Rezidence Otokageho

First topic message reminder :

Rezidence o dvou křídlech nového Otokageho Reiny Kany, na zahradě hlídá drak (Dag) u hlavních vchodů jsou sluhové a v celé rezidenci jsou tři služebné a jedna osobné komorná Reiny a další personál

"No tak nedělej že tě neoslovila viděla jsem to na tobě." ušklíbla se a posadila se na stůl a sledovala ho

Faito

Jo, trochu zkazila naše rande tím, že mě pak chtěla uškrtit vlasy... řekl jsem ironicky a podíval jsem se na Reinu.

"Jistě rande já si myslím že ti to jen prospělo." zákeřně jsem se usmála

Faito

Jestli tím prospěchem míníte sražení mého ega a ponížení mých schopností jakožto schopností osobní ochranky, pak trefa... zněl jsem trochu naštvaně.

"Jakožto osobní ochranka své schopnosti máš na bravůrní úrovni a excelentně plníš svou misi. Chtělo by to volno že?" zamrkám

Faito

ANi ne...ani nevím, co bych v osobním volnu dělal. Jsem ve službě už hodně dlouho. Navíc...pořád bych myslel na to, jestli jste v bezpečí. mluvil jsem v předklonu.

"Tomu se říká workoholik. Víš moc dobře že se o sebe umím postarat." seskočila jsem ze stolu a přešla k oknu a podívalase na zahradu

Faito

Přišel jsem k Reině a pohladil ji po ramenou. Víš, že by mě dovolená stejně nebavila. Pro mě je mnohem krásnější být s tebou... pošeptal jsem jí. Pak jsem zase udělal krok dozadu a stoupl jsem si ke dveřím.

Vstúpil som do sídla a išiel som za Reinou ked som ju uvidel prišiel som bližšie.
Ospravedlnujem sa za tu scenu ... občas mi tam hore niečo preskočí

dívala jsem se mu do očí a nic neříkala jen jsem měla tendenci zrudnout. Mírně jsem sklopila oči a pak se do těch jeho znovu podívala a v tom přišel Everest což přerušilo tok mích myšlenek
"Jo to je v pořádku to už se jednou stalo začínám si zvykat." řekla jsem trochu koktavě a podívala se na Everesta s úsměvem

Faito

V momentě, kdy vstoupil Everest už jsme stál dostatečně daleko od Reiny, než aby něco tušil a levou ruku jsem měl opět položenou na wakizashi.

Faito

To je moje práce. usmál jsem se.

"On....je moje...osobní ochranka."obeznámila jsem ho a podívala se na Faita trochu rozpačitě

Příjdu zpátky z krku mi kapalo trošku krve,ale byl to jen škrábanec.Vešel jsem dovnitř Otokage-sama já jsem to nezvládl byl tam ještě někdo.Musím být silnější řeknu

Faito

Až do konce života... řeknu vážně, ale to už sem přijde Inuzuka. DOufám, žes nepřivedl nikoho ssebou... neodpustím si poznámku, ale pak jsem raději zticha.

Ne zbavil jsem se jich ještě jsem je vedl špatnou cestou.Prosím potřebuju rychle zesílit potřebuju nějakou podstatu jinak nikoho neporazím řeknu a zmizím.(přesun)

vděčně jsem se na Faita usmála a pak se znovu podívala na Everesta
"Asi bych se měla podívat co dělá Akihiro bude to přestávat účinkovat."

Dorazil jsem do rezidence."Sladký domov."potom jsem vešel dovnitř a zamířil si to k Reině do pracovny.Otevřel jsem dveře a nahlas jsem řekl."Jsem doma."a zasmál jsem se až mě začalo bolet celé tělo.

Pomalu jsem mířila rezidencí ke kanceláři mé sensei.
Vztek jsem už ovládla. Teď jsem vypadala smutně. Nejspíše by do mě každý řekl, že jsem chudák a chtěl by mi pomoct. Tatsuo nechal otevřené dveře. Vešla jsem za ním a hodila po ní smutný pohled psích očí.
Senseeeei! On si se mnou nechtěl hrát!
"Sensei, mohla bych vás poprosit ještě o svitky na Katon: Hōsenka no Jutsu a Katon: Gōkakyū no Jutsu?" zeptala jsem se klidně, i když uvnitř mě to vřelo. Na Tatsua jsem následně hodila pohled, který kdyby vraždil, tak už bych mu dávno nosila kytičky na hrob.

(Mimochodem vypadám jak na obrázku ted takže mě asi nepoznáte a já sám si toho nejsem vědom )

"Ach necháte mě někdy vydechnout? Jin dávala jsem ti svitek včera zajdi si do Orochimarovi skrýše tam jsou další svitky ale jen jeden. Vyber si který chceš ale jeden." řekla jsem přísně "Everest půjde s tebou a ukáže ti cestu." pak jsem se podívala na Tatsua
"A ty tu děláš co? Máš ležet a odpočívat." povzdychla jsem si
Už si vážně připadám jak nějaká mamina

"On si se mnou nechtěl hrát!" prskla jsem a ukázala Tatsuovým směrem.
Nakonec jsem ale nasadila milý úsměv a pro jistotu jsem rychle zmizela. Kde je Orochimarova skrýš jsem věděla a doprovod jsem nepotřebovala.

(Přesun)

Faito

Teď byste potřebovala dovolenou vy, madam... řeknu typickým učitelským tónem a pak se usměju. Můžu je k vám prostě nepouštět...

"Už jsem to nevydržel chtěl bych aby jsi mi dala tým a já je mohl začít trénovat."výraz mi zesmutněl když jsem si vzpomněl na Rukiho."Potřebuji něco dělat."Potom jsem se podíval na Faita."Já tady bydlím takže radši mlč."