First topic message reminder :

"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

Snažil jsem se dívat jinam. "Já mu říkal, ať to nehulí!! To, že to musel zapít několika flaškama, protože nemohl dýchat... za to jsme já nemohl!" fńukal jsem dál "Jsi na mě hrozně zlá!" popotáhl jsem, vzal Niji a cvrnkl ji do čela. "Půjdeme spát, co ty na to Třešničko! Tatínek to potřebuje!"

Sledovala jsem ten sněm okolo a i to, jak se dům rychle a pěkně jistě vyprazdňuje. Jen jsem pokrčila rameny a vstala, strčila jsem už prázdný hrneček do dřezu a znovu sebou kecla do křesla. Měla bych něco dělat, jo.. rozhodně bych měla něco dělat. Možná půjdu do tréninkové haly a počkám, jestli se ukáže Kalion, měla bych ho něco začít učit, chunninské zkoušky se neodvratně blíží.. Zavřela jsem oči při návalu myšlenek a hned na to je prudce otevřela a sama pro sebe se usmála. Yosh! Jdeme na to! Mohla bych si taky zatrénova, když už jsem v té dobré náladě. Usmála jsem se a také opustila dům. (Přesun)

,,Nejsem zlá." pověsila jsem se mu na ramena. ,,Jen jsem měla strach, víš." kousla jsem ho do ucha. ,,Tak my jdeme. Prosím tě, dej na ni hlavně pozor." pousmála jsem se a zamávala oběma a i s PiliKKou se vydala do její kanceláře.

"Haaaai!" kývl jsem, vzal Niji a vyšel nahoru. Podle dceřiných věcích po celém pokoji jsem poznal naši ložnici a zapadl do ní. Převlékl jsem Niji a uložil ji do postele, sám jsem si lehl vedle ní a hned na to spokojeně usnul.

Po velké psychické dřině xD jsem se vydal znovu do domu.Vešel jsem dodomu a zabouchl dveře.Ach prázdno..Takže to byl se..Jaká škoda!Praštil jsem s sebou na gauč a vzal si do ruky rohlík který jsem začal posmutně žužlat.

Vešla jsem načuřeně dovnitř, sedla si na gauč a... "Jéééé!" vykřikla jsem, když jsme zjistila, že se gauč hýbe xD. "Aki!" usmála jsem se na něj.

Něco mě zbudilo ze sladkého snění.''Ehm co to?''vyjekl jsem a vyskočil do sedu.''Ehm zdál se mi takový divný sen..Byla cítila jsi a..všechno to prostě..''Řekl jsem nerozvážně a zamyšleně se podíval do země.

Vzala jsem jeho tvář do dlaní a políbila ho. "Ale já cítím!" pousmál jsem se. "A jsem hrooozně utahaná!" zazubila jsem se.

''Řekneš mi vše ráno..Jsi vážně moc utahaná'',vyplázl jsem na ni jazyk a povalil ji..Přitáhl jsem si ji pevně k sobě a usnul..

"S tím tvým spaním musíme něco udělat!" políbila jsem ho na čelo a položila jsem mu hlavu na hruď. Cítila jsem jeho teplo, což mě naplňovalo příjemným pocitem...

Probudila jsem se a protáhla se. "Ummmmm!" nadšeně jsem se usmála. Měla jsem TAKOVÝ hlad! Vešla jsem do kuchyńky a snědla pár dango knedlíčků, potom se oblékla, vzala si klobouček xD a košíček xD a vydala se do pouště. Potřebovala jsem nějaké bylinky do zahrádky^^.

Vzbudil jsem se a vyskočil z postele.Kde zase sakra je?Rozhlížel jsem se kolem sebe.Pomalu jsem se domžoural k ledničce a vzal si večerní snídani.Vážně s tím spaním musíme něco udělat..Ušklíbl jsem se,vytáhl mléko a nalil ho do sebe.Vyšel jsem před barák,a sedl si na stromek,přičemž jsem sledoval jestli nepřijde.

Po době čekání jsem se rozhodl že to nemá cenu.Vešel jsem dovnitř,vzal si mé věci co jsem si přinesl a přivolal jestřába,kterého jsem nasměřoval směrem do Konohy..(přesun)

Dorazili jsme domů, pustila jsem PiliKKu a otočila se na ní. "Jdu si lehnout, Pili. Dobrou noc a.. Děkuju.." Špitla jsem s úsměvem, načež jsem odkráčela do svého pokoje, kde jsem si lehla a s pár myšlenkami.. i v mžiku usnula. Dnešek mě zmohl víc, než jsem si myslela.

Přišel jsem a zaklepal na dveře.
Nikdo neotvíral "asi ještě všichní spí nevadí přijdu jindy"
(presun)

Vešla jsem do domu, vyšla pomalu do patra a nahlédla do dětského pokoje. Amayo sladce spala v modrém povelčení, tiskla k sobě medvídka... pohled mi padl na druhou prázdnou postel. Otočila jsem se a odešla do druhého pokoje. Přiklekla jsem si k posteli a dívala se na spící, klidnou tvář své studentky. "Yoko.." zašeptala jsem zoufale.

Zaslechla jsem povědomí hlas někde vedle sebe. Cukla jsem sebou a okamžitě se probrala a rozhlédla se. Všude tma, vedle mě tmavá silueta. Protřela jsem si oči a konečně rozpoznala černovlásku. "Umm, Pili?" Její tón hlasuc mě trochu vyděsil, posadila jsem se. "Stalo se něco?"

Sklopila jsem hlavu. "Já... potřebuju tě, stalo se něco.. hrozného, nevím si rady, jsem... v koncích..." zašeptala jsem tiše, klepajícím se hlasem. Stejně tak se mi klepalo i celé tělo, byla jsem úplně mimo.

Sledovala jsem její reakci a v hlavě přemítala ty nejhorší scénáře. "Pili.." Zašeptala jsem, věděla jsem, že zřejmě potřebuje vědět, že tady pro ní někdo bude vždy, když bude potřebovat. Objala jsem jí. "Uklidni se, bude to dobré, jen se uklidni, ano? A v klidu mi řekni, co se stalo, najdeme nějaké řešení, uvidíš.." Pokusila jsem se o pousmání a pohladila ji po dlouhých černých vlasech. Pak jsem se odtáhla a sledovala, její reakce. I když mě její chování vyvádělo z míry. Neměla jsem nejlepší pocit.

Třesoucí se ruce jsem si složila do klína. "Byl tu Orochimaru... nebo něco co z něj zbylo, já nevím.. řekl mi, že má Rukiho, a že pokud nechci vidět jeho mrtvolu, mám mu dát Amayo..." hlas mi přeskakoval, jak jsem ze sebe tu otřesnou zprávu nedokázala vysoukat. "Co mám dělat? Jak se mám rozhodnout, které dítě zachránit a které vydat do jeho rukou? Jak mám vědět, co je správné, co udělat?! Jak se máme rozhodnout mezi nimi, nedokážu se rozhodnout, které z nich ztratím, nevím jak o udělat... jak mám odsodit něco, co jsem devět měsíců nosila a pak se o to starala, milovala to a miluji... Yoko pora'd mi, pora'd..." zněla jsem... nezvykle vyděšeně, nenormálně...

pomalou chůzí jsem dorazil až do suny...poté hned k domu od PiliKKy a zaklepal poté jsem vysílený padl na klena

Trochu vyděšeněji jsem jí pozorovala, hledala jsem v duchu správná slova.
"Pili.. Nevím, nevím, co na to říct. Jak.. Jak ti pomoct.." Zmlkla jsem a snažila se uspořádat si myšlenky. "Víš, Pili myslím, že lepší bude všechno promyslet a tak.. Jsme z toho trochu mimo, myslím, že si to musíme obě pořádně promyslet, abychom věděli, co dál, ano? Hlavně nedělej unáhlené rozhodnutí, všechno se dá nějak vyřešit" Pousmála jsem se a stiskla jí ruku.

"Hai..." kývla jsem hlavou. "Máš pravdu... musím to promyslet, nemůžu to usmpěchat, jde tu o životy mých dětí.." zamumlala jsem a vstala. "Půjdu do kanceláře, jdi taky pracovat... sejdeme se večer a snad... budeme úspěšnější!" došla jsem ke dveřím, otevřela a rychle si přiklekla k příteli. "Kisuke...!" sehla jsem se k němu a zkotrolovala jeho funkce. "Aspo'n, že Tsukiko splnila slib.." zamumlala jsem. "Yo prosím vezmi ho do nemocnice... musím do kanceláře!"

"Ne...nechci do nemocnice...jsem v pořádku" držel jsem se za rameno

Došla jsem ke dveřím, k tomu ruchu tam a bšimla si Kisukeho. Trochu nevěřícně jsme ho pozorovala. Moc zpráv na jeden den.. Pak jsem zaslechla PiliKKu a přikývla. Všimla jsem si, jak rychle pak odešla, vzala jsem Kisukeho a bez řečí ho odvedla do nemocnice.
(Přesun)