Tréninkové místnosti

Pousmála jsem se.
"Kdo řekl, že to bude přímo ode mne?" natáhla jsem ruku před sebe a v dlani se mi formovala chakra do podoby malé vrány. Vypadala dost bizarně, jelikož byla tvořená smaragdovou chakrou mediků. Mávla křídly a přeletěla k němu. Obkroužila ho, nakonec se mu posadila na ruku. Jak to jen říct... Bylo to uklidňující.
Zadívala jsem se na něj psíma očima.
"Nezáleží na bolesti... Ale na tom, abyste byl zítra k použití, musíte přece trénovat svůj tým."

Mávnutím ruky jsem vránu odehnal, i přes to jak to bylo příjemné jsem odmítal pomoct
''ne, díky, zvládnut to sám'' pomalu jsem vstal jelikož se mi nelíbilo že byla na vyšší úrovni než já, když jsem vstal šahala mi po ramena, tudíž jsem se začal cítit ihned lépe

Zvedla jsem k němu oči a ušklíbla se.
Moje pozice mi naprosto vyhovovala, jako vždy. Když mne někdo naštval, bylo při téhle výšce jednodušší ho praštit Juukenem do patřičných míst.
"Mám i Jutsu, které vyléčí za předpokladu, že někoho objemu." usmívala jsem se.
Pořád jsem ho chtěla vyléčit... A hodlala jsem to také udělat.
"Pokud vám to ale vyhovuje víc než mé vrány..."

''jsi hluchá nebo co ? řek sem že vyléčit n-e-ch-c-i'' začínala mě už zase pěkně štvát tou její natvrdlostí

"Ne, jen tvrdohlavá." odvětila jsem.
"Věřím, že vás to nebolí, ale já budu mít lepší pocit, když tu budete stát bez modřin a ran. A to bych vskutku ráda."

''vopovaž se na mě obejmout nebo na mě šáhnout s tím tvým ptákem a přísahám že naše přátelství skončí tak rychle jako začalo'' zaujmul jsem obranou pozici

Seskočila jsem ze stromu přímo před Shijin (Mohlo to být trochu lekavé ).
Děje se něco?! Řekla jsem potichu a prohlížela si tu členku Hyuuga klanu. Poté jsem se podívala na senseie a zamračila se. Neměla jsem ho zrovna v lásce, byl totiž až přehnusný.

Chvíli jsem si představovala, jak by se asi tvářil, kdybych ho objala.
"Ne nic." odvětila jsem směrem k Zafině a pořád ho propalovala se zvláštním pohledem.
"Dobře." souhlasila jsem nakonec.
"Je mi ctí, že jste řekl - Přátelství. Jen mne to trochu mate. Copak tu mohu jen tak stát a neuzdravit svého přítele?"

''tse, zase si vo tom moc nemysli'' pověděl jsem ihned abych ji ujistil o kvalitě našeho přátelství

Ja som sa unavene zdvihol a vydal hlbšie do lesa, ďalej od nich.
Na spanie potrebujem pokojnejšie miesto.

Andělsky jsem se pousmála.
"Ale já si vůbec nic nemyslím..." povzdechla jsem.
"Tedy kromě toho, že bych si velmi přála - samozřejmě jen na důkaz našeho přátelství - abych vás mohla ošetřit. " dál jsem si zaujatě mlela svou a nehodlala od toho upustit XD

vzdychl jsem si ''radši zapomeň na naše setkání a jdi se léčit'' přišel jsem k Shikimu kterého jsem si přehodil přes rameno a měl jsem v plánu odejít

Tentokrát se mu podařilo mne urazit.
"Počkejte..." hodila jsem po něm psí pohled.
"Už jsem zticha... Ale nechci přece nic špatného. Nepodceňuji tím vaši sílu ani nepodrývám autoritu."

díval jsem se ''ts'' následně jsem velkou rychlostí odskákal pryč, jelikož byla tma nebylo ani pořádně vidět kam jsem odešel
- přesun

Mohla jsem ho sledovat Byakuuganem, ale nechtěla jsem.
Jen jsem se pro sebe usmála.
Stejně ho jednou budu muset přesvědčit, aby se nechal ošetřit. Tohle mi ničí sebevědomí.
Posadila jsem se pod jeden ze stromů a za chvíli usnula.

pomalu jsem doskákal zpět na místo a uviděl jsem jí zde spát
''to jí to votravování fakt tak zmohlo ?'' nemohl jsem se udržet a při pohledu na ní jak tam spí pod stromem jsem se musel z větve na které jsem seděl uchechtnout

Vyskočila jsem si na větev a začala spát...

Náhle jsem dostal geniální nápad, vytáhl jsem si z kapsy černou fixu a seskočil jsem z větve a mířil jsem k ní, byla zde tma, ale stejně jsem se pro jistotu ujistil že zde nikdo není, klekl jsem si u ní a pustil jsem se do práce nejdříve jsem jí namaloval vousy, a po té brýle

podíval jsem se na ní, téměř jsem se neudržel a rozchechtal jsem se zde, avšak po té co jsem uviděl její výstřih, mě napadlo ještě něco mnohem bláznivějšího a dětinštějšího, chtělo to ale rtěnku kterou jsem neměl, odběhl jsem nějakou sehnat a po té když jsem jí sehnal jsem mou malbu dokončil...

roztomilé ! otřel jsem si z pusy rtěnku a utekl jsem, byla to má pomsta za to jak otravovala xD
- přesun

Probudil jsem se a se skočil.

''Hm,eště tu nikdo neni''Šel jsem k Zafině a viděl že spí ,přikril jsem jí dekou a šel si lehnout dolů ke stromu.

Zamrkala jsem a probudila se.
Absolutně jsem netušila, co se stalo, ale všimla jsem si, jak mám rozcuchané vlasy. Po nějaké chvíli jsem vytáhla zrcátko, abych se podívala, jak moc velká hrůza to je. To když jsem prsty nedokázal pár pramenů rozčesat. To co jsem viděla mě vyděsilo.
Pohled mi klesl níž.
Zabiju ho...
Samozřejmě mi bylo jasné, kdo má tohle na svědomí.
Když mi kreslí po obličeje, přijde mi to dětinské, ale s výstřihem už to vážně přehnal.
Grrr....

Přehodila jsem si kapucu dlouhého pláště přes hlavu, aby mi do obličeje nebylo vidět a dala si pozor i na výstřih.
Jen počkejte... Tohle někomu přijde hodně draho...
Zmizela jsem, aniž by mne kdokoli mohl spatřit.

(Přesun)

Vzbudil jsem se,protáhl se a řekl ''eště tu nikdo neni? ..kso,zatím se pudu rozcvičit''

snad se nic nestalo''Aaaaa,kde sou!''

pomalým krokem jsem kráčel k Shikimu, ruce jsem měl založené na hrudi a měl jsem zavřené oči, vypadalo to jako bych spal a při tom šel

''Aaaa,azuma-senpaiiiii-eh?? Heeeej azumo-senpaiii vy spíte?''co to vyvádí