Tréninkové místnosti

Uhnula jsem pohledem kamsi do dálky a rozhodla se nerozebírat tu věc o pozorování.
"Nawakiho odchod, to bylo požehnání pro celou Konohu. Byl tu dva roky božský klid. Pořád si myslí, že mi vadí klan Uchiha jako takový. Není pravda, poznala jsem i pár milých lidí, včetně jeho bratra. Ale jeho osobně nemusím vidět častěji než jednou za rok a z velké dálky."

To mne rozesmálo.
"Je až příliš ovladatelný... Zvyky i lidmi. Zvláštní, že jsem na to nepřišla dřív." na chvíli jsem se otočila a sledovala vodní hladinu.
"Ale neboj, zítra zase odchází. Přišel prý jen pozdravit nového Hokageho."

"Po dlouhé době zase dobrá zpráva. Skoro mě láká jít ho vyprovodit, a přesvědčit se, že tento malý zázrak se opravdu děje." zamračila jsem se.
"Chudák nový Hokage..."

"Oh, to klidně můžeš. Já se mu zdaleka vyhnu." před očima mi bleskla něčí tvář.
"Musím jít někomu uklidit." šibalsky jsem se pousmála.
Ne, já jsem nenapravitelná...

Se zájmem jsem se podívala na Shijin.
"Uklidit? Komu proboha? Našla sis snad brigádu v domově důchodců?"

"Ne." rozesmála jsem se. Tenhle můj výraz znala.
"Jen jsem našla někoho, koho vskutku ráda provokuji. Ten problém je, že nejvíce ho děsí pořádek ve vlastním domě."

"První věc, která se mi v jeho domě stala bylo, že jsem zakopla o prázdnou lahev." pokrčila jsem rameny.
To, že jsem přitom skončila doslova "na něm" říkat nemusím...
"Teď už vím, co mám čekat a naučila jsem se tam pohybovat tiše." zářivě jsem se usmívala.

"Pravda, nemá zrovna vybrané způsoby a byla bych pro něj asi jen zábava na jednu noc, ale... Stejně mne baví ho provokovat. Vlastně ho znáš." pohodila jsem vlasy.
"Před pár dny jsi mu na ulici něco říkala a vzápětí jste oba zmizeli."

"Jestli můžu soudit, tak vyšinuté žáky má dva." rozesmála jsem se.
"A ano, je to téměř o deset let starší psychopat, ale..." mlsně jsem si oblízla horní ret.
"Dělá skvělé sendviče."

"Jo, přesně takhle to začíná. Ještě tak týden o něm budeš básnit a pak vás načapu u nás doma." ušklíbla jsem se. Já se asi vážně přestěhuju.

"Neboj..." přemáhala jsem smích.
"Před dvěma lety mi řekl, že se o něj můžu starat, uklízet mu a být u něj doma, když tam budu chodit ve spodním prádle..." můj pohled napovídal, co jsem udělala.

Nadzvedla jsem obočí.
"Snad jsi opravdu nechodila ve spodním prádle? Podle popisu toho jeho brlohu bych řekla, že sis ho mohla ušpinit."

"Ne tak docela... " znovu jsem uhnula pohledem k vodě.
"Odešel a já mu pak ve spodním prádle vlezla do postele. Když šel spát, nevšiml si mě a takhle jsem nějak strávili noc... Když spí, je roztomilý." pokrčila jsem rameny.

"Je všechno, jen ne roztomilý. A myslím, že náš táta kdyby ho viděl, tak... No nejsem si jistá co by udělal, ale saké by si s ním nevypil."
Ta moje sestra má talent vybírat si od desíti k pěti a od pěti k nule.

"Mám já ale vkus..." jen jsem zavrtěla hlavou.
"Ale co myslíš... Měl by táta raději jeho nebo Nawakiho?"

Volit menší zlo. To jistě, jenže je horší namyšlený Uchiha s pochybnou minulostí, nebo notorický ožrala s... pochybnou přítomností?
"To je jako zeptat se, jestli chci aby mě sežral tygr nebo lev."

"Aha..." vydechla jsem.
To bylo pravděpodobné...
"Tím chceš říct, že má nejlepší volba byl náš milovaný nejlepší lékařský ninja?"

Na tváři se mi objevil divný úsměv, který přetékal ironií.
"Tak ten žil sice na první pohled spořádaným životem, ale ve skutečnosti je to proutník, že se mu žádný nevyrovná. Zajímalo by mě, jestli ještě dolejzá za tou blondýnou ze Suny. Ale nejspíš zase brázdí vody někde v Kiri, tam ho ještě neprokoukli."
Sakra ale mohl by toho nechat, potřebuju ho kvůli té pečeti, ksó...

"Vida... Ale ten se se mnou alespoň rozešel, Nawaki odešel bez jediného slova."
Co to bude potřetí? Ah, já jsem takové baka...
"Bez Nawakiho a Alliiho jsem měla krásný klid. Ne, že bych se netěšila na ten jeho sebevražedný sklon alá vyjídání stánků s párky, ale... Stejně tu teď bylo dobře."

Na tváři se mi objevil evil úsměv.
"Musím říct že mi to chybí. Když jsem viděla s jakou chutí konzumuje ty příšerné párky v rohlíku, měla jsem zvláštní pocit zadostiučinění."
I když je pravda, že když jsem ho profackovala, bylo to také skvělé.

Pozvedla jsem obočí.
"Myslím, že to je další člověk, který tě rád pozoruje." nasadila jsem vcelku pobavený výraz.
"I když ten se otočí za každou..." na chvíli jsem se zamyslela nad svou verzí Oiroke.
"A já si pořád říkám, že už to použiju..."

"To jeho pozorování jsem si všimla. Dokonce spadl ze stromu, baka." ušklíbla jsem se.
"A s tím Oiroke... no nevím, na takové techniky tě užije co?" neodpustila jsem si rýpnutí.