Ohromná rezidence klanu Osferatu

First topic message reminder :

Velká rezidence klanu Osfertu kde zije uz jen Tascher Osferatu jako jediny dedic majetku klanu Osferatu a zaroven taky prezivsi... Komplex se sklada z velke celorocne zelene zahrady a velkeho domu. Vse je chraneno specialni barierou, ktera cely pozemek chrani proti neautorizovanym osobam. Tedy lidem kterym nedal primy souhlas Tascher Osferatu. Dale pak take vytvari vlastni okolni atmosferu diky ktere, je v celem komplexu prijemna teplota i vlhkost...

V současné době dům trvale obývá Tascher Osferatu, Fujin Surashi a početné služebnictvo (zahradníci, kuchaři, opraváři, služky, komorníci a ochranka (úroveň Chunnin až Jounin) mnoho dalších k provozu potřebných povolání )

Jen jsem se zase pěkně usmál a na vše mu kývl. Potom jsem se znovu za ním vydal. Cítil jsem se mnohem jistěji, když mě vedl.

Dovedl jsem ho do jidelny a spolecne jsme posnidali. Pak jsem rychle umyl nadoby a dal mu lek po kterem ne nam nebylo poznat, ze byl kdyz tak osklive zbit... Pujdem do hali?.. Podivame se tam po Yoko...

Když jsme dojedli. Jen jsem poděkoval a pořád se rozhlížel kolem sebe. Nemohl jsem se toho pořád nabažit."Jo...jasně..." Usmál jsem se pak na Taschera."Ty máš Yoko rád, viď? Vidím ti to na očích a na tvém jednání a prostě postavení i jak se na ni díváš, když je u tebe..." Pousmál jsem se na něj.

No nemuzu rozhodne rict, ze bych pro ni nemel slabost... trochu jsem se usmal... To mi pripomina, ze sem s tebou chtel mluvit o tvem otci... Myslim, ze bych pro neho mel nejakou praci a pomoci mu i s tim jeho ehm problemem s alkoholem...

Jen jsem se na něj tak trochu překvapeně podíval."No...o to jen nejde...on pije...pije kvůli mamce...já...on dostává peníze, ale utrácí je za alkohol a pak to nestačí na ostatní věci...já se snažím vydělávat, ale práce není moc...kdyby si nějakou měl, rád bych jí dělal....bylo by mě jedno jakou...jen abych z toho měl nějaké peníze..." Tak upřímně jsem se na něj zahleděl.

No nejde o to, ze by se pro tebe nenasla zadna prace, ale musis pochopit, ze zivot jde dal. Nezlob se na me, ze ti to rikam, ale tvuj otec se utapi v sebe litosti a zapomina, co by chtela tvoje matka, kdyby stale zila. A to je aby se o tebe staral a hledal tvou sestru. Chapu, co je bolest straty vic nez kdo jiny, protoze jsem behem jedineho osudneho dne prisel o cely klan... Presto zivot jde dal a pokud to tvuj otec nevidi, nekdo by ho mel konecne takrikajic proplesknout a privest z5 do reality. Timto tempem znici nejen sebe, ale hlavne sve nejblyzsi a to jsi ty a tva ztracena sestra... Mohl bych vyrobit latku, ktera spusoby, ze tvuj otec pri pouhem pomysleni na elkohol, pociti jiste neprijemne pocity... Hlavne hned po prvni davce to neutralizuje veskery alkohol v tele... rekl jsem velmi presvedcive...

Jen jsem se tak vyjeveně na něj díval."J-jak toho o mě tolik víš? Udivovalo mě, že ví i o sestře a smrti mé matky. Nikomu jsem to moc neříkal a jemu taky ne, takže to bylo doceal překvapení."A to mu nemůžu udělat...on to nemyslí zle...je to hodný chlap a pokud to nebude chtít, tak to neudělám...musí se sám rozhodnout a já se o něj do té doby postarám..." Řekl jsem rázně a hodně přesvědčivě. Vše jsem myslel smrtelně vážně.

Jen jsem se an něj tak podíval."Já vím...a nerozčiluji se, ale nevím, jestli je to dobrý nýápad s tím osobním setkáním..." Jen jsem tak sklonil hlavu a zadíval se do země.

Jen jsem přikývl."Snad bude zrovna v klidu." Povzdechl jsem si."Tak kam teď teda půjdeme?" Zeptal jsem se ho.

No muzem jit k vam domu, nebo do haly

"No...asi teda k nám...raději bych to už měl za sebou. Hlavně musím vysvětlit, kde jsem byl..." Povzdechl jsem si a vydal se ke dveřím...teda aspoň jsem si to myslel.

No vidis tak jdeme...(presun)

Dorazili jsme k bariere a ja opet zopakoval ty pecete... Prosli jsem zahradou az ke vstupni hale... Tady mas mapu prizemi, budes se tu tak moc orientovat i sam, teda v prizimi. Dalsi patra jsem jeste nezakreslil. Budes tu bydlet mas tam obtazeny svuj pokoj, ten co jsi tam vcera usnul...

Jen jsem kývl na poděkování a převzal si mapu. Dneska už jsem měl všeho dost."Dobrou..." Bylo to jediné, co jsem řekl. Byl jsem mu opravdu vděčný za včechno, ale bylo toho na mě moc. Ještě jsem se na něj otočil."Díky...Tascher-kun..." Pak jsem se podle mapy vydal do svého pokoje. Hned jak jsem ho našel, došel jsem k posteli a věci hodil vedle ní. Plácl jsem sebou do měkký peřin a vůbec mě teď nezajímalo, že jsem oblečený. Se vzlykama jsem nakonec usnul.

Dal jsem si sprchu a zalehl do postele. Dnesek byl opravdu dlouhy a tezky den... A to se k tomu blizi Chunninske zkousky... po chvilce jsem usnul...

Ráno jsem vstal docela brzo. Musel jsem si něco vyřídit. Naházel jsem rychle na sebe věci a vyrazil z domu podle mamky ven. Bariéra mě pustila, ale radši jsem nezkoušel, jestli to jde zpátky. Vyrazil jsem směrem do centra vesnice.
Po delší chvíli jsem se dostal k jedné budově z nápisem "Uklízecí služba". Pomalu jsem vstoupil. "Jéé...ahoj Fujine, jestli jdeš kvůli práci, tak teď zrovna pro tebe žádnou nemáme..." Usmál se na něj příjemný postarší pán, který vypadl, že ho asi moc dobře zná."To nevadí Tendoshi-danna...já bych potřeboval jen vybrat peníze, které jsem si zatím vydělal..." Pokusil jsem se o úsměv, ale nebyl jsem v dobré náladě."Aha...to si ještě nikdy nevybral úplně všechno...stalo se něco? Vypadáš nějak smutně..." I ostatní se seběhli."Jestli tě zas bil nebo ti udělal něco jiné ho tak...""Ne,ne...všechno je v pohodě...jen ty peníze teď nutně potřebuji..." Hledali na něm nějaká zranění nebo něco, ale Tascherův lék byl velmi účinný. Jen s podezdřívavým výrazem mu předali asi 950 ryo. Jen poděkoval a odešel. Byla z toho trochu mimo, ale práce volala.
Já pak šel do obchodu nakoupit nějaké jídlo. Bylo ho docela dost a všechno možný, co je potřeba. Utratil jsem asi 350 ryo. Potom jsem se vydal teď už ke svému bývalému domu. Pořád jsem měl klíče a tak jsem si otevřel. V domě byl divný klid. Nákup jsem dal do kuchyně a šel se podívat, jestli otec spí. Spal. Jeho chrápání se neslo celou ložnicí. Věděl jsem, že bude dlouho mimo. Byl tu strašný nepořádek. Jen jsem postavil na stůl vodu a začal uklízet. Trvalo to necelou tři čtvrtě hodinu. Potom jsem začal připravovat jídlo. V kuchyni jsem se jen otáčel a tak byl týdenní meny asi do 2 a půl hodin připravené. Každý den jsem mu rozdělil do misek a napsal, co je to a na kdy to má. Bylo to různé...rýžové koule z masem, rámen, Dango a tak. Poslední jíldo, které jsem připravil na neděli byla Goyza. Dělávala to máma a mě to naučila. Otcovo to bylo nejoblíbenější jídlo, ale bylo drahé a složité. Uměl jsem to stejně jako ona a vždycky si na ni díky tomu v pěkném vzpomínal. Věděl jsem, že to stejně sní jako první a tak jsem to dal na začátek ledničky s ostatním jídlem. Stejně si to sníš, jak budeš chtít... Pousmál jsem se a povzdechl si. Potom jsem jen zaslechl nějaké zvuky v ložnici. Nemohl jsem tu být, když se vzbudí. Rychle jsem napsal vzkaz na ledničku ohledně jídla a na stůl položil 500 ryo. Sto jsem si nechal. Nebylo to moc, ale věděl jsem, že by neměl z čeho žít. Pak jsem rychle zmizel a v do tašky zabalil zbytek Goyza, které stačilo asi pro dva lidi. Musel jsem taky aspoň něco připravit Tascherovi, než se vzbudí. Už bylo docela pozdě a já doufal, že ještě spí a nehledá mě. Zmizel jsem jak pára nad hrncem.
Za nějaký čas jsem dorazil před rezidenci. Přemýšlel jsem, jestli mám zkoušet vejít a nebo ne. Radši jsem se jen posadil na zem a čekal. Snad se vyjde ven nebo se podívá z okna, aby mě viděl... Teplé jídlo, které jsem si položil na kolena mě příjemně hřálo. Bylo dobře zabalené, aby bylo ještě čerstvé. Nesla se z něj pěkná a lahodná vůně.

(Tohle je Goyza...

Jsou to z těsta udělané placky a v nich je náplň z vepřového masa, zelí, šalotky, chili, sojové omáčky a vajíčka...je to zapékané a většinou se to ještě nějak zdobí zeleninou a omáčkou...)

Probudil jsem se a protahl... Vstal jsem a roztahl zavesy a podival se z okna... Najednou jsem v dalce u hranice bariery uvidel sedet Fujina... Rychle jsem se oblekl a rychle zaletel k bariery a otevrel jsem ji... Kde jsi byl??? Cekas tu uz dlouho???... No pojdme dovnitr... pripravim neco k snidani... rekl jsem s usmevem

Jen jsem se tak trochu unaveně usmál."Ne,ne...nečekám..no...a...musel jsem si něco zařídit..." Snažil jsem se takhle to obejít, protože lhát jsem vůbec neuměl."A snídani nemusíš připravovat...něco jsem udělal...uvidíš..." Znovu jsem se usmál a prošel dovnitř. Čekal jsem až vyrazí on, abych mohl jít za ním.

Dosli jsme do domu a sli rovnou do jidelny... Tak co jsi to vlastne pripravil???... Krasne to voni... dodal jsem s usmevem...

Usmál jsem se."Ehm...díky...Goyzu..." A vydělal jsem to z kabele a připravil talíře, na které jsem následně položil 2 kapsy a každou ozdobil zeleninou a zalil šťávou z misky. Potom jsem ještě vydělal dresing a vše připravil na stůl."Je to recept mé mámy...pár věcí si upravila a přidávala tam i nějakou zeleninu a koření na víc...já tam jako překvapení dávám ještě sýry, který smíchám z tou směsí, tak snad ti to bude chutnat..." Poškrábal jsem se na temeni hlava a jen tak plaše se usmál."Kdyby si chtěl pak ještě...v misce jsou ještě 4..." Čekal jsem až se posadí on, než si sednu já. Přeci to byla slušnost.

Pani to vypada krasne, tva mama byla jiste genialni kucharka... Zasedli jsme ke stolu a dali se do jidla vse jsem s velkou chuti snedl a velice si pochutnal.. Takhle dobre, jsem tohle jidlo jeste nemel... Moc se ti to povedlo... itadakimasu...

Usmál jsem se."To byla...a díky...ještě mi to nikdy nikdo nepochválil, tak jsem rád, že ti to chutná...opravdu..." Znovu jsem vstal."Jestli už nechceš, tak to uklidím a zbytek, když tak dám do ledničky... jo?