First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Přiloudala jsem se ke kanceláři a zaklepala jsem.
Tak snad tu teď bude.

Najednou se odněkud z vesnice ozval výbuch, podle zvuku velký.
Ksó! Co se to zase děje!
Nechala jsem Mizukage Mizukage a rozběhla se směrem, kde jsem tušila výbuch.
(přesun - dům klanu Yamada)

"To sama ještě nevím. Nedostala jsem se ke spisům shinobi vesnice."
Odpověděla jsem.
Najednou jsem uslyšela výbuch. Aniž bych váhala jsem vybehla z kanceláře. Před dveřmi jsem uviděla Roko, jak také běží pryč, tak jsem běžela za ní.

Ja som sa nakoniec tiež vidal pozrieť sa čo sa deje .
(presun)

S aktivovaným Shouhasou no Yoroi som vpálila do kancelárie z vonka. Riadila som sa po pamäti a po tom ako som kanceláriu sama navrhovala keď sa stavala, v momente som stála pred miestom kde som v zemi rozkopla dieru. Bol tam, zvitok ktorý obsahoval všetky ostatné legendárne meče okrem Samehady, Kubiriki a Kiby. Vypla som Shouhasou no Yoroi, zavesila som si ten zvitok okolo pliec a v momente som aktivovala pečať. Narástli mi dve čierne krídla a ja som vyletela von. Stúpala som stále vyššie a vyššie až som bola tak vysoko že som z dola pripomínala skôr nejakého vtáka. Vlastne nikde okolo mňa nebol taký vysoký bod aby ma niekto mohol zazrieť ako "človeka" alebo mi vidieť do tváre. Takto som sa rozletela preč.

Přiběhla jsem budovy a rovnou zamířila ke kanceláři. V zemi jsem si všimla díry. Zamračeně jsem se na ni dívala.
Že by to bylo ukryté tady? Já to celou dobu měla pod nosem a nevšimla jsem si toho!
Naštvaně jsem sevřela ruku v pěst. Ani jsem si nebyla jistá, kdo to udělal. Měla jsem v plánu za tím neznámím ninjou posalt někoho, ale neměla jsem po ruce žádné shinobi vyššího levelu. Ostatní by jen nazmar přišli o život.

Nakoniec som sa len stratila za hranicami zeme vody. Až pri hraniciach s okolitým svetom som pečať zrušila. Hodila som do seba chakra pilulku a vyvolala som veľkú pandu na ktorú som nasadla. Na svoju veľkosť bola prekvapivo rýchla a mi sme definitívne opustili zem vody.
(presun)

Přiběhla jsem za Mizukage a uviděla jsem obrovskou díru v podlaze kanceláře. Vytřeštila jsem oči.
Mi-mizukage - sama, pod tou podlahou něco bylo?

"Jo! Bohužel bylo!"
Řekla jsem skrze zaťaté zuby.
Nechala jsem si to ukrást!! Jak jsem to jen mohla dopustit!!
Nadávala jsem si v duchu.

Přišla jsem k díře blíž.
Tvarem by to odpovídalo... ale to je hloupost, když mi Lizzy svěřila Samehadu, nebrala ho odsud.
Podívala jsem se na ní nahoru.
Něco důležitého?

"Asi tak nějak."
Poručila jsem ninjovi, který nakukoval dovnitř, aby zjistil, co se stalo, aby tu díru spravil. Předběžně jsem se dívala po kanceleáři, zda-li chybí i něco jiného.

Nič ostatné nechýbalo, na stole však bolo niečo čierne, pri bližšom preskúmaní vám mohlo dojsť čo. Bola tam čiernou farbou, alebo niečím farbe podobným namalovaná pečať, nebeská prekliata pečať, medzi tromi podmy bola nota.

Postavila jsem se a podívala jsem se na ní.
Vím, že to bude znít troufale, ale nemohla by jste mi říct, co to bylo?
Co by tak Lizzy mohla chtít ukrást?

Teprve těsně po tom, co jsem se zeptala mě napadlo zkontrolovat, jestli je svitek s meči tam, kde býval. Po očku jsem se tam podívala. Obličej mi ztuhl. Nebyl tam. Obrátila jsem se na Mizukage a donutila se k úsměvu.
A nebo víte co? Nechte to být. Kývla jsem na ní a obrátila se k odchodu.
(přesun)

Po chvíli jsem našel kancelář Mizukage. Přešel jsem ke dveřím a zaklepal na ně.

Co ji přelítlo přes nos?
Zakroutila jsem hlavou. Díra v podlaze už byla spravená. Sedla jsem si do křesla a začala jsem bubnovat prsty o desku stolu.
Uslyšela jsem zaklepání.
Kdo to zase je?
Našla jsem na stole nějaký papír a dala jsem ho přes tu pčeť, aby ji nikdo neviděl.
"Dále!"
Křikla jsem a nespouštěla jsem dveře z očí.

Přišel jsem dovnitř a podíval se na novou Mizukage. ,,Zdravím. Asi nová Mizukage." Lehce jsem se pousmál. ,,Jsem tu kvůli událostem, které se odehrály nedávno v Konoze. Asi víte už víte o co se jedná, tak vás jen informuji, že nás napadla vaše bývalá Mizukage a i další." Poškrábal jsem se na hlavě a uvažoval jestli jsem řekl všechno, co jsem chtěl.

"Takže jste to byli vy, kdo ji zabil?"
Zeptala jsem se trochu překvapeným hlasem.

,,No, myslím, že zrovna o Mizukage se postarali naši, ale někteří spáchali doslova sebevraždu." Podíval jsem se na ni.

"To je mi líto."
Snažila jsem se, aby v mém hlase byl cítit soucit.
"Řekneš mi ještě něco o tom nebo už je to všechno?"

Na chvíli jsem se zamyslel. ,,No, já osobně jsem byl u boje Kazekage a Tsukiko, kdy Kazekage spáchala sebevraždu i s Tsukikou. Ostatní, včetně Mizukage, bojovali někde jinde, takže o tom vám asi nic neřeknu, jak se co stalo." V tom mi hlavou problesklo, co jsem řekl před chvíli a trochu jsem se musel pousmát. ,,Nepřátelé spáchali sebevraždu ne naši."

Takže Kazekage spáchala sebevraždu?
Trochu jsem se pousmála.
Tohle bude ještě zajímavější než jsem si myslela.
Podívala jsem se na něj.
"Dobrá tedy. Hlavní je že jsme se zase zbavili dalších nukeninů. Svět bude o něco blíže ke spokojenosti. Ještě něco mi povíš?"

,,Ne, to je myslím všechno." Otočil jsem se a přešel ke dveřím a otevřel je. ,,Zatím." Vyšel jsem ze dveří a šel k bráně.(přesun)

To je mi dneska vychovanost.
Pomyslela jsem si ironicky. Papír jsem odělala a podívala jsem se na tu pečeť. Byla jen nakreslena černou barvou, takže nic se stát nemohlo.
Zamyslela jsem se....

Kráčal som dlhou chodbou ku kancelarií rozpomenul som sa ked som išiel tadeto naposledy v tedy to bom osudný den ten den začiatok niečoho pozrel som sa na ruku a chvílu premýšlal.Zodvihol som hlavu a pokračoval som dalej kedže bolo na chodbe ticho ozývali sa moje kroky pristupil som ku Mizukage dverám a ako som išiel zaklopať ovládol ma pocit strachu na chvílu sa mi roztriasla ruka no o nejaku dobu prestala trocha som sa otriasol a zaklopal som na dvere.