Les Smrti - centrum

First topic message reminder :



Zde je les ještě hustší než v okrajové části. Naleznete tu spoustu jedovaté havěti ať už rostlinného, či živočišného původu.

Tohle jsem vůbec nečekal a trochu jsem ztratil rovnováhu. Ve vzteku jsem nedával pozor a rána mě přesně zasáhla. Skácel jsem se k zemi jak otýpko slámy.
Po chvíli jsem se jen za to místo chytil a podíval se na Roko."Auu..sss....sakra...proč si to udělala?" Nechápavě jsem se na ni díval a moje oči už vypadali úplně normálně.

Vlci je vztekle zavrčeli a odvrátili hlavy. Někteří nás jen dál sledovali a jiní si jen tak polehávaly. Šlo na nich vidět trochu zklamání, ale zároveň i nedočkavost, až bariéra povolí.

Byl jsi chycený v nějakém genjutsu od těch vlků a napadl nás... Ale nic si z toho nedělej, nemůžeš za to... Viď Roko??? řekl jsem mile-povzbudivým tonem a usmál se na oba...

Podívala jsem se na něj a trochu se zamračila.
Zaútočil si na toho kluka, kývla jsem hlavou k Soutovi.
A potom na mě.
Zatracení vlci, musíme si na ně dávat velký pozor.
Ale za to ty opravdu nemůžeš, pokusila jsem se na něj povzbudivě usmát.

Překvapeně jsem na ně hleděl."V genjutsu?" Podíval jsem se na ty vlky, ale hned pohled raději odvrátil."Sakra...to mě mrzí..museli využít té chvilkové slabosti, kdy jsem zase myslel na Amaterasu a otce..." Sklonil jsem hlavu. Poslední, co jsem si pamatoval bylo jak hledím do ohně a myslím na ty dva. Pak už nic."Omlouvám se..."

No naštěstí se nic nestalo tak to nechme byt, ale na ty vlky si musíme dát zatraceně velký pozor... střelil jsem po nich bodavým pohledem... Nesmíme si dovolit další emocionální zakolísání, takže pokud tu někoho cokoli trápí, tak ať to v zájmu všech radši řekne, protože by byl další potencionální obětí... řekl jsem klidným a milým hlasem a usmál se...

Podívala jsem se na Tashera, ale pak jsem jen pohodila hlavou.
Ne, díky, rozhodně se nebudu tady zpovídat, nějak to zvládnu, zaklonila jsem hlavu a dívala se do stromů.
Bože, kdyby tady aspoň byly vidět hvězdy.

Jen jsem se zpátky z držením hlavy, posadil k ohništi a vydělal to maso z plamenů."Už je to hotový, tak si to můžete vzít...já teď nechci..." Lehl jsem si na bok a díval se do ohně. Hlava mě bolela, ale nebylo to tak zlý. Byl jsem nějaký teď, roztěkaný a zároveň i unavený.

Jen jsem se koukl na Roku... Já to nemyslel zle. Jenom nechci aby někoho dalšího potkala podobná příhoda jako Fujina... omluvně jsem se na ni usmál... potom jsem s otočil na Fujina... Jo děkujeme Fu... usmál jsem se na něj... potom jsem se otočil znovu na Roku... Dáma první... usmál jsem se na ni...

To nic.
Usmála jsem se.
Díky, to platilo oboum. Vybrala jsem si maso a už jsem se nemohla dočkat, nádherně to vonělo.
Itadakimas, popřála jsem a pustila se do jídla.

Sedl jsem si vedle ní a taky si vzal kousek toho jistě výborného kořeněného masa... Popřál jsem dobrou chuť a taky se pustil do jídla... Ti druzí dva už spaly a Fu už taky částečně dřímal... pošeptal jsem ji aby to nikdo jiný neslyšel... Tak jak jste na tom se svitky??? Opravdu žádný nemáte??? Nemusíš se bát, ať je to jak chce pokud ho máte, tak to nic nemění a pro mě je váš a nikoho jiného... usmál jsem se a pohlédl jí do očí. V naších očích se zrcadlily jazyky šlehajících plamenů...

Jen jsem dál ležel a díval se do ohně. Bylo to zvláštní. Částečně jsem poslouchal a částečně ne, ale nechtěl jsem je ručit a tak jsem je sledoval, jak se ty malé větvičky pomalu mění na popel. Dnešní den byl celý divný, ale získali jsme svitek. Ale uvědomoval jsem si, že dělám spoustu chyb a jsem celkově slabý. Moje pocity mě ovládali a já díky nim se dostával jen do samých problémů. 'Sakra, sakra, sakra...

Podívala jsem se na něj. Z nějakého zvláštního důvodu jsem mu věřila. Rozhlédla jsem se kolem a ujistila se, že ty dva jsou k nám zády. Pak jsem jen pozvedla palec na znamení, že máme jeden svitek a mrkla jsem na něj.

Tak to se mi ulevilo... zašeptal jsem a s úsměvem na ni mrkl... Já jsem taky jeden úplně sám získal... zašeptal jsem a znovu na ni usmál a šibalsky na ni mrkl... Teď už se od sud musíme jen dostat a najít věž... Přejel jsem pohledem po té smečce kolem slídících vlků... Jak to, ale jenom uděláme??? řekl jsem víc k sobě než k Roko, ale ona to mohla slyšet...

Přikývla jsem.
Problém je, že to nejsou obyčejní vlci, slyšela jsem je, jak se mezi sebou baví a nejen to, trochu jsem se zamračila, to co mi dělá starosti je to, že i člověk potřebuje mít určitou inteligenci na to, aby mohl používat genjutsu. Zákonitě jí tedy musejí mít taky.
Zamyšleně jsem si prohlížela vlky za bariérou.

To jsem si taky všiml, že to nejsou žádní obyčejní vlci a i těch ostatních věcí co jsi řekla, ale musejí mít nějakou fatální slabinu... Nějaký, živel nebo techniku... Zamyšleně jsem hleděl do plamenů

No, nic, budu o tom přemýšlet, člověk má spoustu času na přemýšlení, když v noci nespí.
Natáhla jsem se na zem a zamyšlené pozorovala listy nad sebou.
Ale asi toho moc nevymyslím, když jsem je ani neviděla bojovat.

Ležel jsem tam a pečlivě je poslouchal. Všechno jsem si v hlavě dával dohromady a snažil se skloubit všechny informace, co jsme měli. Najednou jsem promluvil."Do Genjutsu mě chytili pomocí úzkosti..." Stále jsem se díval do ohně a ležel."Z čehož vyplývá, že využívají strach, podceňování, méně cennost...všechny slabin lidí a díky tomu je v slabé chvilce, kdy to nečekají uvrhnou do Genjutsu..." Trochu jsem se zavrtěl a pokračoval."Z jejich znaků na těle se dá dobře zjisti, že jsou to Jashin zvířata...potvrzuje to i jejich způsob Genjutsu...jelikož sami se tu jen, tak neobjeví, musel je vyvolat nějaký Jashinista...je to Kuchiose a to samo o sobě má slabiny...Jelikož Jashin zvířata jsou také nesmrtelní jako jejich pánové, není vůbec snadné je dostat a najít ještě jinou slabinu...oheň je spálí, ale né na takové úrovni aby z nich nic nezůstalo, proto to není moc účinné...z vodou není ani, co řešit...Raiton je silný, ale taky to není proti nim moc dobré a Doton nemusíme ani řešit...jediný z živlů a možná trochu i Raiton, který by jim mohl uškodit je Fuuton. Dík němu se dají dobře udržet a navíc, i když Jashin zvířata nezemřou, rozsekaní se těžko budou hýbat...bohužel pracují ve skupině a jsou určitě velmi rychlý a hbití...chtělo by je to rozdělit a tím oslabit jejich sílu v počtu.." Vydechl jsem a pořád se jen díval do ohně. Vše jsem říkal docela potichu, aby to slyšeli jen oni."A nebo najít uživatele a zneškodnit ho..." Dodal jsem ještě.

Pozorně jsem ho poslouchal...No to máš pravdu Fu. Futonem jen můžeme rozsekat na kousky... Ale pokud vím, tak tenhle živel, máme tady jen mi dva... usmál jsem se a zamyšleně se na oba díval... Toho uživatele bych rovnou pustil z hlavy, když může vyvolat takovouhle smečku a nechat ji bloudit bezcílně po lese, tak to žádný slaboch vážně nebude... řekl jsem věcným hlasem a tentokrát mi do smíchu nebylo...

Oba dva jsem pozorně poslouchala, ale odpověděla až po nějaké době.
Hmm, výborně, takže tady máme smečku nesmrtelných vlků, na které nebude mít v podstatě žádná moje technika účinek. Aspoň, že by se jim mělo dát sebrat čakru a pravděpodobně se dají rozsekat, povzdechla jsem si a znovu si prohlédla vlky.
Doufám, že k tomu neovládají i raiton, protože jinak bude za chvíli po mě.

Raiton??? usmál jsem se a luskl prsty. tím se objevilo několik malých elektrických výbojů... No o zábavu máme dnes postaráno... řekl jsem ironicky a usmál se...podíval jsem se na vlky a potom opět na ně...

(To s tím Raitonem si myslela : ) )
Poslouchal jsem oba dva. Všiml jsem si, že nám nedělalo problémy spolu spolupracovat, a dokonce i vymýšlet plán. Aspoň, že tak...kdyby jsme se navzájem neposlouchali a jenom se hádali, nedopadlo by to vůbec dobře... Nakonec jsem se posadil a konečně odvrátil zrak od plápolajícího ohně. Uvědomil jsem si, že jsem taky celou noc nespal, ale vůbec mě to nevadilo. Podíval jsem se na čakrovou stěnu a šlo už hodně poznat, že postupně slábne. Ani prokletá pečeť to nemohla udržovat na furt a na Soutovi šla poznat velká únava. Takhle ho ta pečeť zabije... Ze sedu jsem se postavil a trochu oprášil."Tak si myslím, že budeme mít brzy společnost lidi..." A prohlédl jsem si už připravené a vrčící vlky.

Povzdechla jsem si.
Už to tak vypadá, myslím, že proti nim použiju to jediné, co mi proti nim k něčemu bude, ušklíbla jsem se. Během noci jsem si vytvořila jednoduchý plán - nadělat co nejvíc klonů a pokusit se je roztrhat Samehadou na kousíčky. Moc jsem nevěřila tomu, že by to zabralo, ale nic lepšího jsem nevymyslela.

Přikývl jsem a na oba se podíval spíš takovým vážným pohledem, který u mě nebyl vůbec obvyklí."Uvidíme, co dokážou a já se s nimi párat nebudu. Už ne...znovu mě do toho genjutsu nedostanou. Neumožním ji tu výhodu, aby využili mé slabosti..." Zamračil jsem se na něj a oni mě jen probodávali vražedným pohledem. Sundal jsem si hůl ze zad a pevně ji chytil do ruky. Byl jsem připravený. Už se tak nenechám chytit...teď už ne...

Myslím, že tak jednoduché to nebude, cítím v tom nějakou lest... řekl jsem směrem k Roko... Vím, že tě to štve Fu, ale nesmíš se nechat ovládnout zlobou... Zaprvé by ti to zamlžilo úsudek a za druhé nevíme, jestli nedokáží využít i jiné silné emoce proti nám... řekl jsem klidným a rozhodným hlasem...