Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

Poslouchala jsem Mizukage-sama a usmála se. Najednou přišla Shijin.
Proboha vždyť tu chodí nepřítel mezi námi! Nemohla jsem to jen tak nechat. Ale nebýt Mizukage-sama, nejspíš jsem tuhá.. Jsem moc vyplašená..

"Nechodí mezi námi je před jejich bránou." ušklíbla jsem se.
"Ale já bych dala přednost tomu tréninku, o kterém jsme mluvili včera. Nějak jsme ho nestihli a boj ještě zdaleka nezačal." šibalsky jsem mrkla.
Také už začínám být neklidná, zvlášť, když si tam vykračuje jako kdyby doufala, že ještě někomu dojde sebeovládání.

Každým Shijiným slovem se mi ksicht tvaroval do škodolibého úsměvu. Když to dořekla, vyskočila jsem a zařvala : Yoooooooooosh!!!!!! Jdeme tréééénovat!!!! Naše exkluzivní schopnosti budou každéého předčit!!! Yattaaaaa!!!!!!!!!
...... Pardon, už jsem v klidu. Jdem na to!

Pousmála jsem se. ,,Klid, dojde na ně na všechny. Řekla bych, že i ona čeká na rozkazy, nejen my. Navíc, co si pamatuji ze srazu Kage, ona je medik. Nebude jen tak zasahovat do boje, pokud to nebude nutné. Doufejme." pokývala jsem hlavou.
,,Kdyžtak ti ji tedy svěřím, Shijin. Kdyby se něco dělo, tak za mnou přijďte, stejně daleko nebudu." pousmála jsem se, mávla jim zasalutováním a šla opět za Yo.
,,Nedivím se, že je nervozní, já jsem taky." kývla jsem hlavou k Rin, procházející se jako kočka a povzdychla si.

"Hai, Mizukage-sama." přikývla jsem a ještě jednou se na Rin podívala.
Nevypadá to, že by se jí chtělo bojovat...
Pak jsem se otočila k Byakuri a sledovala její reakci.
Chvíli jsem na ni zírala, pak jsem si musela dát dlaň před ústa, abych se nezačala neovladatelně smát. Ještě mi chvíli trvalo než jsem to přemohla a pak už jsem se postavila na okraj stanů a očima vyhledala několik stromů.
Několik stromů, které tu už za chvíli stát nebudou...
Trochu provinile jsem se usmála.
"Myslím, že nikomu nebude vadit, když jim tu poničíme krajinu, co říkáš?" odvětila jsem pobaveným tónem a aktivovala Byakuugan.
"Cíl máme před sebou, začínáš."

"Hai, jak jsi řekla. Čeká na rozkazy a zdá se, že nepřicházejí. Minule jsem proklouzla kolem nepozorovaně, vyhli jsme se drakům, ale čím déle čeká, tím více je ostražitější a to pro mě s PiliKKou není dobré. Až začne boj, budeme se muset dostat k naší divizi a rychle.." Mluvila jsem zamyšleně a propalovala pohledem bránu.
"Všichni někam zmizeli, v ulicích není cítit ani noha. Někde se schovávají, ale netuším kde.."

Všechno jsem to sledoval a někdy se mi na tváři udělal i úsměv. Po chvíli jsem si vyhledal nějaký osamocený strom, který byl mimo dosah Shijin, a posadil se na jeho větev. Čekání je nejhorší.

Zaregistrovala jsem Seita a s podezřele šibalským úsměvem těkala mezi stromem, na kterém seděl a naším cílem.
Trochu odlehčit situaci by nebylo tak špatné...
Na tváři se mi předem usídlil provinilý úsměv.
Stačil by jeden úder do kmenu... Tak vysoko, aby si ublížil zase není...

Přikývla jsem. ,,Je možné, že se ukrývají v sídle Akatsuki. Netušíme, nebo alespoň já ne, kde sídlo je. Nelíbí se mi ale, že Reina posílá kopie a projekce." nakrčila jsem obočí. ,,Až se semele bitva, bude tu zase zmatek. Myslím, že byste se měli dostat snadno do ulic." ztišila jsem pro jistotu hlas.

Přikývla jsem.
"Hai, do ulic jsme pronikli my s Pili, takhle jsem se dostala skrz skoro vylidněnou vesnici až před bránu. A tam jsem potkala Rin a armádu a můžu říct, že si mě naštěstí moc nevšímali." Zmlkla jsem a vyhledala nejbližší pařez. Usadila jsem se na něj a pak vzhlédla k Hitomi.
"Ví o nás, to je jisté, ale nic s tím nedělají. Včera jsem tam zacítila dvě obrovské chakry, ale než jsem se stihla vrátit, byli pryč. Jako kdyby se po nich slehla zem. Můžu divizi poslat do ulic, ale prozatím nevím. Obhlížíme situaci zeshora, z budov a tak dále.."
Dokončila jsem svůj proslov a mírně se usmála.
Přeci se nebudu celý den mračit jak podzimní počasí! Ale na druhou stranu nemůžu tvrdit, že by se mi ta situace zamlouvala.

Pohlédl jsem směrem na oblohu, která začala být zase jasná. Tak krásně. Skoro se nezdá, že by se něco dělo. Zavřel jsem oči a užíval ještě chvíle pohody.

"Zdravím slečny s touto vojnou nechcem mať nič spoločné takže ja idem."

Vôbec nikto si ma nevšíma to je celkom fajn...

Prešiel som cez Severnú bránu a mieril som do Otogakure.
(Presun)

Znovu jsem přikývla. ,,Asi bych taky počkala, až to bude nutné." povzdychla jsem si. Ruku jsem si dala v bok a zhoupla se naň. ,,Už aby bylo po všem.." uteklo mi s povzdechem. Zahleděla jsem se na kluka, který kolem nás jen tak prošel. Vyskočila mi kapka na čele a než jsem si to uvědomila, byl pryč. He..Co? zamrkala jsem překvapeně.

Pekelně jsem se usmála a podívala se na jeden ze stromů. Začala jsem skládat pečetě a běžela jsem ke stromu. Raijuu Hashiri no Jutsu!
Elektrický vlk rozdrtil kmen stromu na padrť.

"Hai, už aby bylo po všem.." Zopakovala jsem její slova spíše pro sebe a sledovala bránu, ne spíš oblohu nad ní. Byla jsem nervózní? Možná..
Veřit v sílu našich Shinobi, ano to právě teď musím udělat..
Porozhlédla jsem se kolem. Shijin s Byakuri trénovali, ostatní polehávali nebo vyčkávali napjatí na to, co se bude dít dál.
"Ještě chvíli zde vyčkám a pak zřejmě půjdu obhlédnout situaci uvnitř. Pokud přes Rin proklouznu. Jsme tam tak odřízlí od situací před bránou, tak jsem to chtěla tady zkontrolovat, ale zdá se být vše v pořádku.." Pousmála jsem se.

"A teď já..." provinile jsem se usmívala a pořád nespouštěla oči ze Seita, zjevně obdivujícího oblohu. Nenápadně jsem na ni mrkla a otočila se k "jeho" stromu.
Chvíli jsem ještě přemýšlela, ale pak už se rozhodla.
Dlaň mi rozzářila modrá chakra a já se rozběhla.
"Kaze Ken!" vykřikla jsem tišeji než obvykle o chvíli později už dlaní narazila do kmenu. Z toho místa se rozeběhly drobné prasklinky až ke koruně. Taktéž po větvích. A pak naráz se to všechno sesypalo k mým nohám. Neseděl tak vysoko, takže se mu nic nestalo, ale jak tak seděl na zemi a kolem něj všude dopadaly lístky z rozpadlé koruny...

,,Hai, zatím se držíme." přisvědčila jsem a přikrčila se za ohlušující rány. Okamžitě jsem se rozhlížela a byla připravená ke skládaání pečetí. Dívala jsem se však na Seita spadlého jako hrušku. Snaila jsem se udržet vážnou tvář, ale..Nešlo..Začala jsem se usmívat jak měsíček na hnoji a dusila pravý smích. Ukázala jsem Yo, že má setrvat a došla jsem k holkám a Seitovi. Přiklekla jsem si k němu.
,,V pohodě?" zeptala jsem se stále s úsměvem a pohlédla na holky. ,,Myslela jsem, že trénujete proti nepřátelům." zasmála jsem se.

Dívala jsem se na Shijinu akci a začala se velkolepě smát. Doběhla jsem za ní a zírala na toho kluka. Ty ho asi nemáš moc v lásce, co?
Nemohla jsem se přestat smát. Po chvilce to na štěstí přestalo a já jsem byla připravena zaútočit na další strom. Shijin, dokázala bys nějak bouchnout do stromu, aby z něj jen spadly listy, ale všechny? Chtěla bych vyzkoušet svojí nejsilnější techniku. Řekla jsem a koukala na strom.

Slyšela jsem ránu a prudce se za zvukem otočila. Z dálky jsem zahlédla osoby a neudržela smích.
Tohle se opravdu povedlo!
Pomyslela jsem si a sledovala ten shon se stále se zvětšujícím úsměvem na tváři.

Pomohla jsem Seitovi vstát.
"Gomene, já neodolala..." dusila jsem smích a otočila se na Mizukage.
"Uhmm... Nic se nemá přehánět, že?"
Další pohled jsem věnovala Byakuri.
"Ale kdepak... Kdybych ho neměla ráda, schytal by to místo toho stromu. Jen jsem nemohla odolat, když jsem viděla ten bezstarostný pohled k obloze..." tentokrát jsem se opravdu neovladatelně rozesmála.
"Haaii.. Zkusím to s Fuutonem..."

Trhavě jsem otevřel oči a zjistil jsem, že sedím na zemi. Co? Už útočí? Vyskočil jsem na nohy a svíral Samehadu. Pak jsem si všiml Shijin a vážně se na ni zatvářil. ,,Au." V duchu jsem se ale musel pousmát. Na strom si už v její blízkosti nesednu.

Pokrčila jsem rameny.
"Kdyby něco, jsem medik."

,,Teď si budu muset najít nový stromeček." Usmál jsem se a vyskočil na nejbližší strom, kde jsem se uvelebil jako na tom minulém.

Dobře... A už já pro dnešek budu na spojence hodná.
Otočila jsem se k původním cílům a vytvořila pečetě.
"Fuuton: Daitoppa." použila jsem jen málo chakry, ale k tomu, aby byly všechny lístky ze stromu pryč, jak chtěla, to posloužilo dobře.
"Takhle jsi to myslela?" otočila jsem se na Byakuri a pousmála se.
Snažila jsem se při tom tvářit, že se nic nestalo, i když mi pořád cukaly koutky.

Pousmála jsem se a znovu se vydala k Yo. Sedla jsem si vedle ní na zem a zadívala se na ty dvě, jak bojují. V hlavě guláš z myšlenek. Stejně tak uvnitř sebe směsici emocí. Nevěděla jsem, co z toho si vybrat. Snažila jsem se nic necítit, na nic nemyslet. Chvílemi se mi to i celkem dařilo.