Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

Vymanila jsem se z jeho sevření a s vážnou tváří mu pohlédla do očí. "Já-já.." nevěděla jsem, co říct, byla jsem nervózní a vystrašená. "Prostě já... já..." sklonila jsem hlavu, aby mi neviděl do obličeje. "Měla jsem... rodinu a milovala ji, ale přišla jsem o ně... kvůli pomstě jsem udělala něco co... nejsem na to hrdá, ale vím, že mi to pomůže..." zvedla jsem jeho ruku a položila si ji k sobě do dlaně. Smutně jsem zvedla oči. "Necítím to,... nemusím spát ani jíst... jsem... moje tělo je... loutka.."

Keď ma od seba odtiahla len som prikývla a znova som na ňu hodila taký povzbudzujúci úsmev.. Oyasumi nasai Himi.. dávaj na seba pozor a tiež si choď oddýchnuť.. povedala som jej milým vľúdnym hlasom.. po tom som sa len postavila, otočila a namierila som si to za svojou jednotkou.. keď som prišla k táboru proti-shoutonskej jednotky tak som sa len spýtala na novinky, napomenula som ich aby ma zobudili pri prvom náznaku klanu Kana a len som zaliezla do svojho stanu kde som sa unavene zvalila do spacáku a zaspala som takým ľahkým spánkom .. sny som mala doslova strašné.. no nebudila som sa z nich..

Stál jsem jako zamražený,nic ze mě nevypadlo...Jako Sasori?Chvilku jsem se na ni koukal s polootevřenou pusou,ale nedívala se na mne...Pak až po pár minutách ticha jsem něco utrousil.''Ale..jak...ne to...není'',podíval jsem se jí do očí,a jako že by ze mě spadla všechna tréma...Pohladil jsem jí po vlasech.''Nezáleží z čeho jsi,ale co máš uvnitř...''Usmál jsem se a objal ji,ještě pevněji než před tím.''No,ale jsi ta nejhezčí loutka,co jsem kdy viděl'',dodal jsem a trochu se pousmál,i když to nebylo asi zrovna vhod...

Stulila jsem se mu do náruče. Nevěděla jsem co říct, ale to to co řekl... objala jsem jej, vdechovala vůni jeho kůže... "Díky..." přitiskla jsem jej k sobě a usmála se. "Děkuji za všechno..."

Vyskočila jsem si na jeden ze stromů a snažila se nikoho nevnímat. Stejně tak nevnímat větší křeče. Asi jsem to trochu přehnala.. Opřela jsem se zády o kmen a dívala se na noční oblohu, přičemž jsem se trápila svími myšlenkami..Na vesnici, rodiče, senseie,Daisukeho, nenarozené dítě a na něj..PiliKKu a všechny mě drahé..Jak jsem si přála konec..Povzdychla jsem si a zavřela oči. Nespala jsem, ale zůstala jsem takto až do rána.

''H-hai,vážně není za co'',řekl jsem a usmál se.''Milu...''Ani jsem to nedořekl a usnul jse jí v náručí...^^

Pohladila jsem jej po vlasech a pousmála se. "Malé, naivní dítě.." pousmála jsem se a líbla ho do vlasů. "Jen spi..." na zádech mi vyrostla křídla a já ho objala tak, abych jej mohla snést dolů.
Položila jsem ho pod stromy, někam k našim a sedla si vedle něj. Dívala jsem se na jeho klidnou tvář a jemně se usmívala... "Jako anděl..." něžně jsem ho líbla na čelo a potom už jen pozorovala okolí.

K Bráně dorazila 1. Divize...

Už som bola niekoľko hodín hore, práve som sa znova musela ponaťahovať keďže som moc nechcela stŕpnuť.. prehodila som zopár slov s nejakými členmi jednotky po čom som sa len začala prechádzať po tábore a aj kúsok mimo neho aby som sa trocha ukludnila..

Protáhla jsem se a otevřela oči.
Moc jsem toho nenaspala, spíš jsem byla polovinu noci vzhůru a doplňovala chakru.
Kupodivu jsem si i přesto připadala skvěle. Asi jako kdybych prospala týden místo šesti hodin. Procházela jsem se po prostranství a nakonec zamířila k medikům a snažila se pomoct s převazováním obvazů a doléčením nepříliš vážných zranění. Při tom mne napadlo, jak svoji lékařskou chakru využít i uprostřed boje. Jen jsem tu musela ještě natrénovat a na to uprostřed války nebyl čas.

Ještě pořád jsem stála uprostřed té hrůzy a hledala svou divizi. Nevěděla jsem, jak ji poznám, kdo v ní je, ani kde ta divize je. Začala jsem už trochu panikařit, protože na mě létaly zbytky z kunaiů, kostí a všeho dalšího.

Spala jsem na zádech draka.
Ležel stočený za bránou, kolem nás se rozkládalo značné množství stanů mediků.
Já osobně byla úplně zničená. Nikdy mne boj tolik nevyčerpal jako teď lékařské techniky. Líně jsem otevřela oči a posadila se. Zamrkala jsem a s největším sebezapřením se zase posadila a zmizela v jednom ze stanů.
Jakmile jsem měla vše zkontrolované, posadila jsem se na bránu a s nic neříkajícím výrazem sledovala probouzející se armády.

Zívla jsem a posadila se.
Tolik lidí... To je tak... Problémové.
Vrhla jsem letmý pohled na Nyo a pak očima hledala svého studenta.
Hmm... A kdo ho měl hlídat?
Povzdechla jsem a procházela se mezi divizemi.

Kracal som za Arashi a vedla mna siel Rongu .
Obzeral som sa okolo seba no potom som pozrel smerom pred seba a siel som dalej

"Tady jsi." pousmála jsem se.
"Jsi v pořádku?" sledovala jsem ho starostlivým pohledem.
Nyo se chvíli točila okolo Rongua a kontrolovala, jestli se mu něco nestalo.

"Já? Samozřejmě že se nehodlám hned nechat zabít." odvětila jsem.
"Právě naopak, můžeme pokračovat v tréninku. Naučím tě lékařské techniky." cosi neidentifikovatelného mi blesklo v očích.
"Pokusných objektů máme dost." zamířila jsem ke stanům pro mediky.

"To ale nebude mozno ja som stale lavy na ovladanie chakry ...
A urcite sa to tak rychlo nenaucim "
zamaval som pred sebou rukami nieco ako znamenie v ziadnom pripade

"Myši." kývla jsem, ale šla dál.
"Budeš zkoušet nejdřív na něčem menším." otočila jsem se s jasným pokynem na Nyo, která zmizela nějaké hlodavce ulovit. Zvládla to vždy bez problému.
Jen doufám, že to tu nevyhodí do povětří... Pokud dá chakry moc...

"Nyo má myši ráda. A Rongu si dá taky." mrkla jsem.
"Ale pokud nechceš, aby se tím otrávili, tak se to raději naučíš."
Představila jsem si ty dva, jak se tu krmí a znovu se ušklíbla.

Došla jsem z vnitřku vesnice k bráně a přemýšlela nad tím, jestli jí otevřít nebo ne.
Nakonec jsem se pískem vyhoupla na bránu a z ní sledovala okolí. Drak si mě zatím nevšiml, což bylo jen dobré zranění.
Sledovala jsem Shinobi před bránou a že jich nebylo málo.
Uprostřed vesnice se toho moc neděje, písek mne zatím neupozorňoval. Nevím, jestli bych se neměla vrátit k Daikimu, kugutsu butai a Pili-
Moje myšlenky byli náhle přerušeny, když jsem v tom davu zahlédla povědomé černovlasé stvoření. Fakt, že jich tam bylo více než jedno mi jaksi nedocházel. Ale ty modré oči poznám kdekoliv.
Chvilku jsem ještě seděla na oné bráně a přemýšlela, jestli jít za ní nebo ji prostě nerušit.

"Až se začne, můžeme." Nyo před nás položila myš s jakýmsi vítězným výrazem, jestli se to tak dalo říct.
"Důležité je ovládání chakry." tiše jsem vysvětlovala a mezitím se mi v dlani objevila zelená chakra. Položila jsem ruce nad myš a ta se po chvíli jen oklepala a zmizela někde v křoví. Mezitím před něj Nyo položila další dvě a nedočkavě vrtěla ocasem.
"Takže si ho tréninkem skvěle zlepšíš. Ale nepřeháněj to, musí ti zbýt dost chakry na boj." pousmála jsem se a sama zmizela ve stanu s raněnými.

(Vážně sis klidně sedla na bránu vedle asistentky Raikageho? XD )

Sledovala jsem ji s překvapeným výrazem.
Není to... No jistě, byla na srazu Kage...
Odhrnula jsem si z čela pramen vlasů.
"Smím se zeptat, co zatraceně děláte uprostřed naší armády?" otázala jsem se s nevěřícným úsměvem.
Ona je blázen...