Vodopády, lesy, jezera

First topic message reminder :

Při západu, nebo východu slunce, je toto nejhezčí místo na celém širém světě

Hiroshima Takiga

Znova jsem se postavil a ty černá stvoření z maskou kolem mě. Pořád jsem se šklebil a nemohl jsem se nesmát nad tím, jak se nechali nachytat."Stále mě podceňujete...to by jste neměli!"
"Katon: Zukkoku!"

Na všechny prudce vyletěla velká vlna ohně.

Nejdříve jsem vyplivl trochu krve a pak jsem se rozhlédl.Všichni skončili podobně jako já.S menšími bolestmi jsem vstal a zase se na mně něco řítilo.Tentokrát to byl oheň.Koncentroval jsem chakru do nohou a vyskočil co nejvýše jsem mohl abych se vyhnul té vlně.Vyskočil jsem asi do 10 metrové výšky a začal na něj házet senbony naplněné Raitonem a házel jsem je na oblast jeho srdce.

Tak tak jsem se ovládla abych zadržela výkřik. Svůj strach z ohně jsem stále nepřekonala. Je podivuhodné, že mu čelím až po takové době.
Sakra dělej něco... jednou už jsi to zvládla...
Ale tenkrát toho ohně bylo podstatně méně...

Celá roztřesená jsem se postavila na nohy a chystala se znovu začít Kaiten. Byla jsem nervózní a nohy mě neposlouchaly...
Musím zkusit Shugohakke...
Mé pohyby působily nejistě a jako ve zpomaleném filmu. Veškerá má rychlost, kterou jsem dosáhla pečlivým tréninkem jako by neexistovala. Jako bych tu byla jen já, obří plameny a můj strach. A ještě jedna věc. Stále živá, děsivá vzpomínka.

Shýbl jsem se a rukou klepl do země. Přede mnou se objevil Salamandr, který pohltil letící vlnu ohně, která na mě letěla. Všiml jsem si, že Mikomi je v nebezpečí.
Sakra, proč nic nedělá?!
Neměl jsem čas to zjistit, probleskl jsem se před ní, uchopil ji kolem pasu a společně jsme odskočili z dosahu. Pak oheň vybuchl a tlaková vlna nás odhodila. Jenže to nebylo všechno...
Z levého oka mi trčel klacek.

Hiroshima Takiga

Jen jsem se ušklíbl a všiml si co se stalo. Využil jsem tedy situace a ještě, než se kouč a prach rozplynul, udělal další pečetě.
"Raiton: Gian!"

Velmi rychlí a silný útok vyletěl na Hanzoua a Mikomi, kterou ještě držel. Byli otočení zády a on bez oka a ještě při takové viditelnosti. Letělo to přímo do nich a jelikož to letělo přede mnou, jehlice to prostě roztrhalo. Věděl jsem, že to ještě nevidí. Na Katashiho útok nesměřoval a byl asi jediný, kdo si toho mohl ihned všimnout.

* Kso!!Musím něco dělat...je to moc rychlé...a oni by při mém zakřičení asi neměli dostatek času...co dělat?!Co dělat?! * pomyslel jsem si a z tváře mi sjela kapka potu.* Je to přece Raiton...můj živel...možná bych ho mohl zkrotit... * pomyslel jsem si odhodlaně.Udělal jsem pečeť." Shunshin no jutsu " přesunul jsem se za Hanzoua a Mikomi (takže před ten útok) a nastavil jsem obě dvě ruce před sebe a koncentroval jsem do nich ještě Raiton a začal jsem "pohlcovat" útok.(Kakashi to dělá ve videu takže to tu nebudu znova házet xD).Síla toho blesku byla obrovská , a posouvala mě pořád blíž k Mikomi a Hanzouovi , ale pořád to naštěstí sláblo.Po chvíli už z toho útoku nezbylo nic , ale já musel padnout na kolena.Celé ruce jsem měl popálené od toho Raitonu a těžce jsem dýchal.* Tohle...už nechci nikdy dělat... * pomyslel jsem si.

Eeeh?
Nevěděla jsem ani jak je to možné, že kamsi letím a že mě plameny už dávno nespálily na popel. Byakugan mi napověděl... tuhle chakru znám... Když už mě kouř konečně přestal oslepovat, spatřila jsem Katashiho, jak pohltil ten strašný blesk.
"Katashi... Hanzou... já... omlouvám se, to je moje chyba." zamumlala jsem a v duchu se proklínala za svůj strach z plamenů. V tom jsem si všimla něčeho, co jsem radši měla přehlédnout. Znovu jsem se Hanzovi zadívala do obličeje, jestli to nebyl optický klam. Chvíli na to jsem zbledla a zezelenala. Viděla jsem už ledajaká zranění ale tohle bylo moc i na mě. Tím spíš, když za to můžu...

"Mé tělo se začalo pohybovat samo od sebe, než jsem si to uvědomil, byl jsem tady.."pravou rukou jsem uchopil klacek. Trhnutím jsem jej vytáhl z oka, z rány mi začala téct krev.
"Na mou krev nesahat..je prudce jedovatá.." postavil jsem se vzpřímeně. Vypadal jsem opravdu hrozivě!
"Nejdřív se musíme zbavit těch stvůr..."udělal jsem pečetě a položil ruce na zem. Znovu jsem použil svou techniku a obalil výbušnýma lístkama bleskovou stvůru.


(Edit: Představte si tam po vytažení toho klacku i tohle https://www.youtube.com/watch?v=PDG3VHPWWfs xD )

Hiroshima Takiga

Blesková stvůra hned po útoku nemohla zareagovat a proto ji lístky stihli obalit a než se kdo nadál, nastal mohutný výbuch a černá hmota se rozletěla všude do okolí, ale stále nemizela. Formovala se zpátky a spojovala. Maska bohužel dopadla tvrdě na zem a zasáhl ji ještě poslední lístek čímž se tvrdě roztříštila o kámen. Teď. konečně mohli poznat, na co se mají zaměřit. Já jen zavrčel a ihned udělal další pečetě.

Vzdušná a ohnivá stvůra zaútočili zároveň a tím udělali ještě silnější útok, který se teď na ty tři velmi rychle řítil. Já zatím v kouři zmizel.

" Mikomi.....teď není čas omlouvat se...musíme bojovat!Možná pak bude čas... " řekl jsem a pořád jsem klečel na jednom koleni , ale už jsem pro všechny případy měl pečeť na Shunshin.A vyplatila se mi." Hanzou...Mikomi...Běžte!A raději se ani nekoukejte o co jde! " zařval jsem na ty dva a znova jsem se přenesl na mou první pozici na stromě.Ten shunshin způsobil více škody než užitku.* Ta jeho chakra co jsem pohltil...nedělá mi to vůbec dobře...ale měl bych jí proti němu nějak efektivně využít...ale jak? * pomyslel jsem si a pořád jsem se z toho vydýchával.Kdyby ti dva zabavili ty masky , mohl bych se k němu dostat a kdybych Raiton soustředil do rukou , tak bych ho tím mohl pěkně umlátit.Poté jsem se podíval na své ruce.* Moc by toho už nevydržely..asi by to byl konečný útok * pomyslel jsem si a dál jsem tam seděl , ale dával jsem pozor na okolí.

Rozmáhl jsem rukou krev, která byla na zemi. "Kuchiyose no jutsu!" v kouři se objevil velký salamandr. Rána do něj narazila a já jsem se pře-shunshinoval na protější stranu od Mikomi.
"Tak pojď, ty stvůro.." zachytil jsem řetěz kusarigami a roztočil ho. Chybělo mi jedno oko, doufal jsem, že se trefím.

Sakra, musím se taky hýbat! Cítila jsem jak mi chakra proudí v celém těle a konečně se vzpamatovala z toho šoku. Probíhala jsem mezi stromy a blížila se směrem k té nestvůře. Juuken nemá v tomhle případě cenu, Hanzou se ho snaží zasáhnout z dálky, nesmím tedy překážet. Připravila jsem si útok Prázdnou dlaní, ovšem tentokrát jsem chakru uvolnila z obou rukou naráz. Technika tak měla dvakrát větší sílu. Můj útok přicházel z levého boku, lehce zeshora, jelikož jsem stála na větvi stromu. Mířila jsem spíše na nohy než na tělo jako takové, aby jej mohl Hanzou snáze zasáhnout a já jeho cíl neodfoukla kamsi do pryč.

(Omlouvám se, ale vážně mě blbne celý Pc, monitor i s tím debilním internetem, je to hrůza, snažím se, ale nějak to nejde...pardon)
Hiroshima Takiga

Jedna z nich se zase nadechla a vypustila ohromný tlak vzduchu.
"Fuuton: Atsugai!"

Bylo to spíš jen na odlákání pozornosti a zároveň na obranu. Ten to útok nebyl už tak silný. Já jsem se místo toho objevil přímo za Katashim a držel mu pod krkem katanu, z které odkapával jed. Měl to přímo u krku a jediný pohyb stačil proto, aby byl okamžitě otráven nebo prostě podříznut. Černá lanko ho v mžiku obmotali, aby neměl mu zabránili v pohybu. Hlavně z rukama a nohama."Pohni se a je po tobě...teď si trochu zavijednáváme ne?" Věděl jsem, že i když stále toho má docela dost, co dělat, že mě kape do bot. Musel jsem rychle něco udělat. Naštěstí Taijutsu byla moje hodně silná stránka. Ještě že tak...

" Pokud chceš vyjednávat tak nechoď za mnou...já jsem pouhý pěšák který je zde jen pro doplnění počtu.... " řekl jsem s neutrálním výrazem a hlasem.I když jsem uvnitř byl na něj docela naštvaný , snažil jsem navenek působit jako "zbraň bez citů".* Hanzou říkal že má protijed...pokud by byl tento jed běžný...tak by to mohlo působit..ale spíše bych přišel o hlavu než aby mě zabil ten jed * pomyslel jsem si ale navenek jsem se tvářil pořád stejně.* Kdyby tu nebyly ty černé věci...okamžitě bych se ho zbavil... * pomyslel jsem si a pak mi to došlo.* Je libo tvou vlastní chakru?! * pomyslel jsem si a celou tu chakru co jsem pohltil jsem rozeslal do rukou a vyslal je po těch nitích až do něj.Položil jsem mu jednoduchou řečnickou otázku :" Líbí se ti tvá vlastní chakra co?!?! "

Přitáhl jsem Kusarigamu rychle k sobě a odskočil před technikou.
Po technice jsem si všiml Katashiho.
Chytré.. Nicméně, jsem měl dost starostí sám..Kolem bylo dost vody, z jeho předešlých útoků, tak jsem toho využil.
"Suiton: Daibakufu no jutsu!"

Voda mířila na ohnivou masku.

Tak tak se mi povedlo přeskákat mimo dosah té techniky. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem viděla, jak je na tom Katashi.
"Nedovolím abys mému studentovi zkřivil vlas! Pusť ho!" zavrčela jsem a přibližovala se k těm dvoum. Pro jistotu však pomalým krokem a s rukama nad hlavou. Nechtěla jsem riskovat, že si to ten niťomaniak vysvětlil jako ohrožení. Opravdu jsem se snažila vyjednat Katashimu svobodu. I za cenu toho, že se ocitnu v ohrožení sama. Zaujal mě výboj Raitonové chakry, ale neřekla jsem nahlas nic.

Hiroshima Takiga

Tohle jsem opravdu nečekal a moje tělo se pod silným výbojem celé pokřivilo. Bylo to nečekané a drátky naráz povolili, ale jak jsem sjížděl, tak katana udělala to, co měla. Jelikož jsem, ale padal dolů, hluboká řezná rána se táhla od kraje krku, křížem ořes něj a dále pak hruď a končila u levé plíce. Mohlo to zasáhnout i něco zevitř a jed okamžitě začal působit, protože se dostal ihned do oběhu, díky umístění rány. Byla to ošklivá rána a lehce hrozilo vykrvácení, bez okamžitého patřičného opatření. On jen mohl cítit, jak mu tuhnou nohy a ruce a postupně i celé tělo a nemůže se postupně dál hýbat. Jed měl smrtelné účinky po pár minutách, co se roznesl po těle a orgánech. Aspoň tohle bylo uklidnění, že k něčemu to bylo, protože moje Suiton maska, pod silným výbojem praskla a rozbila se, když jsem však propadal listím stromu, okamžitě se ke mě přihnala jiná stvůra zbylou maskou, která tu stávající nahradil a na dopadl jsem už na nohy a okamžitě vystartoval ven, ještě dokud byla Mikomi mimo z toho, co se stalo. Vystřelil jsem po ní hromadu černých drátů, který ji ihned celou obmotali a začali drtit, aby mu nemohla nijak pomoci. Švihl jsem s ní do vzduchu a měl v úmyslu s ní silně třísknout o zem.

Ohnivá stvůra, na kterou se hnala voda se jen silně nadechla a proti vodě vypustila další velký výbuch plamenů.

Tyto dva živly se střeli a i když měla voda proti ohni výhodu, takhle silně stalšený plamen dokázal jeho útoku čelit a žár byl opravdu silný. Syčelo to a navzájem se přetlačovali. Výbuch byl větší, než jeho technika, ale stvůra koncentrovala veškerý plamen, na jeho útok, aby ho udržela a možná i přetlačila. Nehodlala se vzdát a i Hanzou teď byl dost zaměstnaný, takže o Katashiho se neměl kdo postarat. To byl také možná jeden z hlavních důvodů...

Co teď obětují, aby ho zachránili?... Problesklo mi ještě hlavou...

Sakra..
"Kdo si hraje s ohněm, ten se spálí," řekl jsem a mrskl Kusarigamu na větev. Zahákla se, obtočila okolo ní, já jsem se zhoupl ke Katashimu. Oheň kolem mě proletěl. Chytil jsem ho dřív, než by dopadl na zem. Dopadl jsem a píchl mu do těla protijed. Nejsem lékařský ninja, ale míchat jedy a protijedy umím, zvlášť když mám jedový váček. Doufal jsem, že to Mikomi zvládne. Setřel jsem si krev z prázdného očního důlku a udělal znamení rukou.
"Kuchiyose no jutsu!" Znovu jsem přivolal svého oblíbeného salamandra Ibuseho. Salamandr svým ocasem zastavil proud ohně, který na mě letěl. Pak vyplázl jazyk a odhodil ho několik metrů.

Na chvíli jsem opravdu zůstala v šoku jen stát a strach mě naprosto pohltil. Díky tomu jsem nestačila zareagovat a najednou jsem byla omotaná černými provazy. Zhoupla jsem se ve vzduchu a tak nějak tušila, co bude následovat.
Sakra, nemám čas tu šaškovat a nechat sebou mlátit do země....
V duchu jsem poděkovala svému ovládání chakry a chvíli se soustředila, co se dělo dál, netřeba příliš rozepisovat.



Věděla jsem, že nárazu o zem se už nevyhnu, ovšem stálo mi to za to, poslat tenhle srdečný pozdrav přímo do jeho větrného srdce.

Doufal jsem že ho tím Raitonem od sebe úplně odtáhnu , takže ta řezná rána mě překvapila.Rychle jsem si rukou zakryl to místo kde byla rána , ale ruce i nohy jsem po chvíli přestával cítit.* Kso!!Takhle to nemělo dopadnout...já tady dnes nesmím zemřít!Ale...ale jak...jak se zbavit jedu když se nemůžu...ani pohnout...možná...že...by blesk do místa....mohl...pomoct...ale...nemůžu...se pohnout * pomyslel jsem si a Raiton jsem uvnitř těla soustředil k té ráně ať si to alespoň znecitlivím.Poté jsem se z posledních sil rozhlédl kolem.Mikomi byla v jeho spárech a Hanzou bojoval s jednou z masek.* Asi bylo předem určené abych tady dnes zemřel.....ale...já nechci...nechci je všechny opustit * pomyslel jsem si a vzpomněl si na všechny na kterých mi alespoň trochu záleželo.Poté se u mně objevil Hanzou a něco do mě píchl." Zbytečné mrhání protijedu...měl jste to nechat pro vás 2...já jsem jen....bezcenný pěšák " řekl jsem mu a pak jsem zavřel oči a můj dech se zpomalil (ne , neumřel jsem xD)

Myslel jsem, že ji teď konečně dostanu jako toho kluka, ale mýlil jsem se. Když se rozzářila modrou čakrou, už jsem věděl, že je zle. Nemohl jsem však své nitě uvolnit, nešlo to! Ucítil jsem jen silný tlak a jakoby to najednou ve mě vybuchl. Slyšel jsem práskání keramiky a pak už jen tma. Černé nitě ji pustili a moje bezvládné tělo padalo na zem, až nakonec velkou silou dopadlo a udělalo větší kráter.

Mezitím ohnivá stvůra byla odmrštěna pryč a také tvrdě narazila o jednu skálu. Když si všimla toho, co se stalo, okamžitě se přesunula ke mě a zase do mě vlezla. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsem se z těžka postavil a velmi rychle jsem dýchal. Už jsem nemohl. Podíval jsem se na ty tři a zůstal stát. Na tváři se mi vyloudil úsměv. Tak konečně to přišlo...čekal jsem na to tak dlouho a to, že skončím poražený týme, který vede legendární shinobi, to jsem si nemohl ani představit... Napřímil jsem se a zadíval se na ně."Musím vám říct, že jste byli úcty hodní soupeři a svůj konec jsem si lépe představit nemohl. V životě jsem udělal spousty chyb, díky kterým tu před vámi stojím a smrt mi dýchá na paty. Nikdy nemůžu odčinit to, co jsem udělal, ale když už to má být můj konec, můžu udělat aspoň jednu poslední dobrou věc." Šáhl jsem do sebe a vytáhl nějaký zlato červený svitek."Tady je pár záznamů, které jsem sesbíral o tom, co se ve světě nukeninů děje. Něco se blíží a bude to veliké. Možná to také souvisí z novou organizací, která se čím dál tím víc rozšiřuje. Určitě o ni musíte vědět Hanzou. Je to na vás, co s tím uděláte a snad to dobře využijete." Pak jsem se jen zadíval do země a zase zpátky na ně."A ještě něco...nevím, jestli něco o tom víte, ale je tu jeden člověk, kterého by spousta lidí rádo dostalo a zdá se, že se na něj něco připravuje. V našem světě je známý jako Kitsune, ale jeho pravé jméno by mělo být Kazuki...Akihiro Kazuki...Vím, že se teĎ už dal na jinou stranu, párkrát jsem se s ním také setkal a myslím, že by se měl o tom něco dozvědět...Víc vám nepomohu..." Hodil jsem svitek Hanzouovi a roztáhl ruce. Něco se ve mě začalo dít a okolní vzduch se jakoby začal vsakovat do mě."A teď zmizte!" Nemohl jsem dopustit, aby moje tělo někdo získal. Posledního člena, který toto Kinjutsu využívá a zná jeho tajemství. Pomocí své ohnivé masky jsem koncetrovával všechnu čakru, co jsem ještě měl a potom chtěl své tělo nechat celé explodovat. Exploze bude obrovská a bylo mi jasné, že pokud rychle nezmizí, tak to bude problém.

"Shunshin no jutsu!" chytl jsem svitek a společně se Salamandrem jsem se přemístil ke Katashimu, věřil jsem Mikomi, že se o sebe postará a poté jsme se společně přemístili z dosahu výbuchu.
"Nakonec přece jenom věřil v sebe. Život nekončí smrtí, ale tehdy, když se zapomene na své nindo!"

Sledovala jsem jeho tělo, které držela snad jen síla vůle a adrenalin. Vyškrábala jsem se na nohy a skoro nevnímala slova umírajícího nukenina. Každopádně bylo zřejmé co se chystá. Rychle jsem se probleskla pryč, nejrychleji jak to šlo. Hanzou a Katashi byli v pořádku... tedy víceméně...

Když dozněla ohlušující exploze, vrátila jsem se směrem ke svým kolegům. Cítila jsem se značně provinile.
"Jste v pořádku? Tedy v mezích? Katashi? Slyšíš mě?" zeptala jsem se se znatelnou obavou v hlase. Jestli se mu něco stane, nikdy v životě si to neodpustím..

"Jo, já to nějak zvládnu, ale co on.." sledoval jsem jeho tělo zbývajícím okem.
"A ty?" prohlédl jsem si ji a pak jsem okem zabloudil ke kráteru, který po něm zbyl.
Ibuse trochu zavrtěl ocasem.
Byl to dost impozantní nepřítel, tohle byl třetí, který mi dokázal způsobit újmu.

Seděl jsem tam se zavřenýma očima a snažil jsem se to rozdýchat , ale něco mě donutilo abych ty oči otevřel.Jeho bezvládné tělo leželo na zemi , v docela velkém kráteru.Pak do něj vlezla ta stvůra s ohnivou maskou.* Tak tahle to bylo...proto zmizela ta maska po jedovatém útoku...proto jsme ho museli "několikrát" zabít * pomyslel jsem si a on pak promluvil.Poslouchal jsem celý ten jeho vcelku dlouhý proslov.Bylo zajímavé o čem mluvil.* Akihiro...Kazuki?zdát se mi že jsem to jméno už někdy slyšel....ale...pokud se na něj něco připravuje...myslím že by o tom měl vědět...Hokage-sama se o tomhle musí dozvědět....možná ví o koho se jedná * pomyslel jsem si.Pak řekl ať zmizíme ale vzduch mě z části táhl k němu.* Pokud ihned nezmizím tak to bude zlé.... * pomyslel jsem si a udělal jsem pečeť na Shunshin.Přenesl jsem se o několik desítek metrů dál , a byl jsem schovaný za stromem.Pořád jsem seděl , ale pomalu a s bolestmi jsem začal vstávat.Ten jed byl ve mně chvíli a už jsem si takhle odvykl na nohy?Co by se stalo kdyby byl ve mně ještě dýl?Po chvíli jsem už stál na nohou a opíral jsem se o strom a sledoval jsem situaci u jeho těla." Tak pokud je to tak jak říkáte...tak já jsem nesmrtelný! " pronesl jsem s odhodláním a usmál jsem se na něj , ale po chvíli mi úsměv zmizel a já vyplivl trochu krve.Ta rána na hrudi není dobrá." Musím se rychle dostat do nemocnice...jen doufám že to Mikomi zvládne...kdyby mě hledala...tak jí řekněte že jsem v nemocnici. " řekl jsem mu a prstem jsem přejel po ráně a udělal příslušné pečetě." Kuchyiose no jutsu " udeřil jsem dlaní do země a přede mnou stál 4 metrový pes." Katashi...kdo tě takhle zřídil? " zeptal se mně." Neřeše kdo mi co udělal....a zanes mě prosím do nemocnice " řekl jsem a vyskočil jsem na jeho hřbet.Poté dorazila i Mikomi." Mikomi...já nejsem hluchý...slyšel jsem vás pořád...jen jsem necítil ruce , nohy a pak vlastně skoro nic....ale jsem v pořádku...tedy...myslím...a Mikomi....nedávej si tohle.....za vinu...není to ničí vina...nebo spíš jen moje...že jsem se...vystavil tomu nebezpečí..... " odpověděl jsem jí." Tak vyrazíme , nebo se budeme vybavovat? " řekl netrpělivě Akio." Jo jo...už jdeme...Mikomi...chceš svést? " optal jsem se na rychlo.