Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Nechala jsem se obejmout.
Dobře, za zkoušku nic nedám, půjdu se tam s tebou podívat.
Pak jsem si vzpoměla na tu zmínku o nukeninech.
Já, vlastně vůbec nevím, co bych s těmi nukeniny měla dělat. Jedním z nich je sensei a druhým Akihiro, který teď ale leží v nemocnici s rozmixovanými orgány. A ze mě je vlastně neoficiální zástupce Mizukage, takže bych ho hned jak se probudí měla dát uvěznit, protože jinak určitě zase uteče s tou, chvíli jsem vzpomínala jak že to Lizzy říkala to jméno,Reinou.

"Reinou ?..."
Prekvapene som povedal ale ešte som u nej ostal no potom som odstúpil .
"Akú Reinu vlastne myslíš ?
Snáď nie tú .... žeby ju oživili ?
Tsss ... to sa zasa dejú veci no ale pôjdem sa tam stebou pozrieť a pomôžem ti stým je na teba toho určite veľa .
A isto ste ešte oslabený ak na vás niekto prevedie útok tak neviem či by ste obstáli ."

Zakroutila jsem hlavou.
Nevím s jakou Reinou, jediné co oní vím je její jméno a to, že má draka, který se jmenuje Dag.
Povzdechla jsem si.
Teď by opravdu nebyl žádný problém zničit Kiri. Z Akihira a senseie jsou nukenini, mizukage někam odešla, Lizzy říkala, že trénovat a Lizzy, tak ta se potom, co jsme donutili prokletou pečeť stáhnout, sebrala a utekla z vesnice se slovy, že jde zabít Tsukiko, prohrábla jsem si vlasy.
Je to bláznovství, už jí jednou porazila a navíc jsem jí vysála minimálně polovinu čakry a ona hned na to utekla, šeptala jsem si pro sebe.

Vzdychol som si a pozrel som k Roke .
Máá toho veľa takýmto tempom sa môže aj zrútiť no je silná keď to ešte takto zvláda .
"Poďme sa teda ešte pozrieť k Hokagemu keď tam nebude pôjdeme sa pozrieť sami po medikoch dobre ?"

Přikývla jsem.
Fajn, sice jsem tam čekala celou noc, ale to neznamená, že tam nemohl teď přijít, vzdychla jsem a pokrčila rameny.
Tak teda pojďme.
Vydala jsem se směrem ke kanceláři.
(přesun)

presun .

Už podruhé v dnešním dni jsem se procházela po Konoze. Tentokrát v o něco lepší náladě, za což jsem vděčila hlavně Narutovi.
Vůbec se to tu nezměnilo, je to tu pořád takové .... vřelé.

Ja som mieril za Rokou bol som trochu mimo ani som nevedel z čoho no mysľou som bol skôr inde .

Obrátila jsem se na Naruta, který se tak trochu zpožďoval.
Sensei, ten medik má stejné jméno jako vy. Nidky dřív mě to nenapadlo, ale vy pocházíte z nějakého klanu?

"Moja mama ... bola z klanu uzumaki teda je ."
Posmutnel som .
"No oni ju oživili a teraz je na strane zla ... a niekam sa vyparila aj ona no tento klan má viac chakry dá sa povedať a je zdatný v pečatiacich technikách ."

Překvapeně jsem zamrkala, ale trochu jsem posmutněla, když jsem slyšela o jeho matce.
Aha, to jsem nevěděla. A víc čakry, to jako tolik jako má Akihiro? Ten se zásobou čakrou vyrovná Biju. Vzpoměla jsem si na něj a na to, že ve mě teď proudí ještě minimálně polovina jeho čakry. Trochu jsem se zamračila a podvědomě jsem přejela rukou po jílci Samehady.
No nic, co kdyby jsme se šly ještě jednou podívat k tomu Uzumaki Aliimu domů? Nebo můžeme ještě zkusit nemocnici.

"Kľudne a zas to asi nie ale ako niečo ako tak skoro polovička jednoocasého hej ... lebo na kyuubiho vážne z ďaleka nikto nemá ."
Usmial som sa a namieril som si to teda k nemocnici potom som zastavil .
"Umm teda kam že to teda pôjdeme ? K nemu či nemocnica ?"

Pokrčila jsem rameny.
No, v nemocnici nám aspoň řeknou, když tam nebude, takže asi tam, dodala jsem nakonec a zamířila jsem si to stejně jako Naruto k nemocnici.
(přesun)

presun.

Prešiel som do ulíc spať sa mi naozaj nechcelo .
Mal som v pláne na celovečernú prechádzku aj keď som bol možno unavený .
No keď tak som si na chvíľu sadol na Rongua a on už bol dosť silný aby ma mohol niesť ale to len na chvíľu nechcel som ho tak využívať .

Nakoniec som sa zasa vydal zasa na tréningové miesto .

Doběhla jsem do ulic. PečeŤ jsem odvolala. Poskládala jsem pečeťe a vyvolala tornádo.
,,Hyouton: Souryuu Boufuusetsu!" Z dlaní mi vylétli dva draci, kteří zničili dva domy a začali se proplétat. Vzniklo obrovské tornádo, které se řítilo ulicemi a ničilo všechno a všechny, co mu stáli v cestě.

"Jde vám to, má drahá!!ů usmála jsem se nadšeně a zvedla ruce. "Ještě vám pomůžu!" nadechla jsem se a foukla směrem na tornádo. Zvedla se rapidní vlna vzduchu, která se opřela do tornáda a ještě ho zvětšila.

Nedokázala jsem se usmát. Cítila jsem se strašně prázdně. Dívala jsem se, jak se domy hroutí, padají na vesničany. Jak vesničané utíkají, děti pláčou. Jak si všichni naží zachránit životy.
,,Ironie, že já budu vrah." prohodila jsem jen tak a kouslase do rtu, který jsem si prokousla. Pomocí krve jsem si přivolala kosu, se kterou jsem máchala okolo a to zamrzalo a následně se tříštilo. Bylo mi jedno, jestli jsou to stavby nebo lidé.

"Ale jde vám to, moje milá! Chci něco vědět... rpoč jste to své dceři udělala?!" zajímala jsem se. Pak jsem se kousla do prstu a nechala stéci krev. "Ryūketsu no ryū misairu!!" vykřikla jsem a dívala se jak se krev formuluje a řítí se na domy.

Přiběhla jsem tam, kde jsem slyšela nejvíce hluku. Díky byakuganu jsem měla přehled o všem. Krve by se ve mně nedořezal, ale byla to pravda. Bylo to skutečně tak.
"Hm. Tady si někteří myslí, že jim to projde tak snadno?"

Rozmáchla jsem se a jednou ranou přesekla dva lidi najednou.
,,Věděla jsem, co přijde...Vím, že to tu nepřežijeme...CCo by pak dělala Niji sama? Bez rodičů? Aby ji někdo použil jako schránku nebo nástroj? To bych nedovolila!..." odhrnula jsem si vlasy z čela a rozmazala si tím krev z lidí, které jsem zabila. ,,Proto jsem to udělala takhle..Když má klan Yamada zaniknout, tak všichni členi.." zamlulala jsem a zahleděla se na Mikomi.
,,Nemyslí, ale stejně jsme se pokusili." ušklíbla jsem se a tornádo se snažila ještě chvíli udržet.

Podívala jsem se na dívku. Její oči mě zaujali. "Ááá slečna od Hyuugu, že?!" usmála jsem se mile. Zvedla jsem ruku nad sebe. Z nebe se zpustil blesk a dvezl se mi po dlani. Otočila jsme jí proti dívce a jako oštěp po ní hodila.

Z nemocnice jsem rychle přispěchal za hrozivými výkřiky, otřesy a zastrašujícími výbuchy.
Když jsem se dostal na místo, zahlédl jsem Mikomi a několik dalších postav na první pohled nerozeznatelných.
Co to do prdele je..

Ušklíbla jsem se, i když jsem měla sto chutí dát volný průchod svému vzteku. To by však nepomohlo. S ledovým klidem jsem na ni pohlédla.
"Nezbývá mi, než vás zastavit."

Bohužel jsem si všimla, že na mě cosi letí. Takže jsem útok prozatím vynechala a ubránila se kaitenem.



"Ano, slečna od Hyuugů." a bohužel velitel jouninů... to mi bude čert dlužen.