Vodopády, lesy, jezera

First topic message reminder :

Při západu, nebo východu slunce, je toto nejhezčí místo na celém širém světě

Tiše jsem dopadla do trávy.
"Zbývá nám posledních 300 metrů. Zatím o nás neví. Hanzou-sama, vy z nás máte nejvíc zkušeností, takže pokud máte nějaký nápad, přizpůsobíme se podle toho." dodala jsem trochu zamyšleně, zatímco jsem se pomalu přibližovala k neznámé osobě, jejíž chakra se mi ani za mák nelíbila.

"Když neznáme schopnosti nepřítele, musíme ho překvapit, vytvořit podmínky pro boj. Přizpůsobit krajinu, k našemu prospěchu. A hlavně, používat kawarimi nebo klony. Mohu spustit déšť, jestli vám to pomůže,"zpomalil jsem a udělal pečetě.

* Yosh...takže 300 metrů k opravdovému nebezpečí....ale trochu mě znepokojuje to co říkal o protijedu...jen 1 ampulka...to jich bude potřeba víc? * pomyslel jsem si.Srdce mi nadšením bušelo tak nahlas , že kdyby se vše uklidnilo , možná by to šlo i slyšet , ale pořád mě znepokojoval ten jed.Po chvíli přemýšlení jsem dopadl tiše do trávy kousek od Mikomi." A Kirigakure no jutsu ovládáte? " zeptal jsme se tiše.

"Pokud to není TEN déšť, který bere chakru." pousmála jsem se a v mém hlasu byla možná slyšet stopa sarkasmu. Už je to dávno, ale příjemné to tedy nebylo. Nic jsem neříkala, byla jsem už zticha a soutředila se na náš cíl.

"Kirigakure bohužel neovládám. Ne nebojte, je to normální déšt, nebo může být hořlavý. Uramiame no jutsu!" dokončil jsem pečetě a zastavil se.
Obloha se nebezpečně zatáhla a začalo pršet.

" Škoda...ale...musíme se poprat s tím co nám příroda k tomuto nabídla " zašeptal jsem snad naposledy , jelikož od chvíle co začalo pršet jsem už jen mlčel a přikrčený jsem čekal na nějaké další instrukce.

"Vydej příkaz, velitelkou jouninů, Mikomi," dotkl jsem se kusarigami, kterou jsem měl u pasu.

Hiroshima Takiga

Podíval jsem se na nebe, na kterém se začali tvoři mraky a z nich padat malé kapky vody, které jemně dopadali na mou tvář. A už je to tady...hm...je tu, ale krásně... Postavil jsem se a ještě jednou se podíval do bouřících se vln. To mi bude chybět...

Hmmm, déšť mám ráda. Když tedy je na naší straně... Pokračovala jsem v cestě k našemu milému nukeninovi.
"Zkusím ho spoutat, když se to povede, bod pro nás, když ne, rozptýlím ho tím. Váš bude první útok." šeptla jsem.
Když se mi zdálo, že jsme dostatečně blízko, vzdálila jsem se, abych mohla zaútočit z jiného směru. Soustředila jsem chakru a začala kolem toho nukenina zvedat chakrovou síť. Doufala jsem, že Hanzou a Katashi využijí mého rozptýlení na své útoky. Já zůstávala zatím skrytá ve křoví.
"Shugohakke Sanbyaku Rokujuisshiki." pravila jsem se vzpomínkou na Sayuri.

"Dobře, já zaútočím zepředu, Katashi ty s Mikomi budete skrytí." Vyskočil jsem do vzduchu a dopadl před nukenina.
Udělal jsem pečetě a položil ruku na zem.
"Katon: Kibaku fuda no maki!"

* Teď nevím jestli to váš bylo na nás oba nebo jestli jen na Hanzou-sama...no...myslím že tím nic nezkazím když ho...doufám...zmlátím * pomyslel jsem si a utišenými kroky jsem se přibližoval k pozici našeho nepřítele.Na Hanzovu poznámku jsem jen přikývl.Nejlepší je , držet si odstup.
Neměl jsem v úmyslu útočit hned pomocí Taijutsu.To by bylo mrhání šancí.Vytáhl jsem několik svých senbonů , které jsem si po delší době doplnil.* Tenhle pocit mi chyběl * pomyslel jsem si a do senbonů jsem začal koncentrovat chakru.Po chvíli už kolem nich šlehaly menší blesky , ale já pořád vyčkával na správnou chvíli.

Hiroshima Takiga

Jen jsem si povzdechl a dal rychle ruce k sobě.
Suiton: Suishouha!"

Kolem mě se roztočil velký vír vody, který lístky prostě spláchl i tu síť. Potom se jedním roztažením ruk, všechna voda rozletěla do stran jako velká vlna, která před sebou vše metla.

V duchu jsem si pomyslela něco sprostého a vyskočila ze svého úkrytu. Rozhodla jsem se důvěřovat Salamandrovi, že ho jeden Suiton nepoloží. Přeskakovala jsem ze stromu na strom a když jsem měla pocit, že mám dobrou pozici pro útok, použila jsem Prázdnou dlaň, která částečně zbrzdila vodu, která se řítila mým směrem, a pokračovala dále na toho zvláštního maníka.



Musím ji použít, dokud není nikdo v bezprostřední blízkosti toho nukenina...

"Voda mi neublíží," napadlo mě několik způsobů jak se tomu vyhnout, ale radši jsem použil něco jiného.
"Suiton: Daibakufu no jutsu!"

voda, která letěla na mě se zformovala ve vír a obrátila se proti "Kakuzovi,"

Vyskočil jsem na několik metrů vysokou větev aby na mně nedosáhla ta voda a pozoroval situaci.Senbony jsem pořád měl připravené , ale nějak se mi nenaskytla příležitost.Až když Mikomi použila prázdnou dlaň tak jsem jí uviděl.4 senbony jsem hodil přímo na oblast jeho krku a zbylé 4 jsem hodil do oblasti nohou.
Potichu jsem si povzdechl.* To je asi vše co můžu na dálku udělat...ale teď se k němu nemůžu plést...ještě bych se dostal do rány.... * pomyslel jsem si a vytáhl další senbony.* Furt to samé..to za chvíli prokoukne * pomyslel jsem si a znova do nich koncentroval chakru a stalo se to co minule.Svou pozici jsem změnil , tak abych měl co nejlepší výhled na jeho záda.Všech 5 senbonů , napuštěných Raiton chakrou jsem hodil do oblasti jeho 1. a 2. obratel krční páteře.

Hiroshima Takiga

Jedním rychlým skokem jsem se z balvanu dostal pdo hladinu řeky a tím se taky vyhnul všem útokům. Rychle jsem však vystřelil z ruky hromadu černých nití, které se obmotali o nedaleký kámen, též podvodou a tím zajistili, že mě proud nestáhl do vodopádu. Oni si však mohli myslet pravý opak. Já se mezitím vším zmatkem přitáhl až ke kameni a stále ještě podvoud se dostal za něj. Stačila jedna jednoduchá pečeť a vedle mě se sformovali pod vodou tři moje klony.

Jednoho z nich jsem nechal, aby se ukázal a vyskočil na kámen, za kterým jsme byli a já a ostatní se prostě přemístili někam jinam a připravili se na další část.
Ten, co vyskočil, rychle zhodnotil situaci, mezitím, než si ho všiml a udělal jednou rukou znak.

Z vody na všechny tři vytřelili tři silné proudy.

(pardon, ten spropadený Gifsoup zase zlobí xD)

Díky byakuganu jsem mohla sledovat situaci i pod vodní hladinou. Jen těžko jsem pro tu situaci však hledala slova. Už jednou jsem bojovala se shinobim, který ovládal podobné černé nitě... a nebylo to jednoduché.
"Pozor! Má další tři klony! Jsou tam, pod vodou." vykřikla jsem v momentě, kdy z vody vyskočil ten první a ukázala svým spolubojovníkům směr, odkud mají čekat nebezpečí. Rozeběhla jsem se na toho co se ukázal a chystala se ho zneškodnit jednou pořádnou ranou juukenem.

Jednou rukou jsem udělal pečeť a přemístil se o kousek dál. Mé Shunshin bylo dost slavné a rychlé.
odskočil jsem kus dozadu a řízl se do prstu.
"Kuchiyose no jutsu!!!"

Založil jsem si ruce na hrudi a stál na salamandrovi.

Už jsem dokonce zase měl připravené jehlice , abych mohl zneškodnit toho co vylezl , ale Mikomiina poznámka mě zarazila.* Takže 3 další klony....bude to těžší a těžší..hlavně když je v té vodě...a zřejmě ovládá suiton...takže má větší výhodu než my.... * až v té chvíli mi došlo že to spíš my máme výhodu , ale on o ní možná neví.V té chvíli se na mě ale řítil proud vody , a nevypadal že by mě jen zmáčel.Vyskočil jsem na ještě vyšší větev a doufal že tenhle proud brzy přestane , protože se mi vůbec nelíbil.Jehlice které jsem již měl připravené jsem hodil přímo do vody.A jak všichni víme tak je voda vodivá , takže když (pokud) se jehlice dotknou vody tak by měly vyslat část svého náboje do celé vody , což ho doufám z té vody dostane.

Hiroshima Takiga

Takže Hyuuga...hmm...musíme změnit plán... Ten klon, co předtím vyslal ten útok se ani nehnul. V tu chvíli, jak u něj byla už blízko a dotkla se jeho vodního těla, klon se jen uchechtl a jak se ho dotkla, rozletěl se v ohromném výbuchu vody, který dokázal roztrhat vše, co v něm bylo.

Já a zbylí kloni, co byli stále pod vodou se zase vrátili ke mě, protože už věděli, kde jsme a hned po dopadu jehlic, které do vody vyslali Raiotn, rychle vyskočili ven z vody do výšky, aby je to nezasáhlo a zároveň mohli zahájit svůj útok. Všichni byli opřený k sobě zády a ve vzduchu ještě rychle složili pečetě, nehledě na to, co se stalo s tou dívkou.
Katon: Housenka no Jutsu!" Vykřikli zborově.

Všichni naráz vypustili větší ohnivé koule, které dopadali všude pod ně ve velkém množství a i tak blízko u sebe, že mezi nimi nebyl ksoro ždáný prostor na prsmíknutí, protože jich bylo opravdu dost a padali po veliké ploše díky tomu, že to použili všichni tři naráz. Po nárazu na sebe nastal vždycky větší ohnivý výbuch, který metal zeminu a vodu, všude kolem nich.

Výbuch jsem nečekala, takže mě pochopitelně ta obrovská vlna smetla a já se proletěla vzduchem. Dopad jsem zmírnila tím, že jsem z celého těla uvolnila chakru, podobně jako při Kaitenu. Přesto jsem chvíli zůstala ležet a popadala dech.

Nenávidím klony. A ty vodní o to víc.

Nakonec jsem se měla co ohánět, abych se vyhnula těm zvláštním ohnivým střelám. Byla jsem díky tomu vodnímu výbuchu sice dost daleko, ale nakonec jsem si musela vypomoci Kaitenem.



Doufám, že ostatní to zvládli též...

Udělal jsem jednoduchou pečeť * Shunshin no jutsu * pomyslel jsem si přičemž se moje tělo změnilo na kouř a zmizelo.Já se objevil někde uvnitř toho vodopádu a doufal jsem že voda která padá seshora je dostatečně silná aby mě uchránila před ohněm.Našel jsem si nejbližší kámen a stoupl si na něj , abych náhodou nedostal ránu od vody.* Asi mi nezbývá udělat nic jiného než přejít na Taijutsu...jen doufám že ten týpek nebude až moc dobrej... * pomyslel jsem si a přikrčil jsem se , a jednou nohou jsem se zapřel , čímž jsem si poskytl "odrazový" můstek.Ještě chvíli jsem počkal a do svých rukou koncentroval Raiton.Po chvíli mi kolem nich začaly šlehat slabší elektrické výboje.Stále jsem se nemohl rozhodnout jestli zaútočit nebo ne.Ale přece v tom nemůžu ty 2 nechat.Jsem sice jen Chunin , ale jakákoliv pomoc se hodí.Počkal jsem až jeho klony dokončí útok , ale nevěděl jsem jestli je mezi nimi ten pravý.* Kso...Mikomi...kéž bys mi mohla říct jestli je tam i ten pravý * pomyslel jsem si a vykoukl jsem zpoza vodopádu.Útok bohužel pořád nepřestal tak jsem jen čekal.

"Shunshin no jutsu!" rozpadl jsem se na vodu a objevil za klonama, salamandr Ibuse všechny tři ocasem plácl k zemi.
Moje špičkové taijutsu je mi k ničemu, když se neustále přemisťujeme, takže to chce zahájit ofenzívu. Mám několik možností, tohle bude asi nejlepší.
"Suiton: Kokuu no jutsu!" déšť se změnil, nyní padal z oblohy olej. Padal jen na nukenina.

Hiroshima Takiga

Jen jsem odskočil jedním saltem dál, aby náhodou nezasáhl i mě. Potom jsem se zastavil na jednom výčklenu skály, který trčel z hladiny vody. Zadíval jsem se na nebe, ze kterého začalo na mě padat nějakí černý olej. Hm...to znám... Podíval jsem se směrem k Hanzouovi.Hanzou Salamandr, legendární ninja, který je znám ve všech koutech země a vůdce Amegakure. Co ode mě někdo jako ty a vy ostatní potřebujete?" Zeptal jsem se, i když jsem to do předu věděl. Bylo to poprvé za celou dobu, co jsem promluvil a v mém hlase nešlo nic znát.

"Není to nic osobního, už jsem zabil nespočet ninjů i nespočet ninjů jsem nechal jít. Ale ty jsi zločinec, je to jen mise. Je to čest, že děcko jako ty, mě zná. Byl jsi impozantní protivník," udělal jsem rychle pečetě.
"Katon: Suyaki no Jutsu!" vše, co pokropil déšť vzplanulo.