Vodopády, lesy, jezera

First topic message reminder :

Při západu, nebo východu slunce, je toto nejhezčí místo na celém širém světě

Jen co dokončil Hanzou svůj proslov, uskočila jsem kamsi dozadu, čistě pro jistotu, aby se mě plameny také nedotkly. Očima jsem hledala kde je Katashi a zda není v okolí další klon toho nukenina. Zatím jsem vyčkávala, nemohla jsem se přiblížit do té výhně.

Neměl jsem v plánu s ním prohodit nějaké to slůvko , takže jsem zůstal v mém "úkrytu" a celou dobu čekal na vhodnou příležitost.I když je to málo pravděpodobné , možná o mě neví , takže když se dostane blíž , mohl bych ho překvapit.Možná.* A taky by mohl říct proč je v Konoze...když jsme u toho vyzvídání * pomyslel jsem si a ironicky jsem se nad tím pousmál.Pak Hanzou promluvil , ale kvůli dálce - i přes můj sluch - jsem neslyšel co říkal , jelikož ke mně stál zády.Poté celé tělo toho nukenina vzplanulo.Byl jsem z toho nadšený takže jsem vyšel zpod vodopádu a pohlédl jsem na tu naší skupinu.

Hiroshima Takiga

Jediné, co bylo vidět, tak můj úšklebek, který však hned zmizel v plamenech, které mě zachvátili. Hořel jsem a hořel, než jsem prostě spadl do vody. Chvíli se nic nedělo, když v tom se na kameni objevila černá ruka a za ním pomalu zbytek těla. Byl jsem celý ohořelý a černě spálený. Kůže byla úplně zničená a obličej byl prostě pryč, ale úsměv šel stále vidět a ještě navíc něco strašného. Hromada černo černých nití, které se jakoby hýbali a vypadalo to jako žížali. Tvořili celé mé tělo a spojovali ještě zbytek kůže, která zbyla. Byl to hrozný pohled a opravdu děsivý.

Nitě se na chvíli roztáhli a na každém jakoby "ocasu" se ukázala jedna maska, každá jiné barvy. Potom se zase stáhli zpátky do těla a stále šlo, díky zničené kůži, vidět."Dítě? Chlapečku já byl ninjou ještě v té době, co si ty nosil pleny! Kolik ty máš roků hm? Já 659 a co ty?! Kdo je starší!" Zasmál jsem se na celé kolo a spíše to znělo jakoby nějaký skřehot."Věděl jsem, že si nakonec pro mě přídete, ale já se vám tak snadno nevadám!" Vše se pořád jen míhalo, ale zatím jsem jen stále a tváří bez obličeje se na ně díval.

(Pardon xD Jsem si nevšiml, že se to neodeslalo xD)

Mimoděk jsem si dala ruku před ústa a trochu zezelenala. Tohle znám, je to odporné, a neestetické... a silné... Nakonec jsem se vzpamatovala a zaujala bojový postoj. Musím dělat to, co se ode mě čeká.



Několika rychlými skoky jsem se objevila u té "věci" a začala do ní šít 64 úderů. Poté jsem rychle uskočila stranou, abych umožnila útok i ostatním. (jak se mi to povedlo nevím, proto moc nerozepisuju xD)

"Jiongu? Takigakure no kinjutsu, netušil jsem, že existuje ještě někdo, kdo to ovládá," použil jsem znovu Shunshin no jutsu, uchytil kusarigamu a roztočil se.
"Kōgeki no Mai!" objevil jsem se za ním a sekal do jednoho ze srdcí, poté co Mikomi provedla svou techniku.

S docela velkou hrůzou jsem hleděl na tu věc co se vynořila z vody.* Co to ksakru je?!Myslel jsem že ho Hanzou-sama spálil...ale....jeho tělo je přece popálené...tak jak to dokázal přežít?! * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.
Na takové věci teď není čas.Měli bychom zakročit a to co nejdříve ať to nějak neprotahujeme.Svou chakru jsem více rozproudil a hlavně jsem jí soustředil do nohou a rukou.Musím tu odpornou věc za každou cenu zničit.Poté co do něj Mikomi našila , podle mých počtů 64 ran minimálně , a po Hanzouových úderech jeho sečnou zbraní , tak jsem se plnou mou rychlostí rozběhl proti ní a když jsem byl u něj tak jsem ho vykopl do vzduchu a dodělal celé jutsu.

GIFSoup
Po dopadu jsem se raději také vzdálil.

Hiroshima Takiga

Začal jsem se smát na celé kolo. Ten útok te dívky neměl žádný efekt, ani nemohl mít. Prostě jakoby bouchala do skály.
Hanzův útok byl však už mnohem nebezpečnější, na to však moje srdce nemohl nereagovat. Začali se vyhýbat a kličkovat. Prostě se vysunuli jakoby do vzduchu a on teĎ sekal jen do tlustých nití, což efek též nemělo. Jelikož jsem, ale byl zaměstnaný těma dvěma, nevšiml jsem si toho kluka, který mě v zápětí vykopl a nakonec pár ranama poslal k zemi. Než jsem však dopadl, nitě se jakoby napjali a prudce ze mě všechny vyletěli.

(Akorát je jich tam 5)
A já se přetočil a dopadl a kus dál na nohy. Vedle mě teď stálo 5 černých oblud z maskami.
Každá z masek na ně vrchlila jeden útok. Silný proud blesku, silný přetlakový vítr, silný proud ohně a vody a bláta. Byl to obrovský útok, který zabral skoro všechnu plochu a ničil vše po nárazu. Přitom se však rozletěli di všech stran a i z vypouštějícím útokem se míhali sem a tam a tím úřočili všude.
(Dal bych vám Gif, ale tEď už to fakt hledat nebudu xDD To po mě nechtějte xD Však si to umíte představit xD)

(Tak něco jsem vám jen tak narychlo splačil...sice na všechno, ale snad stačí xD)

(Budu psát za Mikomi, protože tady není a dovolila mi to.)
Použila Shunshin a objevila se předemnou a Katashim.
"Shugohakke: Sanbyaku rokujuisshiki!" postavila se do specifické pozice a vytvořila okolo nás dost hustou síť čakry, která nás ochránila před útoky.

Já jsem znovu udělal pečetě a položil ruce na zem.
"Kibaku fuda no maki!"

Můj útok byl úspěšný , ale po tom co "dopadl" to vypadalo jako bych spíše pomohl jemu nežli nám.A to co přišlo pak bylo ještě horší.Každá z těch masek zřejmě ovládala jeden z živlů a některé kombinace mohly , a byly smrtelné.V této chvíli nebyl čas skoro na nic , jen na bezvýznamné uhýbání.No...Sám nevím jak , ale přede mnou a Hanzouem se objevila Mikomi a vytvořila kolem nás sít z chakry , která nás chránila , zatím docela dobře.* Jen doufám že Mikomi teď nepovolí...to bychom končili... * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.A teoreticky jsem nemohl nic dělat.Na dálku nemám žádná jutsu a kdybych vyšel ven ze sítě tak bych končil okamžitě.Přivřel jsem oči a snažil jsem se vymyslet nějaký proveditelný plán.

Ty jejich hrátky už mě začínají nudit
Zívl jsem a seskočil jsem ze stromu, jediné
co v tu chvíli bylo slyšet byl lehčí náraz a
křupnutí větývky, ihned na to jsem odkráčel
pryč už tu není nic zajímavého
- přesun

Hiroshima Takiga

Ti divné stvůry jen dál útočili a já skákal z jedné na druhou. Jejich útoky mě nemohli ublížit, ne pokud nedostanou každé z jedno srdcí, které jsem měl."Budete muset vymyslet něco lepšího, aby jste mě dostali...muhahaha!" Stvůry se jen míhaly a útočil jedna za druhou. věděl jsem, že to nemůže takhle dlouho udržet a útoky byli plošné a velmi silné a to jsem navíc nevyužíval své jutsu. Prostě jsem si teď jen hrál.

Mikomi pořád s vypětím sil, zatím držela síť.
"Takhle ho opravdu nedostaneme...zatím se stáhneme!" hodil jsem na zem kouřovou bombu. Jakmile nás kouř skryl před jeho zraky, všichni tři jsme zmizeli. Stáli jsme za stromy, několik metrů od něj.
(Promiň, že píšu za tebe Katashi)
"Mám plán, ale zatím musíte zůstat oba tady a hlavně nedýchat.."

Opravdu jsem nevěděl jaký úžasný plán ho napadl , ale řídil jsem se jeho pokyny tudíž jsem se stáhl.
" Jasně..myslím že vše stojí za pokus...protože je to lepší než nic.... " řekl jsem docela zamyšleně a znova se pohlédl na svůj tým.

"Jdu tam, jakmile začnu vypouštět jed, nedýchejte!" Mikomi kývla a připravila se.
Já jsem udělal pečeť. "Shunshin no jutsu!" objevil jsem se na Salamandrovi a ten se poté objevil na bojišti. Ibuse otevřel tlamu a začal vypouštět smrtelné dávky jedu, které začaly okamžitě ochromovat všechno.

Hiroshima Takiga

(Měli jsem debatu - Dýchá ta zrůda vůbec? No...prostě to se neví...jako je to u Hidana i jako Kakuzu, takže prostě se na to kašle a jdeme umírat xDDDDD)
Chvíli jsem je hledal a ty stvůry dál a dál útočili. Nemohli však nikoho najít a já se jen dál smál. V tom se tam objevil ten Summon Hanzoua, který vypustil nějaký jed. MYskám to nic nedělalo, ale já prostě nemohl dýchat. Dusil jsem se a snažil se nadechnout, ale nešlo to. Nakonec se k zemi skácelo moje mrtvé tělo a masky padly jakoby k zemi. To však nevěděli, že to není všechno. Něco černého ze mě jen vyteklo a modrá maska se pohnula a ještě, když nešlo moc vidět do mě jakoby vlezla i z černýma drátama. Ostatní však dál nehybně leželi a já také. Prostě jakobych už byl mrtvý a i ostatní, což vše tomu nasvědčovalo a dokonce i Byakuugan by to potvrdil.

* Takže proto mluvil o tom protijedu * pomyslel jsem si a pousmál se nad tím.Když vstoupil na bojiště a salamandr otevřel tlamu , tak jsem se zhluboka nadechl a pusu jsem nechal zavřenou celou tu dobu co vypouštěl jed.Ten mrak byl obrovský a hustý , takže jsem ani neviděl jestli ty věci umírají nebo ne.Když jsem uslyšel něco padat , tak jsem tušil , že buď umřely ty masky -pokud je to vůbec možné- nebo zemřel on.Když se rozplynul plyn , tak jsem vyskočil na první větev a pohlédl na místo kde se před útokem nacházel ten Nukenin.Podle vzhledu vypadal mrtvý , vůbec se nehýbal a zřejmě ani nedýchal.Koukal jsem po celém bojišti a pohlédl jsem i na ty monstra s maskami.Také ležely na zemi.* Co se stalo?!Těch masek bylo 5!Vždyť si to pamatuju...Jak to že 1 z nich zmizela....myslím že tohle bude větší problém než jsem si myslel když jsem ho poprvé viděl... * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se.Seskočil jsem dolů k Mikomi." Mikomi....myslím že máme problém...1 z masek po tomhle útoku zmizela....takže buď se někde schovala a překvapí nám...nebo..nebo nevím co...možná je pod vodou...takže bychom si měli dávat větší pozor.... " zašeptal jsem.

Vyskočila jsem do výšek korun stromů a svůj obličej nastavila proti větru, který nefoukal naštěstí směrem od Salamandra. Hltala jsem čerstvý vzduch a teprve pak začala vnímat Katashiho slova. Znovu jsem aktivovala byakugan.
"Ve vodě není... Ale zdá se, že je opravdu mrtvý... žádné známky chakry... nic." podivila jsem se.

Ibuse zmizel a já jsem skočil k zemi. Nějak se mi to nezdálo, přišlo mi to až moc jednoduché. Rukou jsem mávl, na znamení toho, aby sem Mikomi s Katashim přiskočili.
"Jak už jsem říkal, byl jsi impozantní nepřítel," opatrně jsem dorazil před jeho tělo, zvedl do vzduchu a přiložil mi Kusarigamu k tělu.

Hiroshima Takiga

Nehybně jsem ležel a stále se nic nedělo. Jen jak se všichni dostali ke mě, prudce se jedna maska i se mnou prudce zvedla a já se jen zašklebil. Byl to je mžik a jelikož stáli u mě, okamžitě jsem už při pohybu udělal pečeť a roztáhl ruce.
Fuuton: Atsugai!"
(Gifsoup prostě nefaká xD)

(Lol...v tom videu má Kakashi Sharingan na pravém oku místo na levém xD)

Přiskočil jsem tedy k Hanzouovi když nám dal pokyn." Ale něco se kromě toho muselo stát...po útoku...zmizela jedna z masek....a skrytá prý není....možná se rozpadla , ale to je málo pravděpodobné , ne? " řekl jsem zamyšleně ale pak se ten týpek zase zvedl.* Kso!Co je ksakru zač?Oblafnout i Byakugan... * pomyslel jsem si i když na to nebyl čas , jelikož na nás znova útočil.Od země jsem se odrazil , ale spíš jsem to tím zhoršil jelikož mě nejen zasáhl tou technikou , ale ještě mě to odhodilo a zastavil mě až náraz do stromu.

Pěkně jsem se lekla a instinktivně se začala roztáčet, jako kdybych se pokoušela o Kaiten, což se ukázalo nakonec jako naivní. Roztočila jsem se sice, to ano, nicméně pár vteřin na to jsem letěla vzduchem jako bumerang, nebo poněkud větší Fuuton rasen shuriken. Můj let zastavila až nedaleká skalka. Zčásti ji rozvrtal můj Kaiten, zčásti jsem si parádně natloukla já. Seděla jsem na zemi, koukala jako kdybych spadla z višně a popadala dech.

Já jsem dopadl nejhůř. Schytal jsem toho nejvíc, protože jsem byl blízko. Jakmile jsem uviděl úšklebek, odrazil jsem se od jeho těla a chystal se odskočit. Tlaková vlna do mě narazila. Dal jsem si ruku před sebe a druhou si kryl místo, kde jsem měl implantovaný jedový váček. Zastavil jsem se až o mohutný kmen starého stromu. S námahou jsem se postavil.