Hlavní brána

Také jsem se s Naomi jen rychle rozloučila a stála jsem na místě. Celkem se opozdilo a čekali jsme tady už poměrně dlouho. Ještě chvíli to vydržím, snad brzy ten stavitel přijde..

Miyu



Přiřítil jsem se na místo a obhlédl škody... No ti tomu dali... Všiml jsem si i blondýnky, která stála opodál.

"Dobrý den slečno, možná čekáte na mě. Dostal jsem za úkol opravit vaši bránu. Teď už to můžete nechat na mě." dodal jsem s úsměvem.

Podíval jsem se na staříka. ,,Paráda profesionál dorazil. Chcete s něčím pomoct?"

"Skvělý... je už tma." podíval jsem se na oblohu.
"Hele, a kdy se obnoví elektřina? Musíme někoho zavolat!" řekl jsem zoufale. Jak si budu fénovat vlasy, a bez elektřiny se přece nedá žít!

Všimla jsem si muže a mile jsem se usmála.
"Hai, jsme rádi, že jste dorazil. Jak vidíte, nějak se nám tu bránu dát dohromady nedalo." Dodala jsem.

,,No jak chcete. Já už radši půjdu." Kývnul jsem na rozloučenou přítomným a vydal se pryč.(přesun)

"Hai.." Kývla jsem na stavitele. "Já se mizím podívat do ulic Konohy. Tady mě nebude zřejmě už zapotřebí. Mějte se.." Kývla jsem na kluky a odešla.
(Přesun)

Miyu



Pokýval jsem hlavou a zamával na rozloučenou těm ninjům. Vyndal jsem si nářadí a začal s drobnými úpravami... no který prase udělalo tohle??? Začal jsem si zpívat.

"Jeeeeen bííílou orchideeeeeej..."

"Mějte se." zamávám dědovi a ostatním. Pak jdu zpět na ulici.

Zaslechl jsem zpět.
V Konoze se večer zpívá!? Pevně jsem sevřel hůl a čekal mě šok. Konoha byla zničena.
Zatracený Orochimaru, ale dali se rychle dohromady. Díky bohu.
Prošel jsem "branou" a šel do ulic.

Len som prešiel bránou mlčky a neobzeral som sa.
(Presun.)

Miyu



Stál jsem na žebříku a právě nad bránou dokončoval znak Konohy.

"Pepíčku těš se, Mařenko načpaaak.... No! Konečně to trochu vypadá. A je to bytelné. Otevírat to jde taky dobře, jen tak něco to nerozfláká, tak co by chtěli... I když u nich stačí když do toho kopnou a bude to na cucky... Jojo, jednu takovou jsem znal..."

Slezl jsem ze žebříku a rozhlédl se kolem. Jak ty inženýry znám, Pat a Mat by je mohli učit. Radši tu ještě chvíli zůstanu, kdyby mě bylo potřeba.

Pred bránou Konohagakure no satto sa objavili traja ninjovia.
Konečne sme dorazili Mirhenke,Akato...

Prikývol som.
"A som tu znova."

A konečně sme tu.Zase.

Před branou Konohy jsem si nasadila kapucu. Vypadala jsem zuboženě. Roztrhaný plášť, zkrvavená ruka. Látka, která už je krví přímo prosáklá....Prošla jsem branou, na které se mi něco nezdálo, a zamířila do ulic vesnice.

U brány jsem si zastavila a otočila se. Prohlížela jsem si Konohu v rozestavbě. Bylo lepší, že jsem s nikým nemluvila. Dělalo by to ještě těžší... vzdychla jsem si. Přála jsem si, abych se sem už nemusela vracet. Je to pro mě celkem bolestivé místo. Celkem? Ne, opravdu bolestivé! Otočila jsem se, upravila si spadané pramínky vlasů a vydala se zpět do své rodné vesnice. Čekalo mě ještě hodně práce.

Před vstupem do vesnice si Shi důkladně zamaskuje chakru, takže vypadá jako obyčejný tygr. Projde nově opravenou hlavní branou. Všechny budovy okolo jsou tu nové opravené, nebo celé téměř znova postavené. Shi se chová jako zatoulaná kočka, o své nebezpečnosti ujistila tím, že se nechala hladit od hloučku dětí procházejících kolem. Pak se vytratila více do středu vesnice. (přesun ulice Konohy)

Nakráčel jsem před hlavní bránu. Je krásný teplý den. Skvělé. Ohlédl jsem se za Konohu. Doslova vzkvétá. Jsem rád, že jsem se podílel na její záchraně a následné obnově. Ale moje nohy jsou přeci jenom pořád toulavý. Udělám si alespoň krátký výlet.

Vykročil jsem pravou nohou, vstříc dobrodružství.

Přesun

No to bych si nepomyslel, že budu doma tak brzo... A ještě mě bolí huba... takovej skrček a jakou má sílu... tse...

Podíval jsem se na sebe do zrcátka. Takovej jsem kus a žádnej chlap mě nechce! Uááách, kde je chyba?

Vykročil jsem do ulic Listové a tvářil se smutně.

přesun.

Opíral jsem se o novou bránu a čekal na dvě kunoichi.
Ještě tady nejsou senzoři..Já je zabiju-

Rychlejší chůzí jsem dorazila k bráně. Jakej že to povídal ostrov? Tam by se mi mohlo líbit... Třeba mi zbyde čas, zaplavu si v moři... budu se opalovat.

Baka Mikomi! Jdeš na misi a ne dovolenou!

Doufala jsem, že můj schizofrenní rozhovor není poznat na mé tváři.

"Tak jsem tu." nějak jsem se zatvářila.

Rychlým tempem jsem došla k bráně.
Skvělé, čekají jen na tebe. To musíš neustále chodit pozdě?
Všimla jsem si vedle i Mikomi a hned mi došlo, že ona bude nejspíš další člověk na misi.
"Omlouvám se Hokage-sama, že jdu znovu pozdě. Musela jsem si ještě něco zařídit.. A zdravím, Mikomi.." Pousmála jsem se.

"Oki, ještě musíme čekat na Yoko..Já se zatím.." vytáhl jsem si z brašničky svou novou Knihu.
"V poho Yoko." mrknul jsem na ni a četl dál.
"Tak Želví ostrov je docela daleko..dá se tam doplavit jedině přes moře, musíme nejdřív k vlnkové zemi a pak lodí. Cesta je nebezpečná a ostrov taky, takže se mějte na pozoru. Hlavně ať nás nikdo nesleduje." vydal jsem se přes bránu.