.

,,Málo jsi jedla, jak si byla menší." Usmál jsem se a vstoupil do sake baru a hned si sedl za jeden stůl a objednal láhev sake a počkal, až se usadí i Koroki.

"Nu prosím,ale pomeranče Ti do nemocnice nosit nebudu,až si urveš sval...či přetrhneš šlachu..." zasměji se nahlas.
"Je to asi hodně jiné než tréninkové metody Vašeho klanu...ale bohužel nejsem členem Vašeho klanu...tak musím používat takové...mno...mírně sadistické metody...ale když chceš závod...jak je libo..jdeme najít nějakou rovnou plochu..." poupravím si brýle a čekám,až se dá do pohybu.

(Postni zas na ulici...řekněme,že najdem nějakou delší rovnou ulici )

"Ts...to neni pravda"
Zaprotestovala jsem a sedla si naproti němu. S lehkým úsměvem jsem se rozhlídla a vzpomněla si kolik času jsem tady strávila.
"Tolik vzpomínek..."
Povzdechla jsem si a koukla se zpět na něj.
"Ten chlapec před kanceláří...to je tvůj student?"

,,Jo, to je můj student." Usmál jsem se a sake rozlil do sklenek. ,,Už jsem dost povýšil. A co ty? Jak jsi se měla celou tu dobu?"

Měl jsem co dělat, aby jsem se z těch jeho řečí neoklepal.
To jsou jen takové keci... zastrašování! snažil jsem se přesvědčit sám sebe v hlavě. Ten kluk byl ale zatraceně dobrý řečník. Jen že teď a ustoupit?! Teď nikdy! Teď už to nešlo. Vydal jsem se proto pomalu hledat nějaké vhodné místo na závod a čekal, jestli ten kluk bude ještě pouštět hrůzu.
Nemáš nic proti našemu klanu, že ne? ozval jsem se po chvíli chůze. Ty jeho řeči na mě nepůsobili zrovna pozitivně.

Po chvíli ma to prestalo baviť, dosť som sa nudil, a tak som sa zdvihol z lavičky a pustil sa cestou domov. Prechádzal som sa okolo saké baru, ale tomu som nevenoval pozornosť, až kým som neuvidel senseia. Sedel tam a popíjal saké s inou. A že nemá prachy... pomyslel som si a na tvári sa mi objavil diabolský úsmev. Však uvidí. Henge! premenil som sa na prekrásne dievča, ktoré náhodou išlo okolo. Ladne som vošiel až do saké baru a postavil sa k senseiovi. Objal som ho a povedal Tak seitík, včerajšia noc bola nádherná... Kedy si zopakujeme? Otočil som sa na Koroki. A to je kto seitík?

"Děkuju"
Usmála jsem se.
"No nic moc, pořád žít ve strachu že na chvíli odejdu a matka mezi tím zemře je docela vyčerpávající...naštěstí se to zlepšilo tak jsem se mohla vrátit"
Napila jsem se a pozorovala ho, byla jsem tak ráda že vidím známou tvář.
"Doufám že já žádného studenta nedostanu"
Kapánek jsem se zděsila při té představě a zavrtěla jsem hlavou.
Potom vešla nějaká dívka, chvíli jsem na ní koukala jak opařená a pak jsem se začala šíleně smát.

Za chůze "Proti Vašemu klanu nemám nic...jen můžu závidět Vaše umění v taijutsu..ale když budu poctivě dřít..doufám,že se výsledky dostaví" usměji se.
"Navíc v budoucnosti budou naše styly taijutsu rozdílné...Vy elegantní,techničtí,přesní...já fyzická síla,fyzická síla...a ještě víc fyzická síly..různý přístup..toť vše" řeknu zamyšleně.

,,Hm, hm. Uvidíš, hokage ti určitě nějaké přidělí." Pak si ke mně přisedla ta žena. Hned jsem poznal, že je to Hideo, kdo jiný by tohle mohl vymyslet. Chytil jsem ho za vlasy a vynesl před sake bar. ,,Neměl bys náhodou odpočívat?" Sykl jsem na něho a vrátil se zpět na místo. ,,Další můj student."

"Hmm..." neměl jsem k tomu nic moc co říct. Věděl jsem, že má vlastně pravdu. Radši jsem hledal rovnou plochu. Nakonec jsem ukázal prstem na jednu ulici.
"Hele, támhle to vypadá docela rovně ne?"
Nebyla to žádná sláva, ale zatím to bylo to nejlepš, co jsem viděl.

Utřela jsem si slzu od smíchu a snažila jsem se pořádně nadechnout.
"Tak...a teď už vážně nechci žádného studenta, teď si dokážu představit jak se musel cítit můj sensei"
Opřela jsem se a na tváři měla stále pobavený úsměv.
"Seitíku...včerejší noc byla nádherná"
Svůdně jsem se na něj koukla a pak se začala smát.
"Je zajímavé co je všechno napadne"

Vstal som a zrušil henge. Nemusel ma ťahať za vlasy... Bolelo to. povzdychol som si. No šak ja si na neho počkám. uškrnul som sa a skryl sa neďaleko baru.

Mrknu se na nabízenou ulici "Jo to by šlo....sice povrch není úplně ideální....ale kvůli našemu závodu nepoloží asi nový povrch..." zakřením se.
Pomalým krokem dojdeme na pomyslnou startovní čáru "Ještě se raději rychle protáhnu...jistota je jistota" řeknu a začnu dělat dřepy.

Musel jsem se taky usmát. ,,Asi je málo tréninku, že mají pořád tolik energie." Podíval jsem se na ni a pak upil ze své skleničky. ,,A tak to si byla celý rok u své matky, jestli jsem to dobře pochopil?"

Podíval jsem se na to, jak dřepuje a povzdechl si. Pak jsem se začal protahovat. Ale po svém. Byly to různé cvuky na protažení, v tomhle případě samozřejmě nohou. Ale nic, co by nějak více zatěžovalo svaly. To jeho "protahování" se mi jevilo spíše jako posilování. Během toho, co jsem si protahoval nohy - a že to šlo s těmi závažími na nich o dost hůř jsem na něj kývnul.
"Až budeš připravený, řekni.

Přikývla jsem.
"Musela jsem s ní k nějaké bábě kořenářce která je v okolí Suny a tam jsem strávila rok"
Měla jsem chuť stisknout ruku v pěst když jsem si vzpomněla jakého otroka jsem jí tam dělala.

Všiml jsem si její reakce, tak jsem to radši už dále nerozváděl. ,,Tu v Konoze se za ten poslední rok stalo docela hodně."