Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

Trochu mě vylekala Katashiho reakce na probíhající rozhovor, ale naštěstí ho Mikomi-sama opatruje. Jemně jsem šťouchla do Akiho ,, Teď by si neměl odpočívat!." ceknu na něj abych ještě nezhoršila situaci.

Moje oči byly otevřené a šlo vidět výraz strachu.Navenek jsem nevykazoval žádné známky přítomnosti.Dokonce i moje dýchání se velmi zpomalilo.Stačily mi 2 nádechy na celou minutu.Uvnitř jsem však přítomný byl , ale i když jsem chtěl tak jsem se "probudit" nedokázal.* Tohle je snad zlý sen...Vždyť...já zítra musím jít na tu zkoušku...ale...nesmím...já nesmím umřít. *Akio vůbec nereagoval a dokonce začal i tiše chrápat.

Nechala jsem ho položeného v trávě a čekala až se probere. Pak mě napadlo, že takhle to nechat nemůžu. Potřebuju aby slyšel co říkám. Zkoncentrovala jsem chakru do dlaně a juukenem ho jemně štípla do ruky.

Když jsem byl v tom "snu" tak se celé okolí změnilo na hořící trosky našeho domu.Přede mnou stáli ti dva zloději převlečení za ANBU z Konohy." Podívejme se na něj...malé děťátko se bojí jít do arény...pokud tam nepůjdeš..tak nemáš šanci nás porazit! " řekl jeden s ďábelským smíchem.Ten druhý , držel mou matku a katanu u jejího krku." Kdybys jen v té době byl silnější že..ale ty jsi byl jen malé dítě..které tomuhle nedokázalo zabránit " pravil druhý a podřízl matce krk." Mami!! " zakřičel jsem a pak jsem ucítil nějaké štípnutí.Oči jsem otevřel , začal jsem zrychleně dýchat , ale okolí se v mých očích nezměnilo.Byla to hříčka mé psychiky.Na místě kde byla Mikomi-sensei byl vlastně ten muž co podřízl krk mé matce (takže já jsem probuzený , ale místo vás 2 vidím ty 2)." Ty....Ty PARCHANTE!!!! " zakřičel jsem a vyběhl jsem proti Mikomi-sensei a vytáhl jsem své Ninjato a když jsem byl kousek od ní tak jsem jednoduše sekl.

Byla jsem značně překvapená tím co dělal. V té rychlosti jsem nestihla nic jiného než právě taijutsu. V duchu jsem děkovala svému tréninku, že jsem právě takto zaměřená. Tak tak jsem uhnula tantu a zachytila Katashiho ruku, která jej držela. Co se stalo? Zbláznil se?



Znovu jsem ho lehce štípla, abych jeho ruku trochu znehybnila a zpomalila jeho pohyb.
"Katashi, poznáváš mě vůbec? Co to s tebou je?" snažila jsem se mluvit klidným, ale důrazným hlasem.

" Jasně že tě poznávám ty ZMETKU..to tys zabil mou matku!!!! " zařvu naštvaně a v tváři se mi objeví naštvaný výraz.Do ruky mě sice trefila , znehybnila jí na chvíli , ale přes ten vztek jsem to ani necítil.Ninjato jsem schoval a vytáhl jsem své Senbony , které jsem okamžitě nabil Ration chakrou a hodil je i přes tuto vzdálenost na Mikomi-sensei.Pak kolem mých rukou začaly lítat menší výboje blesků.Já se rozběhl přímo na Mikomi a zběsile a bezhlavě jsem na ní útočil ze všech stran pěstmi.

(Jen by mě zajímalo jak jsi na mě hodil senbony když jsi tak blízko a navíc tě držím ale to je fuk xD)

Jak na mě letěly senbony, udělal jsem rychlý úskok do strany. Věděla jsem už přeci jenom co od Katashiho čekat. Horší bylo, když se na mě řítil s tím svým taijutsu raitonem. Počkala jsem si tedy, až se přiblíží a použila kaiten.



Díky tomu že jsem kaiten použila až když byl blízko ho to odhodilo několik metrů pryč.

(Ty držíš ruku kde jsem měl zbraň a já je hodil druhou rukou i z téhle blízky [takže do těla by se ani nezapíchly])

Kvůli kaitenu jsem odletěl několik metrů dál až do vody kde jsem se začal pomalu , ale jistě potápět.Všechno se začalo vracet do původního stavu a já ucítil že jsem se dotkl dna.Odrazil jsem se , vyplaval jsem nahoru a stoupl jsem si na vodu , přičemž jsem to ani nevydržel a hned jsem si klekl.Vykašlal jsem trochu vody co se mi dostala do plic." Co...co se to stalo? " zeptám se tiše a chytím se jednou rukou za hlavu.* Jak to...jak to že s tou rukou nedokážu hýbat...kso...co se to tady stalo?! * pomyslím si a zkusím pohnout s levou rukou což mi moc nejde.Opatrně jsem vstal a tentokrát jsem se na nohou už udržel.Pak jsem se rozhlédl okolo , ale nic nevykazovalo známky nějaké události.* Co to ksakru?! * pomyslím si a pomyslím krokem jsem se vydal ke břehu.Až tam jsem si všiml že na zemi leží senbony a že pod Mikomi-sensei je nějaký kruh co vypadá jako po kaitenu." Co se....co se tady stalo?! " zeptám se jí s bolestmi a pak si sednu na břeh.

Mile jsem se pousmála. Konečně se mi povedlo ho přivést k sobě.
"Uhm... asi se ti něco zdálo, tak jsem tě z té noční můry chtěla probudit víš?" pravila jsem a s úlevou si vydechla.

" Zdálo?Takže...když jsem bojoval s tím chlápkem co mi zabil mámu...tak to byl jen sen?!Tak jak to že jsem se probudil ve vodě?A taky proč nemůžu hýbat s levou rukou...no...skoro nemůžu " pravil jsem zaskočeně a trochu pohnul s rukou.* Kso...co se to tady stalo??Snad jsem nikomu neublížil * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.

"Začal ses tu ohánět tantem, to je pravda, ale nikoho jsi na životě neohrozil. Snažila jsem se tě zastavit. Nakonec se povedlo. Za tu ruku se omlouvám, do rána bude v pořádku." povzbudivě jsem mrkla.
"Ten duševní trénink bude opravdu potřeba, ale to až jindy. Měli bychom jít spát. A odpočinout si."

* Přísahal jsem si...že ho budu používat jen pro dobré účely...a teď tohle...tohle se mi už nesmí nikdy stát!KSO! * pomyslel jsem si naštvaně , ale navenek jsem vypadal spíše překvapeně." Ta ruka je v pořádku....dělala jste to pro moje vlastní dobro " pravím a pousměju se na ní , i když mi to nějak nejde.Do smíchu mi právě teď moc není." Zřejmě ano....ale myslím že za to můžou ty zkoušky...celé tohle období se vůbec necítím dobře....je mi tak nějak...divně...a myslím že odpočinout si..bude ten nejlepší nápad " hluboce a smutně jsem si povzdechl.Pak jsem ale pozvedl hlavu a vstal jsem.Ještě jednou jsem se chytil za hlavu a trochu se skrčil kvůli bolesti kterou mi to všechno způsobilo.Nebyla to bolest fyzická , ale psychická." Eh...Mikomi-sensei..nechcete odvézt domů? "

"Až ty zkoušky skončí, budeš v pohodě. Je to jako strach z maturity. Když je to za tebou, tak se svojí nervozitě akorát tak směješ." pousmála jsem se.
"A odvézt? Proč ne."

" Není to strach z Maturity...ale z něčeho jiného " odvětil jsem , ale pak už jsem o tom mluvit nechtěl a bylo to na mně vidět.
Jen jsem nasedl na "spícího" Akia , ale věděl jsem co ho vyloženě nastartuje.Vytáhl jsem senbon a opakoval to co vždy.Zapíchl jsem ho za ucho a Akio se okamžitě probudil a vypadal jako plný Energie.Počkal jsem až si Mikomi-sensei nastoupí a pak jsme vyrazili zpět do Konohy.

Přesun

Po tom čo sa stalo som bol velmi vytočený a nahnevaný na samého seba.Nevedel som si vysvetliť tie pocity čo teraz vo mne vreli no musel som zo seba dostať energiu ináč by som sa zbláznil.Prišiel som do tréningovej haly ktorá bola oficialne pre spojenecku Alianciu.Vyzeralo to tu pekne a novo postavené čo sa mi lubilo.Začal som trénovať s niečim jednoduchým a tak som sa vrhol na klasciké taijutsu kedže som tam toho čo vela doplnať.

Zaregistrovala jsem někoho, jak trénuje Taijutsu.
Jelikož měl čelenku z Kumo, zaujalo mě to. Postavila jsem se a oprášila oblečení. Vydržela jsem tu odpočívat a sledovat přicházející docela dlouho. Pomalu jsem zamířila k němu.
"Zdravím. Taijutsu?" zajímalo mne to. Hlavně úroveň něčeho, na co jsem se zaměřovala, v Kumogakure.

Bol som rozurený a vytočený ničil som všetko na okolo čo mi prišlo pod ruku chcel som pastou rozdrtiť jedno drevo ked ma prerušil nejaký hlas.Otočil som sa a videl som čelenku Konohy.Hm zaumavé takže niekdo sa tu tiež stavil aby si prehýbal kosti pomyslel som si."Zdravím no áno trocha som sa chcel odviazať však to určite poznáte".Pozrel som sa jej do očí a tie o nej začali zistovať všetko možné informácie o nej sa mi začali ako keby ukladať do hlavy prudko som stočil hlavu preč."A vy čo tu robýte tiež na tréningu?".Opýtal som sa pokojným hlasom.

"Hai, ale spíš jsem byla zvědavá, kdo se tu objeví." mírně jsem se pousmála.
"Hyuuga Shijin, Jounin z Konohy, těší mě."

"Hm ako tak sledujem tak zatial sa tu moc ludi neukázala ale to určite preto že nemaju čas".Jej meno som už vedel kedže mi to jej srdce prezradilo ale nechcel som ti nijak dávať na javo."Ja som Michio Isas a ja som zase jounin s Kumokagure,aj mna".Povedal som a chvílu som ostal mlčky stáť."Hm tak ťo ja viem nechceš si zatrénovať ked už sme tu".Povedal som pokojným hlasom po dlhšej dobe koenčne niekdo pri kým som nemusel maž nervi alebo nekričal a vedel som že sa nič nestane.

"Zatrénovat... Zajímavý nápad. Viděla jsem, že trénujete Taijutsu, tedy proč ne. Právě to je má specializace." mírně jsem se pousmála.
"Jinak řečeno velmi ráda."

Pozrel som na nu "no nemyslel som popravde len taijutsu myslel som všetko do kopy ako keby boj na život a na smrť"Tváril som sa vážne no o chvílu som sa usmial"ale nie robím si srandu al s tým všetko do kopy som mysle vážne".Odskočil som od nej dalej a zdvyhol hlavu."Tak možeme začať?".

Dopadl jsem na větev jednoho urostléhostromu,pravděpodobně jabloně.Pokrčil jsem nohy a ruce svěsil podél těla bezvládně dolů.Zakroutil jsem hlavou,abych odehnal neposedný pramínak vlasů a pomalu seskočil,volným pádem přímo do z poloviny zvadlého houští.Odtamtud jsem kolísavým krokem přišel k plotu a přeskočil ho.S neutrálním výrazem jsem přišel ke dvoum osobám a zaměřil je pronikavým pohledem.''Sate..Dlouho jsme se neviděli'',utrousil jsem na otočenou Shijin a očekával její brzo přicházající reakci.

"Můžeme za..." zarazila jsem se a pootočila.
"Hiroki-chan." nemohla jsem si nechat ujít příležitost užít si roli starší sestry.
"Malý moment, bojuji. Ale dívej se, hned potom tě začnu učit." pousmála jsem se.
"Jsi v mém týmu, bratříčku." můj pohled znovu směřoval k Isasovi.
"Toto je můj mladší bratr, Hyuuga Hiroki. Ale hai, už můžeme začít." aktivovala jsem Byakugan.

Hm takže 2 Hyuuga no nejak sa vás po Konohe šíri povedal som si.Ako aktivovala byakugan nebolo mi všetko jedno vedel som že je to doujtus ako mám ja no moje ešte zatila nič neovláda tým že som žil v Konohe som vedel toho o byakuganu fosť no nevedel som čo ovláda ona no hlavné bolo aby sa ku mne nepriblížila.Zaujal som bjovu pozíciu a bol pripravený."Tak možeš začať".

Natáhla jsem jednu dlaň před sebe, druhou za zády tak šikovně, že nebyla vidět. V té se mi začala formovat chakra do podoby vrány. Vznesla se a prudkým letem zamířila k němu. Bylo to jako Juuken na dálku. Dost těžko vyblokovatelný Juuken na dálku. Mohla jsem vrány ovládat do poslední chvíle, taktéž se mohly vrátit, kdyby se vyhnul.