Rezidence Otokageho

First topic message reminder :

Rezidence o dvou křídlech nového Otokageho Reiny Kany, na zahradě hlídá drak (Dag) u hlavních vchodů jsou sluhové a v celé rezidenci jsou tři služebné a jedna osobné komorná Reiny a další personál

"Nemám tušení co bych vám mohl nabídnout" řekl jsem zmateně.Teď už jsem byl opravdu nervózní-muselo to být vidět.

"CO jsi ochotný pro to uděla, aby jsi získal smlouvu na draky, sám jistě tušíš, jak je těžké draky zkrotit, aby tě poslouchali mě samotné to trvalo tři roky."

"Udělal bych pro to téměř cokoli,hodně to pro mne znamená" řekl jsem odhodlaně.Nervozita se mně trochu pustila
.

"Cokoli?......Z jaké si vesnice?" mírně jsem natočila tvář na něj

"Iwagakure no satto" řekl jsem nejistě."Svou vesnici ale zradit nechci"podotknul jsem tišeji.

"to samozřejmě, že ne už jen to, že si sem přišel sám bez žádného týmu do vesnice, která já známá jako útočiště nukeninů je hodně velká odvaha. A větší je přijít sem a žádat mě o smlouvu." otočila jsem se na něj
"Vybojuj si jí." řekla jsem vážně s trochou motivací pro něj v hlase.

ANBU mne dovedl až k rezidenci.
Moje zbraně zůstaly u brány, i přesto jsem byla ochotná dát za to, co jsem chtěla, cokoli. Zcela cokoli kromě zrady. I když zradit částečně... To se přece nepočítá.
Můj nechtěný společník zaťukal a oznámil Otokage společnost kohosi, kdo si s ní časem přeje promluvit. Nespěchala jsem. Na vlastní smrt jsem měla času dost.

"S kým přesně bych měl bojovat?" otázal jsem se Otokage.Hm doufám že to bude někdo na mojí úrovni.

"řekněme, že pokud chceš smlouvu s draky, zasloužíš si jí tím, že si zabojuješ s pár mími geninami. Pro ně to bude skvělý trénink pro tebe smlouva. Máš čas na rozmyšlenou, budeš tu muset být delší dobu a jelikož si tady bude neustále hlídán a jediné kam budeš mít přístuo bude tréninková hala a obytná část města. Jinam ne. Nebudu riskovat že pak všechno povíš Tsuchikagemu, pokud se tak stane, zemřeš!" blýsklo mi v oku což musel vidět jako výstrahu

Z Otokage šel trochu strach."To by šlo,jinak Tsuchikage o tomto samozřejmě neví" nadhodil jsem."Můžu začít ihned pokud to bude třeba".

"Neví o tom? tím lépe pro tebe, nesnaž se mu ani naznačit jak si se ke smlouvě dostal. Zajdi ke tréninkové budově hned vedle je jedna bílá a tam trénuje jeden tým, Tohle ...." začala jsem psát svitek a pak mu ho podala..." jim dáš a řekneš jim co po nich budeš chtít až se protrénujete přijď za mnou."

Spoiler:

"Dobře,doufám že to s nimi rychle "vyřeším"" řekl jsem hlasem který možná zněl trochu nadutě.Odešel jsem z budovy.
(přesun)

"Tak kdo je tam další?" křikla jsem ke dveřím

Faito

Uvedl jsem dalšího se slovy: Tady je to jak u doktora... a ironickým úšklebkem. Pozval sjem šlečnu dovnitř a opět se postavil nehnutě vedle Reiny.

"Jsem stejného názoru."

Vešla jsem dovnitř a mírně jsem se uklonila. Tak jsem vyřešila pozdrav, protože jsem netušila, která jiná fráze by byla adekvátní.
"Mé jméno je Ikaros Tenmitsu, jsem z jednoho z nejvýznamnějších klanů Kumogakure no Sato..." jemně jsem skousla spodní ret.
"Má návštěva zde je vlastně součástí mise, kterou jsem sama vyžádala, i když Raikage-sama samozřejmě neví, jakým způsobem jsem se ji rozhodla vyplnit. Chci získat jednu důležitou věc... Jsem ochotná vám nabídnou informace, které byste chtěla, stát se vašima očima uvnitř své vesnice, nebudete-li ji chtít napadnout. A to jen za informaci... O jisté věci... Jistě máte prostředky, jak o ní něco zjistit...."

"podle toho co by to mělo být."

"Jedna ze zbraní, které Kumogakure vlastnila a ztratila. Říká se jí Banánový vějíř nebo také Bashōsen," zkoumavě jsem se na ni zadívala.

"Bashosen.....ano vím o té zbrani, ale .....nejsem si jistá, zda bych ti měla říct, kde se nachází a kdo ji vlastní. Nepokládám za důležité říkat to tobě. Tvůj Raikage si evidentně neuvědomuje, že posílat malé děti do zločineckých věsnic je krajně nebezpečné, ale je zajímavé na co se ptáš, na co ještě se mě budeš ptát?"

"Ví o tvé návštěvě Raikage?"

"Ví, že jsem tu na průzkumu, abych zjistila, kde ten vějíř je, případně se ho pokusila získat," odvětila jsem.
"Neví, pro jaký jsem se rozhodla způsob a jak je to pro mne důležité."

"proč je to pro tebe důležité? Nelíbí se mi způsob, kterým vyzvídáš informace, jsi na tohle ještě příliš malá."

"Z rodiny mi zbyl jen bratr kvůli vám," rozesmála jsem se.
"Při smrti Nanadaime a zničení části Kumogakure zemřeli rodiče a babička. Následně bratr odešel, aby byl silnější než já a když se vrátil, dal mi znát, že jsem nepotřebná pro celou svou vesnici. Chci pomstít své rodiče, ale nejsem blázen abych chtěla zabít vás. To ne. Má logika je jiná. Chci zabít slabost Kumogakure. Shromáždit zpět legendární zbraně a vrátit své vesnici její čest," mluvila jsem odhodlaně a v očích mi zářilo přesvědčení pro věc.
"Možná nemám věk pro to, čím se chci zabývat, ale mám přesvědčení, znalosti a snad i sílu pro to, abych s tím mohla začít. Když neuspěju, zemřu. I na to jsem příliš mladá. Ale lidé umírají mladí a nezaslouží si to. Pokud jim nemohu dát život, musím se rvát, abych sama přežila."

"JE milé slyšet, komu jsem zase ublížila. Nicméně děvče tohle je moc co ode mě žádáš. Vrať se až zesílíš a budeš schopná o informace bojovat."