Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Ruka mi přestala žhnout a už šlo poznat že to není obyčejná ruka, všiml jsem si té holky z klanu Hyuuga jak viděla můj útok, pak jsem si všiml že celý panák je pryč "A sakra snad jim to nebude moc vadit." Ruku jsem zahalil zpět do rukávu přece jenom né každej pochopí že jsem se o ni neprosil. Pak jsem přišel k té holce a zeptal se jí "Taky trénujete?"

"Teď spíš hlídám svou žačku." kývla jsem ke stromu, u kterého Kaya spala.
"Ale hai, mám v plánu i trénovat." pohledem jsem přejela k čelence Tsuki.
"Mé jméno je Hyuuga Shijin. Z Konohy samozřejmě."

"Mé jméno je Dante Enjeru. Takže Jounin, vy Hyuugové se máte můžete vaše doojutsu používat i když je světlo..."
Začalo se stmívat takže jsem už aktivoval naitorai, zašeptal jsem "Naitorai. ...zato já jen když už začíná být tma nebo když je" otevřel jsem oči

Přišel jsem na cvičiště a potichu si hvízdal, potěšen tím, že to slyším. Měl jsem dneska hravou náladu a tak jsem si jen přejel po přivolávací pečeti na ruce a okolo mě se objevilo hejno motýlů. Bylo jich tolik, že jsem přes ně ani nebyl vidět a taky si jich pár posedalo na každého přítomného člověka.

Ohnal jsem se abych odehnal ty motýli a jednoho chytl. "Někdo by se je měl naučit ovládat."

Zaujatě jsem pozorovala jeho oči.
"Zvláštní, o tomhle Kekkei Genkai jsem ještě neslyšela. Ale pravda. za to však naše oči zkresluje krystal." pousmála jsem se a můj úsměv se jen rozšířil, když kolem mne prolétlo pár motýlů.

Od ostatních motýlů jsem se dozvěděl, že jednoho někdo chytil. Rozešel jsem se k němu a ty dva v podstatě obklopilo hejno motýlů tak, že skoro neviděli ven, za to viděli mě.
Pustit ho, byla by věc velmi vyspělá,
konec konců, kdyť ti ten motýl nic nedělá,
kývl jsem hlavou na toho kluka.

Ještě než došel jsem se ohnal mečem takže motýlové se radši vzdálily Nechtějte mě naštvat nebo se vám stane to co tomu panákovy pomyslel jsem si. Motýla jsem pustil "Já s míma očima vidím celý svět bez tmavých míst všude mám světlo nic víc, hodí se to proti těm co se schovávají ve stínech."

Dokráčal som na moje oblúbené miesto z detstva.
Posadil som sa do trávy a sledoval priebeh boja aj ked ma to moc nezaujmalo.

Motýli v dráze meče jen uhly a pak se zase pokojně vrátili, konec konců byli zvyklí na boj a meč nebyl zrovna věcí, která by je nějak děsila. Usmál jsem se když ho pustil.
Díky, hned se do lepši nálady dostávám,
mimochodem, taky jsem z Tsuki, rád tě poznávám,
kývl jsem směrem k jeho štítku s půlměsícem.

Probodla jsem Danteho pohledem.
"Krutost, zbrklost. To bylo poznat i na té ráně. To jsou ale věci, se kterými se člověk dobrým shinobi nikdy nestane." v dálce jsem zaregistrovala Nawakiho a jen mu kývla na pozdrav.

Shijin pozdrav som nezaregistroval.
Po chvílke som sa postavil.
"Kďe je Aki?"
Spítal som sa všetkých na okolí

"Poučky si nechte pro sebe nejsem na ně zvědavý." Podíval jsem se na Exe "Mě taky těší jmenuji se Dante Enjeru, a pošli ty motýle pryč prosím nebo se jim něco stane." A odhalil jsem mu mou démonickou ruku "Věř mi že tohle dokáže nadělat paseku."

"Tady.... Jsi v tréninkové oblasti spojeneckých zemí a já tu mám vyšší hodnost." sladce jsem se pousmála.
"Takže si tu prosím nehraj na hrdinu, mohlo by to dopadnout špatně."
Nawakiho jsem tak zdálky neslyšela.

Dokráčal som ku ním bližšie.
"Kde je môj brat?"

"Vy jste ta poslední které bych se bál po těch co jsem viděl v mém klanu, ta ruka se postupně bude rozšiřovat až mi pokryje celé tělo kromě hlavy." Slabě jsem se pousmál.

Podíval jsem se na něj a usmál se.
Máš zajímavou ruku, zdá se, že je tvým znakem, tak to ber tak, že já mám nějaké znaky taky.
A jedním z nich jsou motýlí mraky.
Dál jsem se usmíval a čekal na jeho reakci.

Ušklíbla jsem se.
"Dante-chan, nemám na rozmazlené děti náladu." otočila jsem se na Nawakiho.
"Možná ho najdeš u Jezera...." povzdechla jsem.
"A on ti všechno řekne sám."

"A já zase nemám náladu na namyšlené paničky."Odsekl jsem ji. "Jen ať si na mě nesedaj nebo udělám tohle." Uskočil jsem od motýlů abych jim zatím nic neudělal nahromadil jsem obrovské množství čakry do mé ruky a udeřil do země okolo mě v okruhu cca 1m se vystřelil sloup démonické čakry který zničil vše co se k němu dostalo.[b]

Shijin som prikívol
"Ďakujem"
Sledoval som Danteho pohladom.
"Aký mladý a už taký odhodlaný, že porazí tu prítomnú SHijin"
Usmial som sa

Jen jsem znaveně zakroutil hlavou a trošku zývl.
Jak malý, tak výbušný.
Motýli už si na něj nesedali, ale jinak se nic nezměnilo. Po očku jsem taky pozoroval ty dva shinobi opodál.

"To beru jako pochvalu, Nawaki-kun." Pousmála jsem se.
Pak jsem jen vytvořila na konci prstu jedinou chakrovou jehlu, natáhla ruku směrem k jednomu ze stromů a vypustila ji. Trefila konec jednoho listu, přesně jak jsem mířila, který se mi teď nepoškozený snesl přímo do dlaně.
"Vše není o síle, ale o rozvaze. Ne o touze bojovat, ale o opravdovosti boje."

Probudil jsem se pod stromem a pořádně se protáhl. Poslední dny je toho nějak moc. Rozhlédl jsem se kolem a uviděl nějaké nově příchozí. Pomalu jsem vstal a začal opět trénovat.

Ohodil jsem do země dřív než to ty potvory zaregystrovaly a všechny jsem je "zničil"
pak jsem se postavil. "Zase jen chytrý řeči to jsou všichni z konohy takovýhle?"

Prst som si dal na čelenku.
"Myslíš že som z Konohy"
Usmial som sa
"Tvoj démon je slabý ešte...ja som svojho zdokonalil"