First topic message reminder :

Ale...... jakmile mě obejmula tak jsem se na ní podíval.Kso takže to neuděláte ani jeden z vás? zeptám se

Sledoval som ako sa ku mne približuje množstvo a množstvo hadov.. videl som tiež Rokkuho ktorý ležal taký kúsok odo mňa.. Mohlo to pôsobiť celkom desivo páč bol okolo mňa stále rozvírený prach.. následne som sa však doslova "ponoril" do zeme.. proste som zmizol v zemi no za mnou som nezanechal žiadnu dieru.. (Doton: Moguragakure no Jutsu).. pod zemou som sa dostal až ku telu Rokkuho, ruka sa mi zo zeme vynorila a ja som nahmatal niečo slizké.. v tom som si uvedomil že je obmotaný hadom.. len som si povzdychol.. gomenne.. zamumlal som ..Doton: Kajūgan no Jutsu.. povedal som a následne sa všetko pod mojím dotykom začalo premieňať na kameň.. teda lepšie povedané skamenelo "to".. teda aj telo hada.. takto som plánoval obaliť celého Rokkuho a vlastne dosť veľkú plochu na to, aby to sundalo ešte aj pár hadov.. proste aby som si spravil medzi nimi aj takú východiskovú cestu.. v zápätí som zo zeme vyšiel hore.. predvedenie toľkého množstva techník bola clekom fuška no nejak som to zvládal.. stále to neboli moje limity.. schytil som Rokkuovo skamenené telo do oboch rúk a následne som znova použil techniku lietania.. teda techniku ktorú vyvinula Iwagakure no sato.. Vzniesol som sa hore no ešte som sa pozeral za Kuruom.. či ho niekde neuvidím.

Uvedomil som si, že už pri sebe nemám Rokkuho telo. "Už som ti raz povedal, aby si sa mi neplietol do cesty!" Masa hadov sa teraz rútila na Ogu. Ich počet sa neustále zväčšoval. Keďže sa rútili zo zeme, boli na všetkých stranách. "Toto je koniec!" Stačilo jediné kúsnutie a Oga by mal v sebe silné narkotiká.

(Tak už ma, prosím, netráp. xD Čas tejto fillerovej postavy ešte nenastal. Má získať ešte dve kekkei genkai, a potom veľkolepo zomrieť. Pravdepodobne zasa zásluhou Konohy.)

/ale já už ho promněnil v kámen xD.. gomeen ale Tsuchikage by mně zabil

Vyletel som len o niečo vyššie do vzduchu.. pomocou flight technique.. vlastne som stále letel vyššie a vyššie až som bol nakoniec tak vysoko, že na mňa ani tí jeho hadi nedoleteli. Bolo to pre mňa dosť ťažké, po fyzickej stránke. Vyplítval som hodne chakry a sotva som Rokkuho držal.. ešte keď bol skamenený tak vážil najmenej tunu (obrazne).. chcel som s ním odletieť preč no v tom ma seklo v krížoch (xD) a ja som ho omylom vypustil.. Sakraaa !! prebehlo mi hlavou no tá bolesť bola väčšia než odhodlanie chytiť ho.. Momentálne letel dole, keby nabúral do zeme tak by z neho pravdepodobne ostal tak maximálne materiaĺ pre kamenníkov roztrúsený na všetky strany.

Množstvo hadov spoamlilo pád, takže sa Rokku nerozpadol. Zasa ho niekoľko hadov obmotalo a ja som ho skryl pod plášť. Hadov som, ale neodvolal, čakali na Ogu pre prípad, že by zasa zosadol. Už tretíkrát som sa dal na útek, ale zasa som pomocou hadov kontroloval bojisko.

(Odchod.)

/Tsuchikage-dono o tomto vie. Sám Rokku ho o tom informoval. xD/

Po ne moc dlouhé době se objevím na cvičišti a koho tu nevidím. ´´Oga-kun!´´zaševelí mi ústy ´´Oga-kun! Jsi to ty ?´´ zeptám se a jdu blíže. Yuusuke také přiběhne a rozhlíží se. Také bych mohla dopilovat ty techniky... ale což..

Keď sa mi konečne podarilo vystrieť tak som sa len pozrel na Hikari ktorá ma pozdravila.. stále som lietal vo vzduchu a stále bolo podo mnou dosť.. hadov. Len som spravil pečať pomocou ktorej sa golem znova poskladal a začal si tými hadmi kliesiť cestičku... vlastne ich začal ničiť a zabíjať úplne všetkých. Nakoniec som len zosadol dole a ešte raz som sa na Hikari pozrel, na zlomok sekundy som v nej videl "ju".. čo mi do tváre nahnalo taký.. pochmúrnejší výraz.. Hikari..hmm.. ahoj.. odpovedal som chladnejším spôsobom než by si zaslúžila. Síce som stále bol Ogom ale.. rozhodne som už nebol tým koho videla na chuninskych skúškach. Vtedy som mal v očiach ešte také.. "svetlo".. ktoré tam teraz chýbalo.. pripomínali skôr oči nejakej nočnej mory pri čom sa okolo mňa vo vzduchu vznášal taká.. až "temná" a chladná atmosféra.

Po mojom úteku nastala explózia dymu a hady sa vrátili do svojej dimenzie. Poničená zem v okolí vypovedala, že sa tu odohral veľký súboj.

Trošku jsem se ohlížela, ale nakonec to nechala být.
´´Oga-kun jsi v pořádku?´´ přistoupím blíže a pohladím ho na hlavu.
*Vypadá unaveně...* Yuusuke přistoupí blíže k Oga-kun a přičichne si.
*Chmmm! Je cítit temnotou! Co uděláme?**Pomůžeme mu zní ven?**Souhlas! Po dlouhé době máš opět dobré nápady! Big Boss tě chválí!*

Chvíľku som sa pozeral niekam mimo, nakoniec som sa však Hikari pozrel priamo do očí, obviklá svetle hnedá farba teraz pripomínala skôr rubínovo červenú, no takú "hlbokú", až čiernu. Neuhol som keď ma pohladila, nerobilo to však so mnou to čo kedysi. Necítil som sa o nič lepšie, vlastne som sa necítil nijak. Bola to už celkom dávno, čo som sa odpútal od hocičoho, čo by ma mohlo nejak oslabiť.. aj čo sa týkalo nejakých hlbších citov... bolo už neskoro na pokusy o nejakú nápravu. Dlho som ťa nevidel. Povedal som potichu a pohľadom som skĺzol k vlkovi.

Ja som nevedel či už som či niesom nukeninom ale pozor som si dával .
Letel som vo výške aspoň tých 50 metrou nad týmito priestormi bolo mi aj jedno či ma uvidia čo mi mohly spraviť ?
Ešte keď som bol tak vysoko 50 metrou je 50 metrou .
Sledoval som vlastne ľudí čo tu boli a všimol som si tu aj Hikari ktorá v tom ale mohla pocítiť ako ju trocha vietor nazdvihol ale iba tak aby to cítila ona nerozháňal inak okolie alebo tak bol úplne pod mojou kontrolou .

´´To já tebe taky!´´ zakývala jsem a obejmula bezva kluka co se před několika týdny ještě smál. *Yuusuke! Máte tu úkol!**Mám z tebe husí kůži.. vo co de?**Vaše poslání! Vrátíme Ogovi ztracený úsměv!*vyšlu duchaplnou myšlenku. ´´Oga-kun! Úsměv úsměv!´´ řeknu a vesele se usměji. Tu pocítím vítr, který je mi již známý...*Shiro-kun?*probleskne mi hlavou a začnu se rozhlížet. Nikdo kolem mě si toho nevšiml. *Shiro-kun! Vratil jsi se?*nedávám na sobě nic znát a dál se směji.*Kde jsi???*

Keď ma objala tak to so mnou zase moc nehlo.. Gomenasai.. povedal som potichu a len som ju od seba odtlačil.. mám misiu.. dodal som a následne som sa pomocou shunshinu prebleskol niekam.. inam.. dávaj si na seba pozor.. pomyslel som si ešte, aj keď to nemala ako počuť.
(presun)

Keďže si asi nevšimla že som nad ňou čo je dobre tak som ešte ostal až som nakoniec zletel ešte nižšie aj keď tu bolo pár nezvaných hostí chvíľu trvalo než som zošiel až do takej vzdialenosti 3m nad zemnou no v ten moment som z zhora pozdravil .
"Zdravím Hikari ... dlho som ťa nevidel ... "
Prehovoril som k nej .
V tom sa ešte vytratil ten čo tam vadil preto bolo dobré že si ma nevšimol

Naklonila jsem hlavu na stranu a dívala jsem kde co je. Chtěla jsem jít trénovat, ale najednou se přede mnou objevil Shiro. ´´Shiro-kun!´´ vykřiknu a vyhrnu se na něj. Jak jsem tak na něho skočila, neudržel rovnováhu a spadli jsme na zem. Stále jsem se ho držela a nepouštěla ho. ´´Tolik jsi mi chyběl! Jen tak ti to neodpustím!´´ řeknu a políbím ho. Kleknu si a držím ho za ramena.

Teraz som ale vedel perčo neísť až tak nízko ! XD
No ale nepovedal som na to nič len som k nej pozrel mohlo sa jej to po dlhej dobe zdáť chladné ale ja som bol ako predtým .
"Umm to sa mi ale nezdáá sama vieš že somnou nebudeš môcť ... ale prišiel som ťa pozrieť ako sa ti darí ... "

Přitiskla jsem se k němu. Slyšela jeho pravidelný tlukot srdce a přičichla si jeho vůně. Bylo to tak dlouho, co jsem u něho mohla být tak blízko. ´´Bála sem se o tebe!´´ dodala jsem potichu. Do očí se vyhrnuli slzy a já začala potiše plakat. Byl tu se mnou. Byla jsem šťastná a přitom tak zklamaná, ale ze sebe. Byla jsem tak slabá. Překážela bych mu.

Objal som ju .
"Nemáš sa prečo bááť ... viem si dať pozor a pri najhoršom by som sa nechal vyhtiť takže to by si zistila ... a no tak neplač ... "
Utišoval som ju .
"A čo vyhlásili ma už za nukenina alebo ešte im to neprekáža že som tu neni ?"

Držela jsem se u něj a pomaličku plakat přestala. Zvedla jsem hlavu a znovu ho políbila. Oběma rukama jsem ho obejmula kolem krku a dál na něm seděla. Musela jsem být těžká! ´´Kam půjdeš teď? Budeš tu se mnou a skrývat se?´´ ptala jsem se a svalila ho na záda. Lehla jsem si na něho a hlavu jsem měla na jeho hrudi a ožívala jsem si jak se mu při každém nádechu zvedá hruď a pak zase klesá vydechnutím vzduchu.

Keď ma pobozkala ja som jej ho opätoval a potom som si teda ľahol ako chcela .
Ako na mne ležala začal som ju hladiť .
"A neviem či budem môcť na dlhšiu dobu stebou .... asi by ma rýchlo našli ...
Ale pokusím sa byť stebou čo najdlhšie .
Neviem kam presne by som ale šiel keď tak túlať sa asi ... "

´´Chmmm...!´´ přitulila jsem se k Shirovi. ´´To brzy zase půjdeš...že?´´ řeknu smutně. Tolik jsem chtěla být u něj. Dotýkat se ho a nebát, že odejde. Musela jsem zesílit. Kdybych byla silnější mohla bych být s ním. Zvednu se a políbím ho ´´Shiro-kun...´´ začervenám se a zase si na něj lehnu. *Aaaah.. už jsem zase celá rudá!!! **Proboha.. už zase myslíš na tu vaši noc?!!*

Ja som si všimol ako sa červená preto som ju ešte naschváľ jemne pohryzol na ušku .
"Ale čože čože niekto sa tu červená ... "
Aj keď tak ležala dalo sa mi to spraviť lebo som si ju troška v tedy posunul .
"Chcelo by to niekde miesto kde by som ťa mohol výdať ... "

´´To by bylo super..´´ nechala jsem se přisunout a přisunula jsem k jeho obličej svůj rudý obličej. Políbila ho a začala přemýšlet kde by to místo mohlo být. Přeci nechci aby ho chytli. Ale kde? Vnímala jsem jen jeho. Yuusuke radši někam zaběhl aby to nemusel vidět. ´´Byl jsi vždycky takový nebo jsi se změnil?´´ zeptala jsem se, ale sama jsem věděla, že takový byl. Červenala jsem se víc a víc.

"Kto vie ... možno si ma trochu zmenila ty ... keby nebolo teba ani by som sa tu neukázal nebolo by treba ale aj mne sa zacelo za tebou za týmito červenými líčkami ich zasa spatriť ,,,, "
Hovoril som k nej tichšie lebo bola blízko šeptal som jej skôr do uška .

Začala jsem zase myslet na tu noc. ´´Chmmm...´´ nic jsem neříkala a schovala obličej do jeho trička. Opět vdechla jeho neodolatelnou vůni a usmála se. Přitáhla si ho jak jen to šlo a také pošeptala. ´´Také jsi mě změnil...víš?´´ znovu jsem ho políbila. ´´Páni... tak moc jsi mě změnil...´´ chytnu ho za ruku a propletu si jí s ním.

Aj keď to tak nevyzeralo stále som bol ostražitý keďže okolo nás výril vietor no to Hikari až tak cítiť nemohla .
Ja som jej ruku jemne zovrel .
"Vážne ?
A v čom tak presne ?"
Opýtal som sa do ticha .