First topic message reminder :

Ale...... jakmile mě obejmula tak jsem se na ní podíval.Kso takže to neuděláte ani jeden z vás? zeptám se

Chytla jsem ho za triko a přitáhla jsem ho lépe k rtům.
Pomalu jsem mu ho sundávala...
pokračovala jsem i na hrudi..

Akosi zomňa bolo dole aj tričko a ani som o tom poriadne nevedel preto ako som si to uvedomil som teraz až po chvíli bozkávaniia preto som jej chel dať dole aj jej vrch no nechcel som aby sem niekto prišiel preto som chcel sa presunúť niekam na menej viditeľné miesto alebo niekam inam .

Jak jsem ho tak líbala po hrudi, vrátila jsem se po krku až ke rtům.
´´Nepůjdeme někam jinam ?´´
zeptám se a znovu ho políbím.

"Pôjdeme .... "
Dal som jej malú pusu .
"K tebe ?"

´´Hmmm.... beru!´´
vstala jsem a vrátila mu tričko zase jsem trošku začervenala.
Při pomyšlení na to jak jsem ho líbala...Chytila jsem ho za ruku a šla domů...
Yuusuke šel s náma tentokrát neměl žádné námitky.
(presun)

Ja som ho cez seba hodil a potom ju zobral za ruku a šiel som s ňou .
(presun

Šla jsem a šla až jsem došla sem. Sedla jsem si pod strom a dívala se kolem.
Přemýšlela Shirovi. *Co asi teď dělá?* chvilku jsem nad tím doumala a pak vstala a začala cvičit. Nashromažďovala jsem chakru a začala s tréningem.
Yuusuke si cvičil svoje Ju Hasho.

Zkoušel jsem to znovu a znovu. Až jsem se zhroutila únavou na horký písek.
Zvedla jsem ruku směrem nahoru na nebe.´´Jednoho dne si budu létat na nebi...´´
Yuusuke přestal trénovat a šel zamnou. ´´ Yuusuke? Půjdeme se projít po vesnici ano?´´
(presun)

Dorazil som na toto miesto kde som začal trénovať zatiaľ sám čakal som tu na mizukage .

Dorazil jsem na nové cvičiště a radši si nechal všechny případné výtky pro sebe. Nechtěl jsem mít ještě více problémů. Jen jsem čekal co mi bude chtít zdělit. Přeci jen jsem se ani nepředstavil.

Přišla jsem do tréninkových oblastí. Miko už tu čekal. Mohl mě vidět, ale zatím jsem mu nic neřekla. Otočila jsem se na Toshira.
"Co to mělo znamenat?!"
Vyjela jsem na něj.

Ehm. Já sám vlastně ani nevím jak se to všechno seběhlo. Ale myslím, že příbuzenský vztah mezi námi není.
Zatvářím se nevinně a nervózně si prohrábnu vlasy

"To si piš, že není! Chci vysvětlení!"
Založila jsem si ruce na prsou.

Podišiel som k nim lebo som si všimol Mizukage.
"Čože sa deje ?"
Opýtal som sa a usmial sa aj keď nálada tu bola zlá

Ehm, kde začít? Eto byl jsem sedm let mimo vesnici a cestoval po světě. Nyní se vracím zpět. U brány se mě na jméno neptaly, protože to byli moji staří přátelé. Potom se objevil ten Anbu a než jsem si to uvědomil byli jsem u vás v kanceláři. To je asi vše.
Potom jsem se hodil do stejné pozice, abych vypadal jako můj avatar.

"Chvíli počkej Miko."
Oznámila jsem mu.
"A ta důležitá věc?! Proč jsi to tvrdil?"
A proč já jsem to potvrdila?!
Pomyslela jsem si.

Já jsem řekl, že jdu na schůzku s Mizukage a už to z toho nějak podivně vyplynulo. Tím víc mě překvapilo, že jste to tomu Anbu potvrdila. To bylo pro mě něco krajně nečekaného.
Vypadal jsem stále jako na tom avataru.

"To by jsi chtěl skončit ve vězení?"
Upřeně jsem se na něj dívala.
"Aspoň mi řekni, jak se jmenuješ."

Jistě, že ne. Hlavně hvůli takové hlouposti.
Usměji se na ni mile.
Mé jméno je Toshiro. Je mi ctí vás poznat.
Trochu jsem se předehl a zlehka ji chytil za dlaň. Potom jsem jí na zápěstí dal lehký polibek, ruku pustil a znovu jsem od ní kousek odstoupil. (no co má dobré vychování )

(gantleman )

Překvapeně jsem zamrkala. Tohle se mi ještě nestalo. Každej byl rád, že mohl z mé přítomnosti, co nejrychle ji vypadnout.
"Toshiro a dál?"
Vyzvídala jsem.

(Špatně to snad není )

No, když to musí být. Tak se jmenuji Toshiro Hoozuki. Moc se tím však nechlubím. Navíc jsem nikdy nevypadal jako zbytek klanu. Kvůli mé matce. Ale žraločí zuby si transformovat umím. Běžný chrup mi, ale více sedí.
Mrkl jsem ni a mile se usmál.

(Né! )

"Toshiro Hoozuki."
Zopakovala jsem.
"Tak za tu tvou drzost, co jsi měl. Si to odpikáš."
Podívala jsem se na Mika a Toshira. Snad mu došlo, že to nebude mít lehké, takhle mě využít.

Hai, jsem připraven na svůj trest. Ať už bude jakýkoli.
Usmál jsem se a bylo vidět, že to beru s nadhledem.

"Tak dobře."
Mluvila jsem na oba dva.
"Jelikož jste oba chuunini a volný jounin není. Leda byste chtěli trénovat s geniny. Tak budete potit krev se mnou."
Usmála jsem se na ně jako na malé děti.

S tím nemám problém. Jsem na to zvyklí. Přeci jen jsem se celý život nepovaloval v posteli. Bude to, ale muset být něco extra abych vážně potil krev.
Usmál jsem se vyčkával.