Kancelář Raikageho

"Zdravím," pronesla jsem vesele, když jsem vešla dovnitř.
Předtím jsem samozřejmě kývla na pozdrav těm, kteří nadále čekali před kanceláří.
"Raikage-sama, vrátila jsem se z mise jen dočasně, ale značně jsem pokročila v pátrání."

Odstúpil som o Raikageho, otočil som sa pri jeho slovách a mávol som mu na súhlas. potom so prešiel cez dvere, prezrel si ako tí shinobi nastúpili a chcú sa dostať do kancelárie. Nenahodil som radšej, žiadny pohľad aby sa žiaden z nich neurazil. Tak som prešiel ďalej a zamieril to na miesto kde som sa mal stretnúť s Raikage.

"Něco mi řekni... jak dopadla ta dívka, sestra Hanako..?" otočil jsem se na něj. "Měli jste jí odvést do nemocnice, ne...? Byla v pořádku...?" mluvil jsem tiše, bázlivě, jako bych měl z něčeho strach. Spíš jsem ale cítil krapet té sakramenské viny...

posmial som sa Je vo vezený

Naklonil jsem hlavu na stranu. "Určitě..?" vypadlo ze mě spontálně. "Fajn..." nepídil jsem se po ničem dál, zavřel oči a opřel hlavu o střenu za mnou. Myšlenky jsem nechával volně plynout, nezastavoval je... člověk to hold někdy potřebuje!

Pozoroval jsem kunoichi, která vstoupila do kanceláře a byl jsem opravdu rád, že vidím zrovna Ikaros. Žádné z jejích hlášeních zrovna nepřicházelo a já měl značné obavy o její stav.
"Dobrá, jsem rád, že tě vidím a stejně tak doufám, že neneseš zrovna špatné zprávy." Podotkl jsem a vyzval ji rukou k mluvení. nabídl jsem jí křeslo přede mnou, to nebude zrovna na chvilku, navíc jsem měl pár dotazů.

Kývla jsem na znamení poděkování a posadila jsem se.
"Do Otogakure jsem se dostala celkem úspěšně, ale i přes růžový začátek asi nebudete zrovna potěšený," pohodila jsem vlasy a pohodlněji jsem se usadila.
"Nemělo cenu zkoušet se tam dostat násilím, tak jsem chtěla zkusit diplomatickou cestu. Zkusila jsem vyjednávat. Následně jsem... Dejme tomu, že jsem Otokage zničila bleskem účes a ještě obraz jejího životního vzoru,"
Což je na Genina celkem dobrý výkon, ale za takovou cenu...
"Zavřeli mě, chtěli mučit, ale přemluvila jsem Everesta ke spolupráci a díky jedné z jeho technik jsem rozbila Otokagin krystal, ve kterém mě držela. Udělalo to na ně dojem. Od té doby se mohu libovolně pohybovat po Otogakure. Bohužel, jsem zavázaná mlčením vůči lidem, kteří mi pomáhají plnit misi. Dokonce mi věří natolik, že mě již pustili zpátky sem. Mám informace, které neprozradím a vy můžete být spíš rád. Když uspěji, získá Kumogakure Bashosen a Oto má zdroje na to, jak mi v tom pomoci za vcelku malou daň," chvíli jsem počkala než vstřebá informace.
"První z výhod, které mi spolupráce na této misi přináší je trénink. Trénuje mě stráž samotné Otokage. Dosáhnu-li té úrovně, které chci, Bashosen bude patřit znovu Kumogakure a splnit sen své bývalé sensei - shromáždit zbraně Oblačné - je i mým snem a slíbila jsem, že jej splním."

"Další výhodou je samozřejmě pobyt v Oto. Slíbila jsem sice, že žádné neprozradím, ale oni zase slíbili, že nezaútočí na Oblačnou. Není to spojenectví, tudíž nepatříme k těm špatným, ale je to dostatečná záruka, aby nám nevrazili nůž do zad. Protože pak by pro nás bylo velmi jednoduché se tam vplížit, stihla jsem si lesy okolo vesnice projít," pokusila jsem se o úsměv.

"Má to ale i jednu nevýhodu. Za pomoc při hledání Bashosenu na této dlouhé misi mám i já svůj závazek," polkla jsem, protože jsem tušila, že se to Raikagemu nebude líbit. "Pomáhám Otogakure proti vesnicím, které s námi nejsou ve spojenectví a ve vnitřní ochraně jejich vesnice. Slíbila jsem, že budu bojovat pod podmínkou, že to nebude proti mé vesnici. A to nebude. Dohoda je oboustraně výhodná a platí do doby než získám Bashosen," dokončila jsem.

"Za pár dní se znovu vrátím do Oto a budu v plnění mise pokračovat.
Kdykoli bude třeba, ohlásím se. Kdykoli bude třeba, vrátím se do vesnice. Nelíbí se mi, že jsem ve spojení s vesnicí jako je Oto, ale pochopte mě prosím. Tu důvěru, kterou teď mám jsem budovala těžko a hned po přátelích, vesnici a mé rodině je pro mě sen bývalé Raikage nejdůležitější věcí na světě. Důležitější než můj život. Musím to dokázat a mám u toho příležitost být své vesnici prospěšná..." vzhlédla jsem a doufala, že mě zpět pustí.

Zapřel jsem si ruce o stůl a propletl prsty před sebou. Poslouchal jsem ji bedlivě, bez jediného přerušení, ale jasným faktem toho, že nejsem zrovna nadšen přispělo to, že se mi na čele prohloubila vráska a netvářil jsem se dvakrát přívětivě.
Hodnou chvíli jsem mlčel, vše jsem vstřebával, než jsem promluvil.
"Když to shrnu, tvrdíš mi, že Bashosen bude náš, jakmile dokončíš potřebnou úroveň svých schopností a budeš patřit k Oto, jako pomocná síla jejich Shinobi?" Zamračil jsem se, jak jsem to potřeboval vstřebat, nebyly to informace, které bych rád slyšel.
"Nerad uzavírám jakékoliv závazky, kdykoliv se pak může všechno obrátit proti nám, ale chápu tvé důvody. Posílat na tak těžkou misi Genina, leč tvých schopností, byl velmi riskantní krok a také má chyba, ohrozil jsem tě na životě, to přiznávám, ale přesto smekám před tvým odhodláním, před tvou tvrdou prací tam vybudovanou a jsem rád, že mám tak odhodlanou kunochi v řadách téhle vesnice" Podotkl jsem uznale a trochu svůj upnutý výraz uvolnil.
"Pokud víš jistě, že je to bezpečné a že se Oblačná nemusí Oto nijak bát, budu ti nadále věřit, a proto ti nebudu bránit v odchodu zpátky. Ale.. Kdyby k čemukoliv došlo a tobě šlo o život, vrátíš se zpátky do Oblačné, tohle budu považovat za rozkaz. A nesnaž se odporovat, nehodlám své rozhodnutí měnit. Jsi schopná, ale stále jen Genin, nehodlám riskovat život tvůj či kohokoliv jiného z Oblačné. To je má podmínka." Podíval jsem se na ni přísně, neměl jsem v plánu cokoliv riskovat. Ačkoliv i tohle byla sázka do loterie.
"A Ikaros? Předtím než odejdeš zpátky do Oto, měla by jsi tu zanechat zprávu někomu, kdo o tebe má starost. A ne malou" Podotkl jsem. "Sora, ovšem je na nějakou dobu mimo vesnici, ale ať nemá obavy, před nedávnem se mne na tebe ptal" Dodal jsem a pak se pohodlněji uvelebil v křesle. Do rodinných problémů mi opravdu nic nebylo, ale tohle jsem jí říct prostě chtěl.

Bez váhání jsem kývla.
"Myslím, že pokud ohrozí můj život, nebude ani třeba vědět, že je to rozkaz. Okamžitě bych zmizela i ze své vůle. Sebevrah nejsem."
Co se týkalo jeho dalších připomínek, kývla jsem trochu váhavěji.
"Já vím..." nadhodila jsem. "Ale kdybych mu řekla, kam jdu, nepustil by mne a nechal by mě doma maximálně vařit mu obědy, aby pak mohl říct, jak se na vaření nehodím," pokrčila jsem rameny a postavila jsem se.
"Nicméně zanechám mu vzkaz. Děkuji za vaši důvěru, Raikage-sama. I za váš drahocenný čas. Přede dveřmi máte ještě menší frontu. Jistě budou mít něco naléhavějšího než já. Já se mám v plánu pouze jít procházet po Oblačné a během dne nebo dvou vyrazit zpět do Zvučné."
Uklonila jsem se na znamení rozloučení a zmizela z kanceláře.

(Přesun)

Přikývl jsem k jejímu odchodu a nechal ji beze slov odejít. Pak jsem se mrknul na hodiny. Já tušil, že se to prodlouží..
Zamračil jsem se, přemýšlel jsem o všech informacích.
"Vstupte!" Dodal jsem, automaticky, když mě tam ještě pár jedinců čekalo.

Neochotně jsem vstal z lavičky, protáhl se a s rukama v kapsách a typicky Shoovským úšklebkem vstoupil v doprovodu Takasima do kanceláře. "Zdravím Raikage-sama!" pozdravil jsem slušně a dostrkal sebe i studentíka ke stolu. "Jdeme si pro nějakou misi..." pousmál jsem se.

Vzhlédl jsem od stolu a zahrabal v papírech.
"Nemám tu pro vás ale jinou, než Déčkovou. Pokud ji tedy chcete.." Podotkl jsem a podal Shoovi papír.
"Jsou to 4 dny výpomoci v lázních" Objasnil jsem to trochu, vše měli v papírech.
"Pak si přijďte pro odměnu" Podotkl jsem, a urovnal si papíry na stole. Pak jsem se na židli protáhl a mrkl na hodiny, zpoždění jsem možná měl, i když jsem neřekl v kolik se přesně dostavím.

pozorne som počúval a asi som myslel že padnem na hlavu ked som počul čo budem robiť

"Ummm... dobře, dobře... díky, za čtyři dny jsme tu!" pousmál jsem se a vytáhl omdlívajícího Takasima ven. "Vypadáš bledě.." zazubil jsem se upřímně. "Snad se toho nebojíš!" zakřenil jsem se.

pousmial som sa a povedal Nebojim ale komu sa chce pomáhať v blbých lázniach

"Každému, kdo chce své vesnici pomoct!" pousmál jsem se. "Nemůžeš jen bojovat a vysvobozovat dívky v nesnázích, jsou tu i jiní, obyčejní lidé a i oni nás potřebují..." pousmál jsem se a vydal se směrem pryč z budovy. Narozdíl od něj mi to ani nevadilo, aspoń bude klid a žádný kuchání bezbranejch holek!
(Přesun)

Kso odišiel som z budovy smerom za učitelom (presun)

Když oba odešli, vstal jsem z křesla a podíval se z okna na vesnici. Je čas provětrat si hlavu. Nasadil jsem si plášť a pak vyšel ven z kanceláře, od toho věčného sedění mě už nemálo bolela páteř.
Zamknul jsem a zabezpečil kancelář a potom se vydal po schodech dolů.
(Přesun.)

Dorazil som po dlhej dobe ku kancelárii na ktorú som zaklopal.
Nevedel som či tu niekto je či nie ale aj keby nie bolo tu jedno oknienko a ak nikto nehovoril nič prišiel som si k nemu a pozeral som von .
Nemal som v pláne teda len tak odísť .

Před kancelář dorazil posel z Otogakure (nebo byl přivlečen, na tom nesejde): Nesu zprávu z Otogakure. Reina Kana je mrtvá. Zabil ji Naruto Uzumaki a celá Otogakure volá po pomstě. Kapitán ANBU Faito Dansaku chce vědět, zda může počítat s vaším spojenectvím.

Doterigal som sa k Raikageho pracovni a pekne som zaklopal na dvere. No nik sa neozýval. Skúsil som to hlasnejšie s rovnakým výsledkom. Kde je? Bakayaró? Nakopem ho... Dattebayóó zašomral som si a sadol si pred dvere.

Dorazil jsem ke kanceláři zrovna ve chvíli, kdy jsem zaslechl někoho snad naříkat.
"Prosím?" Zeptal jsem se ho podezřívavě a objevil se přímo před chlapcem. "Doopravdy nejedu na nevyčerpatelný zdroj energie, i Raikage potřebuje chvíli oddechu a dobít baterky.." Otevřel jsem dveře od kanceláře a tam si všiml nemilé návštěv z Oto. Nezvěstovala to nic dobrého.
"Byl jsem pryč, mohu se tedy zeptat, proč jste zde?" Přeměřil jsem si posla pohledem, svlékl kabát a odložil ho vedle, poté jsem usedl do svého křesla. Dveře se mezitím zaklaply, aby snad někdo neslyšel to, co nebylo určené pro jeho uši.

ANBU

Jistě. Reina Kana byla zabita před několika hodinami. Kapitán jednotek ANBU chce vědět, zda s vámi může počítat na výpravu za pomstou proti Konohagakure. Vrahem byl totiž Naruto Uzumaki. Mám počkat na odpověď, pane.

Naruto, by nikdy Reinu nezabil.. ozvalo spoza dverí. Prišla som len pred chvíľkou no bola som dosť vnímavá na to, aby som počula o čom sa rozprávajú. Momentálne som podišla až k dverám pracovne a len som sa o ne oprela. Hovorte si čo chcete ale Naruto Uzumaki by Reinu za žiadnych okolností nezabil. Dodala som po čom som hodila výhražný pohľad na toho Anbu týpka z Otogakure no sato. Ostatných okrem Raikageho a tohto Anbu som si ani moc nevšímala.. aj tak som tu bola skôr kvôli sebe, to že som tu na tohto Anbu natrafila bola čistá náhoda.

ANBU

Proč si to myslíš? zeptal se ANBU, ale pak se otočil zpět na Raikageho. Pane, prý jsou svědci, kteří ho viděli a nestačili zasáhnout. řekl a dál čekal na odpověď.