Údolí konce

Vycítila jsem že na to asi čekal a já se hodně přemáhala ale nějak to nešlo a zvhlyy mi oči ještě jendou jsem se podívala na ten vzkaz a už se mi koulelo pár slz po tváři sklopila jsem radši hlavu a kápi si stáhla víc do obličeje kunai jsem nechala spadnout k zemi a obě ruce mi klesly. Pocítila jsem neuvěřitelnou tíhu celého těla hlavně srdce, pak jsem se otočila odcházela směrem kde by měl být schovaný Dag, nemohla jsem tam s ním být...

"Promiň, ale nemůžu si nechat ujít tuhle příležitost," najednou se kolem Reiny všechno zavlnilo.
Kdyby se Reina otočila zjistila by, že už tu není jeden Itachi, ale hned tři.

Všimla jsem si toho ale neměla jsem sílu reagovat a on to věděl ....složila jsem pečetě které mě aspoň měli jistit od sharinganu, kolem očí se mi zformuloval kurai shoton a vybledl do zrcadlových brýlí. "Nech mě být Itachi" řekla jsem tiše ale moc vyrovnaně to tedy neznělo a já hloupá si uvědomila že jsme se nechala nachytat. Otočila jsem se proti Itachimu udělala další pečeť která mezi námi udělala černou krystalovou stěnu pak jsem se sebrala a utíkala k Dagovi

"Já jsem Uchiha na úplně jiné úrovni, než se kterými ses dosud setkala, nepotřebuji oční kontakt na to, abych tě hodil do genjutsu," Itachiové se rozpadli na vrány.
Reina se zastavila. Z jejího krku vyrostla hlava Shoa.
"Nechala jsi mě ve štychu,"

"Cože?" vyjekla jsem a zavřel ajsem oči tohle jsem nemohla vidět "Přestaň, Itachi." křikla jsem na něj

Ruka Shoa vylezla z jejího hrudníku a začala ji škrtit.
"Nechala jsi mě, zradila jsi mé city. Miloval jsem tě, zatímco tys mě podváděla!"
"Neměj strach," řekl jsem, a udělal pečeť.

"To není pravda." slzy se mi kutálely po tváři "I já tě miluju." hlesla jsem potichu a vzala ho za ruku a nechala jsem jí skrystalizovat

Okolo Reiny se objevovali další a další vrány, které se měnily na Shurikeny.

luskla jsem prstem a jeho rukla odpadla otočila jsem se na ty vrány a použila další jutsu (jako když Guren obalila ty brouky)

"Došlo mi to." řekla jsem hrubě a spojila ruce k sobě a vyvolávala chakru na zrušení genjutsu

Genjutsu se rozplynulo, a já stál pořád na místě, jako kdyby neuběhla ani sekunda.
¨"Katon: Goukakyuu no jutsu!"

opět jsem vytvořila pečetě a přede mnou se objevila stěna z kurai shotonu a já ustupovala zase dozadu přes slzy jsem měla trochu rozostřené vidění

Vím, co krystal nepokryje. Zavřel jsem oči.
Mangekyo sharingan!
Pořád soustředil čakru a poté otevřel oko.
AMATERASU!

No sakra, rozeběhla jsem se k Dagovi a už an něj mávala aby se připravil ta stěna po tmhle nevydrží

Amaterasu jsem namířil na prostředí okolo Daga, aby nemohli utéct. Byli uprostřed Amaterasu kruhu.
Zavřel jsem pravé oko a koukal na ni pravým.
"Nechci zabíjet tak krásnou tvář, už vím, co s tebou." setřel jsem krev u oka a přivolal svou velkou vránu s Sharinganem.
"Poslední tvá věta, než se dokonale změníš?"

"Jen tak lehce mě nedostaneš." pousmála jsem se udělala pečetě obalila jsem se krystalem a ten hned prasknul objevila jsem se za ním v krystalu ten puknul udělal jsem hodně rychle pečeť přitíhla ho za plášť k sobě a vtiskla jsem mu jeden polibek

Když se začínala přibližovat vypustil jsem z těla čakru.
"Já jsem Uchiha Itachi, Devátý Hokage Konohy, nepodceňuj mě!"

Políbila jsem ho jen setinu zlomku co to dořekl, a jak jsem z něj vysávala tu chakru a sílu začala se mi točit hlava a bylo mi nevolno ihned jsem se od něj odtrhla a zavrávorala točila se mi hlava a bylo špatně jakobych měla každou chvíli zvracet

Děkuji příšerko, dotkl jsem se letmo břicha a Susanoo se dokončilo.

"Nechutnám ti?"

zapotácela jsem se od něj dál couvala jsem a měla jsem mžitky před očima neměla jsem sílu mu nic říct, měla jsem v sobě dost jeho chakru a vůbec mi to nedělalo dobře

Jednou rukou jsem udělal pečeť. Využil jsem příležitosti, vrána zakroužila z oblohy a přistála mi na rameni.
"Chraň Konohu!"

Vráně Sharingan se změnil na tohle, a použil jsem Shisuovo oko, které to vyřidilo na 10 let.

stále mi bylo blbě ale nějak se mi dostavil pocit který jsem neuměla vysvětlit a jednou jsem ho zažila a teď se to opakuje .....výčitky svědomí, pocit potřeby pomoct...... klesla jsem na kolena a držela se za hlavu,
Budu potřebovat odpočinek zbavit se té chakry.

Susanoo se kompletně vypařilo. Soustředil jsem se na Amaterasu, které taktéž zmizelo. Vrána se Shisuovým okem zmizela a přivolal jsem další vránu, tentokrát větší.
Přišel jsem blíž k Reině a pomohl ji na vránu.
"Půjdeme domů,"

"Domů?" zbystřila jsem ale nijak se nebránila jen se na něj dívala překvapeně