Vodopády, lesy, jezera

First topic message reminder :

Při západu, nebo východu slunce, je toto nejhezčí místo na celém širém světě

Když mě objal, cosi se ve mně hnulo, zatím jsem to nechala tak. Po stáhnutí kapuci, mi některé pramínky spadly do obličeje. Lehce jsem je rukou odhodila a upřela na něj oči ledové barvy.
,,Ani jedno, ani druhém ani třetí..Nevšiml sis něčeho?" naklonila jsem hlavu na stranu.

"ano .. jak jinak .. prostě se musíš pokaždý opičit po mě ... už si to tam beze mě nemohla vydržet vidím to .. " ušklíbl jsem se
"tak kdopak vede tu verbež teď hm ?"

Přivřela jsem oči. ,,No, no! Takhle se nevyjadřuj. Stále jsem Mizukage, není to oficiální. A nefandi si tolik." rozpřáhla jsem se abych mu vlepila ophlavek. ,,Mohlo by se ti to trochu vymstít. Ve vedení je zatím Lizzy."

"opravdu ? až natolik je to zlý ?" pousmál jsem se a bleskurychle se shunshinem přenesl za ní, chytil jí za ruku, kterou měla napřaženou k pohlavku. Druhou rukou jsem jí objal kolem bříška.
"a proč bych si neměl fandit ?" zašeptal jsem, když jsem svou hlavu opřel o její rameno "víš já jsem se svým stavem celkem spokojen a ještě, když za mnou přijdeš ty .. to mě vždy potěší"

Ruka mi zůstala viset ve vzduchu a opět jsem byla v jeho objetí. NAtočila hlavu do strany. ,,To jsem ráda, ale i přesto..Ani za ty dva roky se to nezměnilo, to víš sám..A na tvou první otázku-ano, je to zlé." šeptla jsem.

"všechno se může změnit .. je to jen otázka času" pustil jsem jí ruku a objema rukama jí zajel pod tričko.
"může se to stát třeba teď" sjel jsem jí rukou na bok
"nebo teď" olízl jsem jí na krku
"nebo třeba teď" zkousl jsem jí ouško
"je to jen otázka času a pokušení" zašeptal jsem

Zavřela jsem oči a nechala se unášet pocitama. Při vědomí jsem však zůstala.
,,Umm.." zamumlala jsem. Ruce jsem mu položila na ty jeho.
,,Zkoušet to můžeš, nepodvolím se. Tak jako tehdy, a tak jako teď, Daisuke." šeptla jsem a oči jsem otevřela. Nechala jsem se ale přivřené.

"a co kdybych tentokrát neváhal a prostě to udělal ? zastavila bys mě ?" sjel jsem jí rukama k podbříšku a přitiskl se k ní
"dokázala by ses bránit svým nechtěným touhám ?" jemně jsem jí foukl studený větřík na krk

Znovu jsem položila ruce na jeho, abych níž už nešel. ,,Bránila bych se." odpověděla jsem bez zaváhání a otřásla se, když mi foukal na krk.

"v tom případě si to otestuju" jednou rukou jsem jí sjel na stehno a jemně jí hladil
druhou ruku jsem dal v pečeť. "mizu bunshin" zašeptal jsem a vedle mě se oběvil klon, oba jsme se k ní přiblížili každý z jiné strany a zkousli jí ouška celkem silně.

Nadechla jsem se a kousla se silně do rtu, abych nezasténala. Křečovitě jsem zavřela oči. Bylo to nejen příjemné, ale i bolestivé. Jednou rukou jsem mu odstrčila tu jeho z mé nohy. Druhou jsem udělala pečetě na Kuchiyose. Přede mnou se objevily malé lišky a každé jednoho Daisukeho kousla. Klon by měl zmizet a já se dostat z Daisukeho sevření.

"ty se hodláš opravdu bránit ? .. to je tak .. roztomilé" setřásl jsem lišku z nohy kam se mi zakousla a klon se roztekl na vodu a tím odehnal tu druhou.
"uvidíme jaká to bude zábava .. kirigakure no jutsu" řekl jsem s úsměvem a klidem, poté jsem vytvořil další klony .. nikde nebylo vidět nic než hustá mlha.
V tom jsem jí obešel a podíval se jí do ledových očí .. poté jsem jí políbil a klonové jí opět zkousli ouška.

Než jsem se nadála, byla všude mlha. Viděla jsem přes ni, ale nestihla jsem zareagovat, překvapilo mě to, že to bude zkoušet dál. Polibek, který jsem zinkasovala, byl cítit mou krví, jak jsem si předtím ret prokousla. Tím, že na mě šel on i klony, jsem reagovala dost opožděně. Bylo toho moc najednou. V normálním boji by mi to bylo jedno, ale tohle...Znovu jsem zavřela oči a vnímala vše, co se dělo na mém těle. Jediné, na co jsem se zmohla bylo, že jsem Daisukemu prokousla ret.
,,O co ti jde?!" prskla jsem.

"o co mi jde ? strávit alespoň jednu noc .. tak jak jsem chtěl strávit celý život, než jsem tu šanci ztratil" olízl jsem si ret a se svou krví na jazyku vnikl můj jazyk do jejich úst a naše rty splinuli v polibek
když seš tak chtívá krve .. dobrou chuť ..

Tentokrát té krve bylo trochu víc. Oči jsem nechala otevřené a hledala záchytné body. Vlastně jsem je měla všude kolem sebe. Všude bylo plno vody, byla jsem v obrovské výhodě, jenže jsem ho potřebovala, nechtěla jsem ho zranit. Rukou jsem zajela do brašničky. Kousla jsem ho znovu a hodila senbony po obou klonec. Zmizeli a já ustoupila dozadu. Stále ještě v mlze, ale on moc dobře věděl, že se v ní orientuji.
,,Nač je ti jedna noc? Nejsem holka na jednu noc." zamračila jsem se.

"to vím .. ani si to nedovolím tvrdit .. ale stačí mi jen jedna noc na životní pokus jak ti ukázat, co k tobě opravdu cítím, ale vidím, že nemáš zájem .. je tu ještě něco co jsi mi chtěl říct ?" mlha se rozestoupila a já se otočil zády od ní.

Hlubokým nádechem a výdechem jsem se snažila uklidnit zběsile bijící srdce. ,,Vím, co ke mně cítíš, Daisuke..Dokázal jsi mi to jinými činy, než že bychom spolu něco měli." utřela jsem si svou i jeho krev, která mi tekla po bradě. ,,Ale máš pravdu, je tu ještě něco. Nastanou temné časy. Půjdeš do toho?" nasadila jsem si kapuci.

"jako bych v tom už nebyl ... takže nemám důvod odmítnout .. beztak už se nudím"
Vytratil jsem se na malou chvíli do jeskyně a poté se vrátil k ní.
"připraven na cestu" přehodil jsem si přes hlavu kápucu ANBU pláště

,Skvěle..Takže se nejdříve jde do Kiri." pousmála jsem se a rovnou se vydala na cestu. (Přesun)

Vydal jsem se za ní
co zas v kiri ? chce mě nechat zabít ?

pootočil jsem hlavu a podíval jsem se na Atsu
''nebude tě hledat ?''

Celu dobu som sa trmácal a pýtal sa ludí na toho daného človeka nakoniec ma to dotiahlo celkom až do zapadakova čpo som bol velmi nerad no napokon sem tom dom našiel nevyzeral zle ale ani na nejakeho boháča sice vedel som že je večer no pristupil som k dverám a zaklopal.

Hodnú chvíľu som ho nevnímala.. do očí sa mi však nahrnuli slzy aj keď som sa ich snažila čo najviac potlačiť.. Nie... nie nie .. to..to.. nie.. nemôže to byť.. pravda.. zamumlala som polohlasne a na tvári som mala obzvlášť vydesený, ustráchaný a uplakaný výraz.. na jeho otázku som ani nestihla odpovedať.

Ako predo mnou zabuchol dvere trochu som bol nahnevaný ale inač som si s toho nič nerobil zazvonil som opať.
Počul som zvonenie a tak som opať pristupil ku dverám uť som bol strašne vytočený otvoril som dvere a videl som opať toho chlapca.
"Takže ty si nedáš povedať ha!!!"A svojou pastou som sa ho snažil trafiť do tváre.
Videl som ako sa napínal a išiel mi jednu vraziť no chytil som mu včas ruku a snažil sa tlačiť na mna lenže moja sila bola vačšia a tak som ho tisol pomali do zadu bez naznaku nejakej unavy.
"Ehm čo čo odomna chceš bezdomovec alebo kdo vlastne si nehaj mna a ostatných na pokoji"
Pozeral som sa na straca zakýval hlavou "ak ste si nevšimli som shinobi s Kumo radi by sme vás požiadali či by ste nam nepomohlizo stabou zeme kedže bola pomerne zničená asi budete najlepši tesar ked ma za vami spolali no pytam sa pomožete Kumo" a pustil som mu ruku.
"Oh ano samozrejme aj tak sme s davnych dvob vam dlžný takže určite zajtra okolo 10:00 budeme vo vašej zemi a prepačte za moje chovanie.
"V poriadku tak zajta vas čakáme"otočil som sa a privolal som Fénixa a išiel preč.
(presun)
"Zabuchol som za ním dvere hned prišil ku telefonu a začal vyvolavať všetkým ludom od nás.