Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Zvedla jsem k němu po dlouhé chvíli posmutnělé oči.
Můj tým asi neviděl...
Stiskla jsem pěsti, ale pak jsem se uvolnila.
Se vším to jde z kopce... Ale já už jsem na tom tak, že bych svou energii měla raději předávat ostatním než s ní plýtvat na deprese.
Vykouzlila jsem na tváři nedůvěryhodný úsměv.
"Zdravím Katashi. Jak dopadly zkoušky?"

" No...jakž takž....chytil jsem týpka s pečetí...nepříjemné..ale nějak jsme to s Akiem zvládli...a co ty??Nevypadáš moc dobře??Stalo se něco?? "
zeptal jsem se s úsměvem který šel od srdce a šlo to poznat.
Pak jsem seskočil z Akia který si okamžitě lehl a stoupl jsem si vedle Shijin.
* Co se asi stalo že vypadá takhle??Určitě nic dobrého *
pomyslel jsem si a zavrtěl jsem hlavou.

Udýchaná jsem přišla na cvičiště ,,Chtěla jste mě vidět, Shijin-sensei?"

Zvedla jsem hlavu.
"Výborně. Uhmm.... Katashi, nechceš si to zopakovat? Jako Mikomin student určitě všechno znáš a mohl bys Kagayami naučit třeba chůzi po vodě či po stromech." pousmála jsem se.
"Ráda bych viděla tvou úroveň." posadila jsem se pod strom a zamyšleně, pořád s trochu smutným úsměvem, jsem je sledovala.

Cože? Tak to je ta naléhavá věc? Trochu jsem se podivila, ale poté jsem se začala soustředit na Katashiho a můj trenink.

* Takže buď mou otázku neslyšela..nebo o tom nechce mluvit * pomyslel jsem si zamyšleně a sklopil jsem hlavu.Pak jsem Shijin do poslouchal a hlavu jsem zvedl.
Pak jsem se zajímavě pousmál na Shijin a pak na Kayu." Jasně...proč ne...Myslím že to problém nebude.... " znova jsem se pousmál a přešel jsem asi o metr dál , ke stromu vedle Shijin.
" No...jak jen začít... " pomyslel jsem si a na strom jsem prostě vykročil tak jako Mikomi-sensei když mi to po prvé ukazovala.Na první větvi jsem se zastavil a stál jsem hlavou dolů." Dalo by se říct že to je jednoduché...do nohou prostě koncentruješ chakru , ale ne moc , ani málo.Je jasné že se ti to nepovede napoprvé tak si dělej značky tímhle " řekl jsem a těsně před ní jsem hodil kunai." Dej se do toho...a dávej pozor až budeš padat aby sis nic neudělala.. " řekl jsem a seskočil jsem před ní." Jasné , nebo máš otázku? " řekl jsem a posadil jsem se před strom.

Dál jsem pokračoval v házení a kreslení, když najednou! Hodil jsem kamínek a ... nic. Tedy, kamínek se odrazil, ale neozval se žádný zvuk. Nadšeně jsem zavýskl a začal kámen ostřelovat stále většími kamínky. Za chvíli to už nebyly kamínky, ale kameny větší, než moje pěst. Stále se neozýval žádný zvuk. Usmál jsem se.
Takže poslední zkouška.
Přiskočil jsem ke kamenu a načrtl na něj pár výbušných pečetí. Pak jsem odskočil do dostatečné vzdálenosti a odpálil ho. Kámen to rozmetalo na kousky, ale neozvalo se ani ň. Bylo slyšet jen dopadání kamínků, které z něj zbyly. S úsměvem jsem přiskočil a našel mezi tím, co z kamenu zbylo pečeť. Zvedl jsem jí. Konečně se mi to povedlo. A najednou... po celém cvičišti se rozlehla rána jak z atomovky. Její centrum byla pečeť, která se mi ve stejnou chvíli v ruce rozpadla na prach. Zavrávoral jsem do zadu a pak jsem spadl na záda. Šíleně mě z toho třeštila hlavou a momentálně jsem si nebyl jistý, jestli slyším.

To bude zábava, pomyslela jsem si a zdvyhla kunai ze země. Soustředit chakru do nohou a pak vylézt na strom [i] pousmála jsem se a odšourala sem se ke stromu. Zavřela jsem oči a soustředila chakru do nohou. Cítím jak se mi do nohou vlévá síla, ale pořád je jí málo a tak se soustředím víc a víc, až když dospěju, podle mě, vhodné rovnováhy chakry v nohou, rozběhla jsem se proti stromu. Přiložila jsem na něj chodidla a k mému ůdivu jsem se asi ve výšce 30 centimetrů od stromu odlepila a spadla jsem dolů, ani jsem nemusela dělat čáru do kůry.

Čekal jsem jestli se Kaya ještě na něco zeptá nebo začne a najednou se ozvala rána jako z atomovky.Doslova jsem vyskočil na nohy a stoupl jsem si před Kayu.Ta se ale rozběhla na strom a asi se lekla když to bouchlo a spadla tak jsem jí zachytil.Rozhlédl jsem se a uviděl toho týpka co před tím jak si hraje s pečetí která tohle udělala.
" Hej ty tam!Příště dávej bacha prosím tě...nejsi tady sám! " zařvu na něj přes celou oblast , ale pak si uvědomím že to nebylo asi moc normální.Zatvářil jsem se trochu trapně a přesunul jsem se k tomu týpkovi.
" Hele chlape...je mi jedno co tady děláš..odkud jsi nebo tvoje jméno...to všechno je mi jedno , ale prosím tě..nejsi tu sám...je nás tady víc tak se pokud nás nezabít , jo? " řekl jsem mu s úšklebkem.Pak jsem k němu natáhl ruku a pomohl jsem mu vstát." Jsi v pohodě? " dodal jsem už klidnějším hlasem.

Nějaký kluk ke mě přiběhl a začal něco říkat. Poznal jsem to tak, že hýbal pusou. Pak mi podal ruku. Chytl jsem se ho a on mi pomohl na nohy. Omluvně jsem se na něj podíval.
Promiň, ale já tě vůbec neslyším, masíroval jsem si spánky a doufal, že ta hluchota je jen dočasná.

" Ou...tak to bude trochu větší problém " řekl jsem a začal jsem přemýšlet jak mu asi pomoct.* Asi by to chtělo najít medika....ale jak...Akio...asi to zůstane na tobě... * pomyslel jsem si a pak jsem na toho kluka ukázal ať jde za mnou.Pomalu jsem se vydal k Akiovi a pozoroval jestli jde za mnou.Když jsem byl u něj tak jsem zastavil." Takže...jednoduše....zaneseš ho do nemocnice a povíš že při výbuchu ztratil sluch ať se na něj podívají jasné? " pravil jsem.Akio jen přikývl.Pak jsem tomu klukovi ukázal ať si na něj sedne.

Na chvíli sem měla temno v hlavě, ale potom sem přišla k sobě. Skvělé, hnedka první pokus a nějakej chlápek si tu hraje s výbušninou. Tato skutečnost mi zadupala do země i zbytky mého ega. ,,Uffff." líně jsem vztávala ze země a oprašovala se. Na chvíli jsem hypnotizovala ten strom, na který jsem měla vylézt a on zase chvíli mě, ale na konec jsem tuto činnost ukončila hlasitým ,,Hep Čííí," asi mě trochu podráždilo, jak se kolem z toho výbuchu vzdmul prach.

" Kayo...a ty na sebe dávej pozor.....nechci aby mě Shijin seřvala za to že jsem s tebou trénoval a ty sis něco udělala " řekl jsem vážně , ale pak jsem se zasmál.* hmm.....s tebou to bude ještě dlouhý trénink jak vidím...a hodně zajímavý * pomyslel jsem si a zasmál jsem se.* Pak si tě vyzkouším i jinak * dodal jsem a znova se zasmál.

Z jeho úsměvu jsem mohla vyčíst, že se těší jak se tu ještě dlouho bude koukat na mé antitělcvičné kousky se stromem. ,, Neboj Katashi-san, jsem nad míru opatrná." zasměju se s trochou hořkosti v ústech. ,, Takže jak, mám to zkoušet dál?" podívala jsem se na něj s mučednickým výrazem ve tváři.

" No...ten první pokud nevypadal na to že by sis nechtěla nic udělat " řekl jsem a ušklíbl jsem se." A neříkej mi Katashi-san...nejsem až tak starší než ty.... " pravil jsem a pousmál jsem se na ní od srdce." Hai...měla bys to zkoušet...dej si třeba cíl 1 metr...a zkoušej to dokud se tam nedostaneš...pak si to zvyš na 2 metry a tak dále....a kdybys něco potřebovala tak klidně řekni...víš že jsem ti vždy k dispozici " dodal jsem a znova jsem se usmál." Tak co bude?! " zeptal se Akio nedočkavě.

,, Dobře Ktashi-senpai, ale myslím, že si tu posedíš ještě hodně dlouho." ušklíbla jsem se na něj. No dobře, teď už by mě nemělo nic rušit, tak se do toho opřu, soustředím se na chakru ve svých nohou. Už neudělám stejnou chybu jako minule, tak si do nohou přidám ještě trochu chakry. Rozeběhnu se a přilepím se ke stromu a začnu utíkat co to jde, ale spíše se to podobalo běhu na místě. Ještě než jsem spadla na zem jsem udělala čáru v kůře stromu a pak se od něj odrazila abych zmírnila pád, který následoval, naštěstí na všechny čtyři. Ta črta mě nijak nepovzbudila, byla asi 27 centimetrů nad zemí. Z tohoto výkonu se mi pokřivili rty do křečovitého zarputilého šklebu, který nejspíš nevypadal nijak vábně.

Objevil jsem se na jezeře a přešel ke břehu. Viděl jsem blízko sebe nějaké lidi, ale moc jsem je nevnímal. Je tu tak plno a při tom tak prázdno. Zakroutil jsem hlavou a vytáhl dva svitky. Dal jsem se do čtení. Po chvíli čtení jsem vstal a poskládal pečetě. Zkoušel jsem ty dvě techniky. Mokuton: Jukai Heki a Mokuton: Jubaku Eiso. Zkoušel jsem je pořád dokola, až když mě to přestalo bavit, tak jsem přešel pod jeden strom a sedl si pod něj.

Ten kluk mě dovedl k nějakému obřímu psovi a naznačil mi, ať nasednu. Usmál jsem se a přikývl. Vyskočil jsem na psa a ještě se na něj otočil.
Díky. A omlouváw se za ten hluk. Ta pečeť se uvolnila, příště musím líp rozložit čakru.
Kývl jsem a čekal co bude dál.

Tak tímhle mě vážně dostala.Byl jsem k ní otočený zády ,ale jinak by viděla že skoro zuřím.Otočil jsem na ní hlavu a podíval se hrozivým pohledem typu "Tak tohle jsi přehnala"." Když jsem říkal...že mi nemáš říkat Katashi-san...tak jsem tím myslel ať mi říkáš jen Katashi...takže Katashi-sanpai, -san už od tebe nechci slyšet...jasné? " řekl jsem docela dost naštvaně a ruka mi vibrovala.Už jsem jí neudržel a vrazil jsem do stromu ve kterém se vytvořil menší důlek." Takže teď cvič..já musím zařídit toho týpka...možná budu muset odjet s ním do nemocnice....takže tu budeš asi chvíli sama " dodal jsem po chvíli klidným hlasem.Na toho týpka jsem jen kývl typu :"V pohodě".Akio pak jen vstal a vyrazil s ním k nemocnici Aliance.

Akio - Přesun

Já pak před Kayou vyběhl na první větev." Dneska zkus vyběhnout sem...a bude to úžasný výkon...sice...já to zvládl dřív než ty , ale...hold jsem Génius Tvrdé práce...a ty...podle klanu...jsi Líná jako malé dítě " řekl jsem a vyplázl jsem na ní jazyk.

,,Ach joooo" povzdychnu si po asi desátém pokusu, který zlepšil můj výkon asi o 2 centimetry. Sice jsem klidná osoba, ale takhle špatně jsem ještě o nikom nepřemýšlela. zakabonila jsem se na strom přede mnou. Tentokrát jsem do nohou soustředila více chakry než obvykle a přiskočila jsem ke stromu. Začala jsem po něm zběsile klusat vzhůru s vylezlou žílou na čele, stoupala jsem zarputile stále dál až se mi pod nohama podlomila kůra, kunai se zabodl do onoho proklatého stromu a já spadla velmi podařeně na záda. Vyrazilo mi to dech a já se rychle posadila a začala divoce kašlat. Jen tak mimoděk jsem se podívala na strom a ejhle, na něm byl zabodnutý kunai asi ve výšce 80 centimetrů. Snad ze zloby nebo z únavy se mi najednou zatmělo před očima.

Když jsem viděl že Kaya padala k zemi na záda tak jsem se odrazil od větve a rychle jí zachytil aby si ten dech nevyrazila anebo aby si neudělala něco horšího." Kayo....uklidni se...zhluboka dýchej...musíš na sebe dávat pozor...protože pak bych to od Shijin schytal já " pravil jsem , pousmál jsem se , vstal jsem a pak jsem pomohl i jí vstát.Pak když se zakašlala tak jsem jí mírně poplácal po zádech.Pak jsem viděl že omdlela , nebo něco v tom smyslu tak jsem jí zachytil a opřel o strom.Rozběhl jsem se proti němu , skočil nad ní , do výšky kde byl ten kunai.Vytrhl jsem ho jakoby seknutím takže tam byla čára.Kunai jsem položil vedle ní a pak jsem jí přikryl svou bundou.Pak jsem si všiml toho Jounina z Konohy který přišel v TU noc.Kývl jsem na něj a pak si vyběhl do koruny stromu , ale ne úplně nahoru.Zadíval jsem se na noční oblohu a pak jsem přivřel oči.Po chvíli jsem usnul.Aniž bych o tom věděl tak se Akio vrátil.Lehl si do klubíčka a Kaya byla uvnitř něj , takže jí vlastně zahříval.Po chvíli taky usnul.

Odpoledne jsem se probudil a když jsem viděl jak vysoko je slunce tak jsem vyskočil na nohy.* Sakra....už spím nějak dlouho..měl bych se sebou něco udělat * pomyslel jsem si a podíval jsem se dolů.Kaya spala , ale Akio nikoliv , což mě docela překvapilo.Seskočil jsem na něj a pak slezl dolů.Opatrně jsem vzal svou bundu a oblékl si jí." Akio...jdeme...potřebuju si něco zařídit " zašeptal jsem ale tak abych neprobudil Kayu , i když to vypadalo že spí jako malé dítě.Pouze jsem se nad tím pousmál , vyskočil na Akia a vyrazili jsme pryč.

Přesun.

Spokojeně jsem je sledovala.
Celou noc jsem přemýšlela, takže jsem se vyspala jen dvě hodiny nad ránem. Kupodivu jsem se tak cítila dobře. Mnohem lépe, než kdybych prospala celý den.
Kayu jsem nechala spát a protáhla jsem se. Procházela jsem po cvičišti rázným krokem okolo ní jako lvice, která hlídá své území. Kdyby kdokoli zkusil být příliš hlasitý, schytal by to Juukenem. Přitom jsem vyhlížela další dva členy svého týmu a bylo jasné, že až se objeví, do smíchu jim nebude. Přijít na schůzku o den déle!

Dorazil jsem na cvičiště měl jsem strašnou radost že patřím do Tsuki akorát jsem se nechal unést moje démonická ruka mi začala žhnout uvědomil jsem si to až bylo pozdě musel jsem tu čakru uvolnit přišel jsem k jednomu trénovacímu panákovy a udeřil do něj vší silou těsné před dopadem ruky obalila mou ruku černá (démonická) čakra a při uderu jsem zničil celého panáka a byla to rána že to musely slišet i kágové

Pozvedla jsem obočí.
Pěkná rána... Ale možná až moc agresivní... Bezmyšlenkovitá. Nicméně tohle bude zjevně silný shinobi.