First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

(Juchú krvavá mlžná ! XD )

Ja som si pekne poodstúpil až úplne dozadu k dverám a sledoval som si v kľude tú situáciu dokonca som sa usmieval.

"To chceš bojovat? Udělám to znovu a ještě jednou. Budu ti pečetit čakru, dokud nedostaneš rozum!"

(hele pokud budeš chít bojovat, tak se použije opačné přivolání a můžeš tam tvrdnout jak dlouho budu chtít a nedostaneš se z tama)

(myslíš že si Yatsuho nechá něco takového líbit? xD Pochybuju)
Dál jsem stála v zamyšlení, ikdyž jsem cítila jakýsi divný pocit, byl zatím moc slabý, aby mě z něj vytrhl.

Kdyby to neměl člověk brát vážně, asi by se tomu začal řechtat jak kůň. Protože tahle scénka vypadala nadmíru komicky. Kdyby to nebyli dívky, ale kluci. Tak bych to přirovnal k chlapcům ve školce, kteří si poměřují pindíky. ()

(Opačné přivolání umí jen Sumoni )

Odskočila som do zadu a po tele sa mi vynoril Rokubiho plášť a jeden ocas.

Kousla jsem se do prstu a udělala pečetě na Kuchiyose. Však jsem nepoužila moc čakry. Jako obvykle, když jsem od ní něco chtěla, nebo ona po mě. Kdybych ji sem přivolala, tak by byla půlka vesnice pryč.
Udělala jsem pečetě. Prsty jsem přitiskla k ústům.
"Youton: Yokai no jutsu!"
Vyplyvla jsem na ni lávu. Ne však aby ji ublížila jen pro odvrácený pozornosti. Mezitím jsem opustila své místo a přikradla jsem se k ní.
Obě jsme zmizeli v obláčku dýmu.
-obě přesun-

(To je mi jedno, bude tam a je mi jedno že nechce. Toshiro, no kdo asi myslíš, že to provede? Nějak mi blbne stránka tak mi to bude trvat!)

(krucinál post )

(kdyby něco tak Sem )

Obě zmizeli pryč a já jsem si řekl, že tam nemá cenu dál setrvávat. Vydal jsem se před sídlo. Kde na mě ... (Roka)

Dál jsem tam stála a zamyšleně koukala do blba. Z toho všeho mě nevytrhla ani Yuuki. Najednou se vedle mě někdo objevil. Neměla jsem to šanci zaregistrovat, ale Chikako ano. Zdálo se ale, že je trochu mimo. Šla jen za pěknou vůní, kterou cítila. V tom omámení seskočila z mého ramena a pod dojmem, že bude chutnat dobře se mu pokusila zakousnout do kotníku.

V klidu jsem si šel směrem do centra Kiri. V tom na mě zaútočila nějaká vydra a pokusila se mi zakousnout do kotníku. Jelikož jsem byl zamyšlený. Nestačil jsem ucuknout nohou pryč a jak se vydra zakousla. Napadená oblast se v tu chvíli sama od sebe změnila na vodu a v mžiku zase zpět. Protože to tu vydru překvapilo a ona uskočila. Rychle jsem se rozhlédl a doufal, že to nikdo neviděl. Všiml jsem si Roky opřené o zeď, ale vypadala zamyšleně.
Doufám, že si toho nevšimla. ()

Byla jsem naprosto mimo. Zato Chikako mu po prvotním šoku okamžitě vběhla do cesty a postavila se přímo před něj.
Keci! Ty jsi Hoozuki! kdyby se něco takového dalo říct o vydře, vypadala by podezřívavě.

Fakt, že ta vydra mluví mě nevykolejil tak jako fakt, že jsem byl prozrazen. Nevěděl jsem co říct a o krok couvl.
Nevím o čem mluvíš.
Ukázal jsem svou lidskou formu zubů.
Připadají ti jako žraločí? Ne. Tak vidíš. Nemohu být Hoozuki.
Sakra tohle je v háji. Proč jsem to nezastavil a nenechal se radši pokousat...

Chikako jenom vycenila zuby.
Hele mladej, z toho se nevykecáš, vím, co jsem viděla a používám to dnes a denně! Nemyslíš si doufám, že jsem opravdu tak hloupá, abych nerozeznala Suika no jutsu.
Byla do toho tak zabraná, že si ani nevšimla, že jsem se odlepila od zdi a vydala se k jezeru. Já zas tak zamyšlená, že mi nedošlo, že mi nesedí na rameni.
(já přesun, Chikako zůstává)

Moje zuby se transformovaly do žraločí podoby která byla mému klanu vlastní. Potom jsem se mírně usmál. (zuby při úsměvu byli vidět jako u Sogetsu-a )
A kdyby to byla pravda? Tak co? Není nic špatného se nehlásit ke klanu.

Chikako si před něj sedla. Žraločí zuby jí nijak neimponovali.
Záleží komu to neřekneš, že?
Nějakým tajemným způsobem to vypadalo, jako by se ušklíbla.
Další věc je proč ho zapírat. Stydíš se za něj snad?

Ani nevím. Nikdy jsem jako Hoozuki nevypadal a ani mé žraločí zuby si nemusím nechávat trvale. Otec sice pocházel z hlavní rodiny klanu Hoozuki, ale matka byla z Konohy. Tudíž odpověď na tvou otázku asi zní. Sice se nestydím, ale neznám historii klanu tak dobře, abych věděl na co být hrdý. To je celé.
Změnil jsem si zuby zase do lidské podoby a svýma popelavýma očima vydru sledoval.

Chikako se zase zvedla a udělala pár kroků směrem k němu.
A to neoceníš ani to, že díky Suika no jutsu tě jen tak něco nezraní? A co všechny ty techniky od ní odvozené?
Chikako vypadala tak trochu, jako by zevnitř zářila. Bylo to způsobené tím jejím oranžovím kožíškem.

Chvíli jsem se zamyslel.
No neříkám, že jo to špatná věc, ale má hodně slabin a tak se vyhýbám jejímu užití. A co se týká dalších technik neznal jsem nikoho z klanu Hoozuki krom mého otce a Roky. Tudíž jsem se ze svitku od otce mohl naučit jen jednu klanovou techniku. Zbytek mě neměl kdo učit. Proto jsem se naučil více méně žít bez této schopnosti. A nepoužil jsem ji už mnoho let.
Jen jsem ji pozoroval jak se přibližuje. Vypadal jsem jako na Avataru.

Vydra si malinko odfrkla.
Co si myslíš? Většinu technik se Suikou Roka vyvinula sama. Jó pane, to ale člověk nesmí být líný, dodala se sarkasmem jí vlastním.

Jak říkám. Já jsem se od toho odvrátil a stal se víc šermířem a taktikem, který se zranění vyhýbá, ale přesto dosáhne svých cílů.
Prohrábl jsem si vlasy a pomalu jsem odcházel zatím jsem udělal jen pár kroků.
Nikomu o tom kdo jsem neříkej. Já už stejně nemám s klanem více méně nic společného.

Chikako se jen obrátila na odchod.
Tvoje volba. Ale Roce to samozřejmě řeknu, je jen na ní, jestli to pak pustí dál.
Odvrátila se od něj a vydala se k jezeru. Vydry podepisovali smlouvu s klanem Hoozuki od nepaměti a ona měla také svojí hrdost.

Vydře jsem zastoupil cestu, ale zatím nejevil známky nepřátelství.
A jaký má důvod to vědět? Je to jen má věc zda to ví a nebo ne.
Trochu se ušklíbnu.
Sice to nechci udělat, ale mám techniku se kterou tě mohu zabít i s tvou schopností Suika no jutsu. Já si rád hlídám své soukromí, ale to asi každý člen klanu Hoozuki.

Důvod to vědět dostala hned, jak jsem to věděla já. Jsme životní partneři, já jsem ona a ona je já. Když mě zabiješ, je to jako by jsi zabil kus jí samé. Být tebou si to dobře rozmyslím, ač si to neuvědomuješ tvůj čin by mohl mít mnohem větší následky, dokonce vyvolat válku. Občanskou, poznamenala Chikako věcným tónem.

Ale to se podívejme jak cenou vydru to tu máme.
Usmál jsem se pobaveně.
No já to pouze konstatoval, ale budiž, když už to musí Roka vědět tak jí to řeknu sám. Neber si to zle, ale nechci aby se to dozvěděla od někoho jiného. Takže jestli to má vědět, tak mě k ní zaveď a nebo si to nech sama pro sebe a neříkej to nikdy nikomu. Vyber si.
Domluvil jsem a jen ji mlčky sledoval.
Přesně kvůli takovým situacím to radši nikomu o svém klanu neříkám. Ach s tím ještě asi bude problémů.