Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Iba som sa usmial .
"Zas takto dopredu rozmýšľať ?
To ja neviem či nám to tak dobre vydrží predsa len ty už si asi mala viac hlapcov a ty si moje prvé dievča tak som ešte neotesaný takže časom ťa to možno so mnou omrzí.
Ale podľa mňa to zasa taký problém nieje predsa len ja som to tak aj plánoval lebo som ani dievča nemal tak že budem učiť svojich žiakov .
A aj tak skombinovať to trošku z Inuzuka klanom kto vie možno by to pomohlo .
Ale počkať ... ako by tak vyzerali moje deti keby som nejaké mal ."
Chvíľu som bol ticho .
"No neviem ,neviem ....
Ale hovorím to je veľmi do ďaleka .... predsa len to je tak druhý deň v podstate .
Umm ale ja potom možno na jeden či dva dni zmiznem ale nieje to isté no nie teraz keď tu mám teba keď bude nejaká misia ."

"Jak by vypadaly... Asi by měly bílé oči, roztom...Hebký ocásek a ouška." rozesmála jsem se. "víš, já sice měla víc chlapců, jak říkáš, ale nikdy jsem ty dva nechtěla opustit. To já jsem omrzela je ne oni mne. A časem už jsem nikoho nechtěla, chtěla jsem být jen volná, aby mě takhle znovu někdo nezklamal." pokrčila jsem rameny.
"Ano, na dva dny odejít, a víš proč? Chceš zabít tvého bratra, víc než dva roky to máš v očích a já nechci, aby se ti něco stalo. Nikdy tě nenechám jít samotného. Ani předtím jako kamaráda, ani teď jako svého přítele."

"Ehmm že ty ma máš vždy prečítaného .
Ale teraz nie , teraz to je kvôli mojemu kuchiyose vážne .
Je to mystické stvorenie .
Ktoré musím nájsť .
Ale akosi to nejde ."
Chvíľu som bol ticho no potom som zasa spustil .
"Umm takže oni teda opustili teba hmmm no uvidíme ako to bude teraz ."
Trošku som sa zašklebil aj tak som bol stále trošičku nedôverčivý .
"Vieš inak o tom že som vživote nebol v tvojom sídle ?
No ale ako som počul že čo sa ti tam stalo tak som ťa tam radšej ani nenavštívil .
A toto som potom nehovoril že tam chcem ísť ."
Stranil som sa radšej sídlam kde je viac ľudí .
Po chvíli som aj dojedol .
"Rybu som vážne dlho nemal .
Zmena je vždy dobrá , ty inak stále môžeš takto dango ?"

"Mám ho ráda, i když dřív jsem raději ramen. Už ani nevím proč." pousmála jsem se.
"Před dlouhou dobou mi místo jídla úplně stačil černý čaj... Ale mám s ním spojeného svého bývalého přítele, takže... Jsem jednoho dne prostě všechen vyhodila a začala pít kávu." rozesmála jsem se.
"Pravda, moc jsem se nepolepšila." při zmínce o sídle jsem nejdřív zbledla, potom zčervenala.
"Co se mi tam stalo?"
A jestli myslí to, co myslím, že myslí, pak zemře ten, kdo o tom před ním mluvil...

Len som sa zasa trochu usmial a zastrihal som ušami .
"Umm nič nič ... to je jedno ."
Povedal som mierne zo smiechom .
"Tak nejdeme sa radšej preisť ?"
Chcel som odbočiť od témi .
"Umm no teda pokiaľ si ešte nechceš niečo objednať alebo tak ?
No a teraz ma napadlo vieš ako ja stále používam oheň ?
Videla si naposledy čo s ním už viem ?
Chcel by som vedieť čo by proti tomu robil potom hyuuga ale to až keď bude čas vôbec to nespechá ."

Zaujatě jsem se k němu pootočila a naklonila hlavu mírně na stranu.
"Co se mi stalo v sídle? " začala jsem pociťovat mírný tik v oku. Na mém výrazu bylo jasně znát, že jeho další slova téměř nevnímám a neodpovědět mi po pravdě se rovná sebevraždě.

"Ehm ... jáá no ... umm iba ... som sa dopočul že ťa tam načapala rodina .. umm to je všetko len som to začul ."
Zasa som zastrihal ušami .
(Som nebol doma no už som som bol u súseda XD)

"Načapala rodina... Při čem?" rozhodla jsem se ho trochu potrápit.
Lidé toho napovídají... Alespoň, že neví, při čem mě načapala Naomi, ještě by se mě bál...

"Pri intívnej chviľke spartnerom ."
Povedal som to takto až po chvíli lebo som nechcel povedať úplne presne všetko .
Tak moje uši čujú veľa a hlave keď som šiel okolo tak Naomi sa nedala na ulici prepočuť aj keď sa rozprávala asi z mačkou .
No aj tak som sa na nič iné nezmohol .
"Vieš že je niekedy nepekné takto vypočúvať ?"

"He he..." koutky úst mi cukaly do úsměvu a po poslední větě jsem se naplno rozesmála.
"Vypadáš... Nervózně." pokrčila jsem rameny. "Vždyť... Milovat se s někým je... Normální." nějakou chvíli jsem hledala správný výraz a sledovala při tom pozorně jeho obličej zvědavá na jeho reakci.

Možno som trošku zčervenal ale pokrútil som hlavou a do tváre mi padla ofina čo som mal viac na stranu .
Jedno uško som pokrčil a druhé bolo narovnané .
"Hej normálne ... a čo myslíš ako to je pre mňa normálne ?
No a ja o tomto som aj tak vôbec z nikým ani nerozprával a tak takže je to pre mňa také tiež iné ."
Naozaj ma hnevalo keď ma niečo takéto rozhodilo .

Pořád jsem se usmívala.
"Já vím. Se mnou o tom také nikdo příliš nemluvil." pokrčila jsem rameny. "Zjistila jsem si to sama. Nakonec." líbilo se mi, jak zčervenal. Líbilo se mu občas ho vyvádět z míry.
"Je to ještě hezčí než líbání. Mnohem lepší..." ke konci proslovu už jsem zvláštně, svůdně šeptala.

"Tak ... to ti verím ... "
Dodal som potichu a pozrel som k nej .
Rukou som si radšej odrhnul vlasy z tváre lebo som ani nevidel poriadne .
Vždy som ich mal tak aby som videl .
"Ale aj toto je príliš dopredu .
Možno sa ti bude zdať že som v tomto divný že to takto niečo také odďalujem ale ja to beriem vážnejšie aj keď som chlapec ."
Ale zasa neviem ako by som zareagoval ... predsa len ... umm radšej nad týmto rozmýšľať nebudem ešte budem mať veľkú fantáziu teraz ....

"Neboj, nekoušu." rozesmála jsem se naplno. Až teď možná pochopil, že celou dobu, kterou mluvíme a o mých malých dobrodružstvích v sídle, se docela dobře bavím. "Tedy možná ne." nasadila jsem nejnevinnější výraz, jaký se mi podařil vykouzlit.

Nakoniec som sa teda usmial .
"No ... vidím to tak že asi na tieto témi si asi budem musieť zvykať čo ?
Veď ja možno tiež nájdem na niečo čo si háklivejšia ."
Chcel som ju aj ja takto nejako dráždiť no vôbec som nevedel ako XD alebo skôr na čo je taká čo je pre ňu "tabu" ale nie v zlom .

"Ehmm...." pohodila jsem vlasy. "Nechtěl jsi vidět mé sídlo?" nadhodila jsem, abych změnila téma. Alespoň pro jistotu...

"Umm hej ... pôjdeme sa tam teraz teda pozrieť ?"
Opýtal som sa teraz zvedavo .

"Haii..." spokojeně jsem zamířila naučenou cestou k sídlu.
"Moc ráda."

(Přesun)

presun.

Procházela jsem se ulicemi Konohy, rozhlížela se kolem sebe a přemýšlela.
Kam se to podělo? Co se pokazilo? Dřív jsem bývala tak šťastná.

Prechádzal som sa po uliciach Konohagakure a dohliadal som na jej chod .
No všetko šlo ako malo preto som mal menší úsmev na tvári .
Mal som ale akési menšie tušenie .
Žeby som ju ucítil ?
No aj tak sa mi to asi len zdá .
To asi preto že som ju dlho nevidel .
Pomyslel som si ,zakrútil som hlavou do strán a šiel som ďalej .
Potom som ju ale uvidel a rýchlo som prešiel k nej .
"Ahoj Roka chan !
Čo ty tu robíš ?"
Opýtal som sa zvedavo .

Uslyšela jsem známí hlas a překvapeně jsem zvedla hlavu.
Naruto-sensei! koutky mi cukly do úsměvu, ale pak se zase vrátili na svoje původní místo tak, aby doplňovali celou mojí náladu - depresi. Smutně jsem se podívala do země.
Přišla jsem požádat Hokageho, jestli by mi mohl pomoct. Teda, vlastně půjčit svého nejlepšího medika.

Zatváril som sa vážne lebo som vedel že sa deje niečo zlé .
"Hmm a on tam teraz nieje ?
Tss veľa medikov tu nepoznám a ani toho najlepšieho no počul som že ich je pár v klane hyuuga .
Čo sa vlastne stalo ?"

Povzdechla jsem si.
Moc věcí a málo dobrých. Až mám pocit, že snad opravdu všichni shinobi z Kirigakure kromě mě jsou buď nukenini, mají prokletou pečeť, nebo jsou někde daleko na cestách, ze kterých se nemají jen tak vrátit, smutně jsem zavrtěla hlavou.
No a medika.... medika proto, protože se Lizzy vymkla pečeť a já, já a Akihiro jsme s ní museli bojovat. Podařilo se mi s jeho pomocí Samehadou pečeť potlačit, ale on, pomalu mi začal slábnout hlas, on je teď tak vážně zraněný, že s tím naši medici nic nezmůžou, doktorka říkala, že kdyby žila Tsunade, tak by možná byla šance.... hlas se mi vytratil úplně a já jsem jen zůstala stát a koukat do země.

"Takže až tak ?
Hmm no sakra ... "
Keby som vedel ako presne pomôcť no medikovia neviem či sú tu na úrovni sakuri ale dopočul som sa že tu ešte bola ako edotensei no neviem ....
"Skúsime sa ísť pozrieť k tým hyuugom žeby sa tam niekto nájde že bude taký dobrý žeby to zvládol ?
Predsa stáť tu a čakať na hokageho bude strata času veď to môžeme aj potom a toto môže býť rýchlejšie .
Inak pomôcť nemôžem ale pôjdem sa tam pozrieť aj po tých nukeninoch .
Toto tak nenechám ."
Podišiel som k nej a radšej som ju objal mal som pocit žeby sa to teraz hodilo a vyzerala aj tak dosť smutne .