Les Smrti - řeka

First topic message reminder :



Na první pohled poklidná říčka. Jen do té doby, než do ní vlezete...

"nebaví mě to tu jdem za Kagamim a Akihirem." (přesun)

Povzdechla jsem si.
Jo, všimla jsem si. A připadám si jak v akvárku. My si musíme pořád dávat pozor, aby na nás odněkud neskočil, zatím co si on někde sedí.
Zamračila jsem se.

Najednou se objevil další kluk... Ehh... Ahoj, těší mě, já jsem Tascher... taky jsem na něj mrknul... Jak vidíš máme tu celkem vyhrocenou situaci... ukázal jsem na probíhající boj... potom jsem se podíval znovu na něj... Tohle je Roka... ukázal jsem směrem na Roku...

"Těší mě. Mám se ptát co se tu stalo nebo to nestojí za řeč?"Sesednul jsem z vlka pohladil ho a odvolal ho pryč .

Obrátila jsem se na toho kluka.
Jo, Roka, zdravím, chtěla jsem mu podat ruku, ale pak mi došlo, že v ní mám Samehadu.
Ehm... těší mě.

Už to nějakou dobu trvalo. Bylo to docela vysilující a mi jsme se navzájem ještě ani jednou nezasáhli."Já tě dostanu!" Najednou odskočila a šáhla si do vlasů. Něco zacinkalo, ale víc nic. Když se potom na něj znovu rozběhla, začalo to úplně na novo. Z jednou vyjímkou. Když teď švihla vlasy šel vidět malý záblesk něčeho kovového, ale to už bylo u Fujina...

No zkráceně... Ti co bojují jsou bratr se sestrou, kteří se potkali po několika letech a nemají se zrovna v lásce... A navíc se tu schovává nějakej týpek, kterej si kryje chakru, aby ho nešlo najít a čeká na útok někde v záloze... Chvilku jsem se odmlčel... Mám nápad, ten tvůj vlk má výborný čich, ne??? Mohl by ho vystopovat po pachu... usmál jsem se...

Dalo se to popsat jako nekonečný souboj. Když potom odskočila, na chvíli jsem se zarazil. Podle toho, co jsem do teď zjistil, nebyla typ, co by se vzdal. Šáhla si do vlasů a já uslyšel jen nějaké zacinkání. Vůbec jsem nevěděl, co to je, ale to se však na mě už zase řítila. První útoky jsem vyblokoval ne z moc velkou námahou, ale potom švihla vlasy a já stihl jen zaregistrovat nějaký záblesk. V tu chvíli mě to do cvaklo, ale to už byli malé nožíky na železných provázcích zapletené ve vlasech, u mě. Nešlo vidět ani jejich směr letu, protože ty vlasy byli všude. Stihl jsem některým uhnout a dokonce jich pár i vyblokovat, ale S mě zasáhly. Jeden mě škrábl lehce do tváře a dva o trochu víc do obou ruk. Jen tak tak jsem se vyhl její Fuuton břitvě na holi a už to začínalo na novo.

Nadšeně jsem se podívala na ty dva.
Kdyby to šlo... nedořekla jsem to a jen jsem se usmála. Pak jsem jen čekala, co odpoví.

Jen jsem pokračovala v útoku. Viděla jsem, že už to takhle dlouho nevydrží. Musel toho dělat dvakrát víc, než já. Skoro jsem ani nešla ani vidět. Vlasy byli všude a plus ten vítr, který pořád rotoval. Zrychlila jsem o něco tempo.

Prišli sme sem a videli ako sa tu bojuje. Tak som len podišiel bližšie, dá sa povedať že som stál v strede bitky a pozeral som sa.

Uhýbal jsem jak nejvíc jsem uměl. Odvracel jsem její útoky a stále se mi to docela dařilo. Sice už jsem měl docela dost šrámů po celém těle. Na nohách na trupu i na rukách a obličeji. Nemohl jsem vykrýt všechno. Bylo toho hodně a nic jsem skoro neviděl a plus ten vzduch. Vždycky jsem to, zvládl tak, že to nebylo tak hrozný a zasáhlo mě to jen lehce. Z těžka jsem ale už dýchal a moje reakce se zpomalovali. Vzduch kolem nás vše rozptyloval.

Urobil som stenu pred obidvoch z veľmi hustej chakry cez ktorú neprejde nič a okolo fujina som zrobil kocku na jeho ochranu. Pečať sa mi rozšírila po polke tela a to pridalo k tej chakre ešte chakru prekliatej pečate. Takže Am by sa nemohla dostať už k Fujinovi. "To by stačilo." povedal som. "Nezabi si tu brata. Kroť sa. Nechcem aby si si to potom vyčítala" povedal som jej priskočil k nej a pevne som ju držal.

Najednou jsem ucítila něco, co jsem znala na můj vkus až moc. Obrátila jsem se k tomu klukovi, co právě přišel.
T-to není možné. O-on má prokletou pečeť?
Pohled na pečeť ve mě probudil citlivé vzpomínky.

Začalo mě to pěkně nervovat. Jak to, že se stále všemu vyhýbá...dostává menší zásahy, ale víc nic...nemůže být tak dobrý...jsem lepší...mnohem lepší...musím ho dostat... Švihal holý a ta udělala silný poryv větru na zpomalení Fujina.
To však zasáhl Souta. Ignorovala jsem ho a najednou zmizela v poryvu vzduchu i z Fujinem. Ten se objevil o kus dál a já před ním.
Potom jsem hned jen udělala jednou rukou pečeť.
"Soushuuha!"

Ale místo z kunaiema se to stalo z vlasy. Ty se obalili čakrou, aby byli pevný a velkou rychlostí jako bodce zaútočili na Fujina.

Tesne ale stihol som urobiť stenu pred Fujina. Takže Amaterasin útok to zastavilo

(Z pravomocí mě svěřené mažu soutův poslední koment...)
Snažil jsem se, co nejvíc jsem mohl, ale bylo toho opravdu moc. Pak na mě Amaterasu použila poryv větru a chtěla udělat ještě něco, ale skočil do toho ten kluk. Bohužel ona chtěla pokračovat, chtěla to dokončit. Zvedl se jen vítr a oba jsme se objevili o kus dál. To už, ale na mě letěli bodce v podobě jejich vlasů. Začal jsem uskakovat a rychle se jim vyhýbat, ale nebylo to nic snadného.

(Nemam te rad )

(To víc lidí xD, ale co už..zvykneš si...ono, když už máš něco napsaný, tak je blbý, když ti do toho někdo vleze xD )

(smůla, proti správci fora nemáš žádnou šanci )

(proto se určuje pořadí, že? xD)

Jen jsem se podíval na Roku, kterou začal evidentně trápit příchod toho dalšího kluka... Jde o tu proklatou pečeť, že??? Podobnou měla i Yoko... Nemysli radši na tyhle bolestivé vzpomínky, a zaměř se na to co je teď důležité... Konejšivě jsem se na ni usmál a zlehka ji položil ruku na rameno...

(Ano...a už to, že do toho vleze poprvé bylo dost komplikované, protože jsem to měla napsané...)
Vlasy útočili dál a dál a já viděla, že už to dlouho nevydrží. Potom jsem je stiskla silně hůl a v pustila do ní čakru. Máchla jsem jí proto Fujinovi, který zatím uhýbal vlasům.
"Kamaitachi no Jutsu!"


Na Fujina se vyvalil veliký proud vzduchu.

Uskakoval jsem a snažil se, aby mě nezasáhly. Uviděl jsem jen okem, co právě Amaterasu udělala. Chtěl jsem to zablokovat holý, ale už jsem to nestihl. Proud vzduchu mě zasáhl a vyzvedl do vzduchu. Točil se kolem jako u tornáda, ale v mnohem menším podáním. Ostrý vzduch mě způsoboval rány po celém těle. Nebyla ani moc hluboké ani moc malé. Potom jak to skončilo jsem jen tvrdě z vrchu dopadl na zem. Sípavě jsem dýchal a snažil se postavit.

Na obličeji se mi vyloudil úsměv. Mám ho...konečně jsem ho dostala... Znovu jsem vyvolala pečeť a pomalu zamířila k němu. Potom jsem se nad ním jen tak pohrdavě postavila a svou hůl z Fuuton čepelemi zamířil přímo na něj."Já říkala, že prohraješ..ty spratku!" Ušklíbla se.