First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Uslyšela jsem zaklepání.
"Vstupte."
Znovu jsem nakreslenou pečeť schovala papírem.

Chytil som klučku,začal prevládal ma neistý pocit no otvoril som dvere a vošiel som dnu"zdravým vás Muzikage moje meno je Isas Michio Isas som shinobi s Kumokagure a kedže ste tu nová rád by som vás oboznámil s vecami čo sa udialo behom pár dní ak máte čas"Podišiel som ku kreslu naproti nej a položil na neho pravu ruku"možem?"opýtal som sa pred tým než som si sadol bolo to prvé stretnutie s novou Mizukage a tak som nechcel hned sparviť zlí dojem.

"Zajisté."
Kývla jsem hlavou. Sledovala jsem ho.
"Tak můžeš tedy spustit."
Pobídla jsem ho, jakmile si sedl.

"Dakujem"sadol som si a opať začal hovoroť"možno ma už niekdo predbehol a bol tu skoršie niekdo s Konohy ale uršite vám nepvedal celé ako to bolo,žačalo to skoro pred týždnom ked Reina so spojencom Akatsuki napadli Kumokagure ktoré skoro sničili a pir tom sa im podarilo podarilo zabiť Raikage"na chvílu som stichol a zapozeral sa do zeme.Zdvihol som opať hlavu a pokračoval dalej"o pár dní na to napadlo Konohu Mizukage,Kazekage s jenakými spojencami mi po boku Konohy sme všetkých eliminovali no nezistili sme či bol utok opať nejak spojený s Reinou alebo išlo o uplne niečo iné".Ako som prestal silono som sa nadýchol.

"A v tom boji umřela jak Kazekage, tak bývalá Mizukage."
Doplnila jsem ho.
"Tu druhou část o napadení Konohy jsem něco málo slyšela."

"Kazekage-sama spolu s nejakým démonom vybuchly no o Mizuakge neviem kedže som bojoval niekde índe"Povedal som a pred očami sa mi zjavil ten výbuch Pilikka!!! povedal som si v duchu."No nič ale rád by som vás požiadal keby ste sa dna 23.9 zučastnili Kumokagure porady kde sa stretnu všetci Kage".

"Porada, kde budou přítomni všichni kagové? Za dva dny?"
Zeptala jsem se překvapeně.
"Tak to mi budeš muset říct podrobnější informace."

"Popravde Mizukage ani ja sám moc nevime o čo pojde niesom Raikage a k informacií som sa nedostal no som si istý že tématami budu obnovenie spojenectiev a porada ohladom Reini".Pri tom mene sa mi robilo zle len samotná myšlienka ma navádzala aby osm to tu celé zničil.

"To ani nevíš, kdy a kde? Nerada něco dělám na poslední chvíli."
Sledovala jsem jeho reakci. Nebyl moc rád, když vyslovoval to jméno.

"už som vám povedal za 2 dni v Kumokagure v priebehu dna ak na mna nemáte nejaké otázky dovolte mi aby som odišiel".

Kumokagure je trochu velký pojem. A průběhu dne?
Povzdechla jsem si. Věděla jsem, že z něj asi nic nijého nedostanu.
"Dobře můžeš jít, jestli chceš."

Postavil som sa a podšiel k dverám ešte som na nu zvrtol "v kancelarií Raikageho budte čo najskoršie toho dna som si istý že sa čo skoro uvidíme rád som vas poznal Mizukage-sama"Ootčil som hlavu pri otočení som mal malí usmev na tvári otovril som dvere a zavrel za sebou dal si ruky do vrecka a kráčal preč.
(presun)

"Budu se snažit."
Řekla jsem spíš pro sebe, protože už byl pryč. Zase jsem osiřela.

Stoupla jsem si a odešla jsem.
-přesun-

Vešla jsem do kanceláře se svitkem v jedné a s Kubirikim v druhé ruce. Položila jsem oboje dvoje na zem a posadila jsem se do křesla. Dívala jsem se směrem k oknu, ale můj pohled nebyl na nic upřený, dívala jsem se prostě do neurčita. Nehnutě jsem tam seděla a vypadala jsem tak trochu, jako egyptská socha. Proseděla jsem tak celou noc a rozhodně se nezdálo, že bych už hodlala vstávat.

(xDDD)

Přišla jsem do kanceláře. Na podlaze jsem uviděla svitek a Kibi.
To už udělali? A kde tedy je? Přece by jen tak neodešel bez odměny.
Potlačila jsem nutkání vzít si svitek a vrátit Kibi tam, kde byla. Podívala jsem se na Roko.
Nevipadá dobře. Jako by musela udělat největší rozhodnutí v živote a moc se ji to nelíbilo. Asi to bude mít co s dočiněním ze včerejškem.
Vzala jsem svitek a Kibi. Bez jediného slova jsem odešla.
-přesun-

Někdo přišel a odnesl Kubiriki i svitek. Díky Samehadě jsem i věděla, kdo to byl. Ani jsem se nehla. Teprve když se zabouchli dveře, přitáhla jsem si kolena k bradě a zavřela jsem oči.
Prosím, Lizzy-sensei, poslední přání, které jsem ti mohla splnit. Všechny meče jsou v bezpečí v Kiri.

Přišla jsem do kanceláře. Rovnou jsem zamířila ke stolu. Dveře jsem nechala otevřeny, aby mohl projít. Otevřela jsem šuplík a začala jsem se v něm přehrabovat. Nakonec jsem vytáhla váček s penezi. Šla jsem před stůl a opřela jsem se o něj. Váček s penězi jsem mu hodila.

Nukenin

Už když jsme vešli do téhle budovi, začínal jsem mít tušení. To se v podstatě vyplnilo, když vešla do téhle kanceláře. Hodila mi váček s penězi. Ty ale dopadli přede mě na zem. Díval jsem se na ní přivřenýma očima a můj pohled výrazně ztvrdl.
Vy jste mizukage? to co mi vycházelo z úst byl temný šepot, takového mě nikdy nemohl zažít ani Liška.

Váček dopadl na zem. Podívala jsem se na tren váček a pak na nukenina.
"Ty ty peníze snad nechceš?"
Zeptala jsem se překvapeně. Jeho otázku jsem ignorovala.

Nukenin

Zavrčel jsem. Teď jsem pro změnu ignoroval já její otázku. Byla prvním člověkem, kterému se za těch dvacet let, co jsem byl nukenin povedlo dotknout se mě tak hluboko, že jsem ukázal svoje pravé já, toho člověk, kým jsem byl, než jsem odešel z vesnice.
Jestli jste Mizukage, tak by jste se měla stydět. Zatraceně stydět! Svěřit takovou citlivou věc nukeninovi. To je možná na úrovni vládce podsvětí, ale ne na úrovni představitele Kirigakure no sato! temný šepot se měnil v bouři.

"Nemám se za stydět. Potřebovala jsem pomoc a tak jsem o ni požádala."
Lhostejně jsem pokrčila rameny.
Měl by si ty peníze vzít a odejít!
Ruce jsem si založila na prsou.

Nukenin

Nemáte se za co stydět? Nemáte se za co stydět?! Ženská, vy snad máte úplně převrácený hodnoty! NIkdy, nikdy bych něco takového nedopustil! Když nemám dost silné mužstvo, tak snad jdu do první linie sám! A nepošlu tam nukenina, který je naprosto nespolehlivý a kdyby mě podvedl, mohlo by to vesnici velmi poškodit! Zatraceně, kdo vás vychovával! Pochybuju, že někdo, koho jsem znal, shinobi z Kiri, které jsem znal tohle brali vždycky jako samozřejmost!
Byl jsem vytočený na nejvyší míru, naprosto jsem přestal skrývat svojí identitu, kterou jsem po dvacet let tak úzkostlivě tajil a hrál si kvůli ní dvacet let na blba. Stačila by ještě jedna kapka a zařval bych jí do obličeje i svoje celé jméno, které jsem už taky dvacet let nevyslovil.

"To je snad moje věc, jak co beru, nemyslíš?! Když si chceš jít do první linie tak prosím, já ti v tom nebráním! Můžu si dělat co chci a taky to tak udělám. Jestli se ti to nelíbí nebrátním ti, abys tu zůstal! Vem si ty peníze a vypadni! Nemám zapotřebí tě tu poslouchat!"
Byla jsem také naštvaná. A neměla jsem ráda, když na mě někdo křičí.
"Pokud hned neodejdeš, tak tě zabiju!"
Zaskřípala jsem zuby.