Rezidence Otokageho

First topic message reminder :

Rezidence o dvou křídlech nového Otokageho Reiny Kany, na zahradě hlídá drak (Dag) u hlavních vchodů jsou sluhové a v celé rezidenci jsou tři služebné a jedna osobné komorná Reiny a další personál

Převlékla jsem se hodila si vlasy do clíku a vyšla ven všimla jsem si Rukiho
"Ruki? Potřebovala bych si pak s tebou promluvit na večeři buď doma." řekla jsem mu a mířila si to k jezeru (přesun)

Konečne som sa prebudil zo spánku...
Poobzeral som sa všade naokolo ale nikoho som nevidel...

Nevládal som ale podarilo sa mi vstať kde len Reina môže byť...
Hladal som ju po celom sídle až kým mi komorník nepovedal že odišla niekde preč...(presun)

Doletěli jsme s Reinou k rezidenci a já čekal co se bude dít dál jestli pujdeme ještě trénovat a nebo pro dnešek bude klid.Ale taky tu byla ta záležitost s tím falešným ninjou.

"Dneska si dáme pauzu." řekla jsem Tatsuovi
"A nebo trénuj sám fyzičku to ti pomůže a se závážím já musím jít řešit problémy vesnice. Budu v kanceláři." (přesun)

Když reina odešla rozhodl jsem se jí trénovat k jezeru.

Tubidam tam tam tuc ! zaškerila som sa nadšene pri čom som z ceruzkami búchala dostola.. takto som sa zabávala už nejakú tú chvíľu a očividne mi to dosť.. išlo ! .. znova som sa zasmiala ako pošahaná a pokračovala som v hraní na mojom imaginárnom bubne a imaginárnom koncerte.. rytmus to ale aj tak malo celkom slušný.. niečo vo mne bolo (xD)

došla jsem do své rezidence a šla přímou chodbou do východního křídla k obrazu bývalé Otokage otevřela jsem obraz a vešla dovnitř čekali tam na nás ANBU
"Zmizte." sykla jsem a vešla dovnitř a podívala se na AKihira obalený v kurai Shotonu

Faito

Ehm...madam? zeptal jsem se, protože jsem si nebyl jistý, jestli ten příkaz byl myšlený i na mě. Ostatní ANBU se vypařili, jak kdyby měli v kalhotách.

"ty tu můžeš zůstat pokud budeš chtít, ale radši si vem masku aby si to nevdechnul." nechala jsem krystal na Akihirově těle zmizet jen po ramena
"Tak Akihiro, nějaká změna v rozhodování?"

Faito

Učinil jsem, jak mi řekla a postavil jsem se ke stěně.

Pomalu jsem otevřel oči a chvíli ještě viděl rozmlženě, než jsem konečně měl aspoň částečně čistí obraz. Necítil jsem se moc dobře. Přemýšlel jsem, jak dlouho v tom už jsem. Byl jsem obalený krystalem, ale čas jsem vnímal. Po pár dnech jsem to prostě přestal počítat. Díky krystalu si nepotřeboval jíst, pít a ani další ostatní věci, ale vše šlo moc dobře pociťovat a to mučivé ticho a prázdno, bez možností se hnout...
Měl jsem hodně času na přemýšlení, ale můj názor se stejně nezměnil."Dej mi pokoj..." Odpověděl jsem chraplavě a podzvedl oči, abych se mohl podívat do těch jejích."Proč si mě nezabila? To se nějak liším od ostatních? Měla si to udělat... já svůj názor nezměním..." Potom zas hlavu skloním a podívám se na zem. Nezdálo se to, ale byl jsem opravdu z toho všeho zničený.

"Akihiro........nelíbí se mi jak si ze mě děláš dobrý den, je mi líto ale nedáváš mi jinou možnost." přistoupím k němu jednourukou mu pozvednu bradu aby se mi podíval do toh jednoho oka co jsem neměla skryté a bylo mé a pak jsem foukla přes druhou dlaň na něj takový jemně narůžovělý plyn. Držela jsem mu bradu celou dobu, aby neuhnul
"Jestli nechceš aby ses do mě zamiloval Faite zadrž dech." sykla jsem varovně na Faita

Když mě chytila za bradu, chtěl jsem ucuknout, ale držela mě silně. Podíval jsem se do jejího oka a jen jak zvedla ruku, už jsem věděl, co bude následovat. Do obličeje mi vletěl narůžovělý plyn. Pokusil jsem se znovu uhnout, ale nešlo to. Samozřejmě jsem zadržel dech, ale ona mě stále držela a já se nakonec musel nadechnout.
Ucítil jsem ten známý pocit... Hlava mi těžkla a moje vůle povolovala, ale já se bránil jen, co to šlo. Kdybych to už párkrát nezažil bylo by to asi mnohem rychlejší."Ne...t-tentokrát ne...v-víš, že t-takhle ti nic n-neprozradím..." Mluvilo se mi těžko a bylo to čím dál tím horší. Znova ne...

Faito

Chvíli jsem přemýšlel, jestli mám zadržet dech. Když na to přijde...ten prášek stejně nebude potřeba... Zadržel jsem dech. Radši na pořádně dlouho.

s vážným pohledem jsem foukla znovu ale o poznání menší dávku,
"Já nechci žádné informace od tebe." řekla jsem vážně a čekala jsem až se podvolí

Vtrhol som do miestnosti kde bola Reina. Bolo nesmierne tažké dostať sa tam.
Uvidel som čo sa tam deje...
Pozrel som sa na nu nahnevaným pohladom a prehovoril som:
Nemyslíš že to trošku prehánaš?

Můj tep i dech se zrychloval a já se kousek po kousku podvoloval. Teď jsem si uvědomil, co tím chce získat."D-děláš mi t-to znovu... J-já stál na tvé s-straně, a-ale... n-nemohl jsem j-jinak... z-zklamala si mě..." To bylo to poslední, co jsem ještě ze sebe vypustil svou vlastní a neovlivněnou myslí. Můj pohled se na chvíli zamlžil, ale když se zase rozjasnil, moje tvář vypadal jinak. Už v ní nešel vidět odpor, ale velké zalíbení k té dotyčné, na kterou jsem se díval. Oči jsem měl skelné, ale stále se dívali do toho jejího oka. Na vtrhnutí další osoby jsem už nereagoval...

Otočila jsem se a uděla jsem z kurai shotonu stěnu mezi mnou a Everestem
"Nepleť se do toho." zahřměla jsem a podívala se na AKihira pustila jsem ho a stejně tak opadal i krystal na jeho těle
"Tys zklamal mě Akihiro z toho důvodu jsem tě nechala žít svůh život, ale tohle beru jako podraz." i když si nemohl uvědommit proč mu to říkám

Faito Dansaku

Okamžitě jsem se shunshinem přesunul před toho příchozího a tasil dvě wakizashi. Vypadni! řeknu zcela vážně a podívám se mu do očí.

Pozrel som sa na Faita ty mi daj láskavo pokoj...!

Demon: Ukáž ím svoju silu
Takže toto používaš na každého kto nebude poslúchat tvoje rozkazy?
Ak to myslíš vážne...Tak v tom prípade si ma sklamala Otokage-sama...

Na ruke sa mi objavila pečať a začala z nej prúdiť temná chakra...


Mám s tebou nedoriešení problém a myslím že ho treba vyriešiť...!

Jen jak mě pustila, krystal opadal a já se zase mohl hýbat. Únava a ty ostatní věci, všechno zmizelo. Můj pohled stále směřoval k Reině a ani na vteřinku se od ní neodtrhl. Její další slova mi nedávali vůbec smysl, ale měl jsem tendenci jí uklidnit. Zlepšit jí náladu. Jen jsem zvedl ruku a pohladil ji po tváři. Naklonil jsem halvu na stranu a příjemně se usmál. Bylo to jako dříve, když se mezi námi ještě nestala tato rozepře, ale teď to nebylo z mé vůle a také mnohem intenzivnější.
Hned však jsem se zamračil, ale ne na Reinu, ale na Everesta. V mžiku jsem stál před ní a moje čakra ze mě taky začala proudit.

Na pravém rameni se mě objevilo tetování draka, které se taky modře rozzářilo.

"Dost přestaňte VŠICHNI!" křikla jsem a zrušila shoton stěnu

Faito

Měl bys poslechnout... řeknu pořád vážně. Mám pocit, že se tu za chvíli těmi výbuchy chakry rozfouká ten prášek... bleskne mi hlavou. V momentě, kdy Reina zařve, jsem už už chtěl vyrazit rukou proti Everestovi, abych mu zhatil plány, ale nestalo se tak. Poslechl jsem.

Otočil som sa na toho ninju (Faito) ja niesom ten zlý...
Váš rozkaz si dovolím odmietnuť Otokage-sama

Moje čakra přestala proudit, ale tetování na ruce mi zůstalo. Stále jsem stál před Reinou, ale nic víc už jsem nepodnikal. Byl jsem ale připravený, kdykoliv zase znovu zasáhnout.