Hlavní brána

"Nevadí, zase tak dlouho nečekáme" Pousměju se a podívám se na Seita. Potom se odlepím od stěny.
Když už jsme u toho představování..
"Moje jméno asi už znát.." Najednou se zaseknu. Bude to kapitán mise, mám mu vykat? Zakroutím hlavou a dokončím větu.
"Já jsem Yoko Ayme, ANBU ze Sunagakure..." Usměju se a pak si vzpomenu, že jsem se chtěla na něco zeptat, ale v kanceláři jsem to nestihla.
"Nevíš na jak dlouho tato mise bude?" Zeptám se. Pak si, ale v duchu vynadám.
Stupidní dotaz, jak by to asi mohl vědět?
Nervózně se pousměju a odrhnu si neposedné prameny vlasů, co mi spadly do očí.

,,Já jsem Seito Senju. A když už jsme se tak představili tak by jsme mohli i vyrazit ne?" Odlepím se od zdi a čekám na pokyny.

"Nevím na jak dlouho. Super, jsem rád, že jsme se poznali." ušklíbnu se a vykročím na cestu.
(přesun hranice rýžové země.)

Vyjdu hned za Sasukem.(přesun)

Pff, to bude zase mise..
Povzdechnu si a vyrazím za nimi.
(Přesun)

Vejdu bránou do vesnice a padne na mě úleva.
Konečně jsem z toho místa pryč!
Zašklebím se a přivřu oči před prudkým sluncem, které mě udeří do tváře. Nevadí mi to v Suně jsem na to byla zvyklá..
Suna..
Trochu při té vzpomínce posmutním, alr pak mě něco napadne.
Zeptám se na to Hokageho v kanceláři a pak si udělám menší výlet..
Usměju se a otočím se na své dva společníky. Čekám než mě dojdou, abychom mohli vrazit do Senju čtvrti.

Dojdu hned za Yoko. Rukou si kryju břicho, ať to nejde moc vidět, že je od krve. ,,Konečně doma."

Zaslechnu Seita a otočím se na něj. Je nějaký bledý. Pohled mi spadne k ruce, kterou má na břiše.
"Jsi opravdu v pořádku? Už jsme v Konoze, měl by sis to nechat jít zkontrolovat do nemocnice, já bych to asi moc nevyléčila.." Řekla jsem mu starostlivě.

,,Ne to je v pohodě. To sroste. V nemocnici bych musel ležet a to se mi nechce." Usměju se na ni lehce a ruky mám pořád na břiše.

"Dobrá.." Rezignovaně rozhodím ruce a usměju se. Pak se otočím a hledám Sasukeho. Mohli bychom už vyrazit..

Prešiel som okolo stráží do dediny a pomaly som sa tackal smerom na tréningové priestranstvá. Počas chôdze som pozeral do zeme.
(presun)

,,No Sasuke se asi někde zapomněl, však on trefí já už půjdu do čtvrti." Lehce se usměju a podívám se na Yoko. Pomalým krokem vejdu do Konohy a mířím do čtvrti.(přesun)

Přikývnu na Seita a zvednu ruce nad hlavu a pořádně se protáhnu. Zvláštní.. Pomyslím si, když se podívám na svůj bok, kde bych měla mít správně tržnou ránu, ale nic tam nebylo. Stále jsem si nemohla zvyknout na to, že se uzdravuji rychleji..
Podívám se k bráně.
Sasuke nikde. Možná už nás předběhl a dávno do Senju čtvrtě šel..
Konohu zná určitě lépe než já a na vysvětlení mise nás stejně nepotřebuje..
Zašklebím sea následuju Seitovo příkladu.
(Přesun Senju čtvrť)

Vešel jsem.

Väzni
Obaja väzni sa dostali von z dediny, použili totiž Henge no Justu, aby vyzerali ako radový ninjovia Konohy. Stráže s nimi nemali problém, tak ich nezdržovali.

Dosprintuju k bráně a kontroluju si vybavení Mám..mám..nepotřebuju dokontroluji a čekám na zbytek týmu.

Přišla jsem k bráně. Jestli to bude jako posledně, tak mě zabijou a to je ani neuvidím. Trochu jsem zbledla.

Doběhnu na místo a čekám až dorazí zbytek týmu. Pokouším se uklidnit splašený myšlenky, protože panika ještě nikomu nepomohla.

Pribehnem k bráne a v napätí vyčkávam. "Veliteľom bude asi Yuu, však?"

Uzumaki Hisagi napsal:Pribehnem k bráne a v napätí vyčkávam. "Veliteľom bude asi Yuu, však?"

"Ano bohužel jsem velitel já...Takže pozor..je to řekněme ostrá mise...není to trénink...můžete zemřít...tak prosím pozor..Nějaké dotazy?" promluvím k ostatním

"Nie len..." Trápne skloním hlavu. "Nemáte požičať nejaký ten kunai či shuriken?"

Uzumaki Hisagi napsal:"Nie len..." Trápne skloním hlavu. "Nemáte požičať nejaký ten kunai či shuriken?"

Převrátím oči v sloup "Chce někdo ještě shurikeny?" zeptám se a podávám Hisagimu pět shurikenů.

Jak Hisagi řekl o těch zbraních, tak jsem se zamyslela.
"Hm... nejsem moc dobrá v taijutsu..." zašeptám.

Vezmem si shurikeny a dám si ich do brašne. "Boh vám žehnaj."