Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

pustil som sa do treningu z polomrtvymi mysmi no hned prvu som upiekol
Sakra ...
pokracoval som dalej no neslo to velmi dobre
(neviem ci tu velmi budem ... )

Když Arashi vešla do jednoho ze stanů, upřímně mě to vyděsilo a raději jsem se vytratila kousek dál.
Pár lidí opravdu potkat nechci...
Pozvedla jsem obočí.
Upřímně lituji ty, které se pokusí léčit.
Mávla jsem Ryuujimu na pozdrav, ale překvapený úsměv z mé tváře nezmizel.
On se učí lékařské techniky? Na tomhle? Nepoužívají se ryby?

Mavnul som jej na pozdrav aj ja a dalej som "piekol" mysi Arashin pes nestihal nosit dalsie
Ale toto vazne nema cenu ja a ucit sa taketo techniky?
Vazne neviem ci to zvladnem
ako som to dalej skusal stalo sa aj ze chvilu to len vyzaroval slabsie teplo no potom nastal vecsi zasech a zasa som dalej piekol
Tak toto ked sa ja naucim tak budem borec -.-"

(Gome, netušila jsem, že na bráně je celé vojsko!)
Otočila jsem se za hlasem a prohlédla si dívku.
Asistentka Raikageho. Myslela jsem, že na tom drakovi nikdo není. Kso..
"Zdravím, že by obhlédnout situaci?" Pronesla jsem nevinně a než se stačila nadát, pomocí písku jsem se přenesla zpátky dolů, před bránu k ostatním jednotkám.

Věděla jsem, že být tam nebyl zrovna nejlepší nápad..

Probudil jsem se,muselo být tak kolem oběda.Že já vždy vše zaspím...Protáhl jsem se a přejel pohledem po Pilice.''Tak tentokrát jsi neodešla?''Zakřenil jsem se a posadil se vedle ní.Odsud to šlo nádherně vidět,dvě vojska která proti sobě stála,ale ti hlavní se ještě neukázaly...''Jak jsi včera říkal,že jsi se stala loutkou,kvůli pomstě,je ten člověk kterého chceš zabít někde tady?''Usmál jsem se a chytl jí kolem ramen...Jestli se silný ninja stane loutkou aby někoho zabil,tak proti němu musí stát někdo s ohromnou mocí...''Jesli mi to říct nechceš tak nemusíš,ale prosím dávej na sebe pozor.Pomsta dovádí lidi k šílenství.''Trochu jsem zvážněl a pomyslel na Nawakiho...

"Tentokrát jsem neměla důvod, nic šokujícího jsi mi před spaním říct nestihl!" ušklíbla jsem se a opřela se o něj. "Ten člověk... ne není tady, ale vlastně by měl být... ten koho chci zabýt tomu totiž velí... Reina Kana..." zamumlala jsem a zavřela oči. Nechtěla jsem přemýšlet.

Na víčkách mě zašimraly sluneční paprsky, přestože bylo trochu zataženo. Nespala jsem, ale odmítala jsem otevřít oči. Zase ve mě proudil ten klid. Křeče naštěstí byly taky pryč, mohla jsem se v klidu postavit a seskočit mezi probouzející se shinobi. Musela jsem se pousmát, bylo to tak zvláštní. Rozhlédla jsem se kolem sebe a povzdychla si.

Přišel jsem a přidal se k našemu vojsku. Proč vždycky všude dojdu poslední? Pak mi utečou ty nejlepší chvíle. Sakra. Zadíval jsem se kolem sebe a pak uviděl, jak někdo stojí na bráně. Ta je mi povědomá, možná Rin. Díval jsem se pořád směrem na bránu.

Poslední kapka se naplnila.. Vlítla do mě bojová atmosféra. Wuáááááááááááááááá!!!! Tak kde je ta armáda protivníků?! Jsem tu snad pozděěěěěěě?!!! Soustředila jsem chakru do celé paže a ta mi začala trošku elektrizovat. Běhala jsem dokola s elektrickou rukou a mávala kolem sebe. Popadlo mě snad naprosté šílenství? Po chvíli jsem se uklidnila a unavila. Sedla jsem si na zadek a dívala se na lidi kolem sebe. Oni všichni mě předtím museli vidět. Zčervenala jsem a začala se dost stydět..

Znovu jsem dostala tik do oka, když jsem spatřila Byakuri.
Takže... Ryuuji tu opéká myši při zkoušení lékařských technik, Byakuri tu pobíhá jako šílenec a aby toho nebylo málo Yoko si na bráně povídá s nepřítelem...
V té chvíli mi to došlo.
Počkat... Co dělá na bráně s někým, kdo má čelenku Kumogakure?
S povzdechem jsem dosedla na zem a opřela se zády o kmen stromu.
Tohle už vážně není normální...

Drak líně zvedl hlavu, ale zase ji odvrátil.
"Milé." pousmála jsem se. "Ale zároveň dost šílené."
S povzdechem jsem se pohodlněji posadila a chvíli uvažovala, jak dlouho už tam sedím. Neměla jsem nejmenší chuť s kýmkoli bojovat. Koneckonců jsem medik, na boj jsou tu dnes jiní.

Ještě se ke mě dostala slova Rin, než jsem se konečně dostala nohama na pevnou zem. Proplétala jsem se davem Shinobi až jsem zahlédla Hitomi. Došla jsem až k ní.
"Himi? Sledovala jsem situaci z brány, ale stejně potřebuji vědět, jak si vedeme? Má divize je uprostřed města, vyčkáváme" Dodala jsem a zadívala se na bránu.
No to se ti povedlo Yo, trčet přímo uprostřed nepřátelstké armády. Mám sakra štěstí, že jsem z toho vyvázla.

Postavila jsem se a seskočila na druhou stranu brány.
Asi bych měla Reině říct, že se nám nepřátelé jen tak prochází po vesnici... Jenže to bych ji musela najít a pochybuji, že tu zůstala.
Ještě chvíli jsem se procházela před branou a sledovala armádu.
Nemohu uvěřit, že vypadám tak "neškodně" aby si mě nepřítel ani nevšiml...

,,Hmm?" otočila jsem se za hlasem. Dívala jsem se do křišľové modři jejích očí bez úsměvu. ,,Myslím, že zatím dobře. Vyčerpaní i zranění, ale držíme se. Včera zaútočila Tsukiko a Nawaki. Také se tu objevil Raikage, ale zase zmizel. Uvidíme, jak to bude pokračovat dnes." objasnila jsem zmateně situaci.

Celá rozžhavená jsem si všimla nějaké holky z Kumogakure na bráně. Vykulila jsem oči a zařvala : Nandeeeeeeeeeeeee?! Je tu nepřítel a nikdo si ho nevšimne?! Rozeběhla jsem se blíž k bráně, utvořila pečetě a zaječela : Raiton:Jibashi!!! Z ruky mi vystřelil bleskový vlk přímo na ni.

Nevěřícně jsem na ni zírala a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že myslí mne.
Tak teď už toho mám ale dost... Já jsem medik. A navíc se mi chceš ještě spát...
Líně jsem zívla a pak povzdechla, když jsem si všimla blesků.
"Nechci bojovat, ale asi nemám na vybranou." pokrčila jsem rameny a uskočila před její technikou na bránu, o kterou se blesky roztříštily.
Pak jsem seskočila zase dolů a pozvedla obočí.
To je všechno? Nechám jí, ať se vysílí a pak si půjdu lehnout, dokud se zase nezačne bojovat.

Přikývla jsem.
"Po cestě sem jsem potkala asistenku Raikageho a jsem ráda, že nezaútočila. Vypadá to, že někteří z Kumo tu již jsou.." Podotkla jsem, ale to už zřejmě Himi věděla.
"Slyšela jsem boj včera před bránou, tak jsem se vydala zkontrolovat vše zde. Loutkaři budou útočit zeshora, ale až dostanou pokyn, měla bych se k nim vrátit, pokud zde vše zvládáte. Mám v ulicích písek, kdokoliv se projde po ulicích Tsuki, vím to. Otevřela bych vám zevnitř bránu, ale je krajně nepravděpodobné, že by se s celou armádou vypořádala jen má divize" Dopověděla jsem a do posledních vět ztišila hlas. Nepřátelé mohou mít zvědy všude a já nechtěla naletět.

Zírala jsem, jak se vyhnula mým bleskům a řekla : Jak je možné, že se tu jen tak procházíš mezi nepřáteli. Jestli jsi nějaký náš špeh, tak se tedy omlouvám, ale jestli ne?! Jen co jsem to dořekla v ruce se mi objevil další elektrický vlk, ovšem nevysílala jsem ho.

,,Zatím..." nestihla jsem dopovědět, protože Byakuri zaútočila. Složila jsem pečetě a pomocí Shunshin no Jutsu jsem se objevila až k ní a chytila ji za tričko.
,,Zbláznila ses?! Sama jen ta zaútočit?!.." sklonila jsem se až k ní. ,,Nic nedělala. Nemůžeme útočit jen tak, navíc bychom měli počkat na rozkazy. Nanadaime Hokage ještě odpočívá!" vynadala jsem jí šeptem a zamračila jsem se. Znovu jsem se Shunshinem přenesla dál a tentokrát i s Byakuri. Nepřátelským pohledem jsem si měřila Rin.
,,Musíš vydržet!" nakázala jsem Byakuri a pro jistotu ji nespouštěla z očí.

"Zlato, já se procházím před bránu. Neutíkám metry od své armády a už vůbec ne sama." sarkasticky jsem se ušklíbla a očima poměřovala vzdálenost aliance od brány. Buď je silná nebo je blázen... Mám dojem, že to druhé.
"Jsem Rin. Rin Kagayaki, asistentka Raikageho." doufala jsem, že jsem tou větou alespoň vyvrátila její podezření, že jsem špeh.
Překvapeně jsem povzdechla, když se objevila Mizukage.
Teď už to je jisté, ta holka JE blázen.
Provokativně jsem se na ní usmála a dál se líně procházela před bránou.

Zrovna když jsem chtěla vyslat další zuřivý útok, slečna Mizukage mě chytila za tričko a odtáhla pryč. Bedlivě jsem jí poslouchala a techniku už dávno zrušila.
Gomene,Mizukage-sama. Řekla jsem a sedla si na zem. Seřvala mě Mizukage...To už je celkem síla.. Pomyslela jsem si a smutně zírala do země.

Sledovala jsem to "představení" Byakuuganem a pak se zvedla a šla k Byakuri.
"Dost šílený nápad." pousmála jsem se a posadila se vedle ní.
"Proč jsi na ni vlastně zaútočila?"

Pozorovala jsem Hitomi a nijak se nevyjadřovala.
To se mi nelíbí, vážně bych měla jít zkontrolovat Daikiho a kugutsu butai.
Přivřela jsem oči a pomocí chakry v písku, který byl v okolí jsem si všímala jakéhokoliv náznaku boje. Ulice byli klidné.
Zdá se, že ještě neútočí..
Povzdechla jsem si a oči zase otevřela.
Ale stejně, nesmím se moc zdržovat zde, musím ke své divizi..
Rozhlížela jsem se a v hlavě si urovnávala myšlenky.
Jak se, ale dostanu zpátky k nim? Pomocí písku, ale Rin už by mě mohla vidět. V nejhorším případě pošlu Daikimu zprávu, uvidím.. A nebo použiju Piličiny křídla a dostaneme se tam.
Zajímalo by mě, kde je Sasori-dono.

Siel som trochu stranou dalej opiekat podla mna uz mal Rongu dost tych mysi tak mu s nimi pomahala uz Arashina fenka aj ked mi ich aj nosila
Ale vobec tomu nechapem -.-"

,,Ublížila by ti, než by sis to vůbec stačila uvědomit. Nesmíš podcenit žádného z nepřátel. Pak už bys bojoval nemohla vůbec, to chceš? Tím bys armádě zrovna nepomohla." mírně jsem se pousmála.
,,Vyčkejme. Ještě budeš mít příležitost se projevit." sklonila jsem se k ní pocuchala ji ve vlasech. Pak jsem se znovu postavila a rozhlédla se kolem. Nechali ji na hlídce..Rin..Chmm..Jo, dnes už to bude o něčem jiném, pomalu zkoumají naše schopnosti..No, stejně setrváme až do konce!.. ušklíbla jsem se.