Tréninkové místnosti

''ne naschvál jsem to rozbil'' vzdychl jsem si ''blbče...tak jdeme'' vydal jsem se ke vstupu do kanalizace ''ještě slovo a vezmu ti jí''
- přesun

-přesun ''sensei to bylo mířeno na mě?,já mluvil k zafině''

'¨Pardon senseii,už nebudu radši mluvit ''

Zlostně jsem se podívala na Shikiho.. Neděje se naprosto nic.. řekla jsem do mikrofonu a v ruce žmoulala shuriken. -přesun

Nasledoval som ich.
- presun

Přišel jsem na cvičiště , které bylo prázdné , což bylo trochu nečekané.*Mám celé cvičiště jen pro sebe....jak úžasné...vrátím se z mise a už na mně čeká překvápko* pomyslel jsem si a usmál jsem se.Soustředil jsem chakru do nohou a vyběhl na první lepší strom který jsem viděl.Sedl jsem si na první větev do tureckého sedu a šatkou jsem si zavázal oči , tak abych nic neviděl.Začal jsem se pekelně soustředit a vypadalo to , že jsem byl v "režimu nízké spotřeby , kdy nevnímám okolí" - jak by řekla Mikomi-sensei , ale bylo to úplně naopak.Na okolí jsem se soustředil mnohem víc než obvykle a hlavně jsem se soustředil na zvuky.

Prišiel som na cvičisko. Porozhliadol som sa. Katashiho som si nevšimol. Prišiel som k prvému stromu ktorý som uvidel a začal som si trénovať chodenie po strome. Naposledy mi to šlo dobre. Takže by som to mal čoskoro zvládnuť a vyšplhať sa na úplní vršok. Rozmýšľal som čo budem trénovať ďalej. Rozhodol som sa pre chodenie po vode. Po pár pokusoch som sa dostal až úplne hore. Mal so pekný výhľad. Pousmial som sa. Potom som vyskočil urobil som pár premetov a dopadol som na nohy na zem. Potom som šiel k jazierku. Pomaly som stupil na vodu. Hneď ako som to urobil prepadol som sa a padol som do vody. Ale to ma neodradilo. Vyšiel som na breh a skúšal som to znovu a znovu.

Uslyšel jsem že někdo přichází.*Tak koho pak to tady máme??Někdo od nás z týmu...nebo někdo úplně neznámý....to se uvidí....* pomyslel jsem si , ale šátku jsem měl pořád na očích.Slyšel jsem že ta osoba zřejmě chodí po stromě , nebo mlátí do klád.Po chvílí ten zvuk praskajícího dřeva přestal.*Takže to vzdal...nebo dosáhl cíle , který si sám dal....* pomyslel jsem si a pousmál jsem se.Pak jsem slyšel čvachtání vody a zřejmě i několik pádů."Voda není jako strom....když chodíš po vodě...musíš regulovat chakru...u stromu jí musíš držet na stejné úrovni.....na vodě regulovat kvůli těm vlnám...jakmile do tebe narazí jakákoliv malá či velká vlna , musíš změnit množství chakry , aby ses udržel" řekl jsem směrem k němu a sundal jsem si šátku.Chvíli jsem neviděl , protože jsem byl zmatený z toho světla co je kolem.Po několika vteřinách už jsem byl v pořádku a viděl jsem tu osobu."Aha...Kwazzo.....netušil jsem že jsi to ty" dodal jsem a seskočil jsem ze stromu."Nenech se rušit....a zkus mě ignorovat , jo??" řekl jsem mu a přešel jsem o kousek dál.Vzpomněl jsem si na den , kdy nás navštívila Naomi-sensei.*Já vím že jste říkala že chakru dokáží vypustit jen Hyuugové...ale já jsem takový , že to prostě musím zkusit....* pomyslel jsem si a trochu jsem se pousmál.Stoupl jsem si před jednu kládu a soustředil jsem chakru do rukou.Udeřil jsem pěstí a pokusil jsem se vypustit tu chakru z rukou.Nepovedlo se mi to , ale já to zkoušel dál.

Okamžite som sa obzrel za hlasom. Bol to Katashi. Eh vďaka. Prepáč to ja som Ťa vyrušil nie ti mňa. Poviem a skúsim to znovu podľa Katashiho rady. Tentokrát som stál vo vode. Bola mi po členky. Vďaka Katashimu som to skoro zvládol. Ale stále to nestačilo. Padol som do vody. Dostal som sa na breh a otriasol som sa ako pes. Potom som to skúšal znova.

Vošiel som do tréningovej miestnosti a videl som tam Katashiho aj Kwazza Hmm takže som posledný? zasmial sa No Mikomi-sensei tu ešte není je čas vyskúšať moje techniky v plnej kráse pre zmenu sa teraz zaškeril a pristúpil k peňu a potichu skoro pre seba si povedal "Chakura no Kaiten" urobil svoju pózu pri tom sa mu aktivoval Byakugan a začal udierať dlaňami k peňu no toho peňa sa ani nedotkol a aj tak tam zostávali ryhy ako keby som tam búšil dlaňami pousmial sa a prestal Hmm takže toto je perfektné opäť sa zaškeril a povedal "Ták a teraz moja nová technika" zaškeril sa a zase skoro pre seba povedal "Shugohakke Rokujūyon Shō" a začal som robiť ťahy rukami a zrazu sa okolo mňa vytvoril ako keby štít z chakry ktorý úplne odhodil ten peň predo mnou...po tejto technika si kľakol na zem a vydychoval Použil som príliš chakry musím si oddýchnuť...

"Tys mě nevyrušil...tys mi pomohl....zkoušel jsem jestli se dokážu orientovat podle zvuku a když jsi přišel tak jsem konečně něco slyšel takže....nemám co říct" řekl jsem a zasmál jsem se.Moje pravá pěst byla skoro celá od krve.Zkoušel jsem to tak moc , že jsem ani nevnímal bolest , až teď když jsem se na ní podíval tak mě to začalo pekelně štípat.Šátku jsem namočil do vody a obvázal jsem si jí ruku.Pravou ruku jsem si dal za záda a zkoušel jsem to levou , avšak po delší chvilce se stalo to stejné co s pravou.Začala mi krvácet a štípala.*Kso...tuhle už nemám čím obvázat...no...budu to muset vydržet...nebo...vlastně ne...* pomyslel jsem si."Heh...Kwazzo...nemáš náhodou na půjčení nějaký šátek nebo něco podobného??" zeptal jsem se ho a levou ruku jsem raději dal do kapsy.Sice to štípalo , ale nedával jsem to na povrch znát.ak přišel i Kibō , ale toho jsem si nijak moc nevšímal.Pouze jsem kývl hlavou na znamení pozdravu.

Pozdravil som Kiba a vytiahol som z batohu obväz. Prišiel som pri Katashiho. Prepáč, je trošku mokrý. Poviem a čakám kedy mi podá ruku aby som mu ju obviazal. Prečo tak drieš? Spýtal som sa.

"A já mám trochu jinou otázku...jak sis toho všiml??" zeptal jsem se ho a pak jsem si sám všiml že krev prosakuje i skrz šátek." No nic....a nevadí že je mokrý..tím líp...bude chladit" řekl jsem a pousmál jsem se.Nejprve jsem vytáhl levou ruku a pak jsem si odvázal tu pravou která byla mnohem horší než ta levá."Nejprve jsem myslel že kvůli pomstě.....ale nedávno jsem zjistil , že pomsta mi sílu nedá....sílu mi dá pouze , když chci ochránit někoho , kdo je pro mně velice cenný....nejprve jsem si myslel že je to nějaká báchorka , ale po pozdější době jsem to zjistil...když jsem dřel kvůli pomsty , byl jsem zaslepen temnotou a před svýma očima jsem neviděl nikoho jiného než vrahy co mi vyvraždili mou rodinu....teď když jsem si našel osobu , kterou chci chránit....mi jde trénink mnohem líp....protože kdyby se něco té osobě stalo...pořád bych si vyčítal to že jsem jí nemohl nijak pomoct....a proto tolik trénuju...chci tu osobu ochránit za každou cenu...klidně i za cenu svého života" odpověděl jsem mu a tu poslední větu jsem řekl tišeji , ale tak aby to slyšel.

Usmial som sa. "Je ľahké si to všimnúť... Stačí sa pozrieť na tvoje ruky. Poviem. Si dobrí ninja. Určite to dotiahneš ďaleko. A tú osobu ochrániš. Poviem a usmejem sa. Potom som sa otočil a šiel som k vode. Znova som skúšal chodenie po vode.

"Jo...já vím....ale musím dřít víc...pořád jsem moc slabý....i když se snažím sebevíc....pořád se najde někdo silnější než já , který by té osobě mohl ublížit...a tomu já se chci vyhnou" opětoval jsem.*Doufám že jo...doufám že jí ochráním* pomyslel jsem si,ruce sevřel v pěst a vzpomněl jsem si na ní.*Yosh...takže ruce mám úplně vyřízené , takže je musím vyřadit z tréninku....zbývají mi nohy...* pomyslel jsem si a začal jsem do klád kopat.Kopy jsem posílil chakrou.

Po další hodině tréninku jsem přestal protože mě bolelo už celé tělo.*Ksooo....ta bolest...co to ksakru je....bolí mě celé tělo...při tom jsem se tolik nepřemáhal...Mikomi-sensei se o tomhle nesmí dozvědět...jinak by mně asi zabila...Kso!* pomyslel jsem si naštvaně a plnou silou jsem vrazil pravačkou do kmene.Pak byla bolest taková , že jsem se skácel na kolena.*Kso...že já vůl mlátím zakrvácenou rukou kládu...proč já to dělám...jo...dělám to pro ní..ale proč si neberu k srdci její rady....proč musím být takový vůl!* pomyslel jsem si a hlavu jsem opřel o zem přičemž jsem ruce schoval do kapes.*Sensei...vy to asi nevíte...ale všechno dělám kvůli vám....kéž by jste mě alespoň někdy uznala....* pomyslel jsem si a vstal jsem.Pro dnešek jsem už skončil a vydal jsem se do ulic Konohy.

Přesun

Přišel jsem na cvičiště docela odpočatý.Cvičiště bylo úplně prázdné.*Yosh....takhle mi to vyhovuje....celé cvičiště jen pro sebe....alespoň se o mně nebude nikdo starat....obvazy mám , takže by to mělo být v pohodě....* pomyslel jsem si a ruce sevřel v pěst.*Sice je mám nepoužitelné...ale co když se tohle stane v boji a nikdo jiný už nebude moct bojovat...musím si zvyknout na tu bolest...a musím se naučit bojovat i přes to že mám na těle zranění* pomyslel jsem si a začal jsem pěstmi bušit do klád.

Přišel jsem před břeh jezera a zkoušel Katon.

Doběhla jsem za Shikim a chvíli po sledovala. Potom jsem ale začala taky trénovat.
Hmm.. Měla bych se také naučit nějaké ninjutsu, jinak budu úplná nula... Chvíli jsem ještě přemýšlela a nakonec se vydala hledat Azumu-sensei.

Po několika hodinách byly moje pěsti znova celé od krve.V oblečení jsem skočil do vody a chvíli jsem tam zůstal.Doufal jsem , že tak krev z obvazů se odmočí a nepůjde to tolik poznat , avšak tak se nestalo.Obvazy pouze namokly a trochu mi ruce zchladily , ale krev tam zůstala.*Kso....musím s tím něco dělat....o tomhle se nesmí nikdo dozvědět...a taky musím přesvědčit Kwazza aby o tomhle nikomu neříkal...zvlášť Mikomi-sensei....nechci aby měla s námi starosti* pomyslel jsem si a obvazy jsem sundal.Z kapsy jsem vytáhl další.Sice byly mokré ale tím líp.Obvázal jsem si ruce a pak jsem vyběhl na první strom , který jsem viděl a usadil jsem se na první větvi.Z krku jsem odvázal šátek a zavázal jsem si jím oči.Pak jsem se zase pokoušel odhadnout příchod někoho a typ jeho tréninku pomocí sluchu.

hodně silné dýchání snad....už....aaarh....nesmím se tolik přepínat du si odpočinout na nějaký stromšel jsem na nejvyšší strom a usadil se na větvi a zdřímnul si.

půjdu za hokagem třeba mi dá nějakou práci

-přesun

Hmmm..tak začneme Mushi:Bunshin no Jutsu!zkoušel jsem udělat stínové klony z brouků .