Rezidence Otokageho

First topic message reminder :

Rezidence o dvou křídlech nového Otokageho Reiny Kany, na zahradě hlídá drak (Dag) u hlavních vchodů jsou sluhové a v celé rezidenci jsou tři služebné a jedna osobné komorná Reiny a další personál

Faito

Hm, ani ne...a chtěl bych se omluvit, jestli jsem něco řekl. Ten prášek se rozfoukal po místnosti a...no prostě z našeho hlediska by to nedopadlo dobře... řekl jsem stroze. Pak vešla přitažlivá dívka. Jo, a pak nemam kecat blbosti, když se nadejchám prášku...sakra já se snad nechám vykastrovat...

"Konichiwa," měla jsem jemný hlas a i když mi bylo sedmnáct, vypadala jsem nejvíce na patnáct. Zvedla jsem k ní pohled pronikavých očí.
"Pravděpodobně mne neznáte... Několik let jsem trávila v laboratořích mého otce zde v Otogakure." při řeči jsem si ji zvědavě prohlížela. Zatím jsem ale měla tu dobrou část své duše. Ta mrcha pod ní nebyla vidět.
"Ale ráda bych pro vás pracovala. Jako plnohodnotná kunoichi z Oto."

"hm velmi zajímavé, v laboratořích? Jak dlouho?" upřímně jsem se na ní usmála a pak vrhla jen jeden mírně podezřívavý pohled na Faita

Faito

Je mladá... řekl jsem si, když promluvila. Ani 15 jí nebude...mno škoda, počkám si pár let. možná...OU! Reina se dívá, zachovej kamennou tvář! pomyslel jsem si a postavil se do pozoru.

"Téměř od narození," mohla si všimnout, že se mi vlasy občas zavlní jinak než vlivem průvanu. Jako kdyby měly vlastní život. Její úsměv se mi zdál až příliš milý pro někoho jako jsem já.
"Budu vám k užitku," prohlásila jsem sebevědomě. "Umím ještě jednu techniku... A další se naučím. Prostudovala jsem vše, co zbylo po Orochimarovy a pokusy nebo výroba jedů jsou mými silnými stránkami." v té chvíli už mi v očích blesklo něco z mé krvelačnosti. Začínaly se mi střídat nálady.

"Ou...no to je.....perfektní." všimla jsem si změny v jejích očí a okamžitě mě to zaujalo. Je jak já když jsem začínala. Vstala jsem a trochu zvážněla.
"troufneš si na trénink se mnou?"

Při její poslední větě se mi vlasy podivně zavlnily, jako kdyby v nich bylo ukryté klubko hadů. Pousmála jsem se. Byl to jiný úsměv než předtím. Bylo v něm něco sladce omamného a zároveň krvelačného. Nálada se mi zcela změnila.
"Myslím, že si budeme rozumět, Otokage-sama," odvětila jsem místo přímé odpovědi.

"Tak to jsem ráda, počítám že to s tebou nebude procházka růžovým sadem ale po tvém vytrénování bys mohla být dost dobrá." cítila jsem vibraci kurai shotonu ve zdech pracovny nad její chakrou. Znovu jsem se pousmála
"Dobrá, prozatím si tě vezmu pod svá křídla já a teď bys měla jít trénovat, přijdu se za tebou podívat."

"Nedáte mi svitky na nějaké techniky?" zeptala jsem se ještě. Tón mého hlasu byl trochu drzý.
"Není moc věcí, které bych mohla jinak trénovat. Dokázala bych se naučit ovládnout Katon nebo Raiton, ale jen jeden dobře. Zajímají mne Orochimarovi techniky, Fuuinjutsu..." na malou chvíli jsem se zamyslela.
"Ale svým způsobem vše, co dokáže lidem ublížit."

"Jistě, víš co? Tohle normálně nedělám ale strašně ráda tím ničím. Jdi za vesnici jsou tam hory a tohle vyzkoušej." řeklajsem přešla ke skříni u okna otevřela jsem jí a vyndala zní velký meč a podala jí ho.
"Meč blesků, jistě si o něm slyšela.....je to moje pýcha dostala jsem ho od svého senseie a toho jsempak jím zabila. Moc mi ho nepoškrábej a zítra ho chci mít zpět."

Vzala jsem meč. Udržela jsem ho kupodivu lehce. Pak jsem se o něj chtěla opřít a málem probodla nejen koberec, ale i podlahu. Věnovala jsem meči nenávistný pohled, ale nakonec jsem se s tím smířila a hodlala s ním zkusmo švihnout v kanceláři. Jediný prostor byl Faitovým směrem. Absolutně jsem netušila, co meč blesků je ani to, že by mohl vrhat blesky. Hodlala jsem s ním někoho zabít zcela nevědomky.

Faito

Bylo mi to jasné už od pohledu, který vrhla na meč. Jakmile zvedla ruku k nápřahu, přesunul jsem se shunshinem k ní a pravou rukou jsem ji chytil za zápěstí, kterým držela meč a levou jsem měl za zády na rukojeti wakizashi. To není moudré... řeknu a podívám se jí do očí.

Ve chvíli, kdy se mne dotkl se mu mé vlasy obmotaly kolem celého těla.
Kolem ruky kterou mne držel tak silně, že mne musel pustit již díky reflexům, do dlaně mu nepřitékala krev. Elegantní škrtidlo. Meč jsem pustila na zem a s výrazem, který prozrazoval, že se kontroluji jen kvůli její přítomnosti, jsem Reininým směrem zopakovala svou prosbu o svitky.

"Dobrá to nebyl zrovna nejlepší nápad, jaké by sis představovala? A prosím pusť ho."

Faito

Tak vlasy jsem opravdu nečekal. I přesto jsem jí vašk koukal do očí. Přestaň. Jestli se hodláš přidat k sydikátu, který vede Reina, nesmíš zabíjet její poddané. Není to správné a ty to víš. Takže teď s tou technikou přestaneš a to hned...
používal jsem Soen no jutsu. Myslím si, že na ní mám takový vliv, že toho s těmi vlasy nechá.

On se na mě sice díval a možná měl i dojem, že se mi dívá do očí, nicméně já byla otočená jen k Reině. I přesto se mé vlasy stáhly zpět, jako kdyby se nikdy nehýbaly. Ruka ho díky malému přísunu krve mohla trochu bolet, nejspíš i zfialověla.
"Nu... Co třeba Orochimarova technika... Kdy mizí v ohni?" http://naruto.wikia.com/wiki/Hiru_Bansh%C5%8D:_B%C5%8Dka_no_Jutsu
(Assasin ji orankoval jako C-rank)
Zazářilo mi v očích tato technika byla něco pro mne.
"A k tomu... Nějaké Jutsu s ohněm by tu nebylo?"

"nechceš po mě málo." řekla jsem s poloúsměvem zazvonila jsem na zvonec u okna a přišla služebná. šla jsem k ní něco jí pošeptala a ona zase zmizela po delší chvíli se vrátila s truhličkou obalenou krystalem tu jsem odjistila pohlazením a krystal se rozpadl otevřela jsem truhlici a chvíli jsem se v ní přehrabovala a pak vytáhla ten svitek který chtěla. POdala jsem jí ho a truhlici zase zavřela a zapečetila jí zpět do krystalu a služebné nazančila aby jí vrátila tam kde byla a odešla.
"Buď opatrná ten svitek budu chtít potom hned vrátit a dávej pozor aby tě s ním nikdo neviděl to co držíš teď v ruce je poklad Otogakure." řekla jsem hodně vážně a chladně, aby si uvědomila že to není sranda

"Ode mne ho nikdo nedostane," mile jsem se usmála. Má nálada se vrátila zpět k melancholii. Byla jsem klidná. Má nová sensei na mě působila podobným uklidňujícím dojmem jako má matka.
"A mnohokrát děkuji, Otokage-sama."

"Spoléhám na tebe." řekla jsem vážně a kývla hlavou

Faito

Levou ruku jsem pořád svíral na jílci wakizashi. Stačil by jediný tah... chvíli jsem čekal a po jejich řečičkách jsem řekl: Mohla bys mě pustit... nebyla to otázka, prosba ani návrh...

(Kdybys četl, věděl bys, že už jsi volný XD )

"Hai," s tichým pobrukováním jakési melodie jsem se vydala na cestu. Přitom jsem ještě po Faitovi hodila takový zvláštní pohled. Úsměv, ale stylem, jaký jsem asi právě pochytila od Otokage. Doslova a do písmene svůdným. Jako naschvál jsem si neodpustila mu na rozloučení mávnout. Otokage-sama jsem se uklonila. A pak už jsem zmizela ze dveří.

Faito

(promiň, myslel jsem, že se ty vlasy jen povolily...mea culpa)

Podíval jsem se na ní a úsměv se mnou neudělal absolutně nic: Snažíš se mě usmažit, uškrtit a teď mě chceš oblbnout? Bon chance, mademoisele... pomyslel jsem si a zůstal jsem v hlavní kanceláři.

"Hmmm učí se rychle." usmála jsem se svým úsměvem a pohlédla na Faita

Faito

Uklonil jsem se, ale neříkal jsem nic.