Les Smrti - řeka

First topic message reminder :



Na první pohled poklidná říčka. Jen do té doby, než do ní vlezete...

(Zmlatim ti brasku )

Kývla jsem Tasherovi na pozdrav a ty ostatní lidi jsem si jen pořádně prohlédla. Přestala jsem řešit tu uřvanou holku, která právě prohlašovala, že je Fujinova sestra a nechala to na něm. Místo toho jsem se zaměřila na toho brýlatého kluka. Byl vážně zvláštní. Naklonila jsem hlavu na stranu.
A ty jsi kdo? zeptala jsem se směrem k němu.

Otočil jsem se na to děvče se Samehadou.
"Kazuo, nejlépe by mě vystihla slova "lékařský ninja". A ty jsi kdo smím-li se optat?"

(ok, kašlu pořadí, odpovídám tomu kdo si mě všímá xD)

Jen jsem přejel pohledem po všech přítomných a kývl Roce na pozdrav... Dál jsem zůstával ve stejné pozici... Fujine, tak tohle je ta tvoje ztracená sestra, co jsi mi o ní říkal??? Opravdu si jste hodně podobní... řekl jsem ironicky a pobaveně se dál usmíval nad celou touhle komickou šarádou...

Jen jsem zůstal stát jako zkoprnělý. Tohle jsem vůbec nečekal."T-to není možné...A-amaterasu?" Byl jsem z toho úplně mimo a na chvíli jsem přestal všechny vnímat. Nereagoval jsem ani dokonce na tu podanou ruku. Šlo na mě hodně vidět, že mě to dost rozhodilo.

"Ja odchadzam" povedal som a odišiel

Jen jsem pobaveně sledovala, jak se všechno vyvíjí. Jeho reakce byla tak ubohá."Ano...já...Amaterasu..." Její se najednou změnil na zlostný a všude se začal zdvíhat vítr."Tu, co jste nechali ležet ve voze a opustili ji...ta, která málem umrzla a kdyby ji nezachránil jeden muž asi by tu nebyla...ta Am, co se vždycky o tebe starala a všichni na ni jen tak zapomněli! Všechno je jen tvoje chyb...ty za to můžeš...ty si všechno zavinil a já přísahal, že jestli tě někde někdy potkám, zabiji tě a velmi bolestivě...užiji si to tvoje mučení a tvůj křik a rozkuchám ně a tvoje části hodím divé zvěři!" Už řvala a vítr byl tak silný, že to dokonce mohl i z ostatníma začít házet. Točil se dokola jako vír a pak zase vylétával ven. Viditelnost se o dost zhoršila a všude začal vířit prach a hlína.

To nemyslí vážne! Práve sme prišli a skoro sme sa zaplietli do boja a on zasa odchádza?! Zoskočil som zo stromu a prešiel okolo Amaterasu. Nevenoval som jej pozornosť. Už na prvý pohľad sa mi nepáčilo. "Tešilo ma, ale vlastne to nie je pravda." Povedal som a rozbehol sa za Soutom.

Já jsem Roka Ho... nestačila jsem to doříct, protože ta holka začala běsnit. Ten vítr byl plný čakry a tak samozřejmě začalo stoupat její množství i mě.
Zatraceně, tohle se začíná špatně vyvíjet! Šáhla jsem rukou po Samehadě a ta se mi obtočila okolo ruky. Ještě jsem ale váhala, obrátila jsem se na Fujina. Přece jen, byla to jeho sestra.
Fuji?!

Já jsem Roka Ho... nestačila jsem to doříct, protože ta holka začala běsnit. Ten vítr byl plný čakry a tak samozřejmě začalo stoupat její množství i mě.
Zatraceně, tohle se začíná špatně vyvíjet! Šáhla jsem rukou po Samehadě a ta se mi obtočila okolo ruky. Ještě jsem ale váhala, obrátila jsem se na Fujina. Přece jen, byla to jeho sestra.
Fuji?!

Vítr sílil a sílil a já tam jen, tak stále se skloněnou hlavou. Konečně najdu sestru a takhle to dopadne?... Byl jsem trochu mimo sebe, ale stiskl jsem pevně svou hůl a zvedl ji do vzduchu. Najednou jakoby se začal vítr přetlačovat. Snížil se asi tak o polovinu a už to byl jen takový středně silný proud. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se běsnící Amaterasu do obličeje."Omlouvám se...ale za toto opravdu nemůžu..." Řekl jsem dost na hlas, aby mě slyšela.

To se dalo čekat toto... Uskočil jsem dozadu a skryl se za jeden mohutnější strom. Doufám že mou drahou kolegyni tyhle kraviny co nevidět přejdou, nebo to děcko vyřídí rychle...

Začala můj vítr potlačovat a to mě ještě víc rozzuřilo a ta jeho odpověď."Nemůžeš?! Nemůžeš?!!! Ty jeden fakane!!!" Vítr nabral ohromné síly a zvedlo se tolik prachu a hlíny, že to oba, jal Amaterasu, tak Fujina, skrylo. Nešli vůbec vidět a spíš jakoby se rozplynuli ve větru. Hijutsu: Tengoku Dantsu....

Jen jsem šel přímo k nim a prach i hlína, se zastavili i přes silný vítr ve vzduchu a začaly se formovat, do malých projektilů, které klesli na zem... (Všude bylo zase jasně vidět ) Jak tak poslouchám , tak jsi měla dosti kruté dětství jako já... usmál jsem se na ni... Fu, ale taky neměl život vůbec lehký, možná zůstal s vaším otcem, ale zažíval u něj takové peklo na zemi, že na tom byl stejně, ba hůř než ty... Neber si to osobně Fu... Váš takzvaný otec patří snad mezi ten největší odpad, jaký si lze jen představit a to že si byla mimo jeho dosah bylo pro tebe spíš vykoupení... Můžeš na mě být teď klidně naštvaná, ale tohle jsou fakta, která jsem zažil z první ruky... Dal jsem si ruce do podpaží a upřeně se na ni zadíval

Sakra, nemůžu tady přece jen tak stát! dívala jsem se na ty dva a pak jsem se jen rychlím pohybem přiblížila k Amaterasu. Už v pohybu jsem vytasila Samehadu a teď jsem vedla sek na bok, který měla nekrytý, protože hůl držela z druhé strany.

Už jsem to nezvládal. Vítr byl moc silný. I když jsme byli ze stejného klanu, v tomto jsem se ji nemohl rovnat. Ona byla to geniální dítě a taky byla starší. Než však dokončila své Jutsu, Tascher jí ho pokazil, protože byla moc rozptýlená na to, aby si dala na takovou triviální věc bacha. Jen jsem bouchl holý do země a vítr ustál. Trochu rychleji jsem dýchal a stále se na ni díval. Poslouchal jsem i Taschera, ale nijak se k tomu nevyjadřoval. Mluvil on a nemělo cenu se do toho teď pléct.

(tah Roky ignorujte )

Už jsem ho skoro měla, když v tom mi to někdo překazil. Byl to ten týpek, co nás předtím vyrušil. Jen jsem zaskřípala zuby nad tím jeho proslovem. Než jsem však stačila něco říct, vyřítila se na mě ta holka. Přesně zasáhl svůj cíl, ale tam zbyl jenom vzduch, jako bych tam vůbec nebyla. Objevila jsem se kousek za Fujim a jen ho zezadu probodávala vražedným pohledem. Podíval jsem se, ale na chvíli na Taschera.Vážně?!! Ty nevíš nic!! Jestli já má štěstí, tak bych chtěla vidět tu smůlu!! Tady ten spratek všechno zavinil! Žil si z rodiči, ať byli jakýkoliv, ale měl je! Já byla vždycky ta, co byla považována za geniální dítě a on se tam nas..l místo mě! Je to jen ubohý a z..rvený parchant!" Její výraz byl opravdu děsivý.

Překvapilo mě, že jsem jí nezasáhla. Musela použít nějakou techniku, protože v tu chvíli mě Samehada zásobila větším množstvím čakry. Rozhlédla jsem se kolem. K těm dvěma jsem se neměla jak dostatečně rychle dostat. Ale bylo tu něco, co mě zneklidňovalo. Ten týpek co tu byl s ní- schovával za stromem. Rozhodně jsem od něj nechtěla být napadnutá zezadu. Zastavila jsem se. Musela jsem si rozmyslet, co budu dělat.

Využil jsem svých senzibilských schopností a ztlumil svou chakru tak, aby mě nikdo nemohl vypátrat. Poté jsem se zamotal kamsi mezi stromy. Potuloval jsem se v blízkém okolí a užíval si, že o mě nikdo neví. Mohl jsem kdykoliv na kohokoliv zaútočit, ale zatím jsem to neměl v plánu.

Jen jsem se se na ní podíval a sladkým hlasem řekl... Máš pravdu o tobě a té nehodě toho vím opravdu jen málo, ale o to co musel každý den snášet Fu vím celkem dost... Říkáš, že žil s rodiči, ale vaše matka zemřela při té nehodě před lety... Z vašeho otce se stal nenapravitelný alkoholik a pořád na Fujim jen parazitoval... Nakonec ho vyhodil z domu a kdybych ho k sobě nevzal bydlet, tak teď žije někde na špinavé ulici, pokud by ho někdo nezabil... Je strašně pohodlné házet vinu pouze na druhé... Nechť hodí kamenem kdo je bez viny Dál jsem na ni koukal...

Já jsem tam jen tak stál a poslouchal je. Velmi mi připomínala otce a naděje o tom, jak najdu sestru a budeme spolu spokojeně žít se velmi rychle rozplívali. Neotáčel jsem se a ani se nedíval na Taschera. Hleděl jsem někam do země."Nech toho Taschere...ona za to nemůže a navíc ji chápu...taky bych byl naštvaný..." Řekl jsem docela potichu.

Ztuhla jsem. Čakra toho brýlatého kluka zmizela z minuty na minutu. Měla jsem z toho vážně špatný pocit, cítila jsem se najednou tak zranitelně. Jedním uchem jsem vnímala, co říká Tasher. Aspoň tam se to trochu uklidnilo.
Zatraceně, začíná to být o hubu a to jsem svitek ještě ani okem nezahlédla!

Jen na chvíli jsem tak zkameněla."Matka je mrtvá?" "Její smrt zavinil ty! Ty si to udělal...kdyby ses nikdy nenarodil bylo by všechno v pořádku!" Už doslova hysterčila. Toto jí dost dostalo, ale ještě víc vytočilo."
Všechno sis zasloužil! Kdybych tam byla z otcem ještě bych mu pomohla, ale nenechala tě jen tak vyváznout živého! Ano...nemůžu za to, ale ty jo! Ty mě vůbec nechápeš! Chtěla bych tě vidět velmi bolestivě umírat!" Zaskřípala jsem znovu zuby a pevněji stiskla hůl, ale zatím se nepohnula. Potřebovala jsem aspoň trochu čistou hlavu.

Měl jsem chuť jí dát pohlavek, ale zatím jsem se držel a mluvil klidným hlasem... Ty to prostě nechápeš pořád jenom opakuješ já, já, já... Myslíš, že to Fujina celý život nedeptá, že vaši matku nadevše nemiloval... Po celou dobu ho to vnitřně ničí... Říkala jsi, že na tebe všichni zapomněli, ale to se šeredně mýlíš... Fu na tebe celou dobu myslel a toužebně snil, že tě jednou najde a přivede zpět domu... Tak aby jste byli zase rodina... To je to na co si vždy přála vaše matka... Mě vyvraždili celý klan, když jsem byl ještě malé dítě a co bych za to dal je opět vidět a mluvit s nimi... Vy tři máte pořád šanci být zase rodina, tak se už prober z toho tvého oparu nenávisti a usmiř se se svým bratrem... Položil jsem ji ruku na rameno a koukal ji zpříma do očí...