Tréninkové místnosti

*Takže boj....pokud mám bojovat proti ní....nemám ani nejmenší šanci...kdybych si vybral boj proti ní , tak bych mohl dokonce i chcípnout...a to nechci protože já se musí pomstíti...zatímco ten kluk nevypadá až tak silně...takže proti němu mám 100% větší šanci než proti ní....teď stačí jen všechno ustát.* pomyslím si a ušklíbnu se."A mám otázku...stačí když pobodám nohy tak aby byly nepoužitelné??" zeptám se jí a rukou už sahám na mé Ninjato abych ho mohl pohotově vytáhnout a útočit nebo nim bránit.

Bez zájmu jsem na něj pohlédla.
"To bylo jen testování tvých schopností. Ber to jako lekci, život není fér. Ty jsi možná trochu oslabený, ale vyléčila jsem tě. Tvůj kolega je sice nejspíš odpočatý, ale nemá juuken a byakugan. Nestěžuj si a bojuj s tím co máš. I takový je život shinobi. Nebrečet a pracovat s tím co máš." zasmála jsem se trochu jako šílenec a uskočila dozadu. Jsem zvědavá jak se ti dva domluví. Poté jsem se otočila na Katashiho. Ten alespoň myslí prakticky.
"Kdo ví, kdykoliv to můžete vzdát, ale pokud bude při vědomí a pohyblivý, pořád se bude moci hýbat a ohrozit tě. Nechávám to na vás." zaujatě jsem je sledovala.

"Heh" vstal som poskladal pečate a použil Byakugan hľadel som na Mikomi no v skutočnosti som si prezeral katashiho

"Děkuji...to je všechno co jsem potřeboval vědět" řeknu jí s milým úsměvem , který se rázně změnil na sarkastický úsměv.Do pravé ruky jsem pohotově vytáhl Ninjato , zatímco do levé jsem vytáhl kunai.Pohotově jsem se rozběhl proti Kibōvi.Nechtěl jsem na nic čekat , protože pro mě je trénink znamená všechno.Když jsem byl blízko Kiby (skloňuju to jméno správně?? ) tak jsem kunaiem sekl z mé levé strany a Ninjatem zespoda.Kunaiem jsem měřil na jeho pravé rameno a Ninjatem na koleno a pokračoval jsem nahoru.

"Hm" na mojej tvári sa ukázal úsmev "Tak ľahko ma nedostaneš preskočil som ho a Jūkenom som ho trafil do chrbtice

(Hai )

Aaa, takže tu máme ostré předměty a taijutsu s juukenem. Vypadá to, že oba dávají důraz na pohyb těla a rychlost pohybů. Bude to zajímavý souboj. Vytáhla jsem z batůžku krabičku se svačinou a spokojeně začala jíst dango.

"Ty mě taky ne" řeknu a ušklíbnu se.Jakmile je už za mnou tak se co nejrychleji snažím kopnout ho co nejdál.Když uvidím že senseika nedává pozor a je zaujatá jídlem tak kunai který držím hodím přímo na její ruku a bleskurychle vytáhnu další , přičemž se otočím a snažím se seknout Kibu.

Dopadnem na nohy a vidím že ma ide seknúť s kunaiom tak jednou rukou mu chytím kunai a druhou sa ho snažím zasiahnuť do srdca z Jūken

Spokojeně jsem žvýkala dango, ale byakugan jsem měla stále aktivovaný, takže letící kunai jsem viděla. Oni jsou zlatíčka. Chtějí si hrát i se mnou, zapojit mě... Starají se o zábavu dámy. Jak pozorné.

Kiba kunai vyblokoval a druhou rukou se mě snažil zasáhnout do srdce , tudíž já se snažím vyblokovat jeho druhou ruku Ninjatem.Nevím jestli se mi to povede , ale doufám v to.Nechci dostat ránu do srdce.Také jsem si všiml že senseika vyblokovala můj kunai.*Takže přeci je dobrá...má fajn postřeh* pomyslel jsem si a mile jsem se usmál tak trochu směrem na ní.

Keď som videl ako sa snaží vy blokovať moju ranu tak som pustil jeho ruku a keď na ňu veľmi tlačil a hneď jak som ju pustil sa mu rozbehla smerom na moju hlavu ja som sa v tom okamihu zohol a dal mu druhou rukou do brucha

Dostal jsem ráno do břicha a docela to bolelo.To však moji touhu vyhrát nijak nezměnilo.Zbraně jsem pevně uchopil a začal jsem nimi sekat jako zběsilý jak nejrychleji to šlo.Levou rukou jsem převážně měřil na nohy , zatímco pravou na ruce.

Postavila jsem se na nohy a dala si ruce v bok. Byla jsem připravená vykrýt jakoukoliv ránu, kdyby někoho z nich napadlo mě vyprovokovat. Právě jsem dojedla... je čas.
"Blahopřeju! Máme vítěze! Silnější zůstává." zvolala jsem a tleskla.

Použil som Byakugan a pozrel som sa na miesto kde som ho trafil Tak ako som si myslel má zablokované Tenketsu v tej oblasti ešte pár takých zásahov a končí usmial som sa a začal uhýnať pred jeho útokmi pozeral som sa na jeho zbraň kde mi mieril na nohy ale videl som aj tu druhú zbraň tak som videl obidve a začal uhýbať akoby nič

*Proti němu nemám šanci...zrovna jsem přišel o šanci být v týmu a být silnější....Kso...* pomyslel jsem si a smutně jsem se podíval do země a dokonce jako by vedlejší svět úplně zmizel a já jako bych ohluchl.Nevnímal jsem vůbec nic , ani bolest.Nechal jsem do sebe mlátit , ale ani jsem o tom nevěděl.V duchu jsem na sebe pořád křičel a nadával , ale věděl jsem , že proti němu nemám žádnou šanci.Jeho klan se specializuje na Taijutsu a já ho chtěl porazit.Nevím co se to se mnou stalo.

Hneď ako som videl že prestal sa brániť tak som prestal bojovať z Jūken a mlátil som ho len dlaňami a potom som úplne prestal a chytil ho aby nespadol

Probleskla jsem se mezi ně a držela je pevně za ruce, aby si nemohli uštědřit další rány. V zápalu boje mě asi neslyšeli. Kupodivu jsem se i usmívala. Ale už ne tak sadisticky.
"Myslím že je rozhodnuto. Asi mě nebudete mít rádi ale faktem je, že jsem trošku lhala." povolila jsem sevření a nechala jejich ruce volné. Rukou jsem zajela do svých vlasů a pohodila jimi.
"Chtěla jsem zkrátka jen vidět vaši reakci. Jak se zachováte, když vám dám tyhle podmínky. Čekala jsem, že mě třeba vyprovokujete a podstrčíte mi soupeře do rány. Ale jsem ráda že to dopadlo takhle. Každopádně... postupujete do týmu oba." pravila jsem s mírným úsměvem na tváři.
"Vedli jste si dobře. Něco z vás bude."

"Heh" ani som nemal úsmev na tvári a pozrel som na Takashiho a podal mu ruku "Bojoval si dobre" zasmial sa a potom si dal ruky do vrecka a oprel sa o peň čo tam bol

Stál jsem tam pořád jako bez duše.V té chvíli jsem byl hluchý a vypadalo to jako bych byl i slepý.Vůbec ničeho jsem si nevšímal.Ani jsem nevěděl že je mezi námi senseika a že mi Kiba podává ruku.V duchu jsem si nadával pořád a pořád dokola.Uzavřel jsem se do sebe sama a nebral jsem ohled na okolí.

Divný kluk... Všimla jsem si, že má na ruce malý šrám, tak jsem ho za ni chytla a potřela tu jizvu léčivou mastí. Třeba si toho alespoň všimne.
"Chápu že jste možná trochu nesví. I já jsem po prvním tréninku byla. Pamatuju si to jako kdyby to bylo včera. No, hlavním smyslem toho boje bylo abyste si zvykli na své pohyby. Jsme tým a pro úspěšnost mise je spolupráce klíčová. Když nic jiného, alespoň si nebudete překážet." pousmála jsem se a zadívala se zase na mladého Hyuugu.
"Takže, zítra začneme trénovat a rozvíjet vaše dovednosti. Teď máte volno tak si pořádně odpočiňte. Cítíte se v pořádku? Rvali jste se jak o život." na tváři se mi objevil zase ten ironický výraz.

Keď povedala že máme voľno už som ju ďalej nepočúval a odišiel z tým výrazom akým som prišiel k peňu Mal som problém poraziť Shinobiho bez technik bojoval lne z Kunaiom a nejakou jeho hlúpou zbraňou a mal som problém ho poraziť ach musím viac trénovať pousmial sa ironicky a zmizol

(presun)

Až chladivý účinek masti , který jsem cítil na ruce mě "probudil".Viděl jsem že Kiba i Senseika jsou nějak blízko mně."Co...co se to děje??Co se stalo??Prohrál jsem...nebo snad vyhrál??Kdo bude váš učeň??" zasypal jsem senseiku mnoha otázkami.V duchu jen doufám , že souboj už skončil , protože kdyby neskončil tak je velká šance že za několik sekund by skončil.

Napřed jsem překvapeně zamrkala a zatvářila se skutečně nechápavě. Pak mi to cvaklo. On nebyl skleslý. On byl naprosto mimo...
"Vítám tě zpátky. Tak znova. Ten souboj jsem pro vás připravila jen proto, že mě zajímala vaše reakce na stanovené podmínky. Také jsem chtěla abyste poznali svůj styl boje a navykli si na své pohyby. Pro budoucí spolupráci to bude důležité. A v týmu jste pochopitelně oba, protože jste si vedli skvěle. Dnes už máte volno, a můžete odpočívat. Zítra začneme s dalším tréninkem." dodala jsem s úsměvem.

"A..A proč vypadáte...no...etoo...tak nechápavě...stalo se něco ehm... nepochopitelného???" podívám se na ní tak trochu nechápavě , ale s mírným a milým úsměvem."A ještě něco...chci vám za to strašně moc poděkovat...ani nevíte kolik to pro mně znamená , že...že budu v týmu a někdo mě bude učit...protože...já se chci pomstít...vím že jste říkala že pomsta je špatná a vede jen k další bolesti , ale já musím...Musím se stát silnější , abych zabil ty parchanty co mi zabili celou rodinu a pomstít je.." řeknu a při tom padnu na kolena a začnu zběsile bušit pěstmi do země."Já přísahám že je zabiju,zabiju,zabiju...." zařvu a při každém opakování slova zabiju vrazím pěstí do země.

Povzdechla jsem si a na moment se zatvářila opět trochu tupě.
"Shinobi musí ovládat své emoce. Chápu že i přes všechen trénink nejsme stroje, ale vztek ti nedá sílu, akorát tě bude rozptylovat od tvého cíle." v duchu jsem se napomenula, že zase mluvím jako robot. Nebudou to mít se mnou lehké, ale upřímně doufám, že ti dva najdou někoho, jehož ochrana pro ně bude důležitější než pomsta. Jistá osoba říkala, že opravdu silným se staneš teprve tehdy, když chráníš osobu, na které ti záleží. A ze své zkušenosti musím uznat, že je to pravda. I když jsem se kdysi cítila jako oni. Ale zvládnou to. Z kapsy jsem vylovila papírek, který byl vyroben ze speciálního druhu stromů. Vtiskla jsem ho Katashimu do dlaně.
"Dnes už si odpočiň. A až budeš mít náladu, nech svou čakru zapůsobit na tenhle papírek. Pak zjistíme jaký živel je tvůj hlavní. Omluv mě, musím dnes ještě něco zařídit. Uvidíme se zítra." mávla jsem mu na pozdrav a během chvíle zmizela.
Přesun.