Tréninkové místnosti

Když na mně mluvila tak jsem se díval na ní a ne do země.Je to přeci slušnost , když na vás mluví starší osoba , dívat se na ní a ne někam jinam.Pečlivě jsem jí poslouchal.Nevím čím to bylo , ale ta její řeč na mně nějak zapůsobila.Někde uvnitř se něco změnilo.Sice nevím co , ale cítil jsem to."Já vím že mi vztek sílu nedá...pouze mě zaslepí a mohl bych ublížit lidem , které mám rád" řeknu a smutně si vydechnu přičemž se mi z oka uroní slza.*Přitom je jsou jen 2 lidé , které mám rád a ti to asi ani nevědí* pomyslel jsem si.Už jsem byl mnohem klidnější než před chvílí.Papírek , který mi dala jsem si schoval do kapsy na pozdější použití.Doufám , že nějak pomůže mému tréninku."Arigatō Mikomi-sensei" řeknu jí když odchází.Pak tam ještě chvíli sedím , zadívaný do země.Pak jsem vstal a šel jsem do města.
Přesun

Do Tréninkové oblasti jsem přišel už s prázdnýma rukama.Dango jsem totiž už snědl.Nejprve jsem si jen prohlížel oblohu a slunce , ale pak jsem se dal do tréninku.Nejprve jsem se trochu rozcvičil a pak jsem začal trénovat Taijutsu.Stoupl jsem si k jedné z klád a začal jsem do ní nejprve bušit pěstmi a pak jsem do nich kopal.

Zaujatě jsem sledovala co to tu provádí Katashi. Hodnotila jsem jeho pohyby, nepřišly mi vůbec špatné, což jsem si mohla ověřit i při souboji s tím mladým Hyuugou. Zajímalo by mě, kde se poflakuje. Ale nevadí, zatím mě čeká práce tady.
"Zdravím, vidím že trénuješ. Co takhle na chvíli nechat vydechnout svaly a zaměřit se na čakru?" pousmála jsem se a čekala jeho reakci.

Delší chvíli jsem do těch klád mlátil a všiml jsem si že v dálce někdo přichází.Pořád a pořád jsem do ní mlátil a když byla osoba blíž tak jsem zjistil , že je to Senseika.Začala na mně mluvit.Já jí poslouchal ale pořád jsem do těch klád mlátil.Pak domluvila a měla návrh na jiný druh tréninku.Pořádně jsem napřáhl pěst a plnou silou jsem praštil do klády až se vytvořil malý důlek.Přestal jsem.
"Zdravím Mikomi-sensei...klidně...mě je v podstatě jedno jak budu trénovat...hlavně abych byl silnější" odpovím jí a vydechnu.

Občas vypadá, že mě vůbec neposlouchá. Ale naštěstí to tak jen vypadá. Zalovila jsem po kapsách a vytáhla papírek stejný, jako jsem dala včera jemu.
"Možná se budeš specializovat na taijutsu, možná na ninjutsu. To zatím nevím, je to tvá volba, ale i tak bych ráda zjistila, jaký živel je tvůj hlavní. Udělej to samé jako já. Zkoncentruj čakru a nech ji působit na ten papír. Pokud shoří, je tvým živlem katon. Jestliže zvlhne, je to voda, pokud se rozpadne na prach, země, jestli se zkrabatí, je to blesk." pravila jsem uvolnila čakru do svého papírku, který se přetrhnul vejpůl.
"A konečně když se stane tohle, je tvá čakra větrná. Jelikož se však specializuju na taijutsu, nepoužívám to." dodala jsem a čekala jak to dopadne u něj.

*Hmm....já věděl že to určitě na něco bude....proč by mi to jinak dávala?* pomyslel jsem si a pousmál jsem se.Sáhl jsem hluboko do kapsy a vylovil jsem papírek.*Vlastně teď přede mnou leží rozhodnutí..Ninjutsu...nebo Taijutsu...nemůžu být mistr ve všem....* pomyslím si.
Papírek jsem držel v levé ruce.Přiložil jsem na ní i tu pravou a do papírku jsem začal soustředit chakru.Soustředil jsem jí pořád a pořád a soustředil jsem jí tam pořád víc.Podíval jsem se mezi ruce , ale papírek byl pořád v celku.
Chakry jsem soustředil ještě víc.Po chvíli jsem něco cítil.Papírek se změnil.Nevěděl jsem jak ale změnil jsem.Koukl jsem se mezi ruce a papírek byl zkrabatělý. "Ehm...takže pokud se nepletu tak je to blesk , že ano sensei?" zeptám se jí a papírek jí ukážu.

Došiel som a videl som tam Senseiku a Katashiho zložil som sa ďalej od nich a začal trénovať Hakke Sanjūni Shō urobil som pózu a začal udierať no nebolo to silné...

(Já jsem Katashi ne Takahashi!)

(pravda chybyčka no )

Koukla jsem na zkrabatělý papírek.
"Ano, blahopřeju. Blesk, čili Raiton. Z toho neovládám naprosto nic, takže pokud bys měl zájem zkusit se naučit nějaká Raitonová jutsu, zapůjčí ti Hokage svitek. Sám uvidíš jestli ti to bude vyhovovat, nebo zůstaneš u taijutsu." pootočila jsem se tak, aby nás slyšel i Kibō.
"Na podzim se budou konat chuuninské zkoušky v Suně. Takže abych vás mohla zapsat, musíte každý ovládat minimálně jedno jutsu C ranku. Pochopitelně, že pokud se jich naučíte víc, bude se vám lépe bojovat." pravila jsem a protáhla se.

Vôbec som Senseiku nevnímal a ďalej som trénoval Hakke Sanjūni Shō

"Arigatō sensei...a já mám ještě dvě otázky....jaká je hlavní výhoda Raitonu...je to síla...nebo..nebo rychlost nebo co vlastně??A druhá otázka je s tím taky spojená...dal by se Raiton zkombinovat s mým Taijutsu?" zeptám se jí a pak si sednu na kládu do které jsem bušil.*Doufám že mi Hokage-sama půjčí nějaký svitek s Raitonem...musím pořádně zesílit pokud chci být Chunin* pomyslím si.
"Hmmm...a Sensei nevíte kdy přesně se budou ty zkoušky konat...abych věděl kolik mám času na trénink a na zesílení?Pokud bych chtěl být Chunin a to já chci tak musím být mnohem silnější" zeptám se jí.
*Doufám , že je alespoň půl měsíce času...tolik by možná stačilo.* pomyslím si a začnu si prohlížet nebe , které je téměř bez mráčků.

Kibu jsem chytila za límec aby mě taky začal vnímat a odolávala pokušení zvednout ho do vzduchu.
"Výhoda Raitonu je bezpochyby v jeho rychlosti. Pokud ho použiješ v prostředí, kde je voda, může být opravdu zákeřný. Zkombinovat by to nemusel být problém, kupříkladu u Raikiri je nutné se k nepříteli přiblížit a přesně ho zasáhnout. Kdybys byl na Raiton opravdu talentovaný tak to neznamená, že na taijutsu budeš úplně levý. Ovšem pokud na tebe nastoupí opravdový mistr jako blahé paměti Maito Gai, pak se musíš spolehnout na ninjutsu. Je důležité rychle odhadnout silné a slabé stránky nepřítele." pousmála jsem se.
"I když si v taijutsu věřím, když jsem bojovala s jedním svým přítelem, který získal úžasnou sílu Tsunade-sama, držela jsem si odstup. Tady totiž stačí jedna rána a je konec." pokrčila jsem rameny.
"A zkoušky... nejdříve budou v září a budou nutné i přípravy, takže si nedělej starosti. Času bude ještě dost. No, asi bychom měli něco zkusit, pokud nemáš další otázky?"

"Takže rychlost říkáte....to je dobrý...mohl bych toho využít při Taijutsu..." řeknu a zamyslím se.*Kdybych se naučil dobře ho používat...mohl bych být mnohem rychlejší než jsem teď...a to by mi hodně pomohlo...nemusel bych být ani tak moc silný , protože díky rychlosti by mě nemusel vyblokovat nebo mi uhnout...takže asi vím jaký bude první cíl mého tréninku...získat mnohem větší rychlost než mám teď...a pak se zaměřím na nějaké Raiton techniky a možná i Taijutsu....Takže zítřkem...začíná i můj vlastní trénink...budu sem chodit brzy ráno před senseikou i před Kibou a budu tady i déle než ti dva a budu trénovat abych se zlepšil* pomyslím si a pousměju se.
"Ne...už vážně nemám žádné otázky" řeknu a zasměju se.

Pousmála jsem se. Napřed jsem si myslela, že to bude banda magorů, ale nezdají se tak hrozní. Hm, Mikomi, ty si o každém koho poznáš myslíš, že je blázen. Nech už toho.
"Dobře. Nejsem žádný pedant, takže veškerá volba toho co se naučíte je čistě na vás, včetně toho, cestou se dáte. Ale jsou věci které by měl umět každý shinobi a které se hodí ať už se specializujete na cokoliv." přistoupila jsem k jednomu stromu a pomalu po jeho kmeni vykráčela až k nejbližší větvi. Běžný smrtelník by to nejspíš nazval popíráním gravitace. Nakonec jsem na té větvi visela hlavou dolů jako netopýr. Držela jsem se pouze čakrou zkoncentrovanou ve svých nohách.
"Třeba tohle. Nejspíš se ti to nepovede hned napoprvé. Takže si můžeš na kůře stromu dělat kunaiem značky jak moc se zlepšuješ. Je důležitý správný poměr čakry. Pokud jí bude moc, kůra se pod tvýma nohama rozlomí. Pokud málo, spadneš. Vlastně je to i dobrý trénink taijutsu a pádů." pousmála jsem se a čekala co udělá Katashi.

Seděl jsem na tom kmeni a poslouchal a sledoval jsem senseiku.Jakmile začala stoupat po stromě tak jsem na ní koukal s vytřeštěnýma očima.*Tak to vypadá zajímavě...doufám že mi to pomůže s mým tréninkem...koncentrace chakry je prý pro jutsu velice důležitá...no...uvidíme jak to dopadne.* pomyslel jsem si a pousmál jsem se.
Z pouzdra jsem vytáhl Ninjato a udělal jsem pečeť tygra , přičemž jsem soustředil chakru do nohou.Pak jsem se co nejrychleji rozběhl oproti stromu a udělal jsem 3 kroky.S úsměvem jsem se podíval na senseiku."Hele...Mikomi-sensei...jáááá zařvu a moje noha se zarazila do kůry.Rychle jsem si udělal značku.*Ou....že já vůl se rozptyloval..musím se soustředit jen na to.* pomyslel jsem si a znova jsem udělal pečeť tygra a soustředil jsem chakru do nohou , ale tentokrát trochu méně protože před tím jí bylo asi moc.Když si myslím že je jí dostatek tak se znova rozběhnu oproti stromu a začnu po něm běžet.Tentokrát jsem udělal 3,4,5 dokonce 6 kroků a pak se mi noha od stromu odlepila.Rychle jsem švihl ninjatem a udělal jsem si značku.Když už jsem byl u země tak jsem dal ruce za hlavu a odrazil se jimi abych nespadl.Celý postup jsem opakoval 2x.Poprvé jsem udělal znova jen 5 kroků , zatímco po druhé už jich bylo 8.*Kso...musím se víc soustředit...* pomyslím si a pomalu přestanu vnímat svět a vnímám jen ten strom.Pak se zase rozběhnu ale neudělal jsem ani jeden krok.*Já jsem vůl....soustředím se na strom , ale zapomenu na chakru* pomyslím si a zasměju se.Postup znova a znova opakuji.Když budu unavený tak si pod strom na chvíli sednu.

Musela jsem se zasmát tomu s jakou vervou se do toho pustil.
"Není to tak špatné. Když nic jiného, tak umíš spadnout tak, abys mohl pokračovat. Některá nemehla končí v nemocnici." pravila jsem a vyšvihla se na větev. Posadila jsem se na ni a sledovala jak si vede.
"Určitě to zvládneš. Jen to chce trochu trpělivosti a soustředění." pravila jsem a složila si ruce za hlavu. Zády jsem se opřela o kmen stromu a relaxovala. Nakonec to není tak hrozné mít žáky.

Popravdě jsem byl docela rád že se zasmála , alespoň se bude bavit a ne nudit.
"Hmm...tak to vážně musí být nemehla" řekl jsem a zasmál jsem se.Pak jsem se postavil proti stromu.Udělal jsem pečeť tygra a znova soustředil chakru do nohou.Přestal jsem vnímat okolní svět.Soustředil jsem se pouze na chakru a na strom.Rozběhl jsem se jak nejrychleji umím a začal jsem vybíhat po stromě.Už jsem udělal 10 kroků a pořád jsem běžel výš.Od první větve (bylo jich tam asi 5 ) mě dělilo už jenom 5 kroků , ale já to nakonec nezvládl.Udělal jsem značku a odrazil jsem se na zem.Dopadl jsem na nohy a zapřel jsem se nimi abych neklouzal už dál.*Ještě 5 kroků...5 kroků a budu na první větvi...teď se mi to určitě povede.* pomyslel jsem si a sevřel jsem ruce v pěst.Pak jsem povolil a soustředil chakru do nohu.Když už jí bylo přibližně jako minule tak jsem vyběhl proti stromu.Už jsem udělal 10 kroků , dokonce i 15 a od větve to už byl kousek.Začal jsem divně kolísat , ale nakonec jsem se vrátil zpět a přeběhl jsem první větev.Druhá už byla o něco výš , ale já se nevzdával a běžel jsem pořád dál.udělal jsem už dokonce i 25 kroků a pak mi zase nohy povolily.Udělal jsem značku a odrazil se k první větvi , na které jsem si chtěl odpočinout.
Bohužel jsem letěl tak rychle , že když jsem dopadl na větev tak ta se zlomila a já letěl zase dolů avšak jsem dopadl na nohy.Už jsem byl docela unavený , ale dal jsem si za cíl , že se dostanu ke druhé větvi.Až se mi to podaří tak si dám chvíli odpočinku a pak zase pokračovat.

Zvědavě jsem se naklonila. Hlavně aby se mi můj student nezabil o strom, to by mi nedělalo dobré jméno. Ale postoupil daleko, za krátkou chvíli... to se musí nechat.
"Jsi do toho zapálený stejně jako kdysi já. Ale je lepší se nepřepínat, než se zničit tak, že se týden nedokážeš pohnout. Což by znamenalo nulový trénink." ušklíbla jsem se.
"Možná že když jste tak šikovní, tak bych vám mohla sehnat nějakou misi. Dejte mi tak dva dny a s Hokage-sama něco vymyslíme." pravila jsem zamyšleně. Vypadalo to, že uvažuju nad misí pro ty dva, ve skutečnosti jsem se v paměti vracela do dob, kdy jsem tu poprvé viděla svůj tým. Kdy jsem poprvé vylezla na ten zákeřný strom. Všechno se to zdálo tak dávno... Zůstala jsem z nich poslední...

Jakmile senseika mluvila tak jsem byl dole a poslouchal jí."Jo....já vím...je lepší si to rozdělit do několika tréninků a mezi nimi pauza , ale já chci dosáhnout tamtoho cíle..pak si odpočinu....jen doufám...že se mi nic nestane" řeknu.
"Mise??Popravdě já se na misi ještě necítím připravený , ale můžeme to zkusit...jen nechci zkazit svou první misi...bylo by mi toho líto" odpovím.
Pak znova začnu koncentrovat chakru do nohou.*Tentokrát se mi to určitě podaří...já to vím* pomyslel jsem si a vyběhl jsem proti stromu.Běžel jsem pořád dál a dál , už jsem minul první větev , která je už v téhle době zlomená a rapidně jsem se blížil k té druhé.Už jsem byl úplně vedle ní tak jsem se odrazil a dopadl jsem na ní.Tahle větev už byla trochu tlustší , tudíž nepraskla.Já se v klidu opřel zády o strom.Musel jsem si na chvíli odpočinout.Pot ze mně lije jako z konve a já někdy nemůžu ani popadnout dech.Začal jsem se uklidňovat , relaxovat.Zavřel jsem oči a úplně jsem se "vypnul".

Blázen. Osobně dohlédnu na to, aby se tu nezmrzačil... Sice vypadám jako sadista a ano, jsem psychopat a ráda si se svými studenty zahrávám, ale musím dohlédnout na to, aby všechny jejich součástky zůstaly na správných místech.
"Nenech se zmást, bude to mise typu D, takže tvým schopnostem bude odpovídat." pousmála jsem se a neměla to srdce mu říct, že půjde pravděpodobně o sběr brambor, nebo mytí skleníku, či jakousi podobnou příšernost. Když se svalil na větev zatleskala jsem a chystala se něco říct. Jediný pohled mi však napověděl, že je opět v tom svém režimu nízké spotřeby, kdy nevnímá okolí.
Hmm... asi už ho dnes nebudu trápit. Potřebuje taky čas na zábavu, hledání přátel a také by měl navštívit Hokage, aby mu pomohl najít nějaký svitek. Pousmála jsem se, tiše seskočila z větve na které jsem seděla a vypařila se ze cvičiště.
Přesun.

Stále som trénoval Hakke Sanjūni Shō už mi to šlo celkom chytil som si králika ktorého som do môjho Jutsu chytil a začal som 1 úder,2 údery,4 údery,8 úderov,16 úderov a na koniec 32 úderov ten králik po tých úderoch odletel no stále odskákal preč ale veľmi ťažko....

Chvíli jsem tam pouze seděl se zavřenými oči a cítil jsem pouze vítr , který se do mně opíral.Slyšel jsem ještě nějaký zvuk , ale ten jsem ignoroval.Po chvíli jsem dokonce usnul , ale jen na malou chviličku.Pak jsem se probudil."Hmmm...Mikomi-sensei myslíte si že mi Hokage-sama půjčí svitek bez poplatku nebo budu muset zaplatit??Hmmm??" zeptám se jí , ale pak se kouknu na větev kde seděla.Nebyla tam.*Aha...tak ten zvuk to byla asi ona...ani se jí nedivím...kdo by se mnou vydržel 4 hodiny...natož ještě tak krásná žena...kso...* pomyslím si tak trochu smutně.Ze stromu opatrně seskočím dolů.*Říkal jsem si...že budu trénovat i přesto že tady nebude sensei....a to taky dodržím* řeknu si a pousměju se.*Takže...první fáze...rychlost...druhá fáze....Raiton techniky...třetí fáze...kombinace těch dvou* pomyslel jsem si a znova jsem se usmál.Vytáhl jsem Ninjato a na zemi jsem si udělal velkou rýhu.*Takže start bude tady....a cíl..* pomyslím si a kouknu se do dálky.Odběhnu asi o 300 metrů dál a tam udělám druhou rýhu.*Takže dneska 10 krát tahle dráha...nebo raději 15 krát* pomyslím si a připravím se na běh.3,2,1....odstartoval jsem a běhal jsem pořád tak a zpět.Nejprve mi jedna dráha trvala přibližně 60 sekund , ale pak jsem se postupně zlepšoval.Když jsem dráhu proběhl 10 krát tak jsem se zlepšil asi o 5 vteřin.Pak jsem běžel posledních 5 drah.Poslední dráha byla má nejlepší.Zaběhl jsem jí za 52 sekund.*Joo...jsem dobrej...zlepšuju se...když to tak půjde dál..možná to zvládnu i pod 50 sekund...takže z toho vyplývá...že jsem pořád rychlejší...* pomyslím si a vyškrábu se na kmen do kterého jsem odpoledne bušil.Na chvíli tam jen sedím a odpočívám.Pak vstanu a vydám se do města.
(Přesun)

Všimol som si ako už všetci odišli konečne som sám pomyslel si a chcel tu techniku opäť použiť no kľakol na zem a po chvíli si aj ľahol na zem a odpočíval

Přišel jsem na cvičiště , které bylo úplně prázdné.Byly tady pouze klády,stromy,tráva a voda.Dnešní trénink jsem si rozdělil do 3 části.První část : zase to lezení po stromě , ale dnes to chci dotáhnout na větev , kde byla včera senseika.*Hehe...obsadím její místo* pomyslím si a zasměju se.Druhá část : Rychlost.*Budu běhat tu trasu , kterou jsem si včera vytvořil.*Třetí část : Taijutsu.*Moje Taijutsu není na dostatečném stupni.Budu do těch klád mlátit až do večera.*
Vytáhl jsem si kunai a chytil ho do pravé ruky.Udělal jsem pečeť Tygra a koncentruji chakru do svých nohou.Byl jen jeden cíl , dosáhnout větve , kde seděla senseika.Rozběhl jsem se proti stromu a běžel jsem pořád dál.Už mi chyběl jen kousek a povedlo se mi to.Doběhl jsem tam , kde moje senseika včera.*Kso...vyběhnout to umím...ale ona to vyšla...musím to tak zkusit* pomyslel jsem si a hluboce jsem vydechl.Soustředil jsem znova chakru do nohou , ale tentokrát neběžím , ale pouze jdu.Tentokrát jsem se zaměřil na "můj" strom , kde je několik větví , abych si mohl odpočinout.Udělal jsem prvních několik kroků a pořád jsem šel dál.Už jsem minul první větev a ke druhé jsem blížil docela rychle.Když už jsem byl vedle ní , tak se mi jedna noha odlepila a druhá zarazila do stromu.Udělal jsem značku , ale tentokrát to byl kříž a ne čárka abych poznal jestli jsem tam vyběhl , nebo vyšel.Rychle jsem se odrazil od stromu a dopadl na druhou větev.Sedl jsem si na ní a odpočíval jsem.*Chjo...to bude ještě dlouhá cesta abych byl tak dobrý jako ona* pomyslel jsem si a seskočil jsem na zem.
Na chvíli jsem si sedl , ale pak jsem zase vstal.Teď mě totiž čekala druhá část což byl zase běh.Tentokrát jsem zkusil soustředit chakru do nohou jako při lezení po stromě , ale dal jsem jí víc.Myslel jsem totiž , že by mi mohla pomoct abych byl rychlejší a to se mi taky povedlo.Celou dráhu jsem zaběhl rychleji.Zaběhl jsem si jí ještě 9 krát a pak jsem přešel ke kládám.
Čekal mě totiž trénink Taijutsu.Tentokrát jsem i své pěsti zesílil chakrou a útočil jsem pořád na jedno míst , abych tam udělal důlek a pak díru skrz , což mi určitě bude chvíli trvat.Pořád jsem střídal pěsti a kopy.Až tam byl alespoň 2 cm důlek tak jsem přešel ke stromu a znova trénoval chůzi po stromě.Všechny 3 fáze jsem pořád střídal takto: Chůze po stromě : 10 minut , Dráha (Běh) : 10x , Taijutsu 1 Hodina.Pořád jsem to takhle střídal a když jsem byl unavený , tak jsem si šel sednou a pak zase trénoval.