Kancelář Raikageho

Poslouchal jsem toho posla, že bych z toho dvakrát nadšený byl, se říct nedalo. Byl jsem překvapený, to ano. Docela mě ta zpráva rozhodila, ale nehodlal jsem dělat ukavpené závěry.
Spojit se proti Konohagakure když jsme s ní v Alianci? Celé mi to nesedí, Reina Kana mrtvá?! Proč by to Konoha dělala.
Chystal jsem se poptat na pár faktů, když v tom se ve dveřích objevila ta dívka.
"Hmm, zaprvé nevím, kdo ti povolil vejít dovnitř, ale jsem ochoten tento fakt přejít, když mi řekneš, na jakém důkezu stojí tvá tvrzení o nevině Uzumakiho Naruta?" Zeptal jsem se a přeměřil si jí pohledem, posla jsem ignoroval. V podstatě mi to nesedělo, o jsem zaslechl tu zprávu. Jak jsem znal Hokageho neměl jsem ponětí, proč by někdo z Konohy zavraždil Otokageho?! Nedávalo mi to smysl. Potřeboval jsem fakty ne nesmyslné žvásty.. Nerad jsem uzavíral plané sliby, jakékoliv smlouvy a už vůbec ne, když jsou jen na základě něčího tvrzení.
Zaslechl jsem toho posla, no mlčel jsem. Svědci? Čekal jsem nejdřív na vyjádření té dívky.

Tak za prvé.. Naruto by Reinu poraziť nedokázal, za druhé, poznala som ich oboch.. a boli svedkovia? prosímťa.. sama by som vedela vytvoriť genjutsu ako sa na teba zosipú tvoji najlepší priatelia.. alebo ako tu stoja hneď štyria Narutovia.. Odpovedala som znova, mala som pravdu a bola som o tom presvedčená.. s Narutom a Reinou som bola nesčetne krát.. vlastne to bol týpek ktorý ma naučil plávať, no teda s tým Reine skôr pomohol. Snažil sa ju zviesť na dobrú stranu tiež takmer stále ale rozhodne s ňou nikdy nebojoval, teda len raz ale to mu aj tak nijak neublížila, a on jej tak isto. Prepáčte ale to že niekto niečo videl o ničom nenasvedčuje. V Otagakure je dosť ľudí ktorým neverím, a ktorý sú dosť zbehlí na Genjutsu aby vedeli oklamať radové Anbu jednotky.. navyše sú Reinine schopnosti presahujúce tie Narutove, nevedel by ju poraziť. Nie je tiež taká slabá na to aby toho mal byť niekto schopný tak.. ľahko.. musel to byť zradca, niekto komu verila. Pokrčila som ramenom a následne som sa znova zamračila na Anbu. V Otagakure som viac menej hrala blbú ale, no žila som už nejaké to desaťročie a v genjutsu som bola expertom.

Keď sa predo mnou objavil Raikage, zbledol som ako stena a nedokázal som povedať ani slovo. Len som si sadol na lavičku a vymýšľal výhovorku, no vtom sa nejaké dievča otvorilo dvere, a ja som si chtiac, nechtiac, vypočul ich rozhovor.
Aj keď som z toho pochopil len málo, radšej som sa budem tváriť nechápavo. pomyslel som si a čakal, kým tam nebude tak dusno.

Mlčel jsem a poslouchal ji, její tvrzení mě zaujala. Pravda byla, že s Otogakure jsme měli dohodu, o vzájemném neútočení, ale já měl jisté pochybnosti, že smrt Reiny ovlivní víc věcí, než si myslíme.
"Tvoje názory mi přijdou oprávněné, ale je to tvrzení proti tvrzení." Obrátil jsem se na posla.
"Vzhledem k tomu, že jsem nikdy neviděl kapitána a rozhodnutí o vstupu do války je velmi vážná věc, nemůžu vám dát jednoznačnou odpověď hned. Potřebuji si to promyslet a to pořádně. Ozvu se vám v co nejbližší době, ale prozatím vám nemohu odpovědět" Řekl jsem mu, opravdu jsem mu nehodlal odpovědět. Obrátil jsem svou pozornost na Atsuku.
"A vy slečno, laskavě zavřete ty dveře a posaďte se, jistě jste sem nepřišla mi sdělit jen tuto informaci, i když bych ji s vámi velice rád probral více" Dodal jsem a zapřel se lokty o stůl.

Len som prikývla a následne som zavrela dvere. Docupkala som až ku stoličke na ktorú som si sadla. Troška som sa pomrvila, no.. možno sa mi to zdalo ale stále to tu bolo cítiť po Rin-chan. Uhm.. prišla som sa spýtať na jaskyňu ehm.. eh.. neviem už ako sa volala. Patrila klanu Yume a dlhodobo bola považovaná za prekliatu, až kým tam v jeden deň Rin-chan neposlala jounina a následne ho išla sama zachrániť. Povedala že sa zbúra, teda zasype.. chcela som sa spýtať či sa tak už stalo.A ešte niečo len.. najprv toto uhm.. Začala som trocha nervóznejšim hlasom.

ANBU

Posel se uklonil a odešel (Atsuku už neslyšel).

Do kanceláře dorazil Shinobi se vzkazem v ruce."Omlouvám se Raikage ale tento vzkaz donesl velký bílý vlk a je adresován Everestovi ale toho tady nemůžu nikde najít.Co sním mám tedy udělat?"opožděně se uklonil a ještě dodal."Vypadá důležitě."

Ja som dorazil pred kanceláriu kde som počul hlas Atsuky a ostatních. Vkročil som dnu a mal som pravdu. Zdravím čo sa deje?

Shinobi se podíval na Everesta."Mám tady pro tebe dopis přinesl ho velký bílý vlk."podal mu schránku s dopisem.

Spoiler:

Pozrel som si papier a po prečítaní som ho celý skrčil. Prišiel som ku stolu kde bol Raikage a udrel som do neho celou silou. Chceli ste aby som sa správal ako Raikage tak to teraz urobím a s armádou pôjdeme do Otogakure! Toto je jediná vec ktorú chcem urobiť ako Rokudaime Raikage! Pozeral som sa na Raikageho stále odhodlaným a nahnevaným výrazom. Svoj život som pokašlal v minulosti a nechcem aby sa historia opakovala!


Shinobimu som podal odpoved:

Spoiler:

Shinobi dopis převzal a vrátil se k bráně.(Shinobi přesun)

Poslouchal jsem Atsuku a krátce přikývl, zalovil kdesi v papírech, jeden vytáhl a přečetl.
"No, nemám žádné zprávy o -" Zarazil jsem se v půli slova, když Everest tak neurvale udeřil do stolu a vtrhl do kanceláře. Vzhlédl jsem k němu a nehnul ani brvou, i když mi znatelně zacukalo v obočí. Poslouchal jsem ho a vráska na čele se prohloubila snad ještě víc. Probodl jsem ho zlostným pohledem, no nic nedělal.
"Evereste, pokud vím dobře, ty už Raikage dávno nejsi, a i kdyby, posílal by jsi armádu do Oto?! Dal by jsi v sázku několik set nevinných životů a kvůli čemu? Kvůli nepodloženým faktům, chceš vyvolat válku kvůli jednomu, jednomu životu?! A to si říkáš Raikage?! Poslat celou armádu kvůli vlastnímu zaujetí.. válka jen lidi ničí, nepřináší a nikdy nepřinášela nic dobrého! Nemáš žádné právo na to vyslat armádu do Oto, nic ti nevyčítám, jen si už do háje uvědom, kdo jsi a co všechno můžeš svými rozhodnutími učinit! Nemyslíš si, že už Kumo kvůli tobě trpěla dost?!" Procedil jsem skrze zuby a propaloval ho pohledy.
"Jsi zaslepený touhou po odplatě, ženeš se za něčím a bezhlavě se vrháš do věcí, aniž by sis je ověřil. Možná půjdu proti Oto, ale kdyby jsi mě nepřerušil, zjišťuji fakta, která ty rozhodně nemáš! Neohrozím život jediného občana či Shinobiho Kumo jen kvůli tvému zbrklému rozhodnutí! V Oto mám víc věcí na vyřízení o kterých nic nevíš. Mám v Oto kunoichi a nehodlám ohrozit ani její život! Potřebuju fakta a důkazy Evereste, nepůjdu proti Oto jen proto, protože jedna bába od vedle povídala.." Zaironizoval jsem, zopakoval jsem jen jednu starou větu na nikoho jsem nenarážel.
"Dokaž mi, proč bych tam měl jít a pak tě poslechnu, proč by měli lidé hladovět a umírat? Hnát se za něčím a jen přivést další a další neštěstí?! Řekni mi jediný důvod, který mě dokáže přesvědčit!" Načuřeně jsem mu odpověděl a ani jedou neuhnul pohledem, zabodl jsem do něj tvrdý, neústupný pohled.
Přísahal jsem, že občany Kumo ochráním, stůj, co stůj!

Myslíte si že je lepšie prizerať sa? Keby sa niečo stalo niekomu komu na vás záleží nevydali by ste sa bezhlavo do boja? Máte pravdu Raikage niesom, sklamal som ale ak chcete dôkazy budete ich mať! Zodvihol som meč vysoko nad hlavu: Takže kto ide so mnou pre dôkazy? Moje meno je Everest znamená to zbrklosť ale taktiež odhodlanie!

Začul som krik toho chlapa, čo sa mi predstavil pri bráne. Bývalý raikage má ale odhodlanie, možno bude dobré jeho následovanie. pomyslel som si a postavil sa. Keďže boli dvere otvorené, bol tam pekný výhľad. Ak mi Raikage dovolí, mohol by som ti požičiať moje chabé schopnosti. povedal som nahlas.

Dál jsem ho pozoroval a k jeho chování se nijak nevyjadřoval. Vytáhl jsem svitek a pero a začal na něj psát krátkou zprávu pro jednu osobu, papír jsem pak složil a odložil ho stranou.
"Zahodíš jeden život kvůli většině? Chceš válku? Ale na tu se musí člověk připravit! Potřebuji v Otogakure kontaktovat jednu kunoichi, která by nám mohla pomoct víc, než si myslíš. A do té doby než to udělám, ti nemůžu říct ano. Vleť do Oto s celou armádou hned dnes a nikomu tím neprospěješ. Zároveň se chci kontaktovat s Konohou, postupovat pečlivě. Ano Evereste máš odhodlání, které se cení, ale aby ti jednoho dne nepřivedlo zkázu.." Pak jsem se otočil na toho chlapce, co mi opět vešel do kanceláře. Jak jsem to viděl, tímhle tempem budu mít hlavu, jak pátrací balón.
"Nebudu nikomu bránit v tom, aby s tebou šel, pokud jsi ty připraven prosím, ale armáda Kumo teď není, a bude trvat déle než pár minut, abych všechny připravil. Kumo nebude nečinně sedět a přihlížet, ale nechci dělat stejné chyby jako naši předkové, dělat špatná rozhodnutí!" Potom jsem napsal ještě jednu zprávu zamyšleně mlčel, potřeboval jsem si pár věcí ujasnit, až jsem vzhlédl k Atsuce.
"Chtěl bych se zeptat, jestli vám to nebude vadit, můžete mi sdělit něco o obranném systému Oto, edy co se týče.. potřeboval bych tam prolatčit nepozorovaně jednu zprávu a tuším, že jejich obrana bude zdvojnásobená"

Potom ako som si prezrel vesnicu aby som zistil čo sa od mojej poslednej návštevy zmenilo rozhodol som sa ísť znova za Rikagem. Cestou som premýšľal, že nič moc sa vlastne nezmenilo a ak hej nebolo to podstatné. Pravdu povediac aj tak som toho veľa nezistil . Zamieril som teda rovno tam, prešiel bránou, vyšiel som po schodoch pred kanceláriu a zaklopal.

Papíry na stole jsem měl jednou za čas krásně uspořádané, ale taky na jak dlouho. Něco jsem zabručel a pal vstal, ačkoliv jsem klepání slyšel, čekajícího jsem prozatím dovnitř nevpustil.
Otočil jsem se k velkému oknu dominujícímu celé kanceláři a podíval se z něj ven. Na vesnici, na obyvatele jenž jsem přisahal chránit vlastním životem. Složil jsem ruce za zády, přemýšlel jsem.
"Dále.." Podotkl jsem konečně po chvíli, nespouštějíc zrak z okna.

Vošiel som dnu a tichým pohybom zavrel dvere kancelárie. Všimol som si, že Raikage si ma vôbec nevšíma, preto som ho oslovil iba prostým: ,,hm".
Dúfal som, že si ma aspoň všimne, nemusel sa ani otočiť no stačilo mi naznačiť, že pochopil, že som vstúpil.

Slyšel jsem zavrzání dveří, jak dotyčný vešel do kanceláře. Sledoval jsem dál vesnici, proč jsem jen měl ten zlý pocit? Pocit toho, že je něco špatně? Že se blíží něco, čemu stále sotva dokážu porozumět? Přestal jsem v duchu polemizovat a radši se zeptal. "Co jsi potřeboval?" Pomalu jsem se otočil, přešel zpátky ke stolu a posadil se, abych na Mukotushiho hleděl zpříma.

Na tvári Raikageho som si všimol znepokojenie.
To snáď nie myslel som si , že ten panák, na ktorý som ho minule pozval ho aspoň na chvíľu upokojí.
Zadumal som, no nerozoberal som to ďalej. Namiesto toho som sa snažil správať pohodovo, aby som ho znova odvrátil od toľkej záťaže.
,, No prezrel som si dedinu, a tak som sa znova nudil. Trocha som si myslel, že ďalšia moja návšteva by ti mohla znova zdvihnúť náladu."
Čakal som ako zareaguje dúfal som, že to bude lepšie.

Přikývl jsem na znak toho, že ho poslouchám a podepřel si hlavu rukou a podškrtl další z nudných papírů o doručení zásob. Pak jsem se na něj znovu podíval.
"Zlepšit náladu? Neříkám, že bych někdy nepotřeboval si trochu hlavu pročistit, ale mám štěsí, že když tu zrovna nejsem, nahromadí se tu pak spoustu nechtěných osob.." Prohodil jsem, na tohle jsem měl prostě vždycky smůlu.

,,Uf. Tak vravíš papiere, to nebola nikdy tvoja stránka, v tom máš teda pravdu. Ale vieš, že väčšina času práce kageho sú len obyčajné papierovačky. A keď si nastupavoal na tento post musel si si uvedomiť, že tu je riziko toho, že niečo nebude také aké chceš."
Len pozmyselne som prehodil tieto slová, všímajúc si, že som sa nejako zakecal.

"Hai, vždyť já to věděl, jenže je to taková otrava. Přemýšlel jsem nad tím, že si pořídím sekretářku, ale ne.." Zavrtěl jsem razantně hlavou, chlap si musí udržovat pořádek sám. Nebo mi spíš hrdost nedovolovala požádat o pomoc.
"Stejně po mě chtějí podpis za všechno občas už ani nevím, co podepisuji, máš pravdu, asi bych pauzu potřeboval.." Něco jsem si pro sebe ještě zabručel a odložil propisku stranou.

Akosi som prestal počúvať jeho slová, po toľkého chodenia ma totiž začali pobolievať. Znova som sa započul do jeho monológu, no akosi som nezachytil jeho zmysel. "Uf prepáč čo si hovoril?"
Teraz som sa snažil dať pohybmi najavo, že by som si potreboval sadnúť a utíšiť tak bolesť nôh.

"Ale nic.." Odvětil jsem a mávnul rukou nad tím rukou.
"Že si na tohle papírování budu muset zvyknout.." Dodal jsem jen a pokrčil rameny, možná jsem mohl někomu připadat mrzutý, ale možná taky jen unavený. "Prostě, jak říkáš, někdy si budu muset udělat pauzu.."