First topic message reminder :

"Proč?" nechápavě jsem na něj zamrkala dlouhými řasami. "Jsi přece můj sensei, jsem na to hrdá!" odporovala jsem přesvědčivě.

Zastavil jsem se u domu a zaklepal na dveře .. když nikdo neotvíral, posadil jsem se vedle dveří a zrušil henge.
Doufám, že dorazí dřív než mě někdo najde .. povzdechl jsem si a zavřel oči

EDIT [23:05] : jelikož se stále nikdo neukazoval, schoval jsem se do zahrady u domu, kde jsem usnul

Došla jsem do domu a poslepu našla postel, okamžitě jsem usnula.

---------------------------------------------------------------

Ráno jsem se probrala, no ráno, vždyť byl skoro večer! Opláchla jsem se, převlékla a připravila. V kuchyni se aspoň napila a pak mířila do tréninkové haly.
(Přesun)

Vpadla jsem do domu a automaticky za sebou zavřela dveře.. Dům mi přišel tak nějak.. prázdný. Až příliš prázdný.
Mlčky jsem vystoupala po schodech nahoru a zamířila do svého pokoje, jen jsem se rychle opláchla a pak už zamířila do postele. Vrhla jsem kradmý pohled na okno a po chvilce usnula jen s jednou myšlenkou. Brzo se vrať.. Pili-chii..

Když jsem uslyšel bouchnutí dveří, došel jsem k nim a zatáhl za kliku, když se otevřeli, pousmál jsem se.
To je moje šance .. snad tam není nikdo koho bych nečekal ..
Tiše jsem se přesunul dovnitř a zamířil do obýváku, kde jsem si sedl do křesla v rohu a čekal ve tmě na raní světlo.

Probudila jsem se, jak jinak než pozdě, v čemž mě utvrdil i pohled na hodiny. Vstala jsem a šla se do koupelny umýt. Pak jsem se rozešla po schodech dolů, razila si to cestou přes obývák, když mě něco zastavilo. Něco.. Zarazila jsem se v půlce pohybu a jen hlavu otočila na osobu sedící u mě doma. Nevěřícně jsem na spícího Daisukeho zírala.
"Da-Daisuke?" Zeptala jsem se ho. Asi mám vidiny, chtělo by to pořádně studenou sprchu.

"Ohayo gozaimasu" pousmál jsem se
"už jsem myslel, že se neprobudíš .. jsem rád, že tě zase vidím" vytáhl jsem malou taštičku a z ní Dango zabalené v sáčku.
"když už jsem tu, tak jsem ti přinesl něco dobrého na zub"

Jen jsem nevěřícně kroutila hlavou nad.. Nad jeho úplně klidným jednáním. "Jak si, kde si.. co.. kdy.." Mumlala jsem nesrozumitelně páté přes deváté. Tak, mohla bych se už vyžvejknout. "Proč nejsi v Kiri? " Zeptala jsem se ho a dál si ho prohlížela. "Nediv se, že jsem tak překvapená. Neviděla jsem tě přes dva roky a.. A není normální potkat u sebe v obýváku starého známého, který mi nabízí Dango" Dodala jsem a trochu se ušklíbla.

"dejme tomu, že jsem se šel projít a sbírat informace ... v kirigakure byl vás všestraně nadaný Uchiha" musel jsem se ušklíbnout nad touto ironií
"a mě by zajímalo co víte o jeho prokleté pečeti" zadíval jsem se na ní a vzal si kuličku Danga.

"Aha.." Dodala jsem a změřila si ho podezíravým pohledem. Ano, byl to přítel, jsme s Kiri ve Spojenectví, ale ostražitost nikdy neuškodí. Sedla jsem si vedle něho na gauč. Jeho otázka mě překvapilo, hrklo ve mě, ale poslední dobou jsem se rozhodla změnit svůj přístup k ostatním, jisté události mě k tomu i donutily. Kisuke?! V Kiri?! Co tam dělá?!
"Zřejmě máš na mysli Kisukeho Uchihu.." Podotkla jsem a zamyslela se. "O jeho prokleté pečeti? Nic moc nevím.." Odpověděla jsem a pokrčila rameny. Ano, trochu jsem mu kecala, jenže s událostí ohledně Kisukeho jsem měla spoustu problémů, navíc pak ještě s tím Katashim. Něco si můžu nechat pro sebe. Doufala jsem, že m uvěří, tak jsem rychle změnila téma. "Jinak, co nového v Kiri?" Zeptala jsem se.

"proč tak rychle odstupovat od načatého tématu .. dozvěděl jsem se, že Kisuke si nechal dát prokletou pečeť dobrovolně .. myslí si, že zesílí a pomůže tím Pilice .. můj názor je ten, že by měl zemřít i s jeho pečetí, než dostane rozkazy od Tsukiko" zamyslel jsem se
"mimochodem v kiri je celkem chaos .. ale to už se mě netýká"

"Do Kisukeho záležitostí mi nic upřímně není. Pokud si jí nechal dát dobrovolně, je to jeho věc. Netuším, proč je v Kiri. Ovšem, Kazekage je mimo vesnici, nemám ponětí, kdy se vrátí, takže pokud nás Kiri o něm informovala, neměli jsme se to jak dozvědět.." Dodala jsem a pak se na něj zvědavě podívala. "Netýká?" Povytáhla jsem obočí.

"to asi těžko .. chce tu pečeť ovládat, takže šel za Hitomi z osobních důvodů .. jenomže Hitomi jí sama ovládá jen málo .. takže je více než pravděpodobné, že půjde za Tsukiko .. ale to už je taky věc vaší vesnice" Poté jsem ukázal na krk, kde bývala čelenka kiri.
"nejsem její součástí .. už to není moje věc, ale Kisukeho chci dostat za každou cenu .."

Ke Kisukemu jsem se nevyjadřovala, až se PiliKka vrátí, informuji jí. Baka no Kisuke."Nejsi její součástí, takže jsi.. nukenin?" Zeptala jsem se ho znovu, čekala jsem kladnou odpověď. "Chceš dostat Kisukeho proto, protože má prokletou pečeť?" Zeptala jsem se ho znovu a podepřela si bradu rukou.
ůVidíme se poprvé po dvou letech a nezahrnuješ mě teda šťastnými zprávami.." Podotkla jsem.

"dejme tomu, že nukenin jsem .. a Kisukeho nechci dostat jen protože jí má .. chci ho dostat protože jí použil v blízkosti nevinných lidí a hlavně mé studentky .. nebýt toho, že jsem tam byl já, Himi by si všimla nejspíš pozdě .. a nebýt jí už mohl bejt mrtvej .. jaká škoda, že jsem to neukončil rychleji" přimhouřil jsem oči při té vzpomínce.

"Neumí tu pečeť ovládat, a ani já ani ty si neumíme představit, jaké to musí být.. Nebudu ho tu obhajobat, nebyla jsem přítomna v té situaci a ani nemám chuť se s tebou hádat, Daisuke. Kdysi dávno jsi mi řekl, že oba neděláme to, co bychom měli. Nechováme se jako ANBU. Projevujeme city a stále to tak je, i ty projevuješ nenávist.." Dodala jsem a posléze vstala, podívala jsem se na hodiny.
"Omlouvám se, nebyla jsem příliš pohostinná. Jelikož jsi nukenin, správně bych tě měla nahlásit hlídkám a nechat tě zavřít, ale neudělám to, už jen proto, protože tě beru jako přítele. Všechno se obrací.. Ale k horšímu a vím, že bude ještě hůř. Nejsem tu od toho, abych ti dávala kázání, ale.. Rozhodl ses správně Daisuke? Už kvli tvé studentce, Himi a ostatním.. Chceš se dát na dráhu těch, které nenávidíš a zahodit tak své sny?" Zeptala jsem se ho, přičemž už jsem se otáčela k odchodu. Jeho odpověď mě zajímala, ať už byla jakákoliv.

"nejsem nukeninem proto, že bych chtěl páchat zlo proti své vesnici a někomu koho mám rád .. jsem nukeninem proto abych svou volností urychlil svůj cíl .. a proto abych nenarušil spojenectví mezi Kiri a Sunou" položil jsem sáček s dangem na stůl a vydal se též ke dveřím "a děkuju"

"Víš, nikdy nevíš, proč se kdo stal nukeninem.." Dodala jsem, spíše jen podotkla. "Je to tvé rozhodnutí, jen.. Aby jsi pak nelitoval" Dodala jsem a pokusila se o menší úsměv, to už jsem stála před domem.
"Já jdu trénovat svůj tým a.. Zřejmě se už neuvidíme, ale.. Dávej na sebe pozor, ano? Sayonara, Daisuke.." Pousmála jsem se a lehce mu rozcuchala vlasy. Pak jsem odešla.
(Přesun)

Hm .. zodpovědný sensei .. pousmál jsem se
"ještě se uvidíme .. toho se nebojim .. prozatím sayonara" pousmál jsem se a rozeběhl se v henge pryč ze suny.

Dolevitovali jsme až k domu. Před chvilkou jsem odešla a zase se vracím.. Tu myšlenku jsem nechala plavat, otevřela jsem dveře a vpustila oba dovnitř. "Umm, jděte do obýváku.." Řekla jsem a hned na to zmizela v koupelně. Začala jsem se přehrabovat poličkami. "Tady není, tady taky ne.." Mumlala jsem si pro sebe, až se pár přípravků a gelů válelo po zemi. Ještě, že tu není Pili, zabila by mě.. Ušklíbla jsem se. No, já to potom uklidím.. Konečně jsem našla to, co jsem hledala. Vrátila jsem se s lékárničkou zpátky.
"Umm, vyhrň si triko a ukaž mi všechny ty šrámy.." Zamumlala jsem neutrálně l Fujinovi a začala se přehrabovat v lékárničce.

Nechal jsem ho dal levitovat uprostred pokoje aby ho Yoko snaz osetrila... Yoko takhle to bude snazsi... Potom jsem se otocil na Fujina Udelej co rika a bud v klidu vse bude OK... (sice jsem to psal do MP, ale asi to nevis. Takze posli mi please tvuj Skype Fujine.. Nebo si me pridej sam .. mam svuj Skype napsanej u postavy )

Jen jsem přikývl. Bylo stejně celé potrhané a od krve. Trochu z bolestí jsem si ho celé sundal, protože vážně z něho moc nezbylo. Jen jsem tak trochu ostýchavě tikal očima sem a tam. Ještě nikdy jsem u někoho jiného v domě nebyl a cítil jsem se trochu divně.

(Poslal jsem ho...sorry...ono jde špatně vidět, jestli máš novou zprávu xDD)

Konečně jsem vytáhla onu zázračnou mast, kterou nám, když jsme byli s Pili malé, patlala babička na jakékoliv rány.
"Umm, nelekni se. Bude to trochu víc štípat, chvíli to bude hodně nepříjemné, ale pomůže ranám, aby se zacelily. Jak říkám, nejsem medik, vyznám se jen v jedech a první pomoci, nedokážu určit, jestli nemáš vnitřní poranění, ale kdyby cokoliv. Řekni.." Dodala jsem, no to už jsem mu na záda a břicho patlala mast.
"Tak hotovo.." Pousmála jsem se po chvilce. "To triko už nepoužívej.." Zhodnotila jsem krvavé a roztrhané triko. Pak jsem vytáhla pár obvazů a náplastí. Obvazy jsem mu obtočila kolem šrámů a postižených míst na hrudi a náplasti nalepila na obličej. "To je myslím vše, co pro tebe můžu udělat. Pro dnešek si odpočiň.. Můžeš, můžeš tady zůstat, stejně tu teď nikdo není.." Dodala jsem. "Nepřepínej se, jasné?" Dodala jsem zcela vážně. "Díky Taschere, ale myslím, že ho můžeš nechat položit na gauč.." Dodala jsem směrem k Tascherovi. "Je to to nejmenší, co pro tebe můžu udělat, Fu.. Odpočiň si, myslím.. že dnes asi stejně domů nepůjdeš, v tomhle stavu.." Řekla jsem znovu, pak vstala došla do kuchyňky pro led. Pak jsem se znovu vrátila. "A tohle si přilož na to oko, snad otok do večera přejde.."

Docela to štípalo, ale jen jsem se nehnutě díval, jak mě ošetřuje. Ta bolest předtím byla mnohem horší. Na vše jsem kýval jako osel. Při poznámce o triku jsem se na něj jen podíval a pak se na Yoko ze široka usmál."Nebudu..." Nakonec mě obvázala a zalepila mě rány náplastí. Ještě jsem ji musel slíbit, že se nebudu přepínat. Potom jsem si od ní vzal led a přiložil si ho na oko."Já...nechtěl bych vás otravovat...už jste toho udělali dost...a já ještě u nikoho jiného nespal. Nechci aby se zase otec zlobil..." Protestoval jsem o tom, že bych tu měl zůstat.

Jen jsem při jeho protestech pokrčila rameny. "No, pochybuju, že by si v tomhle stavu domů vůbec došel, ale bránit ti nebudu" Dodala jsem. "Jak jsem řekla, dům je obrovký, jsem tu skoro jen já a před tebou tu už bylo mnoho jiných. Jsme něco jako hotelový servis u Akasuny. Ne, naštěstí se to zlepšilo a jak je zřízená ta nově obytná část, tak je tu klid, ale to neznamená, že tu nemůžeš být. Nechci, aby ti otec udělal něco dalšího. Měl by sis s ním promluvit. Nechci ti dávat kázání, do tvých problémů mi nic není, ale myslím, že by to bylo lepší. Važ si toho, že máš ještě rodinu a nenech si ji vzít, pokud ji miluješ.." Dodala jsem s menším úsměvem na rtech.