Kancelář Raikageho

Oba jsme dorazili před dveře kanceláře. Pousmál jsem se, byl jsem rád! Misi jsme právě potřebovali asi oba, navíc jsem si byl jist, že to nebude nic tak moc hrozného... Zaklepal jsem a po malém zaváhání jsem otevřel. "Dobrý den Raikage-sama.. tak jsme tu!" usmál jsem se a přišel k jeho stolu. "Mám tedy jen část týmu, ale snad na to budeme stačit!"

Přeměřil jsem si Shoa pohledem a přikývnutím mu pozdrav opětoval. Urovnal jsem si nepořádek na stole a podal mu jeden papír s onou stížností. K tomu jsem začal mluvit.
"Nevadí, je to C-ranková mise. Zvládl by to zřejmě i tvůj student sám, ale budeš tam, kdyby se cokoliv zvrtlo" Můj pohled vypovídal o tom že to ale bylo krajně nepravděpodobné.
"Jde o to, že této ženě byly dnes večer odcizeny věci v hodnotě několika set Ryo. Ale nebylo to jen u ní, už před nedávnem jsme tu měli další stížnosti na menší krádeže. Nevím, kolik těch banditů je, ale zatím nikoho nepadli fyzicky. Poslední místo, kde byli spatřeni je cesta, která vede po úbočí hor kolem Kumogakure. Vezměte si radši mapu, hory jsou zrádné. Ti banditi dostanou to, co si zaslouží, takže je nešetřete a dávejte pozor. To je celé, můžete jít" Podotkl jsem a podal Shoovi mapu hor. I s tímhle jsem se vrhnul dál na papíry, bylo jasné, že nemám náladu na nějaké stupidní dotazy.

pozorne som počúval čo nám Raikage povedal a bol som štastný že budem niečo konečne robiť no nevijadroval som sa zatial čakal som čo nato Sho

"Hai... nashle Raikage-sama!" vzal jsem mapu i studenta a vyšel na chodbu. "Tak vidíš Takasimo, máme první misi, takže by to chtělo nezvorat!" zazubil jsem se a mapu schoval do své ninja vesty. "Takže... doufám, že máš boty do horského terénu!" pomalu jsem se rozešel k východu z budovy.

ešte pre tím než ma Sho vitiahol von som stihol povedat Dovidenia Raikage-Dono za dverami som si vipočul Shoa a a višiel som sním z budovi (presun)

Vešli jsme s Takasimem do budovy, po větších, menších problémech zdolali chodbu a já zaklepal na dveře. Počkal jsem a pak vešel do kanceláře. Toho chlápka jsem schodil hned vedle dveří. "Dobrý večír!" ušklíbl jsem se a položil na stůl pytel s cenostmi. "Mise splněna!" zazubil jsem se. "Uklidíte si je sám, nebo je mám do vězení dopravit..?" poškrábal jsem se ve vlasech zdravou rukou.

Prohlédl jsem si je a přehlédl to rychlé vtrhnutí do kanceláře.
"Skvěle, nechte je zde, postarají se o ně jiní, vy byste se měl spíš zajímat o sebe." Podotkl jsem při pohledu na jeho kapesníkem ovázanou ruku.
"Ale dobře odvedená mise, paní bude potěšena. Zde máte odměnu, C-ranková mise" Oboum jsem dal maličký balíček Ryo.
"Jděte si odpočinout, kdyby cokoliv, nechám vás zavolat, ale tentokrát přijďte všichni!" Zdůraznil jsem a pak je nechal kancelář opustit.
Přivolal jsem pár shinobi, dal jim za úkol odnést těla do vesnice a vrátit věci majitelům. Hned nato jsem orazítkoval další papír a nehodlal už dělat nic jiného, ta kupa mi tu neustále vzrůstala.

"Hai... to bude v pořádku!" kývl jsem ke své ruce a mírně se poklonil. "Nashe!" mávl jsem rukou a vytáhl Takasima ven z kanceláře. "Nejspíš jsi unavený, takže volno!" kývl jsem hlavou a rozešel se pryč. Ještě jsem ho mávnutím pozdravil a vypadnul z kanclbudovy směrem k nemocnici.
(Přesun)

Hai Dovidenia a uzdravte sa (presun)

Odložil jsem razítko s perem stranou a v křesle si protáhl ztuhlé svaly.
Hm, chtělo by to sekřetářku. Pomyslel jsem si. Škoda, že moje hrdost chlapa mi nedovolí si někoho najmout, všechno vždycky sám.
Už mě unavovalo tady pořád sedět, ale tušil jsem, že jakmile odejdu, vřítí se mi sem vlna geninů s požadavkem na misi. Pár návrhů jsem tady měl, ale tak akutní to zase nebylo, do odpoledne to jistě vydrží. Možná bych ty volné mise mohl někam rozvěsit, hm, to bych, ale musel jít ven.
Nakonec jsem toho lelkování nechal, odtrhnul pohled od vesnice, vytáhl ze šuplíku svitek a stejně jako v předchozí dny, ho začal studovat.

Dorazil som po dlhšej dobe ku kancelárii a zaklopal som na dvere .
Čakal som kým sa niekto ozve .

Do ruky mi přišla nejnovější stížnost, spíš oznámení a já se zamračil, víc než kdy předtím. Tady už se nejednalo o odcizené šperky, ne šlo o něco víc.
"Dělá si tu ze mě někdo dobrý den?!" Doslova jsem zuřil, tohle se prostě nesmělo stávat. Dlouho jsem přemýšlel, koho na tu misi pozvu, no vyrušilo mě zaklépání.
"Dále!" Pronesl jsem nevrle a dál v ruce třímal tu zprávu. Kdyby se mi dostali do rukou i jejich pozůstatky bych rozcupoval v prach, a jejich hlavami bych si vyzdobil kancelář!
Jakmile jsem ve dveřích spatřil Kazumu, hned jsem měl jasno. Začal jsem psát svitek, vstal, stejně jako předtím ho připevnil orlovi na nohu a nechal ho odletět za svým určeným cílem. Pak jsem usedl zpátky do křesla a nejprve počkal, co bude Kazuma chtít a pak mu chtěl sdělit, co po něm budu chtít.

"Dobrý deň Raikage sama ... "
Pozdravil som teda keď som vstúpil .
"Chcel som vám oznámiť že som tú techniku zvládol to je asi všetko umm alebo možno keď tu máte niečo pre mňa ?"

Společně s Takasimem jsme vstoupili do budovi. Cestou ke kanceláři jsem se musel usmívat, těšil jsem se, jak na Vánoce. Navíc jsem byl zvědaví, co ten můj slavný tým vlastně předvede a taky samozřejmě nervózní, jestli to zvládnu sám. Vždycky dřív mi zadek zachraňoval Toshi... ale teď?!
Přišel jsem před kancelář a zaklepal.

Prišli sme spolu a ja som povedal Dobrý deň Raikage-dono

Otočil jsem se na Kazumu. "Skvěle, půjdeš se svým týmem na misi, a jak vidím, právě dorazili.." S hlasitějším dále, jsem je vpustil do kanceláře. Jakmile tam stáli všichni znovu jsem očima přelétl zprávu, ktero bych nejradši zmuchlal a zahodil do koše. Neměl jsem dobrou náladu a šlo to znát. Byl jsem rozčílený, no nebylo se čemu divit, když se mi tady všichni ve vesnici producírujou jako v zábavním parku a já mám být hlavní atrakce.
"Takže, abych vám řekl o co jde. Z Kumo byly odcizeny opravdu důležité informace a já bych byl rád, aby jste zastavili ty, jenž je odcizili co nejdřív, než padnou do špatných rukou. Ta informace se ke mě dostala dnes, takže je jisté, že nebudou daleko. Nevíme, co mají za schopnosti, jen jsou dva a upozorňuji vás, že nejde o Céčkové a nezkušené bandity. Chtěl jsem k vám přidělit ještě jednoho Jounina, ale pokud by jste si neporadily, stačí vyslat zprávu do vesnice, ovšem věřím, že vy to zvládnete.." Podotkl jsem a podal Shoovi další mapu.
"Měli by se nacházet někde na cestě.." Rozložil jsem mapu. "Podle výpočtů a stopování přímo tady, uprostřed těch polí a louk, dá se tam skvěle ztratit, takže dávejte pozor" Tím jsem svůj proslov ukončil.
"Můžete jít, chci, aby jste je jakýmkoliv způsobem umčeli, případně přivedli sem" Pak jsem tu zprávu zmuchlal a rozhořčeně hodil do koše vedle sebe.

"Takže ak tomu dobre rozumiem máme teraz ne´d vyraziť a dostať tie "informáce?"Opýtal som sa aj keď to bolo vlastne skôr len tak aby som bol ticho

pozorne som počúval čo nám raikage povedal a bol som štastný že dostaneme misiu kde môžem niekomu nakopať zadok no čakal som ako sa ktomu vyjadri Sho

Pozorně jsem poslouchal, potom sebral mapu, schoval ji do vesty a přikývl. "Jistě Raikage-sama, rozumím. Uděláme pro to všechno!" kývl jsem vážně hlavou, což u mě zas tak obvyklé nebylo a otočil se. "No kluci... jdeme na to!" pousmál jsem se povzbudivě a otočil se směrem z kanceláře.

Hai dovidenia Raikage-dono (presun)

Zamieril som teda za nimi .
(presun)

Jen jsem přikývl a pak zaplul zpátky do křesla. Položil jsem lokty na stůl a zamračeně sledoval dveře. Přemýšlel jsem, a doufal v jejich schopnosti. Pro Shinobiho jsou nejlepší zkušenosti a tvrdá práce.

Prišiel som pred kanceláriu a zaklopal som.

Otočil jsem se na židli směrem ke dveřím, pak mávl rukou a pronesl. "Vstupte!"

Loudavým krokem s rukama v kapsách a pohledem upřeným někam do prázdna jsem vstoupil do budovi. Došel jsem až před kancelář a zaklepal na dveře. Čekal jsem, až mě Raikage-sama vyzve dovnitř.