First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Dívala jsem se na pootevřené dveře. Pokrčila jsem rameny a jen jsem čekala na toho, kde předtím klepal a chtěl vstoupit.

Přikývla jsem.
Hai, nová mizukage už je zvolená, jmenuje se... v tom mi došlo, že to nevím, buďto mi to neřekla, nebo se mi její jméno prostě vypařilo z hlavy.

"Umm no nevadíí ja sa teda pozriem čo je ona zač a potom pôjdem dobre Roka chan ?
Možno ešte dnes či zajtra prídem ."
Poviem jej z úsmevom a potom som vošiel dnu .
"Dobré Ráno ."
Pozdravil som mizukage .

(Potřebuji uvést do děje, co mám dělaat? =D)

"Dobré ráno."
Podívala jsem se na příchozího Všimla jsem si čelenky. Byl z Konohy.
To by mě zajímalo, proč sem přišel.

(To bych taky potřebovala vědět. )

"Dobré ráno ... chcel som sa len uistiť že dáte keď tak pozor na Roku .
Ja teraz musím ale chcel som vidieť aká ste no ale potrebujem vyraziť .
No pripomínate mi jednu Mizukage z dávna takže dúfam že vám to tu pôjde ."
Poviem z úsmevom .

"Předpokládám, že nemudíš mít starosti."
Roka? Aha, to bude nejspíš to děvče. Měla jsem se zeptat jak se jmenuje hned na začátku.
Pomyslela jsem si. Poté jsem se pousmála.
"To taky doufám. Snad se ujmu a budu aspoň tak dobrá jako předešlá mizukage."

"Tak to dúfam takže prajem vám tu veľa štastia a nech tu zo začiatku nemáte žiadne problémi ja teda idem ."
Otočil som sa .
"Dovi ..."
Prešiel dom dvermi a šiel som preč ešte som povedal niečo k roke .
"Tak ... maj sa Roka chan !"
(presun)

Dej na sebe pozor, Naruto.
Věděla jsem, že nemůže umřít, protože je Edo tensei, ale stejně jsem se o něj bála.

"Naschledanou."
Odpověděla jsem, i když už byl pryč. Povzdechla jsem si a zase jsem pokračovala v papírování, abych to už měla za sebou.

Vzduch sa v miestnosti zachvel, sama miestnosť sa doslova otriasla keď som sa zrazu objavila v závane dosť silného poryvu vetra uprostred miestnosti. Pomaly som po svojom tele nechala zviesť pečať aby som nabrala znova svoju normálnu podobu a takým mŕtvym pohľadom som sa pozrela na očividne novú Mizukage. V pravej ruke som až kŕčovito zvierala telo Hitomi, v ľavej Daia a chvoste ktorý som si nechala Daisukeho. Síce neviem kto si.. ale prišla som oznámiť že je Hitomi Yamada, Daisuke Utsuchi a Dai Utsuchi mŕtvy. Chcela som len, vedieť ich môžem pochovať, tu v Kirigakure no sato, aj keď boli nukeninmi, je to ich rodná dedina, kde prežili celý svoj život. Prehovorila som chladným hlasom v ktorom sa nedalo povedať o známkach nejakého citu, či pocitov.

Ucítila jsem silnější vánek, tak jsem rychle přidržovala papíry, aby se nerozletěly po místnosti. Všechno udržet se mi zrovna nepovedlo. Několik vyplněných papírů se rozvířilo a rozletělo se do všech stran.
"Hitomi Yamada? To byla přece minulá mizukage, která nechala vesnci vesnicí a odešla. Nemám důvod ji tu nechávat pohřbít. Odešla a stala se nukeninem. Měla si uvědomit následky."
Kdo je to? A proč sem s nimi přišla. Sama dobře ví, že nebudeme trpět nukeniny ať už to byli jakýkoli lidé.

Z kanceláře mizukage se ozýval hluk a celá budova se dost klepala. Vlítla jsem dovnitř.
Mizukage- sama! V tom jsem si všimla kdo tam stojí.
Lizzy? pohled mi sklouznul na to co nesla a já zůstala nehnutě stát.
To ne! Mizukage- sama, sensei! To není možné!

Hm.. zatiaľ som ešte neprešla k vyhrážkam.. a vy, neviete nič o tom, prečo sa stala nunkeninom, neviete nič o tom čo to znamená nosiť prekliatu pečať a neovládať ju.. Keby tu ostala tak by mohla sama Kirigakure zničiť a ani by si to neuvedomila.. viete vy vôbec aké to je. Opustiť všetko čo je vám drahé len pre to že ste sa stali nedobrovoľným pokusným subjektom niekoho koho nenávidíte z celého srdca? zavrčala som nepríjemným tónom po čom som sa po očku kukla na Roku. Len som znova odvrátila zrak na novú Mizukage.

"Důvody jsou vedlejší. Hlavní je, že přece se jen dopustila toho, že odešla. Nukenin je nukenin a s tím se nedá nic dělat. Možná se ti mé názory nelíbí, ale nemůžu dopustit, aby se každý kdo jednou zradil mohl vrátit a všechno hodit za hlavu. To nejde! Sice nevím, proč odešla a další věci okolo, ale jak jsem už řekla."
Na chvíli jsem se odmlčela a probodávala jsem ji pohledem.
"Nejsem tolerantní člověk a zradu vesnice hned tak někomu neodpustím. Tímto byste se měli smířit. Nebudu odpoštět nikomu ať už je živý nebo mrtvý!"

Roka.. vytiahni Samehadu.. bolo jediné čo som na to povedala, Mizukage som prebodávala dosť nepríjemným pohľadom a cítila som ako sa pomaly ale isto prestávam od hnevu ovládať. Rukou v ktorej som zvierala Daia mi začalo cukať a koncentrácia vibrácii a frekvencií sa v celej miestnosti začala vyzdvihovať na takú úroveň, že okenica praskla, na stenách sa začali vytvárať trhliny a všetko sklenené v miestnosti prasklo

Věděla jsem, že to musím udělat. Už jsem jednou zažila, jak to vypadá, když váhám a nehodlala jsem to opakovat. Rychle jsem vytáhla Samehadu a sekla jí s ní do zad. Ukápla mi slza.
Gomene, Lizzy.

Jedno z kŕidiel som pokrčila a nastavila ho oproti Samehade, bolo to zlváštne no, zastavila som ju bez toho že by mi krídlo rozsekala, samehada však začala sať chakru a celá miestnosť sa prestala triasť. Verím ti Roka, že ma raz nájdeš, a budeš sa mi môcť vyrovnať. Staneš sa silnou kunoichi no, pre tento krát sa musíme rozlúčiť, povinnosťou detí je pochovať svojich rodičov, sama vieš že mi bola Himi ako mama, a Niji ako sestra, Povedala som potichu po čom som krídlami prudko mávla čím som vytvorila dosť silný poryv vetra v celej miestnosti, (krídla som mala vďaka aktivácii druhého stupňa pečate), pri tom som ju tiež od seba "odpálila" alebo skôr odhodila. Následne som sa začala doslova mihať a s veľkým "treskom" som sa prebúrala cez stenu von takou rýchlosťou ktorej mohol konkurovať iba Raikage s Raiton no Yoroi. A ty, môžeš byť šťastná, že nemienim odstrániť novú Mizukage pretože po tom, by bola Kirigakure v koncoch. ozvalo sa ešte pri uchu terajšej Mizukage úplne vážnym hlasom, to som už však bola preč.
(presun)

Ohlédla jsem se, když jsem uslyšela praskání skla a následné řinčení střepů, které spadly na zem.
Co se to děje?!
Roka zaútočila na Lizzy.
"Co...?"

Pěkně to se mnou třísklo o zeď, ale naštěstí jsem to ale dokázala částečně zbrzdit Samehadou. Postavila jsem se a podívala se na díru ve zdi.
Už to zase začíná, jedna pohroma za druhou, chytla jsem se za hlavu.
A navíc po tomhle nebudu zase minimálně týden moct spát.

Začala jsem po místnosti sbírat papíry, které byly rozházené po místnosti. Všechno jsem to zase srovnala na stůl.
"Měla by sis jít odpočinout."
Nařídila jsem ji. Vzala jsem si tři svitky s technikami a otočila jsem se k ní.
"Kdybys něco potřebovala, tak můžeš přijít."
Odešla jsem z kanceláře, jako by se vůbec nic nestalo.
-přesun-


(Nevím jestli svitky jsou tady nebo někde v knihovně )

(většinou v knihovně, pár jich je ale tady )
Ušklíbla jsem se.
Spíš bych měla nějak vypotřebovat tu čakru, bohužel to není tak jednoduché.
Povzdechla jsem si a nepřítomě jsem zamířila k jezeru.
(přesun)

Přišla jsem ke kanceláři a zaklepala na dveře.
Doufám, že tu je.

Asi po půl hodině jsem došla k závěru, že tady Mizukage opravdu není.
No, nemá smysl tu jen tak postávat. Půjdu si trochu zatrénovat a pak se tady znova stavím.
Obrátila jsem se a zamířila k tréninkové hale.
(přesun)

Přišla jsem do kanceláře. Posadila jsem se za stůl, na kterém byly stále ty samé papíry. Uklidňovala mě však myšlenka, že už zbývá celkem málo nevyplněných papírů. S neurčitou horlivostí jsem se do nich pustila. Byla jsem odpočatá, tak mi to šlo jedna dvě.