Severní Hlavní brána

First topic message reminder :


Ochranný systém



- 4 ANBU a 1 chunnin, který hlásí Tsukikagemu, kdo přišel

- Každý host bude mít doprovod ANBU, volně se pohybovat po vesnici neexistuje – pokud tak bude stráví noc a den ve vězení
U brány se odevzdají všechny zbraně



- kolem vesnice jsou krystalové hradby a vstup je možný pouze branami nebo vzduchem ze shora


- V ulicích se potloukají nukenini někdy i hodně nebezpeční, když se naštvou a zahrávat si s nimi není dobré

- Nad vesnicí lítají 2-3 draci a hlídají

Hai ale.. aj tak.. mala by si si ísť oddýchnuť.. usmiala som sa na ňu pri čom som sa nechala pohladiť po tvári.. jednu ruku som jej položila na brucho a na chvíľku som len ostala tak mierne neprítomne stáť.. vyzeralo to že som sa doslova započúvala do .. niečoho.. Hee.. síce nie som medik ale.. myslím že je v poriadku.. tie kŕče budú naozaj iba od stresov.. zaškerila som sa po čom som nebrala ohľad na žiadne námietky a len som ju podoprela a či už chcela alebo nechcela tak som sa s ňou rozišla ku "stanom".. Po tom som sa na Himi len tak šibalsky usmiala.. nie som si tým istá na 100%.. ale z odoziev "myslím".. ale iba myslím že to bude dievčatko.. zaškerila som sa..

V tomhle stavu se ptá, jestli já jsem v pohodě? Masochista... On si tu dává skoro půl armády...
"Hai, jsem téměř při plné síle... Potkala jsem Nawakiho. Uhm... a co vy?" pravila jsem trochu zasmušile a sledovala několik orlů, kteří odlétali se zraněnými na bezpečnější místo.

"No, tahle S technika, žere moc čakry, ale tak, aspoň už jejich armáda nic neudělá." usmál jsem se a vyčerpaně oddechoval.
"Nawakiho? Něco nového o něm?"

,,Lizzy, já jsem v pořádku.." kníkla jsem, ale strašně se mi ulevilo když jsem si mohla sednout. Na chvíli jsem zavřela oči a čekala, než další křeč odezní.
,,Holčička?...Přesně, jak chtěl Dai." pousmála jsem a ruce si dala dozadu, abych se opřela. Sklopila jsem pohled. Doufám, že jsi v pořádku...

Hleděla jsem kamsi do tmy a přehrávala si náš souboj.
"Docela dost nového. Sice jsme se jen oťukávali, ale ta jeho čakra byla... o dost děsivější, než když jsem ho viděla naposledy. Barva čakry jeho sharinganu byla také jiná..." dodala jsem poněkud zaraženě a doufala, že to neznamená to co si myslím.
"Navíc se vytahoval s nějakou extra nebezpečnou katanou, no na tu už nedošlo, šla jsem pomáhat se zraněnými když boje byly u konce."

"Hmm, zvláštní, že by objevil Mangekyo Sharingan? V tom případě, s ním příště budu bojovat já." s námahou jsem vstal, a pak jsem zase spadl, byl jsem bez čakry, sharingan jsem si radši zakryl a ruku překryl.

Assasinovi vylezl na ruku namodralý pavouček a předával mu mou čakru.
"Ošetřil jsem koho se dalo. A vy teď tu čakru potřebujete víc." pousmál jsem se. Alespoň v něčem můžu být užitečný, i když nevynikám sám o sobě ničivou silou.

Odstoupila ode mě,ale já si to v tuhle chvíly nepřál,jako bych chtěl u ní zůstat navždy...''Budu si na sebe dávat pozor'',zakřenil jsem se a znovu ji přitáhl k sobě a políbil ji.Ale tentokrát jsem v této poloze zůstal,nechtěl jsem jí pustit...Až po době jsem se trochu oddálil a usmál se.''Chtěl bych tu být s tebou napořád,teď mi to jako válka nepřipadá...''Usmál jsem se a ještě více stiskl její ruce.

"Vypadá to tak." kývla jsem hlavou. Jinak si to nedovedu vysvětlit.
"Ale... doufám že do toho souboje nechcete jít sám." dělala jsem si docela starosti. Uchihové jsou tak nefér.

Heeh neboj sa.. je v poriadku.. ale skús sa moc neprepínať ok? Reinu aj klan Kana nechaj na mňa.. Shouton nemá proti mne žiadnu šancu.. usmiala som sa pri čom som si sadla k nej, po mojom ramene sa k nej preplazil slimák (neviem teraz ako sa volá xD) ktorý sa jej usadil na ramene a začal jej dodávať chakru ako aj liečiť prípadné zranenia. Na znak toho že to zo Shoutonom myslím vážne tak som z vrecka vytiahla úlomok kryštálu ktorý mi zanechali Anbu z kiri.. len som sa na neho pozrela a v momente sa začal v dosť slušnej rýchlosti rozpadávať na doslova "nanopiesok" ktorý bol sotva viditeľný voľným okom..

"tak si budeme krýt záda." mrkl jsem na ni, pak jsem si všiml pavouka.
Pavouk...pavouk..pavouk.. Zkousl jsem si ret, ale pak mi to přišlo docela příjemné.
"Děkuji ti..hm."

Pousmála jsem se a opřela si čelo o jeho rameno. "Tohle přece nejde..." zamumlala jsem, ale neznělo to jako odpor, spíš jako konstatování k situaci. "V tuhle chvíli, v mojí situaci, v celé téhle době... je to moc šílený!"

,,JSem v pořádku, Lizzy.." opakovala jsem už po několikáté. ,,Čakru mám v pořádku, ani nejsem tak unavená.. To spíš psychicky." pousmála jsem se. Když zničila krystal, usmála jsem se. ,,Věřím, že to zvládneš." přikývla jsem a zaklonila hlavu. Cítila jsem se zvláštně..sama..prázdně..ustaraně..
,,Už si přeju konec.." zašeptala jsem, sotva slyšitelně, se stále zakloněnou hlavou.

Pousmála jsem se. Ale práce to bude i tak pro vrahy. Ale Hokage má sharingan, takže v kombinaci s byakuganem by měly být některé Nawakiho výhody značně omezeny. Hlavně se mu nedívat do očí... bože můj, to zase bude výkon.
"Hai, pořád mu něco dlužím. Navíc přivolává nějakou hnusnou zubatou potvoru co chrlí oheň." zavrčela jsem, když jsem si vzpomněla, jak napadl naši divizi.

Po jej slovách som sa na chvíľu zamyslela.. nakoniec som sa však len tak sústrasne pousmiala.. objala som ju a len som v tejto polohe ostala.. verím že to už čoskoro skončí.. a mi sa budeme môcť pustiť do obnovy Kirigakure.. usmiala som sa a stále sa mi ju nechcelo pustiť z objatia.

''A copak nejde?Mladší Uchiha sotva Chunnin z Konohy chodí se starší Kazekage ve válce,nic lepšího si nemůžeme přát'',zasmál jsem se a objal ji.''Pokud tuhle válku přežijeme,tak to bude úplně jedno...''Tiskl jsem ji pevně k sobě a rozhlížel se kolem...''Budeš vůbec dnes spát?''Šeptl jsem tiše a nepouštěl ji od sebe...

Pousmála jsem se a hladila ji jemně po zádech. ,,Hai.." zašeptala jsem. Ano..Suna no Shinobi a Kiri no Shinobi si nemůžou říct: vracíme se domů..my už ten domov nemáme..Vše je pryč..Ani není jisté, jestli se vrátíme všichni..Podcenili jsme jejich síly...Po dlouhé době si přiznávám, že mám strach, ale to nahlas říct nemůžu. Vždyť je tu plno lidí, kteří čekají, že budu silná..Jenže já jsem slabá a oslabená...Všechno přišlo tak náhle.. Nechala jsem si Lizzy opřenou o sebe a nepřestávala ji hladit. Bylo to jediné, co mě uklidňovalo a nedovolovalo myslet na bolest, ale spoň tu fyzickou. Ta psychická se neztratí tak brzy.

"Draci? Ach..s ní tou havětí, by si měli poradit tří hlavý hadi, docela snadno. Tak půjdem na něj, dáme si souboj očí." ušklíbl jsem se.
Ano, souboj očí, změříme sílu našich očí, Nawaki Uchiho..

"Můj věk jsi mi připomínat nemusel!" pousmála jsem se. "Nejde o válku, hodnost, ani o náš věk.. jde o to, že se neznáme! Nechci, abys byl pak šokovaný nebo zklamaný, když o mě zjistíš co jsem vlastně zač! Za můj život už se toho stalo moc, nevím, jesli to dokážeš přijmout..." ruce jsem zvedla a objala jej kolem krku. Hlavu jsem stále nechala na jeho rameni, jeho objetí bylo tak příjemné a klidné... chtěla jsem tak zůstat. "Spát..? Já nemusím spát..."

Celou dobu jsem vzpomínala na Naomi-sensei, která také umí přivolat draka. Ano, velmi intenzivně jsem na ni myslela, v jaké šlamastice mě to nechala xD
"Byl docela slabý, nakonec jsme ho sundali ve třech." rozpačitě jsem se zasmála a sejmula z ramene slimáčka, který mě celý den léčil drobná zranění.
"Nechte si ho u sebe, já jsem fit, vy ho využijete víc. Hlavně na ten souboj očí musíte být odpočatý. Tak jděte prosím brzy spát." pravila jsem a natáhla se opodál do trávy. Dívala jsem se na noční oblohu a přemýšlela o tom, co asi bude zítra.

Len som sa o ňu ďalej opierala, objímala som ju rukami a snažila som sa ju nejak utešiť.. vedela som že musela prežiť šok.. tiež som ho prežila.. tie úsmevy ktoré som hádzala boli skôr takou maskou, aby sa ostatný nemuseli pozerať na to aká som vo vnútri zničená.. aby som mohla byť pre ostatných oporou ... to boli dôvody.. pre čo som sa stále usmievala.. proste som sa nedokázala mračiť a sťažovať to mojim blízkym ešte viac.. aj keď som netušila koľko mi to vydrží než sa nervovo zosipem.. teraz som sa však cítila celkom v poriadku a tak som len chcela byť oporou pre Himi..

Nemusím spát?Že by přede mnou něco tajila?Trochu jsem znervozněl,ale pak jsem se zase oddal plně objímání...''I kdybys mě něčím překvapila...Myslím že to přijmout dokáži...''Tiskl jsem ji k sobě,ani nachvilinku jsem nepolevoval...''A tvůj věk?Jsi v těch nejlepších letech,to já jsem ještě dítě...''Usmál jsem se a zavřel oči...

Pavouček naposledy slabě modře zazářil a slezl. Svou práci dokončil. Mile jsem se uculil na toho roztomilého slimáčka. Alespoň nemusím už léčit... he...eheheh... Plácl jsem sebou do trávy a o chvíli později spokojeně spal. Nepřátel jsem se nebál. Hyuugové vidí všechno a kdo sem poleze, toho automaticky sežerou moji pavouci. Zaživa...

"Já už Katsuyu mám, Katsuyu-sama, jdětě zpátky k Mikomi." pošeptal jsem ji.
"Děkuji a taky už půjdu." zvedl jsem se a šel do stanu, se trochu prospat.
"Dobrou noc, všichni ste si vedli skvěle."

,,Lizzy, měla by sis jít lehnout..Abys byla odpočatá, zítra to zase bude pokračovat." pohladila jsem ji po vlasech. Snažila jsem se usmát, ale to už nešlo. Propadla jsem myšlenkám, ne zrovna příjemným. Opatrně jsem ji od sebe odtáhla a postavila se.
,,Dobrou noc, o mě se neboj. Já budu v pořádku." otočila jsem se a šla se trochu projít. Nemohla jsem sedět, bylo to ještě horší. Alespoň se porozhlédnu kolem.