Les Smrti - centrum

First topic message reminder :



Zde je les ještě hustší než v okrajové části. Naleznete tu spoustu jedovaté havěti ať už rostlinného, či živočišného původu.

Vstúpil som do najhlbšieho lesa, kde som hľadal ďalší tím. Bol som oslabený po boji s pavúkom, ale vlastne som nepotreboval vyhrať. Mal som už zvitok a ak by som ďalší nezískal nič sa nedeje.

Už jsme běželi pěkně dlouho a stále nic. Zastavila jsem se.
No, nebyl by to špatný nápad. Co by jsi řekl přestávce na jídlo? usmála jsem se na něj.

Taky jsem se zastavil a jen kývl hlavou na souhlas."Můžeme...proč ne? Myslím, že se tady nějaká ta obyčejná zvěř dá najít ne?" Taky jsem se na ni usmál.

Presunul som sa na najvyšší strom v mojom okolí a rozhliadal sa po ďalšom tíme. A po prípadnej potrave. To tu nikto nie je?

Zamyslela jsem se.
Nó, kdyby jsme pěkně poprosili, třeba by nám někdo mohl skočit nalovit ryby. Podívala jsem se očkem po Chikako. Okázale mě ignorovala. Pravděpodobně čekala na Fujinovu reakci.

Sformoval jsem se zpět do své podoby. "Jsem tu." řekl jsem svému kolegovi

Všiml jsem si jejího pohledu. Přesunul jsem se k Chikako a hezky se usmál a trochu se přiblížil."Byla by si prosím tě, tak hodná a pomohla nám...byl bych ti moc vděčný a i Roko..." Zvedl jsem ruku a poškrabal ji za malinkýma ouškama."Prosím..."

Podívala se na něj a pak jen pohodila hlavou.
No, tak teda dobře, seskočila mi z ramena a odběhla. Když její oranžoví kožíšek zmizel ve stínech stromů obrátila jsem se na Fujina.
Mimochodem, už jsou tu zase dvě neznámé čakry, oznámila jsem mu polohlasem.

Jen jsem přikývl."Ano vím..." Řekl jsem potichu."Vítr mi přinesl jejich pach...zatím to necháme tak...pokud nezaútočí, tak je necháme být..." Řekl jsem potichu a jen se díval na místo, kde před chvíli zmizela Chikako.

Dobře, řekla jsem ještě polohlasem a pak jsem se zadívala do lesa.
No, tak by jsme mohli zatím nanosit nějaké dřevo, ne? Pochybuju, že ty ryby budeš jíst syrové, pronesla jsem už normálním hlasem.

Jen jsem se pousmál. Přesně...jakoby nic..."Jasně...už jdu na to..." Obrátil jsem se a rychleji doskákal do jednoho roští, kde jsem začal zbírat malé klacíky a dřívka.

Usmála jsem se a taky se dala do sbírání.
Vypadá to, že z Fujinem nakonec tvoříme dobrý tým, škoda, že není z Kiri, vůbec by mi nevadilo být s ním v týmu delší dobu.
Zaobírala jsem se myšlenkami, ale přitom jsem stále kontrolovala polohu toho neznámého člověka.

Presúval som sa po stromoch k miestu, kde sa nachádzala Roka a Fujin. Nevedel som, že tam sú, pretože cez stromy nebolo nič vidieť, ale už sa mi nechcelo sedieť na tom strome.

Sbíral jsem větvičky a vítr mi dával informace o tom, že se přibližuje. Jen jsem se pro sebe pousmál a dál sbíral. Roka...je silná a přátelská...libí se mi...naše první setkání bylo trochu...ošemetné, ale když s ní člověk chvíli pobude...jsem rád, že jsem s ní v týmu, když žádný nemám...ale s ní bych určitě rád byl...

Posbírala jsem plnou náruč větviček a donesla je na to místo, kde nás opustila Chikako. Položila jsem je na zem a čekala na Fujina.
No, jestli jsi toho nasbíral aspoň tolik jako já, tak by to ho mělo být dost, usmála jsem se.
Věděla jsem, že se ten člověk přibližuje, ale nedávala jsem to na sobě znát.

Vrátil jsem se na místo, kde byla Roka. Nesl jsem plnou náruč dřívek. "Myslím, že by to mohlo stačit ne?" Usmál jsem se a položil to k tomu, co donesla Roka."Uvidíme, jak si dařila Chikako..."

Zoskočil som pár metrov od Fujina a Roky. "Ospravedlňujem sa. Ale nemáte náhodou zvitok?" Milo som sa usmial a čakal na ich odpoveď.

Otočil jsem se na nově příchozího."To je v pohodě...a proč se ptáš, jestli se můžu zeptat?" Pousmál jsem se na něj, ale stále byl v naprostém klidu.

"Ak zvitok nemáte mohli by sme si vzájomne pomôcť. Ak zvitok máte pravdepodobne budeme musieť bojovať." Aj naďalej som sa usmieval, ale jeho kľudná tvár ma rozhodila. Nedával som to na sebe však poznať.

Věděla jsem, že seskakuje a tak jsem už k němu byla obrácená čelem.
Nemáme, usmála jsem se na něj.
A ty zdá se taky ne, když se nás na to ptáš.
Byla jsem ve střehu.
Hmm, je tu sám? To se mi nezdá, ale jeho parťáka necítím. Že by uměl skrývat čakru?

Probíhal jsem rychle oblastí když jsem ucítil starou známou chakru... Vyrazil jsem k nim... Najednou jsem se nečekaně objevil přímo před Fujim...(ve stylu Hatake Kakashi ) Hoj, Fu i ty Roko tak jak se vám zatím daří... pozdravil jsem s úsměvem a opřel se frajersky o blízký strom... Potom jsem jedním okem nenápadně sledoval toho nově příchozího týpka...

(pořadí? Rokko, Fu, já Tasher?)

(pořadí? Rokko, Fu, já Tasher?)

Prišiel som za Rokkou. Postavil som sa na strom a skryl sa tam. "Tak čo ani oni nemajú?" opýtal som sa ho. "Takým to tempom žiaden nezoženieme." odvetil som

"Zdá sa, že nie, ale zdanie klame." Oprel som sa o strom. "Ako vidím, už ste si tím na spoluprácu našli."