Tréninkové oblasti

First topic message reminder :

Alianční cvičiště pro Konohu, Kumo, Tsuki a Soru. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice v Alianci.

...



Oplocená oblast, obklopená lesem. Poblíž najdete jezírko, kamenný terén a sklad se vším potřebným pro trénink. K dispozici jsou stroje, které vystřelují gumové makety zbraní i překážková dráha.

(Genjutsu je v technikách)

Ako ohnivá gula na nás letela opať som sa vrátil do realiti pred sebou som videl Shijin a na boku nejakého shinobi a Hokágeho.Padol som na kolená a od unavy a bolesti som ostal klačať dakujem Hokage povedal som si v duchu.

(Jistě. Zabilo by tě zhruba to shrnout? )

Cítila jsem, jako kdybych byla na chvíli mimo realitu.
Genjutsu?
Sotva se mi ta myšlenka vloudila do hlavy, zaregistrovala jsem oheň.
"Chakura no Nami!" vlna chakry se do ohně téměř vpila, ale nakonec dokázala techniku deaktivovat. Měla jsem už málo chakry, proto mi to trvalo déle.
Pohledem jsem přejela k Isasovi.
"Co to k čertu mělo znamenat?" vykřikla jsem.
"Útočil jsi, když už skončil boj!"

Přešel jsem pomalím krokem k Isasovi. "Měl jsi v úmyslu zabít moje lidi?" zeptal jsem se ho klidně.

Ohnivá technika mi prešla len kúsok za zadkom.. Keď som sa prestal točiť a znova som bol na nohách tak sa mi trocah zatočila hlava no ustál som to.. podišiel som ku tej žene a mierne som sa pousmial.. ste v poriadku? spýtal som sa po čom som niečo začal hľadať v kapse na zvn..

(Viem ale načo popisaovať ked bolo prerušené?)

Postavil som sa na nohy a s hlavou plnu myšlienok a nevedno čo sa stalo som s obzrel na Shijin."Ospravedlnujem sa čo sa stalo je mi to naozaj luto".Povedal som a uklonil som sa rád by som vysvetlil o čo išlo no ale ani ja sám som nemal tušenie o čo išlo.Obátil som pohlad na Hokágeho."Nie ja nikdy by som to nespravil tomu kdo nám pomáhal večne len ja ja".Ostal som mlčať lebo som nevedel ako to mám vysvetliť nechápal som tomu sám.

"Hai." kývla jsem směrem k chlapci a pozorně jsem si ho prohlédla.
"Ty jsi Choujou Akimichi, že? Mé jméno je Hyuuga Shijin. Podle oznámení jsem tvůj sensei, takže je dobře, že jsi sledoval tento boj..." na poslední slovo jsem dala zvláštní důraz a pak jsem pohledem chvíli hypnotizovala Isase.
Na jeho omluvu jsem neodpověděla, jen jsem přešla blíž.
To, že můj Byakugan zůstal aktivovaný jasně značilo, že mu nevěřím ani jedno slovo.
"Ničíte spojenectví mezi vesnicemi, které nikdy dříve spojené nebyly. Možná je to dobře, to se ukáže až časem. Ale náš tréning byl rozhodně velice špatný nápad."

"Jako ninja, bys měl umět kontrolovat nejen své emoce, ale i svou sílu." vrchl jsem na něj pronikavý pohled. Stál jsem tam a minutu se díval do jeho očích. Otočil jsem se a přešel k Shijin.
"Něco se stalo.." rozevřel jsem Hokageho plášť a na opasku se mi blýskal Kusanagi.

Uhm.. Sensei? takže ma konečne niekam priradili? pomyslel som si po čom som prikývol.. Nakoniec som z váčku vytiahol iný váčok xD v ktorom boli chakra pilulky môjho klanu, no tieto boli .. v podstate normálne, dopĺňali chakru. Shijin-sensei, prosím zoberte si, vyzerá to tak že ste viac menej, bez chakry.. zamumlal som a podal som jej váčok.. pri tom som pozorne počúval .. o čom sa tam rozprávajú..

"Ne, děkuji, Choujou." pousmála jsem se a otočila se na Hokageho. Tón jeho hlasu se mi v té chvíli vůbec nelíbil.
Při pohledu na meč jsem značně zbledla, Isasovi jsem už nevěnovala pozornost.
"To je ale... Meč Nanadaime Hokageho?" v mém hlase zazněla nevyřčená otázka.
Neměla jsem právo se ptát, co se stalo, ale zároveň jsem měla velmi špatný pocit.

"Ano, včera společně se Sasukem Sarutobim zemřel. Všechno to je velkým tajemstvím, ale je už mrtvý, proto bychom měli nějakou část toho tajemství propustit, alespoň mezi naše lidi." plášť jsem si dal do původního stavu.

Otičl som sa na Hokageho a pozeral som sa do jeho očí jeho srdce mi prezradovalo také veci čo zaťil že som musel zvrtnuť hlavu boli priam stračné.Otočil som sa spať na Shijin."Ešte raz sa vám ospravedlnuejm čo sa stalo ja rád by som vám to vysvetlil nechcem aby kvoli tomuto začali nejaké spory medzi Kumo a Konohou a urpimne je mi to naozaj moc luto možme sa ísť niekam prejsť?.Povedal som torcha so smutným hlasom ale uprimním.

Kromě tlukotu svého srdce jsem nic nevnímala.
Nanadaime Hokage... Ten neuvěřitelně silný člověk, kterému na nás vždy tolik záleželo... Zemřel? Jen tak? Zničehonic, na jakési zvláštní misi?
"A kdo... Kdo ho zabil?" nějak jsem tušila, že na tu otázku dostanu maximálně stručnou odpověď.
"Velká tajemství." povzdechla jsem. "Svět shinobi je jimi opředen. Tajemství, lži a nesplněné touhy. Po čem smí toužit shinobi? Po síle. Ale ta síla často bolí." naprázdno jsem polkla.
"Tak proč mám pocit, že i za tím, že odešel, bylo mnohem víc než víme?"

"Já to vím, pomáhal jsem mu. Ale tady, to řešit nebudeme." uzavřel jsem to. "Do tří dnů je oba musíme pohřbít, pak je tu jeho dědictví, které zanechal. Oko, Meč, Mokuton, Osobní věci, osobní knihovnu, techniky.."

Na pár vteřin jsem zavřela oči. Když jsem je otevřela, nebylo v nich ani stopy po předchozím překvapení. Jen posmutněly.
"Rozumím." odvětila jsem a snažila se o neutrální tón hlasu.
Tak se chová správná kunoichi.
"Mám něco zařídit?" ještě na chvíli jsem se pootočila směrem k Isasovi.
"Možná jindy." odvětila jsem. I tato věta byla pronesena bez emocí.

"Na projevení emocí, bude čas jindy." položil jsem ji ruku na rameno.
"Teď je potřeba zařídit, co je třeba. Potřebuji zjistit, kde jsou Jounini, Chuunini Konohy. Dnes v 19 hodin, tajná porada v zasedací místnosti Konohagakure. Pokud to nevýjde, dáme to na později."

Vyzeralo to že sa niečo deje no nechcel som do toho zasahovať pretože s toho boli dosť posmutnený teda aspon to tak vyzeralo.Bez nejakých rečí som sa otočil a kráčal preč."Ešte raz sa ospravedlnujem".Bez dalších slov som vyrazil preč.
(Presun)

Oběma jsem věnovala jen další smutný pohled, Hokageho směrem jsem kývla.
"Pokusím se všechny informovat." dodala jsem po jistotu.
"Jestli je to vše, půjdu hned na to."

"Děkuji." ruku jsem sundal. "Budu v Konoze." "Kuchiyose no jutsu!" Skočil jsem na velkou vránu a odletěl.

Zhluboka jsem se nadechla a beze slova vyběhla pryč.
Připadalo mi, že se v té chvíli něco změnilo. Stalo se zkrátka něco, co se nemělo stát.

(Přesun)

Baka no Shijin..Takhle mě tu nechatpokřivil jsem pusu,odhodil kelímek někam za strom a seskočil dolů.Kolíbavím krokem jsem odcházel do ulic na něco k snědku.(přesun)

"Jdeme lízo" rozkázala jsem a vydala se zpátky do vesnice

Po dlouhé a dlouhé době lenošení už sem unavená. Zvedla jsem se a odešla jinam, kde se něco děje. (Přesun)

Došel jsem na cvičiště a rozhlédl se kolem.
Hmm, je to tu pěkné.
Našel jsem si místo u jednoho velkého kamenu a vytáhl lístek. Byl to jeden z těch, na které se dělali pečetě. Jiné jsem sebou ani nenosil.
Tak, je čas se dát do práce. Teď když nebudu tolik cestovat budu mít spoustu času na to natrénovat a vyvinout nové pečetě.
Prsty mi začali modře svítit a já v okamžiku načrtl celkem sloužitou pečeť. Přiblížil jsem se ke kamenu a přichytil na něj pečeť. Pak jsem trochu odskočil a hodil po něm kamínek. Ozval se zvuk odrážejícího kamínku, který už ale zmizel v blízkém křoví.
Sakra! Myslím, že vím, v čem to vězí.
Přiskočil jsem ke kamenu, strhl pečeť, zmuchlal jí a zahodil vedle. Pak jsem načrtl novou. Ne stejnou, ale hodně podobnou.
Tenhle výjev by následně mohl případný pozorovatel sledovat ještě mnohokrát. Možná se to mohlo jevit trochu bláznivě, ale nikdo zatím nic nenamítal a po cvičišti se rozléhalo jenom téměř pravidelné dopadání kamínků na kámen.

Seděla jsem na jednom ze stromů a opírala jsem se o kmen. Pozorně jsem sledovala všechny příchozí a čekala na své studenty. Myšlenkám jsem se snažila nenechat volný průběh. Zapomenout na vše špatné a předat své znalosti a znalosti vesnice dalším.

Doběhli jsme na cvičiště a já se rozhlédl.Bylo tady vskutku prázdno.Viděl jsem tady jen Shijin-sama , která se opírala o strom , ale do tváře jsem jí neviděl a nějakého týpka co si hrál s kamínky.Jen jsem zavrtěl hlavou.* S těmi ninjy to jde pořád z kopce * pomyslel jsem si a vydechl jsem.Pomalu jsme se rozešli k Shijin.Když jsem stál před ní tak vypadala , jako by se v blízké době něco stalo.Něco zlého a ona se na to snaží zapomenout." Ahoj Shijin " řekl jsem , tentokrát dokonce bez toho -sama.