First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Nemal som rád opakovačky lebo mi to pripadalo toto ako Deja-vu opať som kráčal po schodoch hore a zaklopal som Mizukage na dvere.

Uslyšela jsem zaklepání na dveře. V místnosti bylo ticho, tak jsem se docela i lekla. Vzhlédla jsem už o téměř polovičních stožků s papíry.
"Vstupte."

Vstupil som do vnutra rovnako ako včera som si vybral páratko z ust sadol sadom som si snad to nijak neprekážalo.
"Takže Mizukage rád by som sa svami pozhováral ohladne tréningov zadelenia do týmu a podobne"

Odložila jsem tužku a urovnala jsem si papíry, abych měla na stole pořádek. Podívala jsem se na něj.
"Ano? Poslouchám."
Abych si přiznala, ještě jsem o tom nepřemýšlela.

Ná chvílu som sa s toho zaskočil no uvedomil som si že je tu ešte krátku dobu a že ešte sa neusadila nenapadlo ma moc čo jej mám na to vlastne povedať.
"Aha takže než si urovnáte veci máme volno alebo sa máme zahrnuť samoukou?"

"Já se ti omlouvám, ale ještě jsem se nedostala k těmto věcem. První dokončím tohle papírování a pak se vrhnu na tými. Do té doby můžeš trénovat nebo lelkovat. To už je na tobě."

"Celkom vám rozumiem aj mna by najprv zaujmalo ako je na tom celé Kiri než pár ludí samozrejme aj o to by išlo ale Kiri je celok takže vás chápem no dobre ja už si len niečo najdem dakujem vám Mizukage prajem vam príjemný zbitok večera"postavil som sa zo stoličky a pomali kráčal preč.

To v jeho hlase byla ironie nebo se mi to jen zdálo?! Nenechám někuho reptat do toho co dělám. Je snad moje věc, co udělám první a co až později.
Naštvaně jsem sevřela ruku v pěst.
"Naschledanou."
Snažila jsem se, aby můj ton vyzněl mile. Kdyby byl blíže, tak by mohl uslyšet takmer skřípaní zubů, ale jelikož už odcházel, tak to nemohl zaslechnout.

Ako som chytil klučku a chcel otvoriť v tom som sa zamrzol a otočil som sa k nej naspať.
"Mizukage snad ste si to nezorali odomna zle ja som to myslel v dobrom a preciťoval som sa do vašej kože v podstate som sa chcel spýtať kedže mi teraz nezadelený máme volno a vy máte toho určite dosť že či by ste s niečim nechcela pomocť?pozrel som sa na nu pohladom ako dalo by sa povedať malé štena.

"Víš. Bude tu pár věcí, na které nejste nejspíš zvyklí."
Začala jsem. Tušila jsem totiž, že na můj přístup k některým věcem budou ohrbovat nosy, ale celkem mi to bylo jedno. Prozatím. Nemůžu s určitostí říct, že se třeba nezměním nebo něco podobného, ale zatím jsem nic takového neměla v plánu. Budou si muset zvyknout na můj přístut a charakter.
"Klidně můžeš jít. Odpočiň si a nebo trénuj. Jen co dám dohromady všechny jinje z vesnice a rozdělím je do týmů, tak se to určitě všichni dozvíte."

Pozorne som ju počuval a zapametal si každé slovo čo povedala len som sa mierne hlavou uklonil pozdravil a tento krát som už naozaj prešiel cez dvere ktoré som za sebou zavrel a kráčal som preč niekde kde bude opať klud a budem sám.
(presun)

Na chvíli jsem se opřela v křesle. Hlavu jsem měla zabořenou v měkkém čalounění.
Snad nebudu odvrhnuta hned na začátku...
Blesklo mi hlavou.
Nechala jsem přemýšlení a pustila jsem se znovu do papírování. Ještě asi tak hodinu dvě a už to bylo hotovo.

Jako předchozího dne i dnes jsem usnula nad tou hromadou papírů.
Probrala jsem se. Promnula jsem si oči a zívla jsem si. Zamžourala jsem na stůl. Zbyl tam poslední nevyplněný papír.
Jak jsem mohla u toho posledního usnout?!
Křičela jsem v duchu.
Zůstal jen jeden papír na razítko a mohlo to už být hotovo a já jsem u toho usnula!!
Zakroutila jsem nad tím hlavou. Vzala jsem razítko a orazítkovala jsem již zmíněný dokument. Všechno jsem to urovnala a měla jsem na stole krásně čisto.
Asi bych si to měla zapamatovat.
Pousmála jsem se.
Za chvíli nebudu tak čistý.
Protáhla jsem se a stoupla si. Celé tělo jsem měla ztuhlé. Potřebovala jsem nějaký pohyb. Rozhodla jsem se, že se znovu projdu po Kiri. Odešla jsem.
-přesun-

Objavil som sa u kancelárie a zaklopal som na dvere .

(Nikdo není doma )

(Hej viem ... počkám predsa len čítať viem ^^ aj tak niečo robíím )

(Ok, jinak Mizukage je se se mnou, tak tam třeba nějak náhodou dojdi aspoň se jí zbavím )

(V tých priestoroch som ešte asi nebol moja postava nevie kde to je .)

(Já ti dám, že se mě zbavíš!! ty jsi přišel ne já tak trp! ... jinak se omlouvám, ale je tu bouřka, tak to budu muset vypnout )

(Ako som písal v poriadku aj tak niečo robím )

(tak jo už to přešlo, taková malá bouřka )

Pomalým, ale rázným krokem jsem se blížila ke kanceláři. Už venku jsem cítila něčí čakru. Nemohla jsem si hned vybavit, komu patří, ale věděla jsem, že jsem ji nedávno cítila. Pořád jsem si nemohla vybavit tvář.
Přišla jsem ke kanceláři. Před ní stál ninja z Konohy. Už tu jednou byl. Nemohla jsem si vybavit jméno nebo mi ho neřekl.
"Dobrý večer."
Pozdravila jsem. Otevřela jsem dveře od kanceláře a vstoupila jsem dovnitř. Nechala jsem je otevřeny, aby mohl také vstoupit.

Trpět a já??? Proč??? Můžu se vratit k mím plánům na z.....í Kiri, teda časem zatím mám jiné starosti )

"Dobrýý ... "
Vstúpil som dnu .
"Tak akože to teda ide ?"
Opýtal som sa Mizukage .

(ts! :S To bych si prosila! )

"Ide i nejde."
Odpověděla jsem neurčitě. Posadila jsem se za vygruntovaný stůl. Kdyby mohl tak by se pyšnil tím, jak je čistý.
"Co vás sem přivádí?"

"Prisiel som sa opytat ze ci z niecim netreba pomoct keby tak som vypomahal z treningom ked nemate ako dostatok jouninou lebo tak to vtedy bolo neviem ci sa teda zmenilo