Kancelář Raikageho

Když na první vyzvání nikdo nereagoval celkem jsem se podivil, no ozvalo se další. Nevrle jsem odpověděl.
"Dále!" Trochu hlasitěji, tohle by se snad přeslechnout nedalo!

Vešel jsem dovnitř kanceláře, zavřel za sebou dveře a mírně kývl na pozdrav. "Jdu nahlásit splněnou misi Raikage-sama." zamumlal jsem a přistoupil blíže ke stolu, kdy jsem se na vůdce Kumo ani nepodíval.

Prohlédl jsem si ho, tvářil s jak boží umučení. Jen jsem nad tím mávl rukou, ty nálady mladých.
"Skvěle, jsem rád, doufám, že nebylo moc zranění a jsou již banditi ve vězení" Podotkl jsem, něco si odškrtl. Zdálo se, že jsem už byl naprosto klidný, byl jsem rád, že záležitost vyřešena, čím míň problémů, tím míň starostí. Pak jsem zahrabal v šuplíku.
"Dobrá, tady máte odměnu, dej ty balíčky svým studentům, byla to B-ranková mise, tak tady to je.." Podal jsem mu teda tři balíčky Ryo.

prišiel som do kancelarie a videl otvorené dvere a tam bol Sho tka som vstúpil Dobrý deň Raikage-Dono a zdravím Sho

"Oba studenti byli zraněni, ale nebylo to nic tak moc vážného. Jedna z dívek byla paralyzována, studenti měli za úkol dopravit ji i sebe do nemocnice a potom do vězení. Druhá z dívek je mrtvá..." zamumlal jsem a potom vyndal z kapsy svitky. "Tady jsou ty informace.." položil jsem je vedle balíčků, z nich jsem ale vzal jen dva pro Kazumu a Takasima, svůj podíl jsem nechtěl ani vidět. "Arigato Raikage-sama..." nesoustředěně jsem postával na místě, chvíli nevěděl, jestli to co chci udělat je správné, ale pak jsem překonal zábrany a podíval se zpříma na Raikageho. "Raikage-sama já... chtěl jsem vás o něco požádat!"

Podíval jsem sena příchozího Takasima a spražil ho pohledem. Jednou se klepe dvakrát, pak je tady nával, proč se z mé útulné kanceláře stává Václavské náměstí?! Zamračil jsem se.
"Ano, vidím, že už jsou čilí jako rybičky!" Pak jsem poslouchal Shoa. Jen jsem přikyvoval. Na tom chlapci se mi něco nezdálo, vypadal nesoustředěně, duchem mimo, a jeho žádost mne překvapila.
"Jen do toho.." Pokynul jsem mu už vážněji, že může pokračovat.

"Raikage-sama já... vždycky jsem vás obdivoval a uznával vás jako vzor, představoval jste pro mě ideál správného shinobiho a já... chtěl bych, aby jste mě učil." pohlédl jsem na něj. "Prosím... chtěl bych se stát vaším studentem. Ta mise, ta dívka... chci zesílit, ne já musím být silnější, abych mohl ochránit své studenty, svého bratra a svou vesnici. Prosím Raikage-sama... naučte mne být lepší shinobim." pln očekávání jsem čekal, jak odpoví.

pozorne som počúval jejich rozhovor

Poslouchal jsem ho. Já a mít studenta?
"No, těch prosím bylo až nějak moc na pár vět.." Podotkl jsem a zahleděl se mu pevně do očí. Líbili se mi jeho důvody, byl to Shinobi, který chce chránit své blízké, neskrýval city, nebyl stroj.
"Dobrá, vezmu tě jako studenta.. Ale nejdřív mi chlapče něco pověz.. Nebude to lehký trénink, nebudu tě šetřit. Jsi si jist, že to chceš podniknout?" Upřeně jsem pozoroval každou jeho reakci.

"Jsem si tak jistý, jako jsem si nikdy ničím jistý nebyl! Po dobrém to zjevně nešlo, tak budu nejspíš potřebovat pevnou ruku!" odvětil jsem. Před očima jsem stále viděl umírající Hanako... ona pro svou sestru zemřela... a já pro Toshiho zesílím!

A čo bude somnou a s kazumou spítal som sa

Po dlhšom čase som vstúpil dnu.
Spozornel som ked som uvidel v kancelárií toľko shinobi. Naposledy som takýto počet videl len pri stretávke Akatsuki.

Hrdo som sa usmial ked som videl ako sa Kumogakure darí Dobrá práca Raidon povedal som si pre seba.

Raikage-sama vopred sa ospravedlňujem že vám skáčem do reči ale na určitý čas sa vydám na svoju vlastnú misiu. Získal som dostatok síl na to aby som porazil svojho najväčšieho nepriateľa (úsmev).

Potrebujem len váš súhlas ( vážnejší hlas)

Nejdřív jsem se podíval na Shoa.
"Vidím v tobě odhodlání, skvělá vlastnost. Ale pamatuj si, být silný, znamená nést určitou zodpovědnost. Ale nikdy nezapomeň na to kým doopravdy jsi, nezavrhuj sám sebe, ať už se stane cokoliv.." Podotkl jsem a pak ještě dodal.
"Mám podmínku, svůj tým můžeš trénovat nadále, nebo ho mohu přidělit jinému Jouninovi, to je na tobě" Pak jsem se otočil na Everesta a lehce se zamračil.
"Úhlavního nepřítele? Dobrá, svolení máš. Prozatím odvolám ANBU jednotky z tvého dohledu, jen doufám, že to není nic, co by ohrozilo Kumo"

Vdaka Raikage-sama, nebojte sa neohrozí to Kumogakure mierny úsmev.Rýchlo som vyrazil preč. (Presun)

"Rád bych si tým nechal, přece jen... ještě pořád jsem jejich senseiem, ale nemám tušení jestli zvládnu být žákem a učitelem zároveň, to rozhodnutí s dovolenim nechám na vás, jak moc myslíte, že mě trénink zatíží..." poškrábal jsem se rozpačitě ve vlasech. "Chtěl bych je trénovat, ale zároveň bych byl nerad, aby jejich učení strádalo kvůli mě."

Rozhodnutí na mě? Ale musel jsem uznat, že jednal uváženě, pořád mě překvapoval.
"Pokud základy umí, myslím, že kapka samostatnosti jim jen prospěje. Kdyby jsi cokoliv nestíhal a náš trénink zasáhl do jejich, přenechám tvou práci na krátkou dobu jinému Jouninovi, ale prozatím.. Si své žáky nechej.." Dodal jsem.
"S prvním tréninkem začneme co nejdříve, sám tě kontaktuji. A teď, můžete jít, protože předpokládám, že Takasimo, taky nic nového nechce a nepotřebuje vědět.." Podotkl jsem, a vyzval je zdvořile k odchodu z kanceláře, abych mohl dokončit pár těch papírů, co vězeli na stole. Nejradši bych je roztrhal a spálil!

"Děkuji vám za všechno Raikage-sama." poklonil jsem se a otočil se k odchodu. Měl jsem chuť dřepnout si k televizi, pustit si Esmeraldu a pěkně se na všechno vykašlat! Jo to přesně taky udělám!
(Přesun)

Dovidenia Raikage-Dono povedal osm a odišiel som z kancelarie (presun)

Měl jsem pocit, jako kdybych nad těmi papíry vážně jednou usnul. Ale při práci se nespí.. "I když tomuhle se říkat práce ani nedá!" Odfrkl jsem si pro sebe nabroušeně a pak udeřil do stolu, až se papíry rozletěli všude kolem, neměl jsem na ně náladu.
Otočil jsem se na židli směrem k oknu, měl jsem výhled na celou Kumo, na její obyvatele, na to, co jsem slíbil, že za jakoukoliv cenu ochráním.
V duchu jsem si přehrával slova toho kluka, Shoa, mého studenta. Tak já si ještě přidělám starosti se studentem, ale bylo na čase. Někomu své umění budu muset předat, přeci jen, nejmladší generace nejsem.

Zaklopal som na dvere a vošiel som dnu. Uvidel som na zemi ležať kopu papierov. Len som sa pousmial to poznám typické papierovačky... Dúfal som že sa Raikage nebude hnevat a tak som pozbieral papiere zo zeme a položil som ich na stôl. Ak vám môžem poradiť stačí použiť klony a tak podpisovať papiere mne to pomohlo (úsmev)
Papiere som mu rozdelil podla zoznamu aby to mal lahšie.

Po krátkej práci som si sadol na jedno z kresiel. Ak potrebujete pomôcť s papiermi rád pomôžem povedal som neiste čakal som či sa bude hnevať alebo nie.

Odtrhl jsem pohled od okna, a přetočil se na židli zpátky. Už jsem nebyl tak nahněvaný jako předtím, no že bych oplýval optimismem se říct taky nedalo. Přišlo mi to divné, ten stereotyp, to ticho před bouří, ne, vůbec se mi to nezamlouvalo.
Přejel jsem pohledem Everesta, jak si tak hověl v tom křesle.
"Vidím, že jsi zdráv zpět, to teda byl dlouhý výlet.." Prohodil jsem lehce ironicky a poslouchal ho.
"Kloni? Třískli by s tím stejně, jako já.." Zahučel jsem, no pak podotkl. "Ale, bývalí Raikage by přece sekretářku nedělal, ne?" Prohodil jsem ledabyle. "Děkuji, to si nějak vyřídím, jen mi přijde, že neubívají.." Dodal jsem, vážně tam ty kupičky byly. Pak jsem najednou přehodil téma.
"Nepřijde ti to nějaké zvláštní? Měli bychom se připravovat na nejhorší a přitom se všichni chovají naprosto normálně. Je to dobře, vesničany tím trápit nechci, ale jinak nic, nikde žádné nepokoje.. Je to až moc podezřelé.." Zamračil jsem se.

No boj nebol žiadny a robiť sekretárku by mi ani nevadilo zasmial som sa. No ked Raikage povedal niečo o vojne zamračil som sa. Pri poslednej vojne to vyzeralo úplne inak! Všade bol obrovský zmätok a nikto nevedel čo má robiť. Dokonca aj tí zlí. Hlavne ja povedal som potichu.


Postavil som sa z kresla:
Ešte v sebe mám dobro a verte mi že ho použijem na zničenie zla Raikage-sama.
Som predsa Rokudaime a som silnejší než kedykolvek predtým povedal som a ruky som vložil v päsť.

Dokážem že temnota sa môže stať svetlom! (Odhodlaný výraz)

Chtěl jsem mu něco odpovědět, no mlčel jsem. Vyslechl jsem si ho.
"Každý má šanci se polepšit, neříkám, že ani já nedělám chyby. Jen je dobře, že to takhle vidíš, ale ta temnota tě bude lákat víc a víc, když už jsi jí jednou podlehl.." Podotkl jsem a zapřel se lokty o stůl.
"Osud Kumogakure do tebe nevložím Evereste, svou loajalitu si získáš časem.." Dodal jsem a ak nad tím mávl rukou. Nechtěl jsem se teď zabývat válkou, ačkoliv jsem to sám načal. Zajímal mě jeho názor.
"Dobře, zkusím tvou pomůcku s klony, no kdo ví, jestli se z tohohle nestane kůlnička na dříví.."

To čomu som podlahol nebola temnota! Každý dobre vie komu som podlahol ale nechystám sa to zmeniť budem bojovať až do konca...

No aj keby som to chcel zmeniť nemôžem! Heh mám totiž v sebe svoje zlé ja, povedané iným jazykom mám v sebe monštrum ktoré sa nechystá len tak odísť.

Názorne vám ukážem čo v sebe skrývam ruky som položil do tvaru pečate: Nastal väčší závan chakry. http://www.animeonline.net/gallery/data/617/10.png Na Raikageho pozeralo už podivné stvorenie. Toto je najsilnejšie jutsu Rokudaime Raikageho povedal som monštroznym hlasom.

Tu je info: https://nsgoon.forumczech.com/t1639-proroctvo-yogen

Prešiel som zopár ulicami, a námestím, Vošiel do budovy, a vyšiel to nehorázne dlhé schodisko s 500 schodmi. Ako vždy, toto ma vie teda unaviť.
Zastavil som sa pri tých dverách a zaklopal. Čakal som, kým ma Raikage vyzve. vedel som, že vnútri niekoho má. Vždy keď som išiel na návštevu k nemu tam niekto bol.