Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Procházela jsem se ulicí.
Mikomi jsem mávla na pozdrav, napůl i Azumovi, jakožto své oblíbené "oběti," na což jsem si za poslední dva roky zvykla.
"Dobrý večer." pozdravila jsem neurčitě oba dva a chvíli mezi nimi těkala pohledem.
Měla jsem pocit, že nejsem schopná cokoli vnímat. Doslova mi třeštila hlava.

Stál jsem vedle Mikomi-sensei s hlavou sklíčenou a pak přišla nějaká žena.Zvedl jsem hlavu."Dobrý večer" řekl jsem a zase jsem hlavu sklíčil.*Hmmm...Další Hyuuga...doufám , že to není rodina s Mikomi-sensei a že jí nepozve na Dango....to by mi bylo na nic* pomyslel jsem si.

podíval jsem se na shijin a mávl jsem jí rukou
''Mikomi-dono, máš vyšší postavení, tudíž mi řekni co s ním''

"Ahoj Shijin." pousmála jsem se na sestru a začala se věnovat Azumovi.
"Hm, uklidila bych ho někam, kde nemůže nikoho ohrozit, alespoň do doby než se uklidní. Pokud by se to opakovalo, budeme muset informovat Hokage." pozvdechla jsem si. To bych opravdu nerada.

Chlapci vedle nee-san jsem kývla na pozdrav a pak mezi nimi ještě jednou přelétla pohledem.
"Stalo se něco, s čím bych mohla ještě nějak pomoci?" zeptala jsem se.
Pomalu jsem se začínala cítit normálně. Jinak řečeno prášky, díky kterým jsem se celý den nehnula z domu konečně začínaly působit.

přikývl jsem
''hned jsem zpět'' odešel jsem i s ním směr věznice
- přesun

Stál jsem tam a všechno okolo jsem trochu ignoroval.Čekal jsem až to všechno skončí přičemž jsem přemýšlel o všem co se stalo.*Hmm...tahle vesnice začíná být zajímavá...samí podivní lidé....že ano ty psychouši...ale jsou tady i normální lidé...třeba on...a lidé , kteří jsou prostě úžasní...třeba vy...Mikomi-sensei* pomyslel jsem si.Při zmínce psychouš jsem se podíval na toho kluka,normální , to jsem se koukal na Azumu a úžasní , to jsem se podíval na Mikomi." Jdeme..sensei?" zeptal jsem se.

"Jistě, dango obchod máme na dohled." pousmála jsem se a zamířila tím směrem. Byla jsem obezřetnější, protože jsem si nemohla zvyknout na pocit, že nikdo nelétá vzduchem a nesnaží se nás přepadnout.

vrátil jsem se zpět ale byla zde už jenom shijin
''kam šli ?'' zeptal jsem se shijin a koukl jsem na ní

"Pokud jsem to pochopila správně, tak na dango." věnovala jsem mu zářivý úsměv.

Pouze jsem se usmál a šel jsem dál za Mikomi-sensei.Měl jsem takový divný pocit.Bál jsem se o všechny okolo.Co když se objeví nějaký další psychouš co se nás pokusí zabít?Pak jsme došli k Dango obchodu.Počkal jsem až vejde Mikomi-sensei a pak jsem vešel já.Udsunul jsem židli a ukázal jsem na ní.Usmál jsem se.Až si sedla Mikomi-sensei tak jsem si sedl naproti ní."Co si dáte??" zeptal jsem se a zasmál jsem se.Co by si člověk mohl dát v Dango obchodu?

''ach tak'' zapálil jsem si cigaretu a zářivého úsměvu jsem si nevšiml ''a kde se tu ty bereš ? za posledních pár týdnů jsem tě neviděl''

"Pravděpodobně dango." pousmála jsem se.
"A třeba ho i v klidu sním. Ale moc bych na to nevsázela."

"Nebylo mi moc dobře." polkla jsem a uhnula pohledem.
"I když ve skutečnosti jsem posledních pár týdnů proseděla na střeše našeho domu..." tím jsem myslela mne a Mikomi.
"...Přemítáním o tom, že chlapi jsou někdy... Neskuteční parchanti." povzdechla jsem.

''s tím nic neudělám, sory''' vyfoukl jsem mezi nás dým kouře

Trochu smutně jsem se na ní podíval.
"Proč byste na to moc nevsázela??" zeptal jsem se smutně.Nechal jsem jí a pak jsem si objednal špejli Danga.*Víte sensei...já jsem se do vás asi zamiloval* pomyslel jsem si a vydechl jsem.*Jo...kéž bych to zvládl říct nahlas....proč já musím být takový jaký jsem?* zeptal jsem se sám sebe.

"Život mě naučil. Zejména to, že tyhle idilické chvíle nemají dlouhé trvání. Často bývám na misích, nebo..." rozhlédla jsem se a zamyslela.
"... nebo tam kde jsem se stane nějaká nečekaná hloupost, třeba proskočí oknem nějaký šílenec."

"Jen někteří, tebe jsem nemyslela." Ušklíbla jsem se a chvíli se kvůli tomu kouři snažila nedýchat.
"Kupříkladu ti, kteří si se mnou rozhodnou začít a pak si v klidu odejdou do jiné vesnice." v očích mi nebezpečně blesklo.

" Aha...tak...to je škoda " řekl jsem a přimhouřil jsem oči až jsem je pak zavřel.*Kso!Proč se to vždy děje zrovna mně??Proč musí mít Mikomi tolik práce?Kdyby...kdyby měla alespoň na den volno...kso!* pomyslel jsem si a oči jsem po chvíli otevřel.Podíval jsem se na ní pohledem: Proč?.

ušklíbl jsem se ''ví o nás vůbec tvá sestra nebo jsi jí to za ty dva roky stále nedokázala říci ?... i když ono se o nás vlastně ani moc říkat nedá, ono je to spíš pouze když....''

"Děje se něco?" zvedla jsem obočí a věnovala se svému dangu.
"Vypadáš nějak mrzutě, snad tě ten psychopat nerozhodil? Na dlouho od něj bude klid."

"Myslím, že tě teprve dnes poznala." naklonila jsem hlavu mírně na stranu.
"Nemám, co jí říct, pokud tedy nemáš v plánu ty říct o nás něco, co nevím. Mimochodem... Po těch pár týdnech jsem si pár věcí ujasnila... A mám chuť ti zase trochu... Hmm... Uklidit."

(Dej mi ještě minutku, vím, že jsem otravná, ale co se dá dělat XD Koupelna a pak už budu tu. )

''tss... opovaž se, pracně jsem za ty dva roky vypracoval nový nepořádek'' naštvaně jsem si založil ruce na hrudi

" Ne nic se neděje " řekl jsem a snědl jsem jednu kouli danga.
" Ne....není to tím psychopatem...je to mnou...jsem prostě...no nevím jak to popsat...a to je ta chyba...často neumím vyslovit to co chci " odpověděl jsem a snědl další kouli.*Jo..třeba to že vám nedokážu říct jak moc vás miluju * znova jsem se zadíval do země.

"Jo, to znám. Na to nepomáhá nic, snad jen si to srovnat v hlavě, nanečisto napsat na papír a pak se vyžvejknout." uchechtla jsem se. Hmmm nelíbí se mi jeho oči. Nějak nedokážu poznat nač myslí.